O: Nejurgentnějším problémem, který se týká
ochrany tohoto rodu, je ničení přírodního prostředí, prvotně kvůli praktikám
při těžbě dřeva a rozšiřování zemědělství.
Malajsie - Kerangas (výskyt N. albomarginata, N. ampullaria, N. rafflesiana)
Lokalita výskytu N. albomarginata, NP Bako, Malajsie
Foto©Richard Pichl
Zatímco některé druhy
toto narušení prostředí oceňují a daří se jim díky tomu růst skvěle, zatímco ty
druhy, které pro svou vegetaci vyžadují prostředí vrcholků lesa, jsou pod
těžkým tlakem a příliš se jim ve vytěženém prostředí nedaří. Podružnější formy
poškozování přírodního prostředí tvoří stavba silnic, infrastruktury a domů.
Nepenthes nejsou adaptovány na požáry, tudíž jakmile jejich prostředí shoří, Nepenthes
výrazně trpí. Oheň se bohužel často používá na čištění prostředí od lesa.
Globální změny klimatu budou mít, prozatím neznámý, efekt na tyto rostliny.
Vzrůstající sucho bude například znamenat zvýšenou pravděpodobnost požárů.
Všechny druhy tohoto rodu se nachází na seznamu CITES Appendix II (příloha II),
vyjma Nepenthes khasiana a Nepenthes rajah, které jsou zařazeny do seznamu
CITES Appendix I (příloha I). Logika zařazování na tyto seznamy mi není zcela
jasná! Více pochopitelná klasifikace je dána díky ICPS Imperiled Carnivorous
Plant Species List (Seznam ohrožených druhů masožravých rostlin Mezinárodní
organizace pěstitelů masožravých rostlin, pozn. překl.).
Příkladem jednoho z nejvíce ohrožených druhů je Nepenthes clipeata a pro
tuto rostlinu vytvořila a rozvíjí ICPS (International Carnivorous Plant Society
- Mezinárodní organizace pěstitelů masožravých rostlin, pozn. překl.) záchranný
program, ve kterém se snaží udržet tento druh a to minimálně v kultivaci.
Sběratelé masožravých rostlin hrají opravdovou roli při záchraně těchto
rostlin. Expertní pěstitelé mohou pracovat společně, aby zajistili reprezentaci
extrémně vzácných rostlin ve sbírkách. Pokud budou takovéto rostliny snadno
dostupné pro pěstování, budou mít botanické zahrady snadný přístup k těmto
rostlinám a nebudou se snažit doplňovat a rozšiřovat sbírky sběrem z přírody.
Bohužel někteří pěstitelé masožravých rostlin jsou zapojeni do pytláctví a
pašování těchto rostlin. Znovu a znovu slyšíme o tom, jak byly vzácné rostliny
ukradeny z divočiny a tak jsou omezené populace rostlin ničeny dál a dál.
Opravdu ubohé je, že někteří sběratelé, aby doplnili své sbírky, jsou schopni
ukrást i herbářové položky (t. j. „mrtvé“ jedince z rostlinných muzeí)
vzácných druhů.
Je zde nepřeberné množství mezinárodních zdrojů Nepenthes a ty nabízejí velmi
vzácné, zajímavé druhy. Není ovšem vždy zcela jasný jejich zdroj a já bych
celkem rád věděl, zda přispívají k ochraně tím, že pěstují rostliny, aby
byly více přístupné, nebo přispívají k pytláctví zvyšováním zájmu o
pěstování těchto rostlin. I když protentokrát doporučuji podívat se na úsilí Roberta
Cantleyho (Borneo Exotics) na Sri Lance a jeho příkladnou práci s Nepenthes při
jejich pěstování.
Page citations:
Cantley, R., et al. 2004; Clarke, C. 1997, 2001; Hilton-Taylor, C. 2000; Rice,
B. 2003c, 2006a; Schlauer, J. 2002; personal observations.
Revised: April 2007
©Barry Rice, 2005
T: Radek Kastner
DODATEK
Jako dodatek článku o ochraně a ohrožení láčkovek naleznete níže na této stránce soubor fotografií, který nafotil Martin Dančák z Univerzity Palackého v Olomouci na svých cestách po Borneu. Tentokrát na snímcích neuvidíte žádné láčkovky, ale spíše jednu z příčin, která výrazně mení tvář, charakter a intenzitu zalesnění Bornea. Je to intenzivní těžba dřeva a výstavba silnic. Podle Martina Dančáka jsou schopni místní dřevorubci vytvořit buldozery "cestu" pralesem kvůli jednomu, dvěma stromům, které mají vzácné a dobře zpeněžitelné dřevo.
Paradoxem je, že tato činnost ne vždy láčkovkám výrazně škodí (nejde-li přímo o druhy epifytické), vzhledem k tomu, že vytvořených prolukách, světlinách a podél vytvořených cest vzniká výhodné prostředí pro mnoho druhů láčkovek.
Z dlouhodobého pohledu je to však problém zásadní, protože díky
odlesňování se postupně mění podnební podmínky, možná intenzita srážek
nebo vlhkost či teploty. Celý dopad není možno dnes zcela dobře
odhadnout.
Horské láčkovky by neměly být tímto intenzivním způsobem těžby a rozvoje zasaženy.
Obecně největší hrozbou je však pytlačení na lokalitách, případně velké přírodní katastrofy a rozvoj průmyslové výroby - hlad po pozemcích nebo znečišťování prostředí.
Radek Kastner
Snímky z Bornea, z míst výskytu láčkovek
Foto©Martin Dančák
|