CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

Rozdílné rostliny:

Tyto rostliny, i když jsou velmi jasně zbarvené, mají velmi jemné, nejasné žilkování; ne úplně normální rostliny ale ani ne bezžilkové. Je zajímavé, že okraje některých z těchto víček jsou jemné a nezvlněné (například uprostřed fotografie), zatímco jiné jsou vroubkované (například napravo).

Je zřejmé, že tato fotografie byla pořízena bez mého rozptylovače – bylo to poprvé, co jsem jej použil, a stále jsem experimentoval.

Zlatá záře:

Nejsou tyto rostliny prosté fantastické? I když téměř kompletně postrádají žilkování, celkově je červená barva u listů stále přítomná. Tyto rostliny měly nádherný odstín oranžové. Podívejte se, jak pigment proudí také do obústí! Wow. (Při pořizování této fotografie jsem použil svůj rozptylovač.)

Myslím, že toto byla nejkrásnější rostlina v celém rašeliništi. Nikdy předtím jsem neviděl nežilkované rostliny jako tuto, zářící oranžově.

Mimochodem, povím vám o svém autě z půjčovny. Žádal jsem o „kompaktní“ jako obvykle, ale když jsem si pro auto přijel, poskytli mi velký, vypasený Chrysler Town & Coutry. Ale ne! Úplně stejný převod auta mne potkal při mém North Carolina trip před pouhými pár týdny! Zřejmě mě potkalo nějaké období monstrózních dodávek. Ach jo, tolik pro mizející ropná pole: Odjeď, prezidente Bushi, odjeď!

Bližší pohled:

Toto je jiný pohled na mou oblíbenou rostlinu. Wow, jaká krásná rostlina to je.

Kytka Godzilla!:

Zabralo mi asi 25 minut naaranžovat tuto fotku. (Vlastně jsem udělal asi 10 snímků a tohle je jediný, který stojí za ponechání.) Tohoto perspektivního efektu bylo dosaženo použitím krátkého objektivu v prodloužení (a short lens in extensit) – technikou, kterou jsem se naučil od Makoto Honda-Sana. Toto byl můj první pokus touto technikou, a trpí jak nezkušeností, tak nedostatkem pořádného vybavení – můj nejkratší objektiv je 24mm, a s rybím okem bych dosáhl hlubší hloubky pole. Než si pořídím tenhle objektiv, musím ale zaplatit několik starých dluhů!

Mimochodem, při pořizování této fotografie jsem rostlině neublížil – objektiv byl přímo u kořene a mířila vzhůru. Rozptylovač byl použit, ale modifikovaným způsobem, takže pozadí zůstalo přírodní. Velmi obtížný snímek.

Rašeliniště č. 2:

Když jsem spotřeboval několik rolí filmu na prvním rašeliništi, našel jsem cestu zpět ke svému luxusnímu vozu a vyrazil k lokalitě č. 2. Místo bylo mnohem snazší nalézt – bylo téměř vedle silnice, a jedinou výzvou bylo najít cestičku skrz hustou stěnu lesní vegetace dělící mne od otevřené bažiny. Po několika falešných startech jsem našel nízký tunel skrz listí a větve, rozšířený o hluboké díry plné bahna. Skvělé…

Protáhl jsem se kolem všech děr kromě jedné bez nehody. Ach, ale ta, která mě dostala, byla FAJN díra s bahnem – až k mému švu ve STUDENÉ vodě a čokoládové pěně! Ten studený ponor vytáhl z mého hrdla pěkně vysoký kvil. Když jsem se vytáhl z té bahnité díry, vypadal jsem jako jeden z těch ubohých rolníků v Monty Pythonově „Svatém Grálu“ – promočený špinavý bordel.

Za chvíli jsem dosáhl otevřené bažiny. Jako na předchozí lokalitě, toto místo se skládalo z jezírka ověnčeného vrstvou plovoucího rašeliníku. Stromy a keře rostly mimo rašeliníkovou pláň. Tato fotografie ukazuje travnatou vrstvu rašeliníku a vzdálené stromy.

?: Proč jsem tuto reportáž nazval „Hlupákem v Ontariu“?

Nápověda: Všimli jste si, že jsem nezmínil žádné společníky?

O: Byl jsem hlupákem, protože jsem cestoval sám. To je opravdu hloupé. Nedělejte to. Na rašeliniště cestujte ve dvojicích.

Kaštanová rostlina:

Možná proto, že na této druhé lokalitě nebylo tolik „bezžilkových“ rostlin, věnoval jsem víc času pozorováním typičtěji zbarvených, temně červených rostlin. Není toto kráska? Velmi pěkná.

Pokud vás unavuje dívat se na Sarracenia purpurea, ve spodní části fotografie, asi 1/3 vzdálenosti od pravého kraje, přímo u světle zeleného listu je maličká rosnatka (Drosera rotundifolia). Spokojení?

Kanada je pěkná. Byl jsem tam několikrát a lidé jsou uvolněnější a milejší k cizincům než v USA. Když na mě v USA mluví cizinec, okamžitě si začnu říkat, kdy si řekne o peníze. V Kanadě si říkám to samé, když si cizinci začnou povídat – obvykle se pletu. (A potom se cítím hrozně vinen, že jsem nebyl přátelštější – Austrálie a Nový Zéland jsou v tomto ohledu ještě extrémnější.) Neříkám, že to místo je nirvána; jen, že lidé vypadají méně nervózní než ti v USA.

Červená!

