CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow Články o MR arrow Časopis - veřejné články arrow Kvetení, opylování a následný výsev Dionaea muscipula
Kvetení, opylování a následný výsev Dionaea muscipula
[30.08.2012]

Radek Kastner 

Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) patří většinou k těm rostlinám, kterou si pěstitelé, začínající s masožravými rostlinami, pořizují jako první nebo jednu z prvních. Není se co divit, rostlina je to atraktivní už svým vzhledem a tomu všemu ještě napomáhají i její aktivní pasti, které dokážou polapit kořist a uzavřít se během ca 0,5 s. Tedy na rostlinnou říši velice zajímavý jedinec.

Nechci se tady ale dnes zabývat klasickými chybami pěstitelů, a to kupodivu nejen začátečníků, jakými jsou v první řadě nedostatek světla pro rostliny, přemokřený substrát, vysoká vodní hladina, pěstovaní v uzavřených nebo polozavřených vitrínách a to vše většinou spojené se špatným zimováním rostlin.

Zaujaly mne jiné záležitosti, které se v diskusích a na fórech věnovaných pěstování masožravých rostlin objevují stejně často, jako dotazy na to: „...proč mi černají listy mucholapky…“, nebo „...proč nemají moje rostliny tak krásné růžice/vztyčené listy / barvu…“ atd. Jsou to dotazy a zaručené rady týkající se kvetení mucholapky, samoopylení, nebo klíčivosti jejích semen.

3.jpg4.jpg

Jsem už od přírody nastaven tak, že si chci raději spoustu věcí ověřit sám i za cenu toho, že zaznamenám nějaké ty ztráty rostlin. Je jasné, že u drahých jedinců a méně dostupných druhů se člověk přece jen chová poněkud opatrněji, ale u rotlin typu mucholapky, která se dá v dnešní době sehnat za, nadneseně řečeno, „pár šupů“ a navíc se velice jednoduše vegetativně množí, to k různým pokusům jen vybízí. Díky tomu to nezpůsobí žádné zásadní ztráty finanční nebo nějakou psychickou újmu.

Pro tento pokus (ale pokusem bych to zase až tak nenazýval) jsem si vybral konkrétní debatu na fóru CCPS, která tam proběhla přibližně před třemi lety. Jejím základem bylo to, zda se dají mucholapky opylit vlastním pylem a pokud ano, zda skutečně vytvoří klíčivá semena. Téma mi přišlo zajímavé, navíc velice snadno proveditelné. Mucholapky kvetou často a opakovaně, a pokud se pěstitelé nedají strhnout zaručenými radami některých pěstitelů, že nejlepší je květní stvoly vždy odstřihnout, aby se rostlina nevysílila*, mohou si tímto procesem opylení mucholapky s následnou tvorbou semen projít sami.

* - Bavím se tady samozřejmě o takových rostlinách, které dokáže pěstitel jednak přiměřeně zimovat a zároveň průběžně dopřávat takové množství světla, které tyto rostliny vyžadují, potom je ani opakované kvetení nijak výrazně neohrožuje.

8.jpg  12.jpg

Když už jsem se ale odhodlal k tomuto celkem nenáročnému pokusu, rozhodl jsem se sledovat celý průběh kvetení a poněkud důkladněji provést i vlastní fotodokumentaci celého procesu. Samozřejmě přiměřeně tomu, kdy jsem měl čas nebo si skutečně vzpomněl. Jediná náročnost je časová, protože od vykvetení, přes opylení, tvorbu semen, jejich vysetí a vyklíčení rostlin uteče pěkných pár týdnů, na druhou stranu je to následně celkem sladká odměna za ty týdny nicnedělání.

No a proč o tom všem píšu až po takové době? Protože jsem mimo jiné chtěl vidět, jak dlouho trvá rostlinám vyklíčeným ze semen, než dosáhnout květuschopné dospělosti. Letos v říjnu mě to však už přestalo bavit, protože rostliny se tváří tak, že nejspíše poprvé vykvetou až na jaře 2013.

Ale pojďme na celý průběh pokusu. Odstartoval jsem ho na začátku ledna 2009, navíc u rostlin, které jsem zimoval doma v teple a v celkem mizerných světelných podmínkách. Myšleno okenní parapet bez přisvěcování s omezenou zimní světelnou dobou a intenzitou. K tomu jsem měl i další důvod, prostě jedním vrzem zjistit, jak moc zamává s takto zimovanými rostlinami to, že je nechám plně vykvést, opylit a vysílit tvorbou semen.

