Jak se starat o mucholapku podivnou |
Napsal Radek Kastner | |
[22.11.2008] | |
Stewart McPherson
V Severní Karolíně a Jižní Karolíně, na jižním
pobřeží USA, roste nejneobvyklejší rostlina na světě – mucholapka podivná (Dionaea
muscipula). Mucholapka podivná je slavná díky své schopnosti lapit hmyz
rychle se pohybujícími listy. Každý list sestává ze dvou sklápěcích laloků,
které se rychle zaklapnou, když jsou stimulovány hmyzem. Past zůstává zavřená,
dokud není oběť mrtvá a strávená a studie ukázaly, že tento obdivuhodný pohyb
se může uskutečnit za méně než půl sekundy. Ten pohyb je tak udivující, že
Charles Darwin popisuje mucholapku podivnou jako „jednu
z nejpodivuhodnějších rostlin na světě“.
Mucholapka podivná rostoucí na přirozeném stanovišti v USA
Foto©Stewart McPherson
Nejstarší
záznamy o pozorování mucholapky se datují do 60. a 70. let 18. století, kdy
několik přírodovědců zaznamenalo rostlinu v přírodě. Po spatření listů
mucholapky, jak dramaticky zaklapnou, se objevila myšlenka, že některé rostliny
mohou být adaptovány na úmyslné chytání hmyzu jako kořisti. V r. 1760 Arthur
Dobbs, guvernér Severní Karolíny popsal Dionaea muscipula jako "mucholapku
citlivou" a v r. 1770 John Ellis zaznamenal, že se listy chovaly jako
"miniaturní past na myši" a navrhl, že "její listy „...mohou mít
něco společného s výživou, jako stroj na chytání jídla".
Ale myšlenka, že
by rostlina mohla zabít a strávit žijící tvory odporovala konvenčnímu
porozumění řádu přírodního světa a setkala se s pochybnostmi. John Ellis si
dopisoval s velkým botanikem Karlem Linném a poslal mu nákres pasti Dionaea
muscipula a poslal mu rostlinný materiál. Linné poznamenal, že myšlenka hmyzožravé
rostliny je směšná a odporovala bohem daným pravidlům přírody. S odkazem na
Genesis I, 29-30, Linné odmítl vzít na vědomí Ellisovy poznatky a uvedl, že bůh
vytvořil rostliny pouze jako výživu zvířat a lidí, a že myšlenka rostlin, které
mohou ovládat život zvířat, je rouhání. Linné si byl vědom, že lepkavé listy
rodů Drosera a Pinguicula chytají hmyz (sám oficiálně popsal a
pojmenoval oba rody), ale odmítl myšlenku, že by tyto rostliny měly mechanismus
k úmyslnému chytání hmyzí kořisti.
Konečně v r.
1875 byla masožravá povaha některých rostlin konečně a přesvědčivě ustanovena,
když Charles Darwin podnikl detailní a rozsáhlou studii a jednoduše
demonstroval, že některé rostliny mají zřejmou adaptaci k asimilaci živin přímo
skrz své listy pomocí chytání hmyzí kořisti. Od té doby je mucholapka oprávněně
považována za pravou masožravou rostlinu.
Lapací proces
mucholapky je v podstatě docela jednoduchý. Past funguje tak, že láká kořist
jasnými barvami, a možná také vyloučeným sladkým nektarem. Na vnitřním povrchu
dvou listových laloků je šest velmi citlivých spouštěcích chlupů. Když je hmyz
nalákán pastí a odváží se do laloků, stačí jen dotknout se jednoho z chlupů,
aby spustil past. Po aktivaci se dva laloky rychle zavřou komplexním procesem
rychlého růstu buněk, který ještě není úplně pochopen. Když je past jednou
zavřená, stáhne se, a tak uvězní kořist, dokud nezemře. Ze žláz na vnitřním
povrchu laloků jsou vyloučeny šťávy, jimiž je pomalu strávena a poté se past
může znovu otevřít a je připravena chytit další hmyz.
