CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

O: V druhé polovině roku 2003 jsem podnikl krátký výlet do jihozápadního Ontaria. Času bylo málo, ale byl jsem schopen přidat ke svému výletu pár dní, takže jsem mohl navštívit několik rašelinišť. Opravdu jsem se na to těšil, protože močály severovýchodní části Severní Ameriky jsou opravdu nádherné, i když skvěle zrádné.

Tato zpráva z výletu popisuje něco z toho, co jsem viděl, a je to opravdová lahůdka pro ty, kdo milují Sarracenia purpurea. Pokud vás tento druh nudí, posuňte se k dalšímu tématu FAQ!

Téměř bez varování jsem pozdě v září 2003 zjistil, že mám jet na služební cestu do Ottawy v Kanadě. To by mne přivedlo asi jeden den cesty autem od velmi zajímavých lokalit masožravých rostlin, takže jsem samozřejmě věděl, že si musím k cestě přidat pár dní, abych měl čas je navštívit. Toto bylo trochu hloupé, k důvodům se dostanu.

Cítím se, jako kdybych měl trochu svázané ruce, protože ti lidé, kteří mi o těchto lokalitách řekli, budou brzy publikovat jejich poznatky z pozorování. Takže abych je nepřipravil o efekt, neudělám takový výklad, jaký bych k popisu těchto lokalit rád. Ale doufám, že se vám i tak budou fotky líbit.

Hlavní atrakcí těchto lokalit byly populace Sarracenia purpurea. Pokud tento druh milujete, následující link bude jako vstříknutí heroinu do vaší žíly.

P. S. Omlouvám se, že mi trvalo tak dlouho dostat fotky na internet! Posledních několik měsíců jsem byl šíleně zaneprázdněn.

Když rašeliník volá – nemůžete odolat:

Protože byl podzim, všechny původní rosnatky (Drosera) již byly ve stadiu hibernakul a v podstatě neviditelné. (Tohle bylo trochu na houby, protože jsem ještě ve volné přírodě neviděl Drosera linearis.) Ale věděl jsem, že v oblasti se vyskytuje forma Sarracenia purpurea bez antokyaninu, takže jsem měl pozoruhodný a nový (aspoň pro mne) cíl pro mou výpravu.

Zavolal jsem několika přátelům, kteří znali příslušné oblasti v Kanadě, získal instrukce na cestu (za obvyklých podmínek jejich zachování v tajnosti kvůli ochraně lokalit před pytlačícími zahradníky), a připravil se na výlet. Po skončení mého jednání jsem naložil půjčené auto výbavou a zamířil k rašeliništím.

Rašeliniště č. 1:

Toto je první místo, které jsem navštívil – rašeliníkem orámované jezero, uhnízděné ve smíšeném lese, zastrčeném v zemědělské oblasti. Nalézt ho bylo složité. I po té, co jsem nalezl místo, které bude nejlepším místem pro zaparkování auta, jak jsem doufal, mé nadrápané instrukce mne vedly přes hory, lesy a strže, kolem farem atd., až jsem konečně uviděl jezírko, které jsem hledal. Pokud jste se někdy pokoušeli jít podle instrukcí někoho jiného k bažině, víte, jak pochybné to je – máte možná 50% šanci na úspěšné nalezení lokality. Ale informace mého průvodce byly skvělé, a trvalo mi asi jen hodinu dojít k okraji bažiny.

Ale to nebyl konec mých výzev. Dále jsem musel vymyslet, jak se dostat k rostlinám. Nejdříve jsem musel překročit hluboký bažinný příkop, potom se probojovat skrz hustý porost vrb a přeskakovat staré hnijící pařezy. Samozřejmě by bylo lepší držet se volného prostranství, kde cestování vypadá tak jasně a jednoduše, ale tam to je podminováno schovanými dírami plnými vody, které touží po chycení poblázněného botanika táhnoucího fotografické zařízení za tisíce dolarů.

Ale po chvíli a několika leknutích, která napumpovala něco přebytečného adrenalinu do mé krve, jsem se dostal k oblasti se špirlicemi na okraji jezera.

