Encyklopedie světa MR Články o MR Časopis - veřejné články Masožravky očima dětí | Masožravky očima dětí |
|
|
|
| Napsal Radek Kastner | |
| [31.01.2009] | |
|
Šárka Foretníková Děti mají jiný pohled na svět než my. Všichni víme, že to nejsou jen zmenšení dospělí, mnozí jsme poznali, že je to někdy „havěť“ otravná, že mají svůj názor na věc a nebojí se ho hájit, až je to nám velkým mnohdy nepříjemné…
Na druhou stranu je úžasným dobrodružstvím, dělat mladým
človíčkům průvodce životem a pomáhat jim objevovat věci, nad kterými jsme
nedávno také sami žasli… Nijak jsem neplánovala dělat masožravým kytkám takovou osvětu, jaksi to vyplynulo z okolností. To si takhle s dětmi v družině jednou sedíme a povídáme o domácích mazlíčcích. “ Paní učitelko, my máme doma novýho pejska, je celej černej a jmenuje se…“ „My máme křečka, ale strašně kouše….“ „Já mám piskoše…“ „Nám maminka nechce nic dovolit, protože máme tatínka…“ Děti se překřikují, každé potřebuje sdělit to své…a nejdůležitější.. Pak začnu já. “No, my máme přece kocoura Macka, toho znáte a taky hada, na toho jsme se už taky byli podívat, jak žere myšku. No a masožravé kytičky… „Jůů a nebojíte se, že vás kousnou..?“ „Ne,“ povídám, „oni jedí jen komáry a mušky“. ……………
„ A když těma listama žerou, tak kudyma kadí?“ A už jsem byla v tom nekonečném tématu o masožravkách. Děti mají nekonečně mnoho otázek…pokud máte tu trpělivost stále odpovídat. (Nebo pokud to máte v popisu práce)
„Školčátka“
berou takové nezvyklé kytky s respektem. Obzvláště pokud znají pohádku
„Krtek a medicína“. Tam jedna špirlice krtečkovi málem ukousla ruku. To jsou
pak všechny podobné útvary na kytce potenciálně nebezpečné. „Nekousne mě?“
„Ne,“
povídám. „Ochutnej, jaký má sladký sirupek na lákání včeličky…“
Protože
už jsem si zkusila, co to obnáší, vzít si sebou domů do bytu všech mých
pětadvacet dětí na exkurzi, zvolila jsem taktiku jinou. Naložila jsem pár kytek
do auta jako vzorek a udělala z nich dětem na týden ve škole výstavu.
„Maminka mi pomohla nachytat na okně mouchy…“
Děti nosily tolik much, že jsem je pak potají z láčkovek vylévala a z rosnatek obírala, aby chudinky nezplesnivěly.
Některé kytky dostávají pěkně zabrat…Je tu příliš mnoho
ochotných ručiček…
„Tak a už je napapaná…“
„..A moucha vletí dovnitř, uvidí kulatá okénka jako
v kostele,…chce proletět, ale nejde to a umlácená spadne do masožravky. (To
je pěkně drsná pohádka…)
„Fůůůůj…“ prohlídka útrob najezené sarracenie.
„To
není maceška? Mamka má podobné v zahrádce..“
Tahleta
holčina mi tu tučnici posléze nechtíc vyklopila na zem. Děti na ni koukaly jako
na vraha. (V dětském kolektivu se máloco odpouští a snadno se přechází k
„lynčování“ provinilého…) Musela jsem rychle zachraňovat situaci: „Však se nic
tak hrozného nestalo…podívejte jaké má tučnice tenké kořínky, ona se půdy skoro
nedrží …“
„Jejda, tahle vůbec nevypadá masožravě, …tyhle malé bublinky
že něco umí sežrat?“
(Tu zbraň má Honza s sebou za všech okolností, ne
že by se bál kytek…)
U
Roriduly to přišlo velkým klukům nejlegračnější…no posuďte sami…Masožravý brouk
hnojí kytku svými hovínky…Na to hned tak nezapomenou.
„Však
on jim tu masožravost jednou nějaký živočich oplatí…“ (Co dodat,…puberťák.)
Mým
cílem není, aby každé z těchto dětí začalo pěstovat ve velkém masožravé
rostliny. Bude mi naprosto stačit, když si na něco z toho našeho povídání vzpomenou,
až uvidí v přírodě kytičku, broučka, nebo mravence. A třeba pochopí, že je
to v přírodě bezvadně zařízeno, že jedno závisí na druhém a že je potřeba
to chránit všechno. Snad z nich v budoucnu budou ohleduplnější
dospělí, to by mi bylo krásnou odměnou.
|
|
| Aktualizováno ( [31.01.2009] ) |
| < Předch. | Další > |
|---|
