Rod Genlisea patří spolu s rody tučnice
(Pinguicula) a bublinatka
(Utricularia) k čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae). Ohledně
lapacích orgánů jsou genliseje nejblíže příbuzné s bublinatkami.
OBECNÉ INFORMACE
První rostliny objevil v Brazíli roku 1833 francouzský botanik Auguste Francois
Cesar Prouvencal de Saint Hilaire (1779-1853). Pojmenoval rod ke cti
francouzské spisovatelky Stéphanie- Félicité Comtesse de Genlis (1746-1830).
Rod zahrnuje v současnosti 21 známých druhů, které se dále dělí na dva podrody,
Genlisea a Tayloria. Charakteristický rys podrodu Genlisea je horizontálně se
otvírající semeníky. U podrodu Tayloria, ke kterému patří výhradně v Jižní
Americe se vyskytující druhy G.
lobata, G.
uncinata a G.
violacea, se vyzrálé pouzdra se semeny otevírají podélně.
ROZŠÍŘENÍ
Oblast rozšíření genlisejí se omezuje na karibské ostrovy, Střední až Jižní
Ameriku a Afriku. Jako jediného zástupce rodu lze nalézt G.
margaretae i na Madagaskaru, ale vyskytuje se rovněž v Africe.
Rostliny rostou převážně ve vlhkých tropických oblastech, a velmi mokrých,
písčitých půdách bohatých na humus, savanách s bílým pískem (pole s křemičitým
pískem), v mělkých vodách nebo na záplavových loukách či rašeliništích. Většina
druhů bývá sezónně zaplavena a některé druhy rostou převážně částečně ve vodě.
(G.
repens, G.
guianensis). G.
violacea osídluje mechové polštáře na příkrých skalních stěnách. Zatímco
většina druhů upřednostňuje tropicé nížiny, některé druhy vyskytující se na
jihoamerických stolových horách vystupují do výšky až 2500 metrů.
CHARAKTERISTICKÉ RYSY
Genliseje jsou terestrické nebo až semiakvatické rostoucí rostliny tvořící
listovou růžici, a všechny tvoří podobnou malou růžici listů s plochými
čárkovitými až kopisťovitými listy. Výjimky zde tvoří G.
guianensis a G. sanariapoana, které mají páskovité listy, které mohou
dosáhnout délky až 20 cm.
Některé druhy jsou na přirozeném stanovišti kvůli období sucha jednoleté, ale v
kultuře se projevily jako vytrvalé rostliny.
Existují populace druhu G.
pygmaea, které si vyvinuly takovou vlastnost, že přečkávají období sucha
pomocí hlíz. Toto pro genliseje nezvyklé přizpůsobení bylo objeveno dosud jen u
málo rostlin na přirozeném stanovišti a je zde zapotřebí dalšího průzkumu.
Místo kořenů mají rostliny tohoto rodu podzemní listové pasti (rhizoidy) typu
vrš. Rozprostřené pasti přecházejí v polovině své délky do měchýřkovitého
rozšíření, které slouží jako trávicí komora. Dále se pasti větví
do dvou výběžků, tedy do tvaru písmene
Y, a jsou spirálovitě točené.
LAPACÍ MECHANISMUS
Vyčnívající rhizoidy mají úzké štěrbinovité otvory, kterými se do pasti dostává
velmi malá kořist. Drobné, dovnitř nasměrované chlupy, které brání cestě zpět.
Tímto způsobem polapená kořist se pohybuje směrem k trávicí komoře, ve které
bude nakonec pomocí trávicích šťáv rozložena.
Mezi kořist se řadí převážně prvoci (Protozoa). Do jaké míry Genlisea svou
kořist láká, ještě není zdaleka jasné. Prokázané ale je, že kořist je nalákána
do rhizoidů, pasti se ale neřadí mezi žádné sací pasti (Barthlott et al. 1998).
