CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

O: Existuje mnoho obav kvůli tomu, jakým způsobem se těží rašeliník (Sphagnum) pro pěstiteské účely. Pamatuji si dobu, kdy jsem otevřel balík s rašeliníkem a našel malé mrtvé špirlice usušené společně s rašeliníkem. Lámalo mi to srdce. Právě obavy z neudržitelného způsobu těžby rašeliny přivedly část pěstitelů k pokusům s jinými pěstebními médii, jakými jsou např. kokosová vlákna nebo zcela anorganické substráty.

Kay Klier napsal skvělou revizi tohoto problému, která je obsažena níže. Sphagnum je pravým mechem z rodu Sphagnum. Tyto mechy mají specializované buňky, které se nazývají "válcové buňky", které umožňují mrtvému rašeliníku zadržovat neuvěřitelné množství vody. Roste v močálech a mokřinách, často vytváří "polštáře". Má přirozené antibiotické vlastnosti. Dobrá to ochrana před hnitím a rozkladem. K dostání jako vláknitý, stříhaný nebo mletý rašeliník. Z pohledu celosvětové biomasy tvoří většinu mechů světa pravděpodobně rašeliník – existují zde obrovské severské zásoby.

Existují další mechy, včetně rodů Mnium, Bryum, Andraena, Funaria a množství dalších. Tyto mechy obsazují volné niky, jakými je například stromová kůra, povrch půdy, některé bažiny a mokřiny, prostě každé vlhké místo. Nemají válcové buňky a obecně nejsou příliš pěstitelsky hodnotné, jako je tomu u rašeliníku. Viděl jsem prodávat "listový mech", aby se jím přikryl povrch závěsných květináčů se zasazenými rostlinami (někteří lidé nemají rádi pohled na holý substrát).

Rašelina hoří. "Trávníky", které se řežou, suší a pálí v Irsku a dalších chladnějších severních zemích, jsou pláty rašeliny, přeměněné na palivo. Cekem praktické, když je podnebí příliš nehostinné pro stromy. Také užitečné ve chvíli, když jste všechny stromy vykáceli kvůli dřevu a další tam už prostě nejsou.

Co je tedy zač "rašelinný mech"? Teoreticky řečeno to je rašeliník (Sphagnum), vláknitý, stříhaný nebo mletý, ale může to také být cokoliv jiného. Viděl jsem prodávat částečně rozloženou ostřici a rákos jako "rašelinný mech" (ano, toto označení zmizelo poté, co jsem měl malou diskusi s prodavačem...).

Destrukce prostředí spojovaná s těžbou rašeliníku působí starosti. Jak už mnozí lidé poznamenali, toto jsou rostliny mokřin. Těžební metody jsou parádně surové a vy získáte všechno, co se v rašeliníku objevuje. Rosnatky, tučnice, Empetrum, Sagina, na co si jen vzpomenete. Když je tento druh aktivity prováděn na širokém území, je naprosto destruktivní a neobhajitelný. Bažiny a rašeliniště Velké Británie jsou toho živým důkazem. A také jsem mohl shlédnout těžbu rašeliny v Minnesotě, která mě přiváděla k šílenství.

Dá se těžit rašeliník obhajitelným způsobem? Samozřejmě že ano. Obecně to vyžaduje těžit úzké, kolmé pruhy rašeliniště a ponechávat "příkopy". Zbývající rostliny je opět rychle zaplní, s minimálním poškozením ekosystému. Oblast může být těžena po několika letech znovu (skutečný potřebný čas záleží na délce vegetační sezóny, tedy mimo jiných věcí).

The Nature Conservancy ve Velké Británii (nikoliv totožná s TNC ve Spojených státech – státní, na rozdíl od amerických soukromých skupin) má několik mokřin a rašelinišť, které se využívají pro těžbu rašeliny po staletí. Ve většině případů je to po celou dobu obhajitelná aktivita, jen to co znovu doplní je vytěženo. Krásným příkladem tohoto postupu je Wicken Fen.

Jak jsem řekl, rašeliník používám. A pravděpodobně používám více rašeliníku, než většina nekomerčních pěstitelů, kteří nejsou postiženi zkušenostmi starých zahradníků, zaškolených při komerčním pěstování. Ale v současnosti, vzhledem k tomu, že jsem ten zmiňovaný balík rašeliníku koupil před mnoha lety, by mi takový balík vydržel 12-25 let. Tenhle balík rašeliníku představuje jeho roční produkci na 0,05 akru velkém rašeliništi v Iowě (ne, můj nepocházel z Iowy, ale prostě znám tempo růstu v tomto státě, tudíž to je důvod, proč na rašeliník myslím v těchto souvislostech).

Kay Klier, Biology Dept, UNI

Revised: January 2007
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner