CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

O: Na podzim 2006 jsem měl možnost prozkoumat lokality masožravých rostlin na severovýchodě USA. Východní listnaté lesy USA jsou v této části roku opravdu krásné, takže i kdybych byl neúspěšný, očekával jsem příjemný výlet. S pouhými pár dny před sebou jsem se zaměřil na několik lokalit v Massachusetts a Vermontu. Masožravky jsem ve Vermontu viděl jen jednou, při něčem, co nebyl příliš pozoruhodný výlet, takže jsem doufal, že bude očištěno stigma, které Vermont zanechal v mé mysli!

Výlet:

Na podzim 2006 jsem měl služební cestu do východní části státu New York. Podzim ve východních listnatých lesích USA mění olistění na velkolepé podzimní barvy, takže jsem se rozhodl strávit několik dnů navíc okukováním listí. Nejlepší listy k okukování jsou masožravé, takže jsem pátral po vhodných lokalitách masožravých rostlin.

Měl jsem pouhé dva dny, takže jsem musel udělat tvrdá rozhodnutí. Po dlouhém hledání jsem se rozhodl pro dvě lokality v Massachusetts a jednu ve Vermontu.

Obě lokality v Massachusetts řídí (alespoň z části) The Nature Conservancy. První lokalita byla vápenitá bažina s téměř neutrálním pH. Druhá lokalita byla klasická pohupující se rašelinná mokřina. Obě měly podle zpráv špirlice, rosnatky a bublinatky, a očekával jsem mezi nimi zajímavý kontrast.

K oběma lokalitám se dalo dojet autem, aniž by bylo potřeba někam jít nebo hledat, abych je našel. Protože jsem byl v náladě na nějakou výzvu, pokračoval jsem v mém předvýletovém průzkumu, a hledal něco obtížnějšího k dosažení. Objevil jsem starý záznam o vzdáleném jezírku ve Vermontu, které znělo slibně. Další výzkum indikoval, že to bylo izolovaná, obtížně dosažitelná mokřina se špirlicemi, která byla, alespoň před několika dekádami, ve skvělé kondici. Stezky vedly několik km od lokality, ale potom bylo potřeba něco prodírání se křovinami. To znělo skvěle!

Příjemný začátek:

Výlet začal časně v západním Massachusetts. S povolením jsem zajel na pozemek, který vlastnila náboženská organizace. Za hlavními budovami na pozemku byl velký kus téměř nemodifikované země, korunovaný zajímavou 20ti akrovou bažinou. Tuto bažinu spravuje The Nature Conservancy (TNC). Omezená z obou stran rozvinutými pozemky, je tato bažina náročná na správu, ale TNC dělá skvělou práci.

Tato fotografie, pořízená z travnatého kopečku u mého zaparkovaného auta, ukazuje bažinu v pozadí. Obdélníkovitá vodní plocha v popředí je jezírko, které je také šikovným místem pro umístění člunu.

Můj průvodce z TNC se ukázal s kanoemi. Připravili jsme je, shromáždili naše vybavení, a pádlovali podél úzké přístupové cesty, kterou vidíte, spojující jezírko s bažinou.

Pro váš zvýšený zájem, zde je pohled na rozmanitou vegetaci na březích bažiny.

Ostřicové pole:

Pádlovali jsme k tomuto poli vegetace, hnědé díky pokročilosti sezóny. Poslouchal jsem svého průvodce z TNC, který mne varoval, že to pole bylo vlastně plovoucí porost ostřice, která je nestabilní a někdy zrádná pro chůzi. Rozhodl jsem se, že by znělo nafoukaně, kdybych mu řekl, že o takových to porostech vím všechno, protože jsem byl na plochách ostřice a rašeliníku na tuctu lokalit v USA.

Také, kdybych něco takového řekl, odsuzoval bych se k tomu, že se ponořím do díry a budu vypadat jako idiot.

