CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

Radek Kastner 

Říká se, že tradice se mají dodržovat, nebo také, že bez toho, že se něco pravidelně, nebo předem daným způsobem opakuje, nemůže tradice vzniknout.

Nejlepší tradicí naší společnosti se evidentně stala pravidelná setkání pěstitelů, protože přiznejme si to, že v osobním kontaktu bývá největší síla a virtuálně můžete prožít kde co, ale to co třeba letos na lokalitách asi těžko.

Páteční a nedělní pohled na Máchovo jezero od chatek, to vpravo není mlžný opar, nýbrž provazy vody...

Naše setkání začalo v pátek 31.05.2013 ve Starých splavech v kempu Březňák u Máchova jezera. Název neměl nic společného se zajíci nebo králíky, kteří se obvykle tímto názvem označují, patří-li mezi jarní generaci, nebo alespoň mezi postavy Alenky v říši divů...

Celé jaro, jak jistě víte, bylo "příjemné počasí" a jeho chladný a deštivý charakter se samozřejmě projevil i během našeho setkání. Blíže o tom dále v reportáži. 

Nicméně jsme se rozhodli, že se chceme co nejvíce přiblížit některým reality show typu Survival - tedy jak přežít ...kde co, s příměsí adrenalinu, naučných a dokumentárních pořadů a Ano, šéfe.

Večer v kempu jsme se sešli v relativně malé, ale o to silnější sestavě, což se následně projevilo během dalších hodin a dní. Celkově nás dorazilo pouhých sedm (já, Zdeněk Aksamit, Dalibor Kantoš, Šárka Foretníková, Pavla Slezáková, Jára Liška a Vašek Lenk), ale republikové pokrytí bylo reprezentativní, zvláště severní, střední a jižní Morava byly zastoupeny zcela rovnoměrně. Vaškovi Kmoníčkovi bohužel vypovědělo službu zdraví. Další účastník dal přednost čekání manželky na letišti a část té rozmazlenější populace dala přednost bačkorám a teplu v županu u televizoru.

Kolegové z AOPK nás upozornili na to, abychom nerušili jeřáby při hnízdění, proto jsme celý víkend kolem tohoto oranžového našlapovali opravdu velmi opatrně, abychom ho náhodou nerozzlobili! A jeden veselý železniční přejezd, bohužel jsme den dopředu zapomněli zavolat a tak jsme museli koleje přeplazit...

Páteční večer ještě nevypadal tak strašně, mraky byly protrhané a sem tam svítilo i slunce, ale předpověď byla jasná. Snažili jsme se budoucí stav počasí zvrátit kombinací černé magie, přesvědčování meteorologů, aby změnili předpověď, rozháněním mraků dlouhými klacky a samozřejmě kombinací opojných nápojů jakým bylo pivo (jaké jiné než Březňák - podle chuti se zdálo, že bylo opravdu vyrobeno ze zmiňovaných hlodavců), grog a různé typy čajů. V kempu byla na výběr tři teplá jídla, což se zdálo, že nám na dobu pobytu vystačí. Celou akci jsme započali rituálním pojídáním smaženého sýra s hranolkami.

Někteří z nás (já) byli v kempu naposledy před dvaceti lety a tak jsem byl překvapen, kolik radosti a překvapení takovýto pobyt skýtá - od povlečení postelí, přes sdílení elektrických zásuvek a poslech nočních symfonií až po zajímavě chladivý a čerstvý vzduch v chatce. 

Bubáci na blatech... 

Po večerní pohanské modlitbě k bohům deště, která byla opět rituálně zapita "home made" nápojem, který dovezl Dalibor a který byl vyroben ze zajímavých ingrediencí podle receptu předávaného v jeho rodině od středověku (?!?!), jsme zalehli a radostí nemohli dospat druhého dne.

Bohužel jsem ráno porušil podmínky smlouvy s bohem deště tím, že jsem se odvážil jít si očistit zuby do nedalekého přístřešku sociálního zařízení, kde byla tekoucí voda teploty tajícího ledovce, a při návratu zpět jsem najednou zjistil, že právě začalo pršet...a jak jsme zjistili později, pršet již v podstatě nepřestalo. Co víc jsme si mohli přát, než dostatek dešťové vody pro zálivku našich masožravých rostlin...

