CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

Shrnutí: Výskyt nového druhu rodu Pinguicula (tučnice), který patří do sekce Orcheosanthus, a pochází z údolí řek Tolimán a Moctezuma ve státech Hidalgo a Querétaro. Pinguicula elizabethiae Zamudio se vyznačuje obvejčitými až polookrouhlými korunními laloky a podobá se tak Pinguicule colimensis McVaugh et Mickle a Pinguicule cyclosecta Casper; od P. colimenis se liší „letními listy“ s lehce podvinutým okrajem a „zimními listy“ kopisťovitého až oválně-kopisťovitého tvaru. Od P. cyclosecta se liší „letními listy“ obvejčitě-kopisťovitého až polookrouhle-kopisťovitého tvaru, které se v oblasti báze postupně zužují. Pochva je hustě obrvená, s dlouhými mnohobuněčnými trichomy v délce více než 5 mm. Dále se od obou zmíněných druhů liší místy výskytu.

Nedávné výzkumy v údolí řeky Moctezuma a některých jejích přítoků prokázaly přítomnost několika nových taxonů s velmi omezeným výskytem. Mezi nimi vynikají některé druhy Pinguicula, jako je P. moctezumae Zamudio a R. Z. Ortega (1994) a také nový druh, který je popsán

Pokud je známo, první exempláře tohoto druhu nasbíral Ricardo Zirahuén Ortega v roce 1990, během prospektivní studie zaměřené na odhad vlivu stavby vodní elektrárny u přehrady Zimapán na životní prostředí v okolí řeky Moctezuma. Zmíněné exempláře se nacházely v oblasti zvané Ventana 1, v blízkosti Yethay v městě Zimapán ve státě Hidalgo a byly identifikovány jako Pinguicula cyclosecta Casper. Autor tohoto výzkumu se spolupracovníky nasbírali tuto rostlinu znovu v roce 1993 v okolí řeky Tolimán v městě Zimapán ve státě Hidalgo a u řeky Carneros v městě Cadereyta ve státě Querétaro v roce 1996. Poté Johan van Marm uvedl, že také on zpozoroval rostlinu u řeky Tolimán v blízkosti dolu La Purísima, a sdělil, že je podle něj více podobná druhu Pinguicula colimensis McVaugh et Mickel než Pinguicule cyclosecta. Toto vedlo k přezkoumání jejího taxonomického zařazení.

V roce 1998 se vyskytla příležitost shlédnout několik živých rostlin Pinguicula cyclosecta pocházejících z hory El Diente v městě San Carlos ve státě Tamaulipas a mohly být srovnány s rostlinami sesbíranými u řeky Tolimán a s exempláři P. colimensis. Potvrdilo se tak, že se jedná o tři různé, dobře rozlišitelné druhy, ačkoli určitě příbuzné, a proto byl navržen nový taxon pocházející z okolí řek Moctezuma a Tolimán.

Pinguicula elizabethae Zamudio, nový druh, obr.č.1

 

Fenologie: Byla zaznamenána doba květu od srpna do září; nicméně Johan van Marm (osobní sdělení) uvádí, že toto období trvá od července do října.

Naleziště: Roste na vápenaté jílovité půdě, na velmi strmých svazích orientovaných na východ nebo severovýchod, vyskytuje se společně s mechy, Selaginella lepidophylla, Notholaena sp. a Cheilanthes sp., v oblastech s pohorskou křovinnou vegetací, mezi 1000 a 1600 m nad mořem.

Výskyt: Doposud je znám pouze z několika málo míst v údolí řek Moctezuma a Tolimán, a proto představuje P. elizabethiae nový endemismus pro oblast řeky Moctezuma a jejích přítoků ve státech Hidalgo a Querétaro.

SROVNÁNÍ

Pinguicula elizabethiae patří do sekce Orcheosanthus, která se podle Caspera (1966) vyznačuje okvětím se dvěma pysky, velmi krátkou, široce trychtýřovitou trubkou, a ostruhou delší než je čepel okvětí. Ve zmíněném oddělení patří do podsekce Orchidiopsis, řady Cyclosectae, díky svým podélně-kopisťovitým, nezašpičatělým „zimním listům“ a širokým, na vrcholu zakulaceným „letním listům“, které mají výrazně zakulacené až polokrouhlé okvětní laloky, přibližně stejně dlouhé jako široké.