Většina hnědých rostlin na této fotografii jsou původní ostřice. Ty větší, žlutější trávy jsou Phragmites australis (rákos obecný), nepůvodní, agresivní, invazivní druh. Oblast na této fotografii reaguje dobře na činnosti kontrolující rákos – v pozadí lze vidět nezlomené šiky rákosu, na kterých nebylo pracováno.

Kdyby nebyl kontrolován, rákos by ovládl bažinu a vytlačil mnoho z jednadvaceti vzácných rostlinných druhů, které se zde nalézají, včetně několika, které jsou masožravé.

Brusinky:

Cestou podél okrajů ostřicového pole jsme našli toto jasně červené ovoce: brusinky, jedny z několika plodin původních v Severní Americe. (Pravděpodobně jste slyšeli i o jiném, zvaném „kukuřice“.) Pár jsem jich zkusil, pobízen mým průvodcem, ale dospěl jsem k závěru, že ač jedlé, nestojí za snědení. Raději mám brusinkovou omáčku z konzervy.

Daleko zajímavější jsou ty kapraďovité výhonky vegetace ve vodě u spodního okraje fotografie. Toto bylo velmi vzrušující, takže jsme našli místo, kde jsme vytáhli kanoe z vody – velmi bahnitá procedura, která okamžitě vedla k zašpinění a namočení až po kolena.

Utricularia:

Opatrným vyjednáváním s vlnící se vratkou plochou z ostřice jsme našli díry v podložce, kde rostla Utricularia hojně. Protože toto byl výlet kanoí se skrytou nejistotou, co mohu risknout vzít s sebou, neměl jsem moc fotografického vybavení, takže jsem neměl jak se vypořádat s kontrastním světlem. Budete to na těchto fotografiích muset přijmout.

Když se na fotografii podíváte zblízka, uvidíte listy, které jsou dlanitě rozdělené, a že měchýřky nejsou viditelné. Měchýřky jsou ukryty v bahně. Toto identifikovalo rostlinu jako Utricularia intermedia.

Tady je další pohled na ty rostliny, jen ne tak zblízka.

Turion:

Zde je mnohem bližší pohled na listnatý výhonek, ukazující turion vzniklý v očekávání zimy. Pěkně úhledný, že? Toto je pupen, ve kterém rostlina přežije studenou, zmrzlou Massachusettskou zimu. Povaha listů na této fotografii (tj. listové žilky, tvar koncových lístků) uspokojí ty, kdo by rádi důkaz, že tyto rostliny nejsou Utricularia ochroleuca nebo Utricularia minor.

Mimochodem, turion sestává z nespočtu těsně sbalených, redukovaných listů. Všechny listy  Utricularia intermedia mají maličké štětiny na okrajích. Přestože jsou listy turionů redukované co do velikosti, štětiny ne. Proto pupen vypadá chlupatý; jeho vnější strana je pokryta masou maličkých chlupů. Toto pravděpodobně chrání turion před snědením.

Tady je další obrázek turionů k uspokojení těch, kteří se nikdy neunaví pohledem na ně. Také se do této skupiny počítám.

Měchýřky:

Konečně nějaké měchýřky, které samozřejmě masožraví nadšenci rádi vidí. Tyto nebyly na ostatních fotografiích vidět, protože výhonky nesoucí měchýřky jsou pohřbeny v bahně a kalu, což je důvod, proč postrádají chlorofyl.

Všimněte si, že na tomto výhonku nesoucím měchýřky se vytvořil turion. I když Utricularia intermedia produkuje dva značně odlišné druhy výhonů, oba druhy produkují stejný druh turionů.

Mimochodem, moji průvodci z TNC mě nechali sebrat několik rostlin Utricularia. Na konci výletu, poté, co jsme uložili kanoe, vyfotil jsem rostliny s použitím vybavení s bleskem a malého akvária, s nímž cestuji. Když jsem skončil, hodil jsem rostliny zpět do vody.

Jsem čestný, abyste věděli, jak jsem pořídil tyto fotografie.

Velké rostliny!

Zpět v kanoi, našli jsme gigantickou Utricularia macrorhiza plovoucí ve vodě. Tyto rostliny byly několik metrů dlouhé a měly enormní turiony dlouhé 3 a více cm. Wow!

