CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

Martin Maloušek (Třebíč)

Mám 17 let a zajímám se o masožravky. Je to tak 5 let, co jsem měl první masožravou květinku. Byla to láčkovka Nephentes. Po půl roce mi rostlinka umřela nedostatkem vody a zkušeností.

Do světa masožravek mě zasvětil spolužák, který bohužel letos v předjaří ve věku 16 let zemřel. Ten měl rosnatku kapskou Drosera capensis, láčkovku Nephentes. Poté nastal útlum a zklamání z předchozího pokusu o pěstování těchto zajímavých rostlin.

Můj život změnila exkurze se školou do safari ve Dvoře Králové nad Labem. Koukám se na bohatou sbírku zvířat. Má pozornost ustrnula na jednom stánku. Tam nějaký pán prodával kaktusy. Přijdu blíže ke stánku. Mé oči upřeně hleděly pouze na jednu pěkně zubatou mucholapku Dionaea muscipula. Tuto rostlinku jsem viděl poprvé v životě. „Takovou rostlinku mít.“ To mi proběhlo hlavou jako blesk z čistého nebe. Maminka mi dala 200 Kč na svačinu a suvenýry. Stovka mě nezabije a druhá mi ještě zůstane na suvenýry i svačinu. Rostlinku snů jsem tedy zakoupil. Tento suvenýr pro mě má větší cenu, než pohlednice se slonem. Pán mi zdůraznil, že má pořád stát ve vodě a substrát nesmí nikdy vyschnout! Cestu do nového domova přežila v pořádku. Doma na ni čekala lázeň s čerstvou dešťovkou.

Nastává léto a mucholapka dělá svému jménu čest, chytá mouchy i vosy jako o závod. Poté odjíždím s rodinou k moři. Po návratu mé první kroky doma vedou k mucholapce, jestli moji dovolenou přežila. Čekalo mě však překvapení. V době dovolené se mucholapka rozhodla, že mi ukáže krásu svých květů. Poté sedám k internetu a zjišťuji, že to moji milou rostlinku vysiluje. Do ruky beru nůžky a ostré čepele nůžek stínají krásnou ozdobu v podobě květu mucholapky. Tento květ bych přirovnal ke květu mandarinky. V době květu se listy opravdu změnily k horšímu. Zoubky po okrajích listů by asi opravdu potřebovaly rovnátka. Rychlost sklapnutí pasti se také zmenšila.

Nastává podzim. Pasti začínají hnědnout a sesychat. „ Bože moje mucholapka umírá.“ Uklidnila mě jedna webová stránka (FAQ Barryho Rice), kde se problematikou „umírání“ mucholapek zabývají. Zjišťuji zde, že i masožravky mají svoji „dovolenou“, kterou si volí právě na podzim. Tomuto odpočinku po celoroční dřině říkáme DORMANCE. Odstranil jsem odumřelé pasti. Po čtrnácti dnech nastalo překvapení a potvrzení informací z webových stránek. Malilinkaté lístečky vyráží jeden za druhým. Sice jsou trošku zdegenerované, ale konečně mám pocit, že mám zase obávanou šelmu v říši masožravých rostlin opět v květináči.

Měsíc se s měsícem sešel a k mucholapce se přidaly: rosnatka kapská Drosera capensis, dvě láčkovky Nephentes, špirlice nachová Sarracenia purpurea, špirlice bělolistá Sarracenia leucophylla.

Obzvláště poslední jmenovaná mi udělala obrovskou radost. Na podzim, kdy jsem truchlil po nezemřelé a dovolenkující mucholapce, vytvořila tzv. letní olistění. Nádhera. Podívaná pro Bohy. Takové pocity mě provázely po zakoupení špirlice. Tyto krásné listy jsem nazval svým odborným výrazem: listy královské. A to ještě nekvetla! Podle toho, co vidím na internetu, květy špirlic musí být něco kouzelného. Mým posledním přírůstkem do sbírky byla špirlice nachová. Ta mi ale velkou radost neudělala, protože ji měli v květinářství ve velmi špatných podmínkách. Rostlinu potřebující světlo dali do nejtemnějšího kouta, substrát musí být neustále vlhký, ale realita byla opačná. Po mém kadeřnickém zásahu, kdy z rostliny nezbylo skoro nic, zůstaly jen 2 listy v polosuchém stavu.  V současné době je to hromádka uschlých pahýlů, které byly dříve listy, a z nich raší jeden hubený mečovitý list. Prostě rostlina mimo provoz. 

Teď ještě k láčkovkám. Ty také po příchodu do sbírky nevypadaly moc dobře. Uschlé láčky, pokroucené listy, to byl stav mých „Nepentíků“. Teď přes podzim bujně rostou, jejich listy mají na konci několik zárodků konviček a nezbývá mi nic jiného, než doufat, že se z nich stanou pro hmyz tolik obávané pasti.

Další byla rosnatka. Tato sympatická rostlinka mi hned po příchodu do sbírky vykvetla. Mluvím o rostlince, ale skutečnost je jiná. Těch rostlinek je totiž v jednom květináči 10! Mám různé barevné variace. Od fialových až po bílou, albínku.

Masožravek mám celkem dost na to, že se jim věnuji pouze půl roku. Jejich masožravost ve mně volá několik otázek typu: Netrápí se hmyz po uvíznutí v pasti? Co se děje s látkami získaných tímto složitým procesem? Zajímám se i o hmyz, a proto doufám, že matka příroda je natolik moudrá, že své „děti“, postižené tímto krutým osudem, před skonáním netrápí. Moje budoucnost v oboru masožravek je asi taková: nové rostlinky, nové vědomosti, poznatky a zážitky. O tom, jestli patřím mezi úspěšné pěstitele, mě přesvědčí letošní zima. Pokud mých šest svěřenců přežije bez újmy na zdraví, mohu se považovat pouze za mírně pokročilého pěstitele. Na závěr bych chtěl popřát novým pěstitelům hodně radostí a zkušeností, a těm zkušeným mnoho nových rostlin a poznatků ze světa masožravých rostlin.