10.jpg  11.jpg

Na počátku května tedy začaly vyrážet první květní stvoly u mých dvou konů mucholapky a to u Dionaea muscipula „Dentata“ a u D. muscipula klasické „red form“. To se mi celkem hodilo, mohl jsem aspoň pokusničit na několika odlišných rostlinách a vidět, zda se doberu stejného výsledku.

První květy se začaly otevírat kolem 25. 01. 2009 a pro jistotu jsem sledoval průběh velice pečlivě. Je zajímavé, kolika překvapivých věcí si člověk nevšimne, když se na ně nezaměří. Třeba jak nádherně „pruhované“ jsou vlastně květy mucholapky. Kresbu samozřejmě vytváří žilnatina, ale zato naprosto neodolatelně. Květy se otevírají postupně, v naprosté většině od těch, které jsou na vrcholu celého „hroznu“ květů a díky této technice je při otevření většina květů vždy v rozdílném stádiu svého vývoje, což z mého laického pohledu je jakýsi mechanismus rostliny, který by měl právě zabránit samoopylení květů, ale také zároveň celé kvetení dané rostliny protahuje na delší dobu.

Okvětní lístky se nejdříve otevřou a rozloží téměř vodorovně, přičemž k otevření jednotlivého květu dochází během jediného dne, respektive během několika málo hodin (ca 4-6, pokud tedy nelžou údaje uložené v jednotlivých exif informacích z mých fotografií). Zajímavý je další proces, květ je nějakou dobu otevřený (ve dnech), přičemž se postupně začnou stáčet jednotlivé okvětní lístky směrem dovnitř a zároveň se tyčinky začnou vyklánět od středu právě směrem k těmto okvětním lístkům. Ty se i nadále stáčejí, až nakonec tyčinky s pylem ukryjí pod svými stočenými okraji a uprostřed květu se zůstane tyčit pouze pestík/blizna s roztřepenými okraji, čekající na opylení.

13.jpg 14.jpg

Nejsem botanik, ale toto sledování mě přesvědčilo o tom, že v tomto postupu dlí mechanismus, který za normálních okolností účinně zabraňuje samoopylení květu. Tyčinky dozrávají dříve, než se blizna stane aktivní a ve chvíli, kdy se ta stává aktivní, tyčinky jsou již bezpečně skryté pod okvětními plátky. Tudíž pro následné opylení jsem zvolil cestu přenášení pylu z nově otevřeného květu na květ déle otevřený. Nikoliv hned první den, ale ve chvíli, kdy se okvětní lístky pomaličku už už začínaly rolovat směrem dovnitř. Tento pyl jsem potom přenesl na bliznu staršího květu, tedy již takového, kde byly okvětní lístky již srolované přes tyčinky. V amaterských podmínkách nemám možnost nějak objektivně změřit a podpořit můj názor na rozdílné spouštení mechanismů tyčinek a blizny, nicméně mnou takto zvolený postup při opylování byl úspěšný u obou výše zmíněných forem mucholapky. Neprováděl jsem však v žádném případě přenos pylu z jedné rostliny na rostlinu jinou, ale ten jsem přenášel vždy jen v rámci stejné rostliny a jejích vlastních květů. K přenosu pylu jsem, jako téměř vždy, používal klasický malý štěteček.

Opylování jsem prováděl průběžně a 21. 02. 2009 již byly všechny květy odkvetlé a začaly se vytvářet semeníky. Ty také dozrávaly postupně, ale kolem 8. 3. 2009 byla již patrná první semena. Dozrávající semeníky totiž postupně zčernají, celou dobu jsou uzavřené, ale jakmile semena dozrají, začnou se semeníky postupně otvírat. Tak se dá celkem rychle a jednoduše zjistit, které semeníky (a v nich semena) jsou již dozrálé. 15. 03. 2009 jsem potom sklidil již všechna semena. Semeníky neobsahují velké množství semen. Počet se pohyboval vždy + - kolem 20. Nejmenší počet v semeníku byl 13, největší 22. Semena jsou černá, enormně lesklá a mají výrazný kapkovitý tvar – tedy na jedné straně tenkou zúