masozravky.org - Jak se starat o mucholapku podivnou

V Severní Karolíně a Jižní Karolíně, na jižním pobřeží USA, roste nejneobvyklejší rostlina na světě – mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Mucholapka podivná je slavná díky své schopnosti lapit hmyz rychle se pohybujícími listy. Každý list sestává ze dvou sklápěcích laloků, které se rychle zaklapnou, když jsou stimulovány hmyzem. Past zůstává zavřená, dokud není oběť mrtvá a strávená a studie ukázaly, že tento obdivuhodný pohyb se může uskutečnit za méně než půl sekundy. Ten pohyb je tak udivující, že Charles Darwin popisuje mucholapku podivnou jako „jednu z nejpodivuhodnějších rostlin na světě“.

Nejstarší záznamy o pozorování mucholapky se datují do 60. a 70. let 18. století, kdy několik přírodovědců zaznamenalo rostlinu v přírodě. Po spatření listů mucholapky, jak dramaticky zaklapnou, se objevila myšlenka, že některé rostliny mohou být adaptovány na úmyslné chytání hmyzu jako kořisti. V r. 1760 Arthur Dobbs, guvernér Severní Karolíny popsal Dionaea muscipula jako "mucholapku citlivou" a v r. 1770 John Ellis zaznamenal, že se listy chovaly jako "miniaturní past na myši" a navrhl, že "její listy „...mohou mít něco společného s výživou, jako stroj na chytání jídla".

Ale myšlenka, že by rostlina mohla zabít a strávit žijící tvory odporovala konvenčnímu porozumění řádu přírodního světa a setkala se s pochybnostmi. John Ellis si dopisoval s velkým botanikem Karlem Linném a poslal mu nákres pasti Dionaea muscipula a poslal mu rostlinný materiál. Linné poznamenal, že myšlenka hmyzožravé rostliny je směšná a odporovala bohem daným pravidlům přírody. S odkazem na Genesis I, 29-30, Linné odmítl vzít na vědomí Ellisovy poznatky a uvedl, že bůh vytvořil rostliny pouze jako výživu zvířat a lidí, a že myšlenka rostlin, které mohou ovládat život zvířat, je rouhání. Linné si byl vědom, že lepkavé listy rodů Drosera a Pinguicula chytají hmyz (sám oficiálně popsal a pojmenoval oba rody), ale odmítl myšlenku, že by tyto rostliny měly mechanismus k úmyslnému chytání hmyzí kořisti.

Konečně v r. 1875 byla masožravá povaha některých rostlin konečně a přesvědčivě ustanovena, když Charles Darwin podnikl detailní a rozsáhlou studii a jednoduše demonstroval, že některé rostliny mají zřejmou adaptaci k asimilaci živin přímo skrz své listy pomocí chytání hmyzí kořisti. Od té doby je mucholapka oprávněně považována za pravou masožravou rostlinu.

Lapací proces mucholapky je v podstatě docela jednoduchý. Past funguje tak, že láká kořist jasnými barvami, a možná také vyloučeným sladkým nektarem. Na vnitřním povrchu dvou listových laloků je šest velmi citlivých spouštěcích chlupů. Když je hmyz nalákán pastí a odváží se do laloků, stačí jen dotknout se jednoho z chlupů, aby spustil past. Po aktivaci se dva laloky rychle zavřou komplexním procesem rychlého růstu buněk, který ještě není úplně pochopen. Když je past jednou zavřená, stáhne se, a tak uvězní kořist, dokud nezemře. Ze žláz na vnitřním povrchu laloků jsou vyloučeny šťávy, jimiž je pomalu strávena a poté se past může znovu otevřít a je připravena chytit další hmyz.

Mucholapka podivná, která je komerčně k mání po celém světě po desetiletí, si za dlouhou dobu vypěstovala reputaci rostliny obtížně pěstovatelné, nebo dokonce nevhodné k pěstování. Ve skutečnosti to není rostlina obtížná na úspěšné pěstování, pokud je splněno pár velmi důležitých základních požadavků.

Jedním z nejdůležitějších aspektů pěstování mucholapky podivné je porozumět, že rostlina potřebuje růst v substrátu, který je permanentně vlhký, ale ne prosáklý vodou. Pro nejlepší výsledky by měly květináče s mucholapkou permanentně stát v 1cm vody, například na tácku nebo v misce, kam může být voda pravidelně doplňována v průběhu růstové sezóny. Je důležité, aby vodní hladina v misce byla několik centimetrů pod vrcholem květináče, protože mucholapka nesnáší přemokřený substrát, který může způsobit uhnití a úhyn rostliny. Také je důležité, aby substrát pro mucholapku kompletně nevyschnul, protože toto také může být fatální - takže je třeba neustálá opatrnost, aby byla vlhkost vždy správná.

Mucholapky jsou také velmi citlivé na typ substrátu, ve kterém rostou. Podobně jako většina masožravých rostlin, mucholapka podivná se vyvinula v masožravou v habitatu, kde je nedostatek živin a minerálních látek a tudíž její kořeny nejsou schopny absorbovat vodu a minerální látky, když jsou koncentrace příliš vysoké. Proto tato rostlina potřebuje kyselý substrát, který postrádá většinu živin a měla by být pěstována ve směsi hrubé rašeliny smíchané s perlitem a zahradnickým stříbrným pískem v poměru 2:1:1. Výslednou směsí je substrát relativně chudý na živiny a vhodně kyselý, který bude pro mucholapku perfektní. Jako většina masožravých rostlin, i mucholapka zemře z důvodu přemíry živin v substrátu, je-li pěstována v běžném substrátu pro pokojové rostliny. Ze stejného důvodu může smrtí mucholapky skončit i její hnojení a je obecně doporučováno nepoužívat žádné hnojivo, protože rostlina získá všechny živiny které potřebuje pomocí chytání hmyzí kořisti.

Protože mucholapka pochází z mírného podnebného pásu, je přirozeně přizpůsobená několikaměsíční dormanci v průběhu studené zimní periody v jejím přirozeném prostředí. V domácím pěstování je důležité mucholapce poskytnout studené období, takže rostlina může upadnout do dormance. Když není poskytnuta perioda dormance, rostlina bude slabá a může i zemřít, protože dormance je důležitou součástí ročního růstového cyklu této rostliny. V tropických zemích může být dormance dosaženo umístěním mucholapky do lednice na tři až čtyři měsíce. V průběhu této umělé chladné periody rostlina přestane růst a přejde do dormance, viz D'Amato (1998), Slack (1979, 1986) a Rice (2006). Po vyndání z lednice se růst obnoví s novou silou a mucholapka pokvete. Při přípravě rostliny na dormanci je důležité nechat substrát vyschnout, takže po umístění do lednice není vlhký nebo zaplavený, což může způsobit uhnití rostliny.

Poslední věcí při pěstování mucholapky je, že musíte vzít na vědomí, že tato rostlina potřebuje silné sluneční světlo, aby mohla růst zdravě. K dosažení nejlepších výsledků by měla mucholapka být pěstována na silném, nejlépe přímém slunci a obecně platí, že čím jasnější je světlo, tím barevnější a bujnější budou rostliny růst. Mucholapky, které nejsou pěstovány na silném slunci, budou produkovat dlouhé, oslabené, vytažené zelené listy a mohou případně i zemřít. Ale na přímém slunci vytváří typická forma mucholapky překrásné žlutozelené listy s jasně červeným zbarvením na vnitří straně pastí. Zajímavé je, že rychlost, s níž se pohybují pasti rostlin, je také propojena s intenzitou slunečního světla, jemuž je rostlina vystavena a rostliny rostoucí na přímém slunci produkují pasti, které jsou o poznání rychlejší, než jedinci, kteří rostou na zastíněném místě.

Pokud je respektováno těchto pět základních požadavků, mucholapky porostou zdravě a bujně. Každá rostlina může mít až 30 pastí, které u zdravého vyspělého jedince mohou dosáhnout až 15cm celkové délky. Přestože je lákavé opakovaně dráždit pasti a pozorovat úžasný způsob, jímž se pohybují, pěstitelé by si měli uvědomit, že toto vyčerpává velké množství rostlinné energie a pokud jsou pasti spouštěny pravidelně, celkový růst rostlin se pravděpodobně zpomalí. Mucholapky nepotřebují být krmeny. Kořist si chytí samy a získají tak všechny živiny, které potřebují. Dále je důležité nekrmit rostliny masem nebo lidským jídlem, což způsobí uhnití listů a úhyn rostliny.