Tato rostlina byla jako oheň, zářící na podloží z vlhkého mechu. Byla svítivá! Měla hodně odstínů oranžové smíchaných s obvyklou červenou pigmentací.

Zmínil jsem, že Kanada se zdá být milejší než USA? Tady je příklad – jel jsem po dálnici svým žroutem benzínu a přijel jsem do přeplněné oblasti blízko Toronta. Velká cedule nad dálnicí svítila a blikala na ní zpráva:

UŽIVATELÉ MOBILNÍCH TELEFONŮ – PROSÍME, SOUSTŘEĎTE SE NA ŘÍZENÍ

„Prosím?“ Bylo na té ceduli opravdu napsáno „Prosím?“ Uvidíte takovouhle ceduli někdy v USA?

Sarracenia purpurea subsp. purpurea f. heterophylla!

A tady je, první čistá, opravdová rostlina bez antokyaninu, kterou jsem na výpravě našel. Protože jsem věděl, že okolo pravděpodobně bude více „bezžilkových“ napodobitelů, strávil jsem nějakou chvíli obezřetným prohlížením této rostliny, než jsem prohlásil, že je to ona. Skvělé! Vypadá to tak divně ve srovnání s těmi normálně zbarvenými rostlinami, se kterými roste.

Takže se na to podívejme – můj výlet zabral kolem ¾ dne cesty z mého hotelu v Ottawě k rašeliništím; vstával jsem před úsvitem, takže jsem se mohl podívat na dvě lokality za denního světla; potom večer a přes noc jsem sprintoval zpět do Ottawy. Stálo to za to? Se vsaďte!

Bližší pohled:

Tato rostlina vypadá, jako by byla vyrobena z umělé hmoty, která ve tmě svítí!

Vlhká místa:

Vidíte ty louže na zemi? Legrační na chození kolem nich je, že tyto louže nemusí znamenat nic, nebo mohou signalizovat, že podloží je dostatečně tenké, že když na něj stoupnete, ponoříte se po lýtka, pás, paže nebo hlavu do studené vody. Dodává to vzrušení vašim krokům, když táhnete přes rašeliniště fotografické vybavení.

Pěkné barevné variace, že? 

Mnoho rostlin:

Haha. Poté, co jsem pořídil tuto fotku, šoural jsem se po rašelinném podloží a pátral po dalších potěšeních. Podíval jsem se dolů a byl jsem překvapen, že jsem před sebou uviděl pěknou, velkou užovku proužkovanou (Thamnophis sirtalis). (To je úplně neškodný druh, i když jako mnoho druhů hadů může prokousnout vaši kůži, pokud je dostatečně podrážděná.)

S přírodovědeckým potěšením jsem hada tiše sledoval. Had mne studoval svým milým, nevyzpytatelným hadím způsobem. Potom, bez nejmenšího varování, vyrazil do nejbližšího úkrytu. Bohužel si s úkrytem spletl mne. Zatímco jsem byl překvapen, když had prosvištěl mezi mýma nohama, byl jsem zděšen, když strčil hlavu pod lem mých kalhot a pokusil se mi vniknout do nohavice.

Nehledě na to, že jsem byl sám na relativně vzdálené a zrádné ploše rašeliníku, a nesl jsem fotografické vybavení, moje důstojnost se vytratila a já jsem začal vyluzovat zvuky jako Michael Jackson, a poskakovat kolem, dokud had nebyl odražen a nevyrazil za lepším úkrytem.

Tolik kariéra herpetologa.

Pohled shora:

Opět, pokud jste již tímto druhem znuděni, můžete se zabavit pátráním po mrtvých zbytcích listů rosnatky, nalevo od růžice špirlice – známka dormantní rosnatky.

Sbíraly se bouřkové mraky, zvedal se vítr (rádio celý den vysílalo varování před tornády!), a blížil se západ slunce, takže byl čas vydat se domů. Vzal jsem kompas a GPS příslušenství, abych se ujistil, kudy odejít. Když cestujete do bažin (ať sami nebo ve skupinách), nikdy nedopusťte, abyste byli dezorientováni; když jste unaveni, poškrábáni, dehydratováni a těšíte se domů, zmatenost není dobrá věc.

Dobře, ještě jedna poslední fotka!

Hodně pěstitelů masožravých rostlin vyjadřuje znuděnost se Sarracenia purpurea subsp. purpurea, možná proto, že má tendenci mít menší láčky než jižní poddruhy, nebo proto, že aby se jí dařilo, musí jí být dopřán zimní spánek. Ale opravdu to je nádherná rostlina – žilkování a je často nejintenzivnější v rodu, obzvláště proto, že silná kutikula vytváří dojem, že je láčka pokryta lesklým voskem. (Samozřejmě – je. Myslím, to je to, co kutikula je. Vosk.)

Každopádně, tohle je poslední fotka. Sbalil jsem si věci a vrátil se do auta. Letadlo mi letělo druhý den ráno, a do Ottawy byla dlouhá cesta. Po cestě jsem zastavil pro benzín a poprvé jsem si všiml (díky reakci prodavače na benzínce), jak jsem se pořádně zablátil. Opravdu nemělo smysl pokoušet se čistit si oblečení (druhý den jsem měl mezinárodní let, takže jsem musel vzít v potaz kontrolu/karanténu), takže jsem nakonec vyhodil svou košili, kalhoty, ponožky a dokonce i své staré pohorky. To je hnůj!

Zpráva z výletu: Ontário 2003 - 1. část