Společnost Orgány společnosti | O rodu Utricularia, sekce Utricularia |
|
|
|
| Napsal Radek Kastner | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| [25.06.2009] | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
O: Touto sekcí vstupujeme do zóny, která sesílá úplný teror do srdcí zesláblých botaniků a přírodovědců. Tihle podvyživení lidé jsou těmi, kdo se vrací ze svých cest do přírody s detailními seznamy všech ostatních spatřených masožravých rostlin, ale co se týká bublinatek, všichni drmolí něco o tom, že viděli nějaké "žlutě kvetoucí vodní bublinatky." Bah! Říkám, že by to zvládli lépe!
Níže se zmiňuje o všech druzích, které se vyskytují v USA a k nim
přidávám několik dalších, abych uspokojil své čtenáře nepocházející z USA –
požehnejme jejich pronásledovaným duším.
Utricularia floridana - endemit USA je jedním z mála druhů
masožravých rostlin v USA, které jsem nikdy neviděl na vlastní oči a
přitom jaká je to nádhera! Má obrovské listy dvou forem – buď vypadají jako
liščí ocas – jako olistěný výhonek, nebo měchýřkové větve. Jednou jsou tuto
rostlinu mohl vidět na cestě do přírodní rezervace na Floridě. Zdejší správce
mne v legraci vyzýval, abych se brouzdal jezírkem a zkoumal rostliny, ale
byl jsem na břehu udržen třemi aligátory, dvěma jedovatými ploskolebci vodními
a dvěma neškodnými, ale přesto přidrzlými vodními hady.
Utricularia geminiscapa – zajímavý druh vyskytující se na SV USA a přilehlých oblastech Kanady. Tento druh může být velmi nesnadno odlišitelný od U. macrorhiza, pokud zrovna nekvete. Nemohu souhlasit s Taylorem, že je možno pro odlišení použít délku koncových listů – nejdůvěryhodnější jsou následující znaky: nevýrazná dvojtvarost výhonů, turiony kratší než 1cm, háčkovitý tvar na konci růstového vrcholu a samozřejmě vzhled mikroskopických čtyřklanných žláz (které vždy zkoumám, pokud nejsou k dispozici květy). Samozřejmě, že pokud kvete, je možno rostlinu rozlišit okamžitě. Opravdovým dárkem je, když spatříte drobné, malé, kleistogamické podvodní květy, často vytvářené u báze běžného květenství. Toto chování je původcem jména tohoto druhu.
Utricularia gibba – tento druh má jednu z nejrozsáhlejších oblastí výskytu mezi všemi bublinatkami. Jak lze předpokládat u druhu s takovýmto výskytem, existuje mnoho forem, kterým byla dána samostatná jména, ale všechny takovéto rostliny by měly být sloučeny pod jeden velký, vysoce variabilní druh. To by bylo opravdu moudré vzhledem k tomu, že se vyskytuje i mnoho přechodných jedinců u všech tak zvaných „druhů“, jakými jsou například "U. biflora" nebo "U. exoleta". Pokud v USA hledáte bublinatku, která má horní korunní pysk, který je větší než spodní korunní pysk, měli bysta své úsilí zaměřit jen k několika málo druhům, jedním z nich je i Utricularia gibba. Z růstového pohledu je to obvykle velmi malá rostlina s niťovitými stolony a množstvím listů se dvěma špičkami. Existují však také větší exempláře a ty mohou vypadat téměř jako U. striata. Pro bližší informace o jejím pěstování si přečtěte můj článek. (my general article on this species.)
Utricularia inflata – tento druh má opravdu nádherné plováky, které udržují květenství nad vodou. Často bývá zaměňována s U. radiata, ale oba druhy jsou velmi snadno odlišitelné, jak u U. radiata popisuji. Tato rostlina roste jakémkoliv typu struh a jezírek, které ostatní druhy neobsazují. Je všeobecně známo, že je tato rostlina považována za invazivní plevel ve státě Washington, kde nějaký hňup tuto rostlinu vysadil. V tomto státě způsobuje takové problémy, že by měla být vyhlášena škůdcem. Také populace v New Yorku jsou pravděpodobně nepůvodní. To všechno je fakt zajímavé, když si uvědomíme, že tento druh je jedním z mála endemických druhů USA!
