CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow Články o MR arrow Časopis - veřejné články arrow Pěstování tropické vodní bublinatky Utricularia inflexa
Pěstování tropické vodní bublinatky Utricularia inflexa
[12.05.2013]

Lubomír Adamec

Botanický ústav AV ČR, Třeboň

Na jaře roku 2012 jsem po mnoha letech shánění získal přes Botanickou zahradu v Bonnu jednu maličkou rostlinku vodní bublinatky Utricularia inflexa Forssk. Podařilo se mi ji napěstovat a namnožit pro naši sbírku a získal jsem i cenné zkušenosti s jejím celoročním pěstováním, které bych chtěl předat ostatním pěstitelům. Podle Taylora (1989) se tato vytrvalá, až 1 m dlouhá vodní bublinatka vyskytuje poměrně hojně na téměř celém území Afriky od Egypta po Jihoafrickou republiku a od východu k západu, na Madagaskaru a též na velkém území tropické Indie od západu k východu. Moje rostliny jsou velice teplomilné, protože pocházejí z rovníkové oblasti Rwandy, ale subtropické populace na jihu Afriky (např. Okavango Swamp v Botswaně) se setkávají v krátkém období zimy i s ranními teplotami vody jen kolem 6-8 oC, a jsou tedy mnohem otužilejší. 

Utricularia inflexa je vodní bublinatka z početné rodové sekce Utricularia a má jednotvaré prýty s pastmi, nerozlišené na fotosyntetické a masožravé (obr. 1). Jejími nejbližšími příbuznými druhy jsou asijské vodní bublinatky U. stellaris a U. aurea s květními plováky nebo naše temperátní druhy U. australis a U. vulgaris. Pěstované rostliny U. inflexa byly dlouhé obvykle 30-60 cm a svým celkovým vzhledem silně připomínaly naši nejběžnější bublinatku jižní (U. australis). Na rozdíl od ní však byly obvykle mnohem červenější (obr. 2). Velikost pastí je jen do 3 mm. Typickým znakem U. inflexa, který je však patrný jen u větších rostlin, jsou skupiny červeně zbarvených chlupů kolem místa přisedání listů na stonku (tzv. ouška, auricles, Taylor 1989).

Lze říci, že pěstování U. inflexa v akváriu v bytě je poměrně snadné. Tento druh je možné pěstovat v akváriích od 3 litrů výše a velmi výhodné jsou okurkové sklenice o objemu 3,5 l. Pěstování je naprosto stejné jako pro australskou aldrovandku (Adamec 1999) nebo pro jiné celoročně rostoucí teplomilné druhy vodních bublinatek (Adamec 2003a,b,c). Základem pěstování je opad z ostřic v množství asi 1-1,5 g suché hmotnosti na litr vody. Ten vytváří optimální prostředí v podobě nahnědlé (dystrofní) vody. Neuškodí přidat i trochu jílu, který obsahuje mj. různé mikroelementy. Ukázalo se, že bublinatka U. inflexa je velmi teplomilná (optimální teploty pro růst jsou mezi 26-32 oC) a roste jen velmi pomalu při teplotách pod 20 oC. Ze všech vodních (sub)tropických bublinatek v naší sbírce je nejvíce světlomilná a prospívá ji taková orientace okna, při níž má co nejvíce světla celý den (pozor však na přehřátí akvária!). Její výrazná světlomilnost jí umožňuje dobře růst od konce května do začátku října také venku v nějakém akváriu (3-30 l), které je umístěno ve velké nádrži jako v chladicí vodě. Ve venkovních podmínkách přes léto je nutné takové akvárium přistínit kvůli přehřívání i růstu řas. Za optimálních podmínek (teplo, dostatečné světlo, dostatek CO2 a kořisti) rostliny rostou velmi rychlým vrcholovým růstem a spolu se dvěma rychle rostoucími domácími druhy U. australis a U. vulgaris zřejmě patří mezi trojici nejrychleji rostoucích bublinatek vůbec. Jakmile však nějaká z těchto 4 základních podmínek pro rychlý růst není splněna, růst se velmi výrazně zpomalí až zastaví. Rychlý růst hlavního prýtu je doprovázen i jeho častým větvením, takže rostliny se takto velice rychle množí.

Koncem léta (srpen - září) velké rostliny za oknem v pracovně i venku v akváriu kvetly drobnými fialovými květy v chudém klasu (obr. 3). Postupně dorůstající květní stopka dlouhá i přes 20 cm je stabilizována nad hladinou typickým květním plovákem (obr. 4), jehož paprsky mohou být dlouhé až 2 cm. Květy mohou být samosprašné a z největších se vyvíjejí zralé tobolky asi s 50 tmavými semeny, která mají průměr asi 0,4 mm. Ačkoliv kulovité tobolky nejsou větší než 2 mm, jsou překryty velkým dužnatým kalichem o rozměrech asi 6 x 7 mm, jehož velikost a tvar jsou pro tento druh typické (obr. 5, 6). Semena jsou dobře klíčivá a je možné z nich vypěstovat i rostliny ve sterilní tkáňové kultuře.

Úspěšné přezimování U. inflexa ve vytápěném bytě není žádným problémem. Při podzimní venkovní kultivaci se ukázalo, že už při poklesu teploty pod 20 oC rostliny téměř přestávají růst, zmenšují se a hodně větví. Při dalším poklesu teploty (15-16 oC, konec září, začátek října) se růst úplně zastaví, velké prýty začínají být zjevně nemocné a mohou mít zdeformované vrcholy. Rostliny přežívají jako malé mladé exempláře, které jsou zřejmě odolnější (obr. 2). I ojedinělé poklesy teplot pod 12 oC mohou být pro rostliny kritické, ale i tak je možné udržet rostliny na plném světle venku ještě v poměrně spolehlivém stavu do začátku října. Část rostlin pokračovala v přezimování v okurkové sklenici na mírně zastíněné chodbě u východního okna, kde teploty kolísaly od 14 do 17 oC. V takto nepříznivých podmínkách (teplotně i světelně) rostliny stále postupně chřadly, byly stále menší a často se vyskytovaly poškozené vrcholy (obr. 7). Poslední živé zbytky rostlin však vydržely takto až do konce února a po přenesení do akvária v teplé pracovně po několika týdnech začaly znovu růst. Takže se ukázalo, že i tyto rovníkové rostliny jsou schopny spolehlivě přežít nevhodné podmínky nízkých teplot pod 16-17 oC, velmi krátkého dne a nízké ozářenosti po 3-4 měsíce.  

Rostliny rostoucí přes zimu ve vytápěné pracovně u jihozápadního okna při teplotách 19-21 oC a pouze přirozeném osvětlení nerostly příliš dobře, byly spíše malé a část vrcholů byla poškozená (obr. 8), ale jejich přezimování bylo naprosto bezpečné. Avšak s pomocí malé fluorescenční lampičky (11 W) a přidáváním CO2 pod krycí Petriho misku se jejich růst i vzhled pronikavě zlepšil. Rostliny se zčásti uzdravily, mírně zvětšily a také zčervenaly. Obecně, pro jejich bezpečné přezimování je třeba zajistit teploty nad 19 oC a co nejvíce přirozeného světla blízko u okna nebo přidávání světla a prodloužení dne fluorescenční lampičkou.

U. inflexa patří mezi nejrychleji rostoucí vodní bublinatky, což pro pěstitele může být přednost ale i nevýhoda, pokud rostliny nemají optimální podmínky k růstu, protože poměrně rychle chřadnou. Stejně se rostliny chovají i v tkáňové kultuře, protože pokud nejsou včas přesazeny na nové médium, tak uhynou. Jednoznačně limitující podmínkou jejich úspěšného přezimování jsou nízké teploty. 


obr_1.jpg 

Obr_1.jpg: Prýt rostliny U. inflexa vypěstované v akváriu v pracovně.

obr_2.jpg 

Obr_2.jpg: Vzhled podzimních rostlin U. inflexa pěstovaných venku v chladné vodě 8. 10. 2012. Nejnižší ranní teploty dosahovaly 12-13° C.

obr_3.jpg 

Obr_3.jpg: Květ U. inflexa z akvária v pracovně.

obr_4.jpg 

Obr_4.jpg: Květní plovák U. inflexa.

obr_5.jpg 

Obr_5.jpg: Detail dozrávající tobolky U. inflexa s dužnatým nafouklým kalichem.

obr_6.jpg 

Obr_6.jpg: Dozrávající plodenství U. inflexa.

obr_7.jpg 

Obr_7.jpg: Detail zimní nemocné rostliny pěstované při nízkých teplotách ve stínu; 1. 1. 2013.

obr_8.jpg 

Obr_8.jpg: Detail zimních rostlin pěstovaných při 19-21 oC u okna; 19. 1. 2013. 


Literatura

Adamec L., 1999. The biology and cultivation of red Australian Aldrovanda vesiculosa. Carniv. Plant. Newslett. (Fullerton) 28: 128-132.

Adamec L., 2003a. Pěstování vodních druhů bublinatek. (I). Trifid (Praha) 8(1): 17-22.

Adamec L., 2003b. Evropské druhy vodních bublinatek. (II). Trifid (Praha) 8(2): 2-7.

Adamec L., 2003c. Evropské a exotické druhy vodních bublinatek. (III). Trifid (Praha) 8(3): 2-9.

Taylor, P., 1989. The Genus Utricularia: A Taxonomic Monograph. Kew Bulletin, Additional Series, XIV.

Legendy k obrázkům (všechny snímky L. Adamec)

 

Aktualizováno ( [12.05.2013] )
 
< Předch.   Další >