Maškarní průvod, bojová hra a hodina tance... 

Sbalili jsme všechny potřebné věci pro přežití, jakými byly sekery, čluny, elektrocentrály, skautskou příručku "jak přežít víkend v divočině českých luhů a hájů, pláštěnky, gumáky a podvodní fotoaparáty a také navigace, kdybychom se v lese poztráceli. Následně jsme naším konvojem vyrazili k první lokalitě. Vše jako vždy posvěcené od místního sdružení AOPK, což je zásada, která nás provází od počátku našich terénních setkání.

Tou byl Baronský rybník, původní pokusná lokalita RNDr. Studničky. Je zajímavé srovnávat lokality s odstupem několika sezon a sledovat tak změny, které na nich probíhají, případně momentální podmínky, které na lokalitě panují.

Baronský rybník - panorama 

Při poslední návštěvě před pár lety uprostřed léta, byla lokalita značně vysušená, tentokrát výška vodní hladiny stála za to a už jen samotný přístup na lokalitu se stal zajímavým atletickým výkonem, kteří někteří z nás změnili spíše v určitý typ vodních sportů - potápění v kombinaci s broděním. Myslím, že Vašek s Pavlou by mohli vyprávět. Postupně během dne jsme však mohli začít vyprávět skoro všichni. Tuším jediný Jára dokázal dojít zpět do kempu v relativně suchých gumácích a bez rašeliny smíchané s vodou a jinými v přírodě volně dostupnými prvky vodou zalitých proláklin. Na lokalitě se samozřejmě dají najít rostliny mokřadů včetně Drosera rotundifolia, Pinguicula bohemica nebo orchideje či bublinatky (Utricularia minor).

Z této lokality jsme podél trati pokračovali pod Konvalinkový vršek, na lokalitu, kde se také vyskytovala dříve P. bohemica, ale neměli jsme štěstí a nenalezli jsme ji tam. I v minulých letech tam byla k nalezení jen velmi sporadicky. Na místních loukách se samozřejmě vyskytují také orchideje, rosnatky, bublinatky nebo třeba upolíny. Nicméně v blízkosti roste také rojovník bahenní a jeho lesní/skalní lokalita patřila určitě k tomu nejpřekvapivějšímu a nejhezčímu, co jsme během víkendu viděli.

Upolíny a rojovník bahenní na skalnaté lokalitě 

Odtud jsme zamířili do míst, kde jsme se chtěli přesvědčit, jak by mohla vypadat planeta po nárazu asteroidu (samozřejmě ve zmenšeném měřítku) a kolegové tuto zastávku využili k pořízení několika igelitek křemičitého písku.

Turisté u zbytků zříceného létajícího talíře vyrobeného z křemíku a kráter způsobený jeho pádem na Zemi 

Dopolední déšť byl příjemný a tak jsme se rozhodli, že si o něm povyprávíme u oběda v restauraci. Nakonec se ukázalo, že to byla dobrá volba, nejen díky tomu, že zde hořel skutečný - opravdu skutečný - oheň a bylo kde se aspoň částečně vysušit, ale také zdejší kuchyně se ukázala být vynikající a přiměřená k naší akci. Vynikající kulajda toho byla důkazem a to nemluvím o motocyklu Chucka Norrise.

To se to směje u kamen 

Chuck Norris´s Harley Davidson 

Pavla přikládá do kamen části vlastního těla  

Nicméně touha po poznání nás hnala dál, do přírody, do deště, do bažin...voda byla náš život. Pokračovali jsme na Shnilé louky, momentálně asi nejvýznamnější nebo nejrozsáhlejší lokalitu P. bohemica. Stejně jako v okolí i zde rostou D. rotundifolia, na lokalitě se vyskytují i bublinatky, orchideje a z méně výrazných rostlin například žabník nebo vrba rozmarýnolistá. Lokalita byla daleko výrazněji zarostlá, než jsem si pamatoval z předchozích návštěv a opětovně výrazně pod vodou. Část lokality jsme vynechali kvůli místům, kde hnízdí jeřábi. Bylo potěšením fotit za těchto světelných, teplotních a dešťovcýh podmínek. Je to prostě radost a také umělecká díla, která vznikla, zvláště některá, stála za to.

Shnilé louky - panoramata

Všimněte si nového typu mobilní fotografické komory na snímcích výše

Dalším místem pro podrobný průzkum se stal Mariánský rybník, s pěkným biotopem rašeliníku, Drosera rotundifolia a také populacím Drosera intermedia. Najdete zde samozřejmě také například klikvu /jako i na jiných lokalitách) nebo sedmikvítek evropský. Tato lokalita se stala osudnou pro moje gumáky. Možná mi jen bylo líto ostatních a chtěl jsem se zařadit do skupiny vodníků a tak jsem se pro jistotu zabořil velice, ale velice příjemně a hluboko do sympaticky studené vodní lázně. Dalibor mě zachránil fyzickou silou a Jára dobrými radami. Prostě kolektiv je kolektiv. Člověk byl překvapen, kolik vody se do gumáků vlastně vleze.

Mariánaský rybník - panorama

Protož byla poblíž ještě orchidejová louka, vyrazili jsme i tam a snažili se toho vidět co nejvíc (prstnatec májový, prstnatec pleťový, respektive spousta kříženého materiálu). Světla ubývalo, déšť byl příjemně hustý a jeho zvuk vpravdě uklidňující a tedy není divu, že na zpáteční cestě k parkovišti jsme se již viděli jinde a naše pozornost polevila. Na to doplatil znovu Vašek, který během setiny vteřiny zmizel v hlubině a to přesto, že jsme byli všichni přesvědčeni, že tam žádné hlubiny nejsou. Naštěstí hlubina byla hluboká tak akorát, aby mohl s novou dávkou vody v gumácích pokračovat živ a zdráv dál.

Když šplhat po stromech, tak jedině bos, rozhodčí v černém dohlíží na regulerní průběh soutěže 

Celý den jsme zakončili návštěvou swampu, který byl od kempu opravdu co by kamenem dohodil, tedy chtěl bych tak umět házet kamenem. I na této lokalitě byla vodní hladina vysoce nad úrovní průměru, nicméně přesto nám to dovolilo shlédnout ty správné scenérie ze špionážních filmů typu Král Šumavy. Vzhledem k tomu, že nikdo již nejevil zájem o koupání nebo plavání, drželi jsme se tentokrát zbaběle jen na několika málo viditelně bezpečných místech. Přesto jsme mohli s přehledem sledovat místní obří D. rotundifolia.

Swamp - panoramata 

Naštěstí jsme následně zjistili, že se v kempu dají půjčit teplomety, takže jsme se průběžně u nich a u kamen v kempu sušili. Jára, Dalibor a Pavla toho neměli ještě dost a tak vyrazili na lov kešek. A vrázili se až po setmění, mokří, ale tak šťastníííííí!

V neděli déšť ještě zesílil a tak jsme se poté, co příbojové vlny Máchova jezera začaly útočit na pláž kempu, rozhodli, že v tomto počasí ztrácí nedělní program smysl (na programu bylo několik orchidejových lokalit) a tak jsme dopoledne strávili v kempu v družném rozhovoru a poté se přesunuli opětovně do včerejší hospůdky do tepla a k dobrému jídlu. Tady jsme narazili na naše poslední rostliny a následně vyrazili ke svým domovům. My šťastnější na Moravu, mimo záplavy, ty méně šťastní (Jára) do záplavových oblastí Plzně.

Masožravá tráva - Canabis vulgaris ssp. bohemica 

Tak jako tak patří letošní setkání k těm nejpodařenějším a možná právě navzdory počasí, protože jsme všichni dokázali, co jsme schopni pro správnou věc ve správném kolektivu udělat. Takže zase příště!