Utricularia intermedia – tato připevněná vodní bublinatka mne velmi zajímá. Díky svým vysoce dimorfním (dvoutvarým) šlahounům. Některé z nich jsou olistěné a plují ve vodě nebo hned pod vodní hladinou, zatímco jiné jsou pokryté měchýřky a skrývají se v bahně. Může být složité odlišit tuto rostlinu od dalších druhů, ale následující znaky by mohly být nápomocny při její identifikaci a rozlišení od jiných dimorfických druhů. Zaprvé se ujistěte, zda mají listy laterální setule (štětiny) na okrajích listů. Tyto štětiny by měly být usazeny přímo na okrajích nebo na většině drobných zoubků, které jsou kratší než vlastní štětiny. Měli byste nalézt kolem 5-12 (20) těchto malých štětin. Špičky listů by měly být tupé, ale tento znak vyžaduje určitou praxi a mikroskop. Podívejte se na mé další poznámky u U. ochroleuca a U. stygia. Pokud máte mikroskop, prověřte ramena čtyřklaných žláz v měchýřcích a ujistěte se, že se odchylují pouze o 0-30°.
Utricularia macrorhiza – toto je severoamerický příspěvek do triumvirátu obrovských vodních druhů, který zahrnuje také U. vulgaris a U. australis. Pokud zkoumáte jezero, mokřad nebo bažinu v USA (vyjma jihovýchodní oblasti) a naleznete velký, plovoucí vodní druh, je velmi pravděpodobné, že se jedná o toto monstrum. Strávil jsem neskutečně mnoho dní v terénu, mnoho dní nad herbářovými položkami studováním této rostliny a jsem okouzlen jeho mnoha formami. Obzvláště mám rád barevnou variabilitu a velikostní rozsah měchýřků: některé rostliny mají pouze několik málo velmi velkých měchýřků, jiné rostliny nesou celou jejich velikostní škálu. Tak jako tak, všechny měchýřky se zdají být funkční.
Mnoho lidí zaměňuje tento druh s U. minor, což je pochopitelné, protože tato rostlina může být velmi malá (zvláště potom ve špatných podmínkách). Pokud nekvetou, mohou být vždy tyto druhy od sebe odlišeny vzhledem k tomu, že listy U. minor nenesou nikdy žádné štětiny na svých okrajích. Alespoň 40× se po nich podívejte. Tento druh je odlišný od U. vulgaris. Posledně jmenovaný druh se v USA nevyskytuje; v oblasti výskytu, kde se tyto druhy překrývají (Sibiř) si udržují tyto druhy stále své odlišnosti. Například U. macrorhiza má špičatou, nahoru zahnutou ostruhu, zatímco ostruha u U. vulgaris je přímá (poblíž svého konce) a tupá. Jména U. vulgaris var. americana nebo U. vulgaris var. macrorhiza jsou pouze zastaralá označení.
Utricularia minor – toto je roztomilý malý druh se slabě až silně dimorfními výhony. Listy mohou být ploché nebo nitkovité. Co je opravdu příznačné – listy nemají žádné štětiny na okraji. Malé květy se svými drobnými (nebo téměř scházejícími) ostruhami jsou také nezaměnitelné. Tento druh se obvykle vyskytuje v bahnitých, na živiny relativně bohatých močálech, které jsou schopny vyhnat ostatní bublinatky.
Utricularia ochroleuca – tento druh je pravděpodobně hybridního původu, kříženec U. minor × intermedia. Jak byste předpokládali, je to přechodný druhy mezi oběma mateřskými druhy. Listy nejsou tak striktně dvoutvaré, jako ty u U. intermedia, ale zase daleko více než u druhého z rodičů. Listy mají pouze několik štětinek (možná 4-7) na každém koncovém segmentu. Štětiny jsou na drobných zubech, které jsou přibližně tak dlouhé jako štětiny samotné. Zuby a samotný konec listového segmentu je zašpičatělý, ostrý a podobný listovým špičkám u U. minor. Ostruha U. ochroleuca je přibližně poloviční délky nežli je délka spodního korunního pysku, zatímco u U. intermedia je přibližně tak dlouhá jako spodní pysk. Čtyřklané žlázy se odchylují o 30-45° (dlouhý pár) a 90-160° (krátký pár). Podívejte se na další mé poznámky u U. stygia.
