CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

O: Členové tohoto rodu vypadají velice podobně jako některé vytáhlé druhy rodu Drosera.

Ačkoliv jejich květy jsou zygomorfní (souměrně symetrické, symetrické podle jedné roviny – např. symetrie levé a pravá poloviny květu – pozn. překl.), což je poněkud odlišné od actinomorfních (hvězdicovitě symetrických) květů rodu Drosera. U některých druhů to není příliš patrné, ale všimněte si na fotografiích na této straně (DODAT FOTO). Vidíte, jak jsou prašníky seskupeny společně, kousíček pod středem květu?

Jméno, údajně používané pro tyto rostliny (obecné jméno) je „rainbow plants“ (duhové rostliny, v češtině se používá výraz byblidy – pozn. překl.), ačkoliv jsem slyšel prozatím jediného člověka, který tento výraz použil v konverzaci. Podle mne je to zcela hloupé, protože je možné přepokládat, že kapičky vylučované žlázami, pokud jsou nahlíženy pod určitým úhlem směrem ke zdroji světla, rozkládají, rozkládají světlo do spektrálních barev. Je to pouhý jednoduchý optický efekt, jaký můžete pozorovat u rosnatek (Drosera), rosnolistu (Drosophyllum), tučnic (Pinguicula), na trávníku a čerstvě mokrém chodníku. A také po takovémto pozorování nenazvu chodník „duhovým chodníkem“ a také nebudu o této rostlině hovořit pod takovýmto jménem.

Osobně preferuji název Byblis (v ČR je to bez problémů – pozn. překl.). Toto jméno nosí na paměť extrémně prchlivé vnučce (nebo neteři, záleží na překladu) římského boha Apollona. Udělala však velkou chybu v tom, že vyvolala pocity lásky u svého bratra – dvojčete Cauna. Jenže ačkoliv takovéto skutky nebyly zcela zakázány u bohů a jejich pokrevných příbuzných, její bratr ji zavrhl a tak plakala, plakala a plakala. A tak CVAK! Změnila se ve fontánu.

Jednotlivé rostlinu rodu Byblis jsou pokryty lepkavými chloupky. Kořist, která usedne na rostlině, se zachytí ve slizu a zahyne v objetí rostliny. Rostlina neprojevuje žádné známky pohybu, které jsou patrné například u některých tučnic nebo rosnatek, kde se směrem ke kořisti mohou ohýbat celé listy, nebo tentakule rosnatek a ulovenou kořist tak více semknou a obalí. U byblidů prostě hmyz usedne na rostlinu a zůstane přilepený. Některé, nikoliv však všechny, druhy byblidů byly testovány na přítomnost trávicích enzymů. Byblis gigantea a B. filifolia enzymy mají, Byblis liniflora nikoliv. Enzymy, jež jsou těmito rostlinami produkovány, jsou vyměšovány přisedlými žlázami, které nejsou viditelné příležitostným pozorovatelům. Neznám funkci přisedlých žláz u druhů, které enzymy nevylučují.

U rostlin rodu Byblis je často pozorováno, že je rostlina hostitelem polokřídlého hmyzu (Setocoris sp.). Tihle hnusní mrchožrouti se hemží po lepkavém povrchu rostliny, aniž by sami byli polapeni a jako upíři sají tekutinu z polapeného hmyzu. Předpokládá se, že výkaly tohoto hmyzu prospívají rostlině. Odpovídají tyto rostliny vaší definici masožravosti?

Revised: January 2007
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner