Pinguicula: tučnice |
Napsal Radek Kastner | |
[01.05.2008] | |
O: Pinguicula je rodem nejvíce nemasožravě vypadajících, přesto však masožravých rostlin.Základním architektonickým tvarem většiny druhů tohoto rodu je malá, u země se krčící růžice sukulentních (hlavně u mexických druhů, pozn. překl.) listů. Povrch listů je často lesklý, perlový, zářící. Květy, často nápadně krásné, květní stvoly se vytváří ve středu listové růžice a květ je jediný, na dlouhém a křehkém květním stvolu. Jak může být tato malá sladká věc masožravá? Jejich zálusk na členovce se stane jasnější, pouze pokud se podíváte z velké blízkosti na listy. Protože tam, přichycených k povrchu listů, je nepočítaně malých, drobných komárů, mušek a dalších nepatrných členovců. Nejsou pouze přilepeni k listům, jsou také utopeni ve vlhkých tůních slizu a jsou samozřejmě tráveni. Jak hrozné!
P. moranensis: ...smrtící listy...
...ale krásné květy...
Detaily jsou hrůzostrašné. Listy někdy vylučují mdlý, houbový zápach, možná proto, aby byla přilákána kořist. Na povrchu listů se nacházejí dva typy žláz, stopkaté a přisedlé. Stopkaté žlázy jsou vždy připraveny polapit kořist pomocí lepkavých kapiček, které se vytvářejí na jejich konci. Stopkaté žlázy sedí na vrcholku zásobních buněk, které jsou naplněny trávicími enzymy. Když jsou tyto podrážděny, zásobní buňky vypustí svůj obsah vnitřkem stopkatých žláz a trávicí enzymy tak pokryjí celý povrch kořisti. Toto se neuskutečňuje natolik rychle, aby to nějak pomáhalo při polapení kořisti, ale výrazně to zlepšuje trávení kořisti. Přisedlé žlázy uvolňují tekutinu, která je napuštěna trávicími enzymy, ve skutečnosti může být tato tekutina z přisedlých žláz pro kořist daleko více ničivá a žíravá. Zásobní buňky v přisedlých žlázách se neobnovují, jakmile jednou vypustí trávicí tekutinu, přestanou být funkčními.
Použitím tohoto mocného
souboru nástrojů dokáží tyto rostliny často polapit i překvapivě velikou
kořist. V přírodě jsem viděl rostliny, které byly pokryty velkými mouchami
(skoro 1 cm dlouhými) nebo tiplicemi (Tipulidae).
P. longifolia; P. macroceras; P. colimensis
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice
Vzhledem k tomu, že jsou jejich pasti dosti obecné svým vzhledem a
funkčností, druhy rodu Pinguicula se vystavují
nebezpečí, že polapí vlastní opylovače, což by nemělo být v jejich
nejlepším zájmu. A tak rostliny vytvářejí extrémně atraktivní květy, aby
přilákaly určité druhy hmyzu (a kolibříků) kvůli opylování, zatímco ostatní
druhy jsou zvány, aby se místo toho odvážily usednout na listy a staly se
kořistí.
Vzhledem k jejich poněkud slizkým listům, bylo dáno Linném rostlinám jméno Pinguicula, které se dá přeložit jako "cosi malého
tučného/kluzkého" (česky prostě tučnice, pozn. překl.). Úplně čirou
náhodou jsem měl podobnou přezdívku na základce. Nejfrekventovaněji používaným
anglickým názvem pro tyto rostliny je "butterwort" (česky tučnice,
viz i výše, pozn. překl.), i když „aficionados“ (milovníci, pozn. překl.)
tohoto rodu je afektovaně nazývají "pings." (Tohle je jméno, které
byste měli používat, pokud chcete být cool, asi tak, jako byste prostě tyto
rostliny pěstovali už miliony let).
P. emarginata; P. reticulata; P. esseriana
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice
Centrem druhové rozmanitosti rodu Pinguicula jsou
Mexiko, Kuba, jihovýchodní USA, a severní Evropa. Na následujícím souboru
stránek popíšu hlavní skupiny druhů, za použití systému, který částečně sleduje
regiony a který klade důraz na podrody tak, jak je jim v současnosti
rozuměno. Poté co popíšu některé z druhů, ukončím tuto sekci pěstováním a
problematikou ochrany.
Page citations: Alm, T. 2005; Casper, J. 1966; Legendre, L. 2000; Rice, B. 2006a; Schlauer, J. 2002; Studnicka, M. 2001.
Revised: June 2007 T: Radek Kastner |
|
Aktualizováno ( [01.05.2008] ) |
< Předch. | Další > |
---|