Doposud byly z této řady známy pouze Pinguicula cyclosecta a Pinguicula colimensis, se kterými má nový druh několik společných rysů, jako například květy s výrazně obvejčitými, polookrouhlými nebo zploštělými okvětními laloky, které se překrývají svými okraji a také dlouhou ostruhu, rovnou či zahnutou (viz tab.1).

Tabulka 1: Srovnání Pinguicula elizabethiae, P. cyclosecta a P. colimensis.

P. elizabethiae se vyznačuje červeno-purpurovými květy; „zimní růžice“ je kompaktní, složená z četných masitých listů poskládaných při sobě tak, že tvoří pevnou strukturu podobnou hlíze, „zimní listy“ jsou kopisťovité až podélně-kopisťovité, chlupy na vrcholu s dlouhými mnohobuněčnými trichomy o délce více než 5 mm; „letní listy“ jsou obvejčitě-kopisťovité až polookrouhle-kopisťovité, postupně se zužují v oblasti báze, vrchol zakulacený, okraj lehce podvinutý, husté chlupy v oblasti báze s dlouhými mnohobuněčnými trichomy delšími než 5 mm, které jsou mezi sebou propleteny a udržují listy pohromadě.

Kromě charakteristiky květů má P. elizabethiae s P. colimensis společný tvar „zimní růžice“, tvar „letních listů“ a přítomnost dlouhých chlupů na listech; nicméně se od ní liší „letními listy“, které jsou menší, mají lehce podvinutý okraj, husté chlupy v oblasti báze s dlouhými mnohobuněčnými trichomy o délce více než 5 mm. Liší se také prostředím, ve kterém se vyskytují. P. colimensis roste na křídovitých podkladech, v oblastech tropických opadavých lesů, mezi 350 až 500 m.n.m. a P. elizabethiae roste především na strmých svazích s jílovitým vápenatým podkladem v oblastech suchomilné vegetace, mezi 1000 až 1600 m.n.m. (viz obr.2).

Obr. 2. Srovnávací schémata mezi P. elizabethiae (A-D), P. cyclosecta (E-H) a P. colimensis (I-L). A, E a I. Okvětí – pohled zepředu; B, F a Y. Letní listy; C, G a K. „Zimní růžice“; D, H a L. „Zimní listy“.

P. cyclosecta se liší od P. elizabetiae svým okvětím ve fialové barvě, které je tmavší na přední straně, a samozřejmě jasnější na zadní straně, s bílou kulatou skvrnou ve žlábku; zimní růžice je slabá, rozložená při zemi, víceméně trsnatá, „zimní listy“ jsou kopisťovité nebo obvejčitě-kopisťovité s krátkými chlupy o délce 1 až 2 mm, „letní listy“ jsou obvejčitě-kopisťovité, a čepel se u nich prudce zužuje v oblasti báze, chlupy jsou menší než 3 mm.

Z předchozího srovnání lze vyvodit, že P. elizabethiae je blíže příbuzná P. colimensis, se kterou sdílí většinu charakteristických vlastností, přestože jejich výskyt je od sebe vzdálen více než 500 km vzdušnou čarou.

PODĚKOVÁNÍ

Chtěl bych vyjádřit svůj vděk Ricardovi Zirahuénu Ortegovi za poskytnutí sesbíraného materiálu tohoto druhu a za jeho společnost, Emmanueli Perézovi za doprovod při několika výpravách, Mahindovi Martinezovi za opatření vzorků P. cyclosecta z hory El Diente v Tamapulias, Johanu van Marmovi za sdílení jeho pozorování ohledně tohoto druhu, Rose Marii Murillové za revizi rukopisu a Dr. Jerzymu Rzedowskému za kontrolu textu a latinských popisů.

CITOVANÁ LITERATURA

Casper, S. J. 1996. Monographie der Gattung Pinguicula L. Mibliotheca Botanica 31(127/128): 1-209.

Zamudio, S y R. Z. Ortega. 1994. Una nueva especie de Pinguicula (Lentibulariceae) ve státech Querétaro a Hidalgo, México. Acta Bot. Mex. 28: 57-62.