Každý rok mucholapka produkuje jeden nebo více květenství, z nichž každé nese až 40 bílých květů. Květy mucholapky se skládají z pěti bílých okvětních lístků, a každý okvětní lístek má jemnou žilnatinu. Mucholapky mohou být opyleny vlastním pylem a semena mohou být vyseta rovnou, nebo uchována po několik let. Semena klíčí snadno na stejném substrátu, který se doporučuje pro dospělé rostliny, a semenáčky dosahují dospělosti zhruba ve 3 až 6 letech.

V současné době bylo vyprodukováno a u ICPS registrováno množství krásných kultivarů. Jedním z nejatraktivnějších kultivarů je "Claytons Red", který produkuje efektní čistě rudé listy a pasti. Další typy produkují olistění, které je žlutozeloné a úplně postrádá červené zbarvení. Další kultivar nazvaný "sawtooth" se liší od typické formy, postrádá totiž dlouhé, do sebe zapadající trnovité výběžky, které jsou pro druh Dionaea muscipula typické.

I když jsou mucholapky domovem v Severní Karolíně a Jižní Karolíně, byla nalezena i populace těchto rostlin na severní Floridě, poblíž jejího hlavního města Tallahassee. Zatímco se dříve myslelo, že floridská populace mucholapky podivné tam mohla být zanesena přirozeně transportem semen tažnými ptáky, dnes je jisté, že tato populace byla na Floridě vysazena před 30 lety. Mucholapka byla také zaznamenána, jak bujně roste podél dálnic v amerických státech podél pobřeží Mexického zálivu a přestože není invazivní, je to plodná rostlina a nepřirozené populace mohou velice rychle růst co do velikosti, i počtu.

Přirozené prostředí mucholapek v Severní Karolíně a Jižní Karolíně bylo bohužel velmi zničeno během posledních 100 let a dnes může být tato obdivuhodná rostlina viděna růst jen na zlomku původního rozšíření. Je mnoho ochranných strategií, které mají zajistit přežití zbývajících stanovišť a jejich zachování do budoucna. Jednou z velmi úspěšných strategií je vybudování ohromné banky pěstovaných rostlin, aby se zajistilo, že se neztratí přirozená diverzita mucholapek. Toto je důležité pro příští pokusy o znovuvytvoření populace, které se mohou v budoucnu uskutečnit. Jedna z nejrůznorodějších sbírek je British National Collection of Venus Fly Trap, vlastněná Markem Haslettem. Sbírka se skládá z více než 1500 rostlin zahrnujících více než 70 odlišných klonů mucholapky a obsahuje prakticky všechny známé barevné a velikostní variety. Snad se zvětšujícím se povědomí o této pozoruhodné rostlině může mucholapka být chráněna v přírodě a pěstována s radostí. Hodně štěstí při pěstování této fascinující masožravé rostliny.

Mucholapku podivnou lze získat z následujících zdrojů:

Web: www.carnivorousplants.uk.com

Použitá literatura:

D'Amato, P. 1998. The Savage Garden: Cultivating Carnivorous Plants. Berkeley, CA: Ten Speed Press.

Rice, B. 2006. Growing Carnivorous Plants. Portland, OR: Timber Press.