Přestože rostliny byly tak dlouhé a v dobré kondici, měchýřky chyběly, až na pár blízko růstových vrcholků každé rostliny. Obvykle, i pozdě v sezóně, jsou měchýřky viditelné podél celého výhonu. Přemýšlím, jestli toto je důsledek života ve vodách bohatých na vápník a hořčík?

Moc se mi líbí, jak jsou ty zelené turiony uhnízděny v hustém hnědém olistění. Připomíná mi to obličeje ruské šlechty vykukující z chlupů těžkých zimních kabátů.

Byl jsem těmito turiony tak uchvácen, že jsem pořídil několik dalších fotografií toho největšího s vertikální orientací a s horizontální orientací.

Užívejte si, turionoví fanatici, užívejte!

Lekněte se!

Focení podvodních rostlin je vždy ošemetné, a je potřeba experimentovat s umístěním blesku. Na této fotce jsou stejné rostliny jako prve, ale jsou velice osvětleny zezadu zleva. Normálně bych tento obrázek považoval za selhání a zničil ho, ale pokaždé, když se na něj podívám, vyděsí mě a zvedne mi tlak.

Je to jako jedno z těch internetových videí, které jsme všichni viděli: tichá scéna s klidnými obrázky, která je náhle narušena obličejem křičící zombie, kvůli které vyskočíte a vyprsknete kafe nosem. Tento obrázek je jako ten moment výskoku, a protože mě tak děsí, myslím, že musí mít nějakou hodnotu.

Podívejte se na ten rozptýlený šum částic vyvolaný bleskem. Voda bažiny má v sobě hodně sajrajtu.

Špirlice:

Pokračovali jsme v našem objevování a opět zaparkovali naše kanoe a cestovali pěšky po ostřici. Tady je pěkná ukázka Sarracenia purpurea subsp. purpurea, která roste v bažině.

Protože jsem nikdy neviděl špirlice ve vápenatých bažinách jako jsou ty, o nichž psal Don Schnell, toto bylo moje seznámení s vápenatou bažinou se špirlicemi. Po výletě jsem zjistil od Dr. Amy Rhodes (Associate Professor na Smith College), že pH jezírka a ostřicového pole se mění, ale typicky se pohybuje mezi 8,2 – 8,9.

Kvetoucí:

I přes podmínky, které jsou jistě pro rod netypické, špirlice rostly dobře a dokonce kvetly. Vidíte ten ulomený květní stvol na tomto obrázku?

Rostliny byly ale na kvetoucí Sarracenia purpurea trochu malé.

Láčky:

Všiml jsem si, že láčky měly normální pigmentaci, ale často měly redukovanou velikost víčka a celkově měly křehký charakter, spíše jako láčka heliamfory. Opravdu zajímavé.

Poblíž jsme také našli Drosera rotundifolia  a Utricularia minor. Byly velmi malé a neměl jsem náladu je fotit.

Čištění:

Rozhodli jsme se, že bylo na čase náš výlet do bažiny ukončit, a tak jsme pádlovali zpět ke vstupu, a očistili želatinový sliz z kanoí. Můj průvodce odjel, ale já jsem ještě chvíli zůstal, abych vyfotil několik zajímavých rostlin, jako tuto Gentianopsis crinita. Mimochodem, tehdy jsem také fotografoval ty turiony.

Po skončení jsem potřeboval smýt bahno a fragmenty rostlin, které byly přilepené k mým kalhotám a rozptýlené všude, včetně mých vlasů. Mé ponožky a boty byly jednoduše ohavné. Poblíž bylo velké koryto s vodovodem, z něhož tekla studená voda, a které jsem použil, abych se umyl, jak nejvíc to šlo.

Poblíž se chystal svatební večírek, a několik účastníků oděných ve smokinzích bylo nalákáno ke kohoutku, aby si naplnili vázy na květiny. Podívali se na mě s hrůzou a udržovali si bezpečnou vzdálenost.