Pasti mucholapky
podivné
Foto©Stewart McPherson
Mucholapka
podivná, která je komerčně k mání po celém světě po desetiletí, si za dlouhou
dobu vypěstovala reputaci rostliny obtížně pěstovatelné, nebo dokonce nevhodné
k pěstování. Ve skutečnosti to není rostlina obtížná na úspěšné pěstování,
pokud je splněno pár velmi důležitých základních požadavků.
Jedním z
nejdůležitějších aspektů pěstování mucholapky podivné je porozumět, že rostlina
potřebuje růst v substrátu, který je permanentně vlhký, ale ne prosáklý vodou.
Pro nejlepší výsledky by měly květináče s mucholapkou permanentně stát v 1cm
vody, například na tácku nebo v misce, kam může být voda pravidelně doplňována
v průběhu růstové sezóny. Je důležité, aby vodní hladina v misce byla několik
centimetrů pod vrcholem květináče, protože mucholapka nesnáší přemokřený
substrát, který může způsobit uhnití a úhyn rostliny. Také je důležité, aby
substrát pro mucholapku kompletně nevyschnul, protože toto také může být
fatální - takže je třeba neustálá opatrnost, aby byla vlhkost vždy správná.
Kolonie
překrásných mucholapek v USA, vyrůstající na požárem spáleném přírodním stanovišti
Foto©Stewart McPherson
Mucholapky jsou
také velmi citlivé na typ substrátu, ve kterém rostou. Podobně jako většina
masožravých rostlin, mucholapka podivná se vyvinula v masožravou v habitatu,
kde je nedostatek živin a minerálních látek a tudíž její kořeny nejsou schopny
absorbovat vodu a minerální látky, když jsou koncentrace příliš vysoké. Proto
tato rostlina potřebuje kyselý substrát, který postrádá většinu živin a měla by
být pěstována ve směsi hrubé rašeliny smíchané s perlitem a zahradnickým
stříbrným pískem v poměru 2:1:1. Výslednou směsí je substrát relativně chudý na
živiny a vhodně kyselý, který bude pro mucholapku perfektní. Jako většina
masožravých rostlin, i mucholapka zemře z důvodu přemíry živin v substrátu,
je-li pěstována v běžném substrátu pro pokojové rostliny. Ze stejného důvodu
může smrtí mucholapky skončit i její hnojení a je obecně doporučováno
nepoužívat žádné hnojivo, protože rostlina získá všechny živiny které potřebuje
pomocí chytání hmyzí kořisti.
Protože
mucholapka pochází z mírného podnebného pásu, je přirozeně přizpůsobená
několikaměsíční dormanci v průběhu studené zimní periody v jejím přirozeném
prostředí. V domácím pěstování je důležité mucholapce poskytnout studené
období, takže rostlina může upadnout do dormance. Když není poskytnuta perioda
dormance, rostlina bude slabá a může i zemřít, protože dormance je důležitou
součástí ročního růstového cyklu této rostliny. V tropických zemích může být
dormance dosaženo umístěním mucholapky do lednice na tři až čtyři měsíce. V
průběhu této umělé chladné periody rostlina přestane růst a přejde do dormance,
viz D'Amato (1998), Slack (1979, 1986) a Rice (2006). Po vyndání z lednice se
růst obnoví s novou silou a mucholapka pokvete. Při přípravě rostliny na
dormanci je důležité nechat substrát vyschnout, takže po umístění do lednice
není vlhký nebo zaplavený, což může způsobit uhnití rostliny.