Napsal Radek Kastner
[22.11.2008]
Stewart McPherson V Severní Karolíně a Jižní Karolíně, na jižním pobřeží USA, roste nejneobvyklejší rostlina na světě – mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Mucholapka podivná je slavná díky své schopnosti lapit hmyz rychle se pohybujícími listy. Každý list sestává ze dvou sklápěcích laloků, které se rychle zaklapnou, když jsou stimulovány hmyzem. Past zůstává zavřená, dokud není oběť mrtvá a strávená a studie ukázaly, že tento obdivuhodný pohyb se může uskutečnit za méně než půl sekundy. Ten pohyb je tak udivující, že Charles Darwin popisuje mucholapku podivnou jako „jednu z nejpodivuhodnějších rostlin na světě“. Mucholapka podivná rostoucí na přirozeném stanovišti v USA Foto©Stewart McPherson Nejstarší záznamy o pozorování mucholapky se datují do 60. a 70. let 18. století, kdy několik přírodovědců zaznamenalo rostlinu v přírodě. Po spatření listů mucholapky, jak dramaticky zaklapnou, se objevila myšlenka, že některé rostliny mohou být adaptovány na úmyslné chytání hmyzu jako kořisti. V r. 1760 Arthur Dobbs, guvernér Severní Karolíny popsal Dionaea muscipula jako "mucholapku citlivou" a v r. 1770 John Ellis zaznamenal, že se listy chovaly jako "miniaturní past na myši" a navrhl, že "její listy „...mohou mít něco společného s výživou, jako stroj na chytání jídla". Ale myšlenka, že by rostlina mohla zabít a strávit žijící tvory odporovala konvenčnímu porozumění řádu přírodního světa a setkala se s pochybnostmi. John Ellis si dopisoval s velkým botanikem Karlem Linném a poslal mu nákres pasti Dionaea muscipula a poslal mu rostlinný materiál. Linné poznamenal, že myšlenka hmyzožravé rostliny je směšná a odporovala bohem daným pravidlům přírody. S odkazem na Genesis I, 29-30, Linné odmítl vzít na vědomí Ellisovy poznatky a uvedl, že bůh vytvořil rostliny pouze jako výživu zvířat a lidí, a že myšlenka rostlin, které mohou ovládat život zvířat, je rouhání. Linné si byl vědom, že lepkavé listy rodů Drosera a Pinguicula chytají hmyz (sám oficiálně popsal a pojmenoval oba rody), ale odmítl myšlenku, že by tyto rostliny měly mechanismus k úmyslnému chytání hmyzí kořisti. Konečně v r. 1875 byla masožravá povaha některých rostlin konečně a přesvědčivě ustanovena, když Charles Darwin podnikl detailní a rozsáhlou studii a jednoduše demonstroval, že některé rostliny mají zřejmou adaptaci k asimilaci živin přímo skrz své listy pomocí chytání hmyzí kořisti. Od té doby je mucholapka oprávněně považována za pravou masožravou rostlinu. Lapací proces mucholapky je v podstatě docela jednoduchý. Past funguje tak, že láká kořist jasnými barvami, a možná také vyloučeným sladkým nektarem. Na vnitřním povrchu dvou listových laloků je šest velmi citlivých spouštěcích chlupů. Když je hmyz nalákán pastí a odváží se do laloků, stačí jen dotknout se jednoho z chlupů, aby spustil past. Po aktivaci se dva laloky rychle zavřou komplexním procesem rychlého růstu buněk, který ještě není úplně pochopen. Když je past jednou zavřená, stáhne se, a tak uvězní kořist, dokud nezemře. Ze žláz na vnitřním povrchu laloků jsou vyloučeny šťávy, jimiž je pomalu strávena a poté se past může znovu otevřít a je připravena chytit další hmyz. Pasti mucholapky podivné Foto©Stewart McPherson Mucholapka podivná, která je komerčně k mání po celém světě po desetiletí, si za dlouhou dobu vypěstovala reputaci rostliny obtížně pěstovatelné, nebo dokonce nevhodné k pěstování. Ve skutečnosti to není rostlina obtížná na úspěšné pěstování, pokud je splněno pár velmi důležitých základních požadavků. Jedním z nejdůležitějších aspektů pěstování mucholapky podivné je porozumět, že rostlina potřebuje růst v substrátu, který je permanentně vlhký, ale ne prosáklý vodou. Pro nejlepší výsledky by měly květináče s mucholapkou permanentně stát v 1cm vody, například na tácku nebo v misce, kam může být voda pravidelně doplňována v průběhu růstové sezóny. Je důležité, aby vodní hladina v misce byla několik centimetrů pod vrcholem květináče, protože mucholapka nesnáší přemokřený substrát, který může způsobit uhnití a úhyn rostliny. Také je důležité, aby substrát pro mucholapku kompletně