O: Toto je
přesvědčivě nejslavnější a nejefektnější rod masožravých rostlin.
Nepenthes truncata; Nepenthes ´hybrid´
Jsou to rostliny, které asi nejvíce odpovídají našemu
stereotypnímu pohledu na to, co si pod pojmem masožravé rostliny představujeme.
Mnohé z nich pochází z mlžných lesů jihovýchodní Asie, vytvářejí
enormní liány, které šplhají do vrcholků stromů a jejich masožravé pasti jsou
velké, hladově vypadající chřtány, které vypadají zpropadeně masožravě.
Nemusíte rozumět technickým detailům těchto rostlin, abyste věděli, že jsou
nebezpečné živočichům!
Nadto potřebuje většina láčkovek takové podmínky, že se stávají vhodnými pouze
pro ty pěstitele, kteří jim mohou nabídnout dostatečně velký, skleníkový
prostor. (Později si pohovoříme o kultivace o trošku více a já se budu snažit
vypíchnout některé druhy, které jsou relativně jednodušeji pěstovatelné i bez
skleníku. Relativně…)
Obústí Nepenthes gymnaphora
První zaznamenaný a popsaný výskyt rostlin rodu Nepenthes někým ze západu jen
ten, který udělal Etienne de Flacourt, guvernér francouzské kolonie na
Madagaskaru v roce 1658. Jméno "Nepenthes" bylo vytvořeno v roce 1737
samotným Linném jako připomínka omamného prostředku (nepenthe), kterým Helena
Trojská opájela své hosty. Většina lidí používá latinské jméno jako jméno
obecné, i když lidé, kteří se vyhýbají doslovnému latinskému pojmenování
používají tu a tam jména jako "tropical pitcher plants" nebo
"monkey cups," nebo nauseum (česky je běžně používán výraz
„láčkovka/-y“ pro název rodu i jednotlivých rostlin obecně, pro označení
konkrétního druhu se však používají latinská jména, nepř. Nepenthes sanguinea,
Nepenthes inermis atd., pozn. překl.). Ovšem já bych chtěl vstoupit do ad
hominem útoků proti takovýmto lidem, vyjma těch, které by vyústily v bitvu quid
pro quo. QED.
Nepenthes jsou šplhavé liány s (obvykle) dlouhými a poněkud nevýraznými, jako
meč tvarovanými listy. Na špičce každého listu je úponka, která je často trošku
stočená směrem dolů a následně vzhůru. Tento záhyb umožňuje rostlinám zavěšovat
se na okolní vegetaci jako na nějakou oporu. Úponek je zakončen láčkou –
masožravou gravitační pastí.
Vzhled láček jednotlivých druhů Nepenthes je samo sebou odlišný. Ale obecný
princip je všude stejný a to vodotěsná láčka s kluzkými stěnami, po
kterých může kořist jen velmi těžko šplhat zpět vzhůru, pokud do láčky už
jednou spadne. Ústí láčky je ozdobeno žebrovitou strukturou, která se nazývá
peristome (obústí, pozn. překl.). Tento peristom pomáhá zadržet kořist a také
navádí kořist do láčky. Víčko láčky se jako by vznáší na otvorem láčky. To může
napomáhat udržet dešťovou vodu mimo láčku, ale já si myslím, že prvotní funkcí
je lákat kořist svým atraktivním zbarvením a nektarovými žlázami. Kořist, která
visí na spodní části víčka je extrémně ohrožená možností pádu do jejího nitra!
Je téměř jisté, že rostliny Nepenthes vytvářejí vlastní trávicí enzymy (zvané
nepenthesin), ale ještě nebyly přesvědčivě prokázány i přes množství pokusů tak
učinit. Jedna věc je i přesto jistá. Existuje zde více než 150 druhů živočichů,
kteří se naučili, jak je možno přežít v láčkách těchto rostlin, navíc je
nazývají svým domovem a možná pomáhají rozkládání kořisti chycené do láček. Ve
skutečnosti mnoho druhů živočichů, včetně larev komárů, stejně jako mravenci,
pavouci nebo žáby získávají z tohoto blízkého vztahu s láčkovkami.
Toto je extrémně zajímavé pole pro výzkum.
Láčky rodu Nepenthes obvykle chytají malé členovce. Ty blíže země se snaží
pochytat ty lezoucí, zatímco ty, umístěné ve vyšších polohách, mají tendenci
lapat více okřídlený hmyz (i když zde dochází k širokému překrývání typu
kořisti). Občas jsou polapeni i malí obratlovci. Nepenthes rajah je někdy
zmiňována, jako lovec malých žab. Věděli jste například, že poslední věcí
žabího těla, kterou lze strávit je kůže z jejich nohou? Podívejte se do
láčky Nepenthes rajah a můžete zjistit, kolik malých žab bylo spořádáno prostě
tím, že si spočítáte malé kožené rukavice plovoucí v tekutině láčky!