Poslední věcí při pěstování mucholapky je, že musíte vzít na vědomí, že tato rostlina potřebuje silné sluneční světlo, aby mohla růst zdravě. K dosažení nejlepších výsledků by měla mucholapka být pěstována na silném, nejlépe přímém slunci a obecně platí, že čím jasnější je světlo, tím barevnější a bujnější budou rostliny růst. Mucholapky, které nejsou pěstovány na silném slunci, budou produkovat dlouhé, oslabené, vytažené zelené listy a mohou případně i zemřít. Ale na přímém slunci vytváří typická forma mucholapky překrásné žlutozelené listy s jasně červeným zbarvením na vnitří straně pastí. Zajímavé je, že rychlost, s níž se pohybují pasti rostlin, je také propojena s intenzitou slunečního světla, jemuž je rostlina vystavena a rostliny rostoucí na přímém slunci produkují pasti, které jsou o poznání rychlejší, než jedinci, kteří rostou na zastíněném místě. Pokud je respektováno těchto pět základních požadavků, mucholapky porostou zdravě a bujně. Každá rostlina může mít až 30 pastí, které u zdravého vyspělého jedince mohou dosáhnout až 15cm celkové délky. Přestože je lákavé opakovaně dráždit pasti a pozorovat úžasný způsob, jímž se pohybují, pěstitelé by si měli uvědomit, že toto vyčerpává velké množství rostlinné energie a pokud jsou pasti spouštěny pravidelně, celkový růst rostlin se pravděpodobně zpomalí. Mucholapky nepotřebují být krmeny. Kořist si chytí samy a získají tak všechny živiny, které potřebují. Dále je důležité nekrmit rostliny masem nebo lidským jídlem, což způsobí uhnití listů a úhyn rostliny.
Každý rok
mucholapka produkuje jeden nebo více květenství, z nichž každé nese až 40
bílých květů. Květy mucholapky se skládají z pěti bílých okvětních lístků, a
každý okvětní lístek má jemnou žilnatinu. Mucholapky mohou být opyleny vlastním
pylem a semena mohou být vyseta rovnou, nebo uchována po několik let. Semena
klíčí snadno na stejném substrátu, který se doporučuje pro dospělé rostliny, a
semenáčky dosahují dospělosti zhruba ve 3 až 6 letech.
Kultivar ´Sawtooth´
Foto©Stewart McPherson
V současné době bylo vyprodukováno a u ICPS registrováno množství krásných kultivarů. Jedním z nejatraktivnějších kultivarů je "Claytons Red", který produkuje efektní čistě rudé listy a pasti. Další typy produkují olistění, které je žlutozeloné a úplně postrádá červené zbarvení. Další kultivar nazvaný "sawtooth" se liší od typické formy, postrádá totiž dlouhé, do sebe zapadající trnovité výběžky, které jsou pro druh Dionaea muscipula typické.
Část britské národní sbírky mucholapky podivné
Foto©Stewart McPherson
Mucholapku
podivnou lze získat z následujících zdrojů:
Hewitt-Cooper
Carnivorous Plants (specializované
zahradnictví zaměřené na rod Drosera
The Homestead, Glastonbury Road, West Pennard, Sommerset, BA6 8NN, UK Web: www.hccarnivorousplants.co.uk Hampshire Carnivorous Plants Ya Mayla, Allington Lane, West End, Southampton, SO30 3HQ, UK Web: www.hantsflytrap.com P&J Carnivovous Plants The Hayden, Brampton Lane, Madley, Hereford, HR2 9LX, UK Web: www.pj-plants.co.uk Sarracenia Nurseries 37 Stanley Park Road, Carshalton, Surrey, SM5 3 HT, UK Web: www.sarracenia.co.uk Shropshire Sarracenias
5 Field Close,
Malinslee, Telford, Shropshire, TF4 2EH, UK
Web:
www.carnivorousplants.uk.com Použitá literatura:D'Amato, P. 1998. The Savage Garden: Cultivating Carnivorous Plants. Berkeley, CA: Ten Speed Press.
Rice, B. 2006.
Growing Carnivorous Plants. Portland, OR: Timber Press.
Slack, A. 1979.
Carnivorous Plants. London, England: Ebury Press. Slack, A. 1986. Insect Eating Plants and How to Grow Them. London, England: Alpha Books. T: Pavla Vacková
|
|
Aktualizováno ( [22.11.2008] ) |
< Předch. | Další > |
---|