nevyschnul, protože toto také může být fatální - takže je třeba neustálá opatrnost, aby byla vlhkost vždy správná. Kolonie překrásných mucholapek v USA, vyrůstající na požárem spáleném přírodním stanovišti Foto©Stewart McPherson Také je důležité brát ohled na typ vody používaný pro zalévání mucholapky. Jako většina masožravých rostlin, mucholapka je velmi citlivá na nečistoty ve vodě, protože v přirozeném prostředí rostlina přijímá pouze čistou dešťovou vodu, která postrádá živiny či minerální látky. Chlorovaná voda z kohoutků většiny měst je pro mucholapku a ostatní masožravé rostliny obvykle toxická, protože obsahuje chemikálie, které mohou zničit delikátní kořenový systém těchto rostlin. Díky tomu nemůže být použita běžná kohoutková voda, protože může způsobit úhyn rostlin. Místo toho by měla mucholapka, i ostatní masožravé rostliny, zalévána pouze dešťovou vodou, která neobsahuje chemikálie a je bližší vodě, kterou rostlina přijímá v přírodě. Dešťová voda by měla být sbírána například do sudu, nebo z jezírka napojeného na okapy domu. Nasbíraná voda by pak měla být uchována a používána k zalévání mucholapky podle potřeby. Mucholapky jsou také velmi citlivé na typ substrátu, ve kterém rostou. Podobně jako většina masožravých rostlin, mucholapka podivná se vyvinula v masožravou v habitatu, kde je nedostatek živin a minerálních látek a tudíž její kořeny nejsou schopny absorbovat vodu a minerální látky, když jsou koncentrace příliš vysoké. Proto tato rostlina potřebuje kyselý substrát, který postrádá většinu živin a měla by být pěstována ve směsi hrubé rašeliny smíchané s perlitem a zahradnickým stříbrným pískem v poměru 2:1:1. Výslednou směsí je substrát relativně chudý na živiny a vhodně kyselý, který bude pro mucholapku perfektní. Jako většina masožravých rostlin, i mucholapka zemře z důvodu přemíry živin v substrátu, je-li pěstována v běžném substrátu pro pokojové rostliny. Ze stejného důvodu může smrtí mucholapky skončit i její hnojení a je obecně doporučováno nepoužívat žádné hnojivo, protože rostlina získá všechny živiny které potřebuje pomocí chytání hmyzí kořisti. Protože mucholapka pochází z mírného podnebného pásu, je přirozeně přizpůsobená několikaměsíční dormanci v průběhu studené zimní periody v jejím přirozeném prostředí. V domácím pěstování je důležité mucholapce poskytnout studené období, takže rostlina může upadnout do dormance. Když není poskytnuta perioda dormance, rostlina bude slabá a může i zemřít, protože dormance je důležitou součástí ročního růstového cyklu této rostliny. V tropických zemích může být dormance dosaženo umístěním mucholapky do lednice na tři až čtyři měsíce. V průběhu této umělé chladné periody rostlina přestane růst a přejde do dormance, viz D'Amato (1998), Slack (1979, 1986) a Rice (2006). Po vyndání z lednice se růst obnoví s novou silou a mucholapka pokvete. Při přípravě rostliny na dormanci je důležité nechat substrát vyschnout, takže po umístění do lednice není vlhký nebo zaplavený, což může způsobit uhnití rostliny. Poslední věcí při pěstování mucholapky je, že musíte vzít na vědomí, že tato rostlina potřebuje silné sluneční světlo, aby mohla růst zdravě. K dosažení nejlepších výsledků by měla mucholapka být pěstována na silném, nejlépe přímém slunci a obecně platí, že čím jasnější je světlo, tím barevnější a bujnější budou rostliny růst. Mucholapky, které nejsou pěstovány na silném slunci, budou produkovat dlouhé, oslabené, vytažené zelené listy a mohou případně i zemřít. Ale na přímém slunci vytváří typická forma mucholapky překrásné žlutozelené listy s jasně červeným zbarvením na vnitří straně pastí. Zajímavé je, že rychlost, s níž se pohybují pasti rostlin, je také propojena s intenzitou slunečního světla, jemuž je rostlina vystavena a rostliny rostoucí na přímém slunci produkují pasti, které jsou o poznání rychlejší, než jedinci, kteří rostou na zastíněném místě. Pokud je respektováno těchto pět základních požadavků, mucholapky porostou zdravě a bujně. Každá rostlina může mít až 30 pastí, které u zdravého vyspělého jedince mohou dosáhnout až 15cm celkové délky. Přestože je lákavé opakovaně dráždit pasti a pozorovat úžasný způsob, jímž se pohybují, pěstitelé by si měli uvědomit, že toto vyčerpává velké množství rostlinné energie a pokud jsou pasti spouštěny pravidelně, celkový růst rostlin se pravděpodobně zpomalí. Mucholapky nepotřebují být krmeny. Kořist si chytí samy a získají tak všechny živiny, které potřebují. Dále je důležité nekrmit rostliny masem nebo lidským jídlem, což způsobí uhnití listů a úhyn rostliny. Každý rok mucholapka produkuje jeden nebo více květenství, z nichž každé nese až 40 bílých květů. Květy mucholapky se skládají z pěti bílých okvětních lístků, a každý okvětní lístek má jemnou žilnatinu. Mucholapky mohou být opyleny vlastním pylem a semena mohou být vyseta rovnou, nebo uchována po několik let. Semena klíčí snadno na stejném substrátu, který se doporučuje pro dospělé rostliny, a semenáčky dosahují dospělosti zhruba ve 3 až 6 letech. Kultivar ´Sawtooth´ Foto©Stewart McPherson V současné době bylo vyprodukováno a u ICPS registrováno množství krásných kultivarů. Jedním z nejatraktivnějších kultivarů je "Claytons Red", který produkuje efektní čistě rudé listy a pasti. Další typy produkují olistění, které je žlutozeloné a úplně postrádá červené zbarvení. Další kultivar nazvaný "sawtooth" se liší od typické formy, postrádá totiž dlouhé, do sebe zapadající trnovité výběžky, které jsou pro druh Dionaea muscipula typické. I když jsou mucholapky domovem v Severní Karolíně a Jižní Karolíně, byla nalezena i populace těchto rostlin na severní Floridě, poblíž jejího hlavního města Tallahassee. Zatímco se dříve myslelo, že floridská populace mucholapky podivné tam mohla být zanesena přirozeně transportem semen tažnými ptáky, dnes je jisté, že tato populace byla na Floridě vysazena před 30 lety. Mucholapka byla také zaznamenána, jak bujně roste podél dálnic v amerických státech podél pobřeží Mexického zálivu a přestože není invazivní, je to plodná rostlina a nepřirozené populace mohou velice rychle růst co do velikosti, i počtu. Přirozené prostředí mucholapek v Severní Karolíně a Jižní Karolíně bylo bohužel velmi zničeno během posledních 100 let a dnes může být tato obdivuhodná rostlina viděna růst jen na zlomku původního rozšíření. Je mnoho ochranných strategií, které mají zajistit přežití zbývajících stanovišť a jejich zachování do budoucna. Jednou z velmi úspěšných strategií je vybudování ohromné banky pěstovaných rostlin, aby se zajistilo, že se neztratí přirozená diverzita mucholapek. Toto je důležité pro příští pokusy o znovuvytvoření populace, které se mohou v budoucnu uskutečnit. Jedna z nejrůznorodějších sbírek je British National Collection of Venus Fly Trap, vlastněná Markem Haslettem. Sbírka se skládá z více než 1500 rostlin zahrnujících více než 70 odlišných klonů mucholapky a obsahuje prakticky všechny známé barevné a velikostní variety. Snad se zvětšujícím se povědomí o této pozoruhodné rostlině může mucholapka být chráněna v přírodě a pěstována s radostí. Hodně štěstí při pěstování této fascinující masožravé rostliny. Část britské národní sbírky mucholapky podivné Foto©Stewart McPherson Mucholapku podivnou lze získat z následujících zdrojů: Hewitt-Cooper Carnivorous Plants (specializované zahradnictví zaměřené na rod Drosera The Homestead, Glastonbury Road, West Pennard, Sommerset, BA6 8NN, UK Web: www.hccarnivorousplants.co.uk Hampshire Carnivorous Plants Ya Mayla, Allington Lane, West End, Southampton, SO30 3HQ, UK Web: www.hantsflytrap.com P&J Carnivovous Plants The Hayden, Brampton Lane, Madley, Hereford, HR2 9LX, UK Web: www.pj-plants.co.uk Sarracenia Nurseries 37 Stanley Park Road, Carshalton, Surrey, SM5 3 HT, UK Web: www.sarracenia.co.uk Shropshire Sarracenias 5 Field Close, Malinslee, Telford, Shropshire, TF4 2EH, UK Web: www.carnivorousplants.uk.com Použitá literatura: D'Amato, P. 1998. The Savage Garden: Cultivating Carnivorous Plants. Berkeley, CA: Ten Speed Press. Rice, B. 2006. Growing Carnivorous Plants. Portland, OR: Timber Press. Slack, A. 1979. Carnivorous Plants. London, England: Ebury Press. Slack, A. 1986. Insect Eating Plants and How to Grow Them. London, England: Alpha Books. T: Pavla Vacková
Aktualizováno ( [22.11.2008] )