Nepenthes ´hybrid´
Foto©Radek Kastner
Příležitostně, opravdu velmi příležitostně láčky polapí větší živočichy, jakými
jsou malí hlodavci. Ale to je vzácné a nic to nevypovídá o normálním běhu věcí.
Vy také pravděpodobně občas sníte švába bez toho, abyste o tom věděli, ale
nemyslím si, že byste ho označili za pravidelnou součást vaší potravy. (Nebo
ano? No jejda!)
Dalším zajímavým rysem u Nepenthes, jedinečným mezi všemi ostatními masožravými
rostlinami, snad vyjma bromélií, je to, že rostliny tohoto rodu jsou dvoudomé.
To znamená, že rostliny vytvářejí buď samčí nebo samičí květy. Vypadá to, že
většina rostlin rodu Nepenthes jsou samčího pohlaví, takže samičí rostliny jsou
takovým bonusem se zvláštní hodnotou navíc pro ty, kdo láčkovky rozmnožují.
Většina druhů láčkovek je rozšířena na velmi malém území umístěnem
v oblasti Sund, což je Borneo, Sumatra, Jáva a malajský poloostrov. I když
existují zajímavé výjimky a některé druhy mají překvapivě rozšířené území,
které osidlují. Následující stránky FAQ jsou organizovány podle zeměpisného
rozšíření a na těchto stránkách jsem uvedl všechny druhy láčkovek, které se
na každém uvedeném území vyskytují. Některé druhy se mohou vyskytovat na
více stranách FAQ, pokud je i jejich zeměpisné rozšíření větší, tudíž jsem
zakončil celou tuto sekci jedinou stranou, na kterou jsem uvedl každý
jednotlivý druh rodu Nepenthes. (Věřím, že je to pro vás takto užitečné;
protože pro mne ano!) Také jsem poznačil u seznamu druhů kategorie výškového
výskytu u každé jednotlivé rostliny. Ty rostliny, které se vyskytují
v nadmořské výšce 0 –1000 m se nazývají nížinnými druhy, ty které se
vyskytují ve výškách nad 1000 m se nazývají horskými druhy. Některé druhy,
které vykazují přesah mezi těmito kategoriemi jsou nazývány buď
intermediátní/přechodné a nebo já je prostě nazývám nížinné-horské druhy. Tento
systém třídění je, jen tak mimochodem, zcela běžný u pěstitelů láčkovek.
Seznam druhů Nepenthes je úžasně kontroverzní. Neexistuje totiž žádná generální
dohoda o tom, které druhy na takovém seznamu mají nebo nemají být umístěny,
takže nebuďte překvapeni nesrovnalostmi mezi mým seznamem a seznamy jiných
autorů. Je pro to několik důvodů. Zaprvé, láčkovky mohou být někdy těžko
identifikovatelné. Mnoho identifikačních charakteristik závisí na vlastnostech
láček, ale ty nejsou vždy zcela důvěryhodné. Za další, většina druhů vytváří
"spodní láčky" (blízko zemi), které jsou svou stavbou odlišné od
"horních láček" (výše na rostlině, často vytvářené na kvetoucích
stoncích), no a tato dvojtvarost mate při jejich identifikaci. No a konečně,
všechny druhy láčkovek jsou schopné hybridizace (křížení). To komplikuje věci
ještě více.
Ve své monografické práci se snažil Danser setřídit tento rod do několika
sekcí. Tento systém byl složitý, umělý a nakonec byl opuštěn pozdějšími
badateli na tomto poli.
Když se podaří objevit populaci rostlin s očividně jedinečnými znaky,
různí odborníci na láčkovky z celého světa mají téměř jistě odlišné názory
na to, jak tuto rostlinu zařadit. Někteří usuzují na to, že se podařilo objevit
nový druh. Další určitě budou hovořit o tom, že jde jen o variety již dříve
známého druhu. A pořád ještě budou zbývat ti, kteří budou zcela jistě
přesvědčeni o tom, že jde pouze o křížence již dříve známých druhů. Ovšem
posléze, když se charakteristiky tohoto hybridního shluku ustálí, může být
rozhodnuto, že se stane novým druhem? Tohle všechno je rozbuškou pro uječené
boje mezi vědci, kteří si jen honí vlastní ego a je to opravdu velká legrace to
všechno sledovat.
Ve skutečnosti jsem pouhým divákem výzkumu rodu láčkovek. Jsem neskutečně
šťastný, že zde mohu potvrdit, že neznám odpovědi na mnoho komplikovaných
otázek taxonomie Nepenthes, ani nemám dostatečné ponětí o mnoha věcech a
problémech, aby se můj názor stal autoritativním. Mé myšlenky jsou většinou
založeny na zopakování konceptů představených badateli, které cituji.
Page
citations: Clarke, C. 1997, 2001; D'Amato, P. 1998a; Danser, B.H.
1928; Frazier, C. 2000; Phillipps, A. and Lamb, A. 1996; Rice, B. 2006a;
Schlauer, J. 2002; personal observations.
Revised: April 2007
©Barry Rice, 2005
T: Radek Kastner
|