Utricularia olivacea – mezi obrovskými druhy na této stránce působí malá U. olivacea dozajista poněkud mimo mísu. Dokonce i U. gibba tento drobný druh převyšuje. Tento druh nemá skutečné listové segmenty – pouze stonky nesoucí měchýřky. Květy jsou drobné, i když rozhodně ne nejmenší v celém světě kvetoucích rostlin (jak se často tvrdí). Zajímavé je, že se kališní laloky (které jsou na začátku jen mírně zvlněné) stávají hluboce třásnité s tím, jak dozrávají semena. Jak podivné!  
 
Utricularia olivacea
Pěstování tohoto druhu je překvapivě složité. Očekával jsem, že to bude další plevel, vzhledem k tomu když jsem viděl, jak se jí daří společně s U. gibba, ale můj první pokus vyústil mrtvými rostlinami během několika málo dní! Podruhé, když jsem je pěstoval, jsem je zkoušel společně s vitální kolonií U. gibba, jako jakýmsi tlumičem „nárazů“. Rostliny pochcípaly, ale tentokrát až po několika týdnech. Nyní jsem při pěstování úspěšný, ale pouze díky použití listového odpadu z orobince, stejného jako u připevněných vodních druhů. Utricularia radiata – toto jeden z mnoha druhů této sekce, který má parádní plováky na květenstvích. Je menší než U. inflata, ale to není důvěryhodný znak, který by se mohl použít pro jejich odlišení. Znak, který je důvěryhodně odlišuje, je tvar ramen plováků (u U. radiata, je válcovitý, zatímco U. inflata se zužuje na obou koncích). Rozvětvení listů je také významně odlišné. Z každého uzlu se vytvářejí dvě listové větve a to jak se dále větví tato ramena, je důležité – u U. radiata jsou převážně dále rozdvojené, s tím, že sekundární listový segment je kratší než segment primární. Listy U. inflata jsou více či méně zpeřené a sekundární listový segment je delší, než minimálně jeden z primárních segmentů.
Utricularia striata – Tento endemit USA má poněkud složitou historii. Dlouhý čas identifikovalo mnoho lidí tuto rostlinu jako "U. fibrosa", ale z důvodů, které Taylor detailně popsal, je toto jméno chybné. Exempláře "Utricularia fibrosa" jsou obvykle buď tento druh nebo ještě spíše podobné U. gibba. Jen tak mimochodem nejlepším způsobem, jak tento druh odlišit od posledně jmenovaného je, že U. striata má dimorfní šlahouny. Má také sklony být celkově větší a více vitální, ovšem to vyžaduje pro odlišení už nějakou zkušenost.
Utricularia stygia – tento převážně evropský druh má v severní Americe jen pár lokalit výskytu. Tento druh byl oddělen od U. ochroleuca hlavně na základě čtyřklaných žláz v měchýřcích. Konkrétně ramena čtyřklaných žláz u U. stygia svírají úhel 20-45° (u dlouhého páru) a 40-80° (u krátkého páru). Tyto odlišnosti mohou mít značný význam v Evropě. Ale mají smysl v severní Americe? Nejsem si jist. Ale pokud budeme postupovat přesně podle těchto kritérií, zdá se, že některé lokality "U. ochroleuca", které jsem studoval v Kalifornii, jsou vlastně lokalitami U. stygia! Dávám přednost smýšlet o nich jako o výsledcích odlišného hybridizačního děje, protože oba druhy jsou pravděpodobně hybridního původu (kříženci).   
Utricularia stygia, Itálie (vlevo), "Utricularia stygia", Kalifornie (uprostřed a vpravo)
 
"Utricularia stygia", Kalifornie
Utricularia vulgaris – vzhledem k tomu, že jsem začal tento seznam zmínkou o U. australis, je celkem příhodné, že ho uzavírám velmi podobnou U. vulgaris. Tento velký druh se vyskytuje v Evropě, severní Africe a oblastech mírného pásma v Asii. V USA je často sbírána U. macrorhiza, která je nesprávně identifikována jako U. vulgaris; Utricularia vulgaris se v severní Americe nevyskytuje. Page citations: Rice, B.A. 1994b, 2005c, 2006a; Schlosser, E. 2003; Taylor, P. 1989; Thor, G. 1988; personal observations.
Revised: December 2008 T: Radek Kastner |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Aktualizováno ( [28.06.2009] ) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