Toto je pohled směrem od vody, zády ke stromům. Křovité popředí je stanoviště masožravých rostlin – můžete vidět několik květů špirlice, které tu a tam vykukují. Substrát je vlhký, houbovitý, a pravděpodobně tvoří falešné dno jezera. Ale křoví naznačuje, že je povrch celkem stabilní.

Rašeliniště bylo obydleno velkým počtem rostlin Sarracenia purpurea. Varianty pigmentace byly oslnivé – některé jasně červené, některé žilkované, některé ne. Bylo to jako v cukrárně! Rostliny vyobrazené na tomto webu ukazují jen malou část přítomné rozmanitosti.

Červená rostlina:

Tady je samozřejmě normální forma Sarracenia purpurea subsp. purpurea. Velmi pěkná, velmi červená. Také hodně žilkovaná.

Něco pro fotografické nadšence…tento výlet byl první výpravou pro zařízení, které jsem vytvořil, aby mi pomohlo s fotografováním v terénu. Jak fotografové vědí, problémem při focení bažinných rostlin je, že plné slunce vytváří extrémně kontrastní stíny. Takže musíte buď fotit brzy ráno, nebo doufat v lehkou oblačnost, nebo použít hodně zrcadel. (Jen si zkuste správně umístit čtyři nebo víc zrcadel v otevřeném rašeliništi!)

Tato fotografie byla pořízena na začátku dne, s lehkým mrakem zakrývajícím slunce, takže kontrast nebyl tak hrozný. Ale i tak jsou stíny trochu tmavé.

Světlejší žilky:

Špirlice v popředí této fotografie má trochu méně žilkování než rostlina na předchozím obrázku, ale i tak je moc celkem pěkná. (Za chvíli budu mluvit i o rostlinách v pozadí, žádný strach.)

Tato fotografie je perfektním příkladem kontrastních výsledků, které získáte focením za plného slunce. Hodně tmavých stínů a vypálená světlá místa znehodnocují obrázek. Chtěl jsem zkusit novou metodu, jak se zaměřit na tento problém. Takže než jsem vyrazil na tento výlet, zašel jsem do místních domácích potřeb a koupil průhledný plastový závěs do sprchy (žádný tištěný vzor, ale pokrytý spoustou vyleptaných rýh, aby byl částečně neprůhledný). Také jsem koupil cca 1,5cm tlustou trubku z pvc a spoustu spojovacích dílů (kolénka, T-spojky apod.), takže jsem mohl vytvořit volný rám, něco jako velkou krychli o straně 1m. Sprchový závěs se přehodí přes tuto krychli. K připevnění závěsu k rámu používám kancelářské sponky.

Zelená rostlina:

Toto je velmi zelená rostlina. I když to vypadá jako celozelená Sarracenia purpurea f. heterophylla, není to ona. Na základně listů je stále přítomen červený pigment a maličko červeného žilkování na některých listech. Od lidí, kteří tento druh studují, o této rostlině někdy uslyšíte jako o „bezžilkové“, protože to není celozelená forma, ale postrádá žilkování.

Tuto fotografii jsem pořídil za jasného, plného světla, za použití svého rozptylovače ze sprchového závěsu. Byl jsem jediný člověk široko daleko, ale jsem si jist, že jsem musel vypadat absurdně, když jsem usazoval rozptylovač v rozhoupaném rašeliništi, s chamtivými keři a mírným větrem komplikujícími celou proceduru. Ale jeho prospěch pro tuto fotografii (alespoň pro mne) je senzační: stíny jsou zjemněny, vypálená místa zmizela. Jako bonus byl zmírněn vítr, takže jsem mohl fotit s dlouhou expozicí a získat tak pěknou hlubokou hloubku pole.

Pokud si takový rozptylovač budete vyrábět, neslepujte plastové části k sobě. Je lepší to uchovávat v kouscích, takže můžete rozptylovač rozložit a převážet ho v zavazadle v letadle.