KVĚT
Květní stonky dosahují délky 10 - 40 cm a u většiny druhů jsou pokryty žlázami
nebo žláznatými chlupy. Jednotlivé květy jsou bledě fialové, modrofialové až
žluté nebo bílé.
PĚSTOVÁNÍ
Tyto tropické rostliny rostou přednostně na světlém stanovišti za stále vysoké
vzdušné vlhkosti od 80 - 90% a celoročními teplotami mezi 20 a 30 °C. Některé
druhy výškových oblastí Jižní Ameriky snáší i chladnější noci. Pouze G.
roraimensis by se měla pěstovat na chladnějším stanovišti se znatelným
poklesem nočních teplot.
Vhodný substrát představuje směs rašeliny a písku, přičemž by se měl použít
velmi vysoký podíl písku. Pozitivní vliv na optimální vývoj rostlin má velký a
hluboký květináč, protože některé druhy vyvíjejí mohutný systém pastí a proto
požadují mnoho prostoru. Je to pak výhoda i pro druhy tvořící odnože.
Zálivku provádíme tak, že květináče stojí ve vodě tím způsobem, že použijeme
větší vnější květináč, který během období růstu rostlin je naplněn vodou něco
málo pod okraj zeminy. V zimě udržujeme hladinu vody na čtvrtině květináče.
Doporučuje se používat výlučně dešťovou vodu, která by se měla pravidelně
obměňovat.
Množení se u většiny druhů daří dělením trsů, listovými řízky nebo i řízky z
pastí. Pěstování ze semen je ale poněkud náročnější, protože ne všechna semena
mají stejně dobrou klíčivost. Osvědčil se výsev do čisté destilované vody. K
tomu ale potřebujeme spoustu trpělivosti, protože semena často začínají klíčit
až po velmi dlouhé době. Zde může prospět, když misku s výsevem necháme na
nějaký čas vyschnout, nebo když krátkodobě změníme podmínky stanoviště.
Další odkazy:
Detailní návody, stejně jako množství fotografií druhů domácích v Jižní
Americe, se nacházejí na stránce autora Fernando Rivadavia: http://www.ladin.usp.br/carnivoras/
http://www.carnivorousplants.org/cpn/samples/NatHist293Guncinata.htm
Literatura:
Barthlott, W., Porembski, S., Seine, R., Theisen, I. (2004): Karnivoren -
Biologie und Kultur Fleischfressender Pflanzen. Verlag Eugen Ulmer.
Braem, Dr. Guido (2002): Fleischfressende Pflanzen - Gattungen und Arten im Porträt. Augustus Verlag München.
D'Amato, P. (1998): The Savage Garden - Cultivating Carnivorous Plants.
Fischer, E.; Porembski, S.; Barthlott, W. (2000): Revision of the genus
Genlisea (Lentibulariaceae) in Africa and Madagascar with notes on the
ecology and phytogeography. Nordic J. Bot.20 (3): 291-318.
Labat, J. J. (2003): Fleisch fressende Pflanzen - Auswählen und Pflegen. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart.
Rice, B.M. (1994): Growing Terrestrial Genlisea. Carnivorous Plant Newsletter
23:2, 36.
Internet:
http://www.sarracenia.com/pubs/genlis1.htm
Rivadavia, F. (2000): Genlisea pygmaea St. Hil. The Carniv. Pl. Society
Journal. Vol. 23: 70-71.
Rivadavia, F. (2001): The Giant Genlisea uncinata P.Taylor & Fromm-Trinta. Carnivorous Pl. Newsletter.
Porembski, S.; Fischer, E.; Gemmel, B. (1996): Genlisea barthlottii - A new
species from Guinean inselbergs. Bull. Mus. natl. Hist. nat., Paris,
4. sér., 18, section B, Adansonia, n 1-2: 151.154.
Slack, A. (1979): Carnivorous Plants. Reed, London.