Osvěžen studeným omýváním, řídil jsem své auto několik hodin na sever. Po cestě jsem se rozhodnul z legrace jet jinou cestou, než jsem plánoval. To byl špatný nápad, protože bylo obtížné se orientovat v točitých venkovských silnicích. Úplně jsem se ztratil, i když jsem měl GPS souřadnice parkoviště k mé stezce. Nakonec, metodou pokus-omyl a prozkoumáním mnoha silnic, jsem našel cestu ke své stezce. Jaká ztráta cenného času; proklínal jsem se!

Kyselá mokřina:

Bylo pozdě a já byl trochu znaven, tak jsem posbíral jen nejnutnější vybavení, které jsem potřeboval. Nezajímalo mne tolik focení – prostě jsem si chtěl užít tuto lokalitu. Cesta k mokřině byla krátká, ale byl jsem znepokojen populacemi Microstegium vimineum podél cesty. Toto je nebezpečná nepůvodní tráva, kterou je obtížné, nebo nemožné kontrolovat.

Tato lokalita je 65 akrová mokřina s plovoucí plochou rašeliníku, a já jsem ji toužil vidět několik let. Neodhalím zde její jméno, ale jsem si jistý, že členové New England Carniorous Plant Society vědí, o kterou lokalitu se jedná – pravidelně ji navštěvují při výpravách.

TNC spravuje mokřinu za pomoci místních akademických institucí. Mokřinou vede chodníček a návštěvníci jsou žádáni, aby zůstali na chodníčku jak kvůli jejich bezpečnosti, tak kvůli ochraně citlivé plovoucí podložky. Kontaktoval jsem zaměstnance rezervace, kteří tuto lokalitu spravují, a ti byli tak hodní, že mi dali povolení opustit chodníček, kdybych cítil, že to je důležité. Zmínil jsem se, že jsem hledal hlavně nový výskyt Utricularia geminiscapa, vzácnější druh, který se může tvářit jako běžnější Utricularia macrorhiza.

Podívejte se na fotografii – nechce se vám ponořit, a začít objevovat?

Temně červená:

Jak se chodníček blížil k mokřině, křížil otevřenou hladinu na okraji mokřiny. V těchto klidných vodách jsem viděl luxusní Utricularia macrorhiza s dlouhými větvemi končícími enormními turiony. Přestože byly co do velikosti srovnatelné s rostlinami ve vápenaté bažině, tyto rostliny si zachovaly měchýřky po celé délce výhonků.

Nepozoroval jsem žádné další vodní bublinatky, i když jsem viděl fotografie Utricularia intermedia z této mokřiny.

Chodníček pokračoval hlouběji do mokřiny, a brzy jsem byl obklopen tichou krajinou hromádek červeného rašeliníku, tečkovaného intenzivně červenou Sarracenia purpurea subsp. purpurea. Bohužel, obloha se vyčistila a podmínky byly tak kontrastní, že mé fotografie jsou téměř nepoužitelné.

Tady je jiný kontrastní obrázek; vidíte, že bylo pozdě a slunce bylo nízko.

Pohled zblízka:

Chodníček končil malou smyčkou, v dalekohledem dohledné vzdálenosti od otevřené vodní plochy uprostřed mokřiny. Abych se mohl poohlédnout po Utricularia geminiscapa, bylo by nutné opustit chodníček a obkroužit centrální jezírko a zaměřit se na okraj plovoucí plochy. Ale to nebyl dost dobrý důvod pro opuštění chodníčku. Bylo by skvělé prozkoumat to, ale riskovat zničení rašeliníkové plochy by bylo neomluvitelné. Takže jsem místo toho strávil příjemných 30 minut pozorováním rostlin z chodníčku svým dalekohledem.

Mohl jsem to navléci tak, že bych řekl „snímání na dálku.“

Celkem vzato jsem viděl Sarracenia purpurea, Drosera rotundifolia (většinou dormantní), Utricularia macrorhiza a pozemní druh (bez květu), který byl buď U. cornuta nebo U. juncea.

Zpráva z výletu: Massachusetts a Vermont, 2006 (2. část)

Revised: February 2008

T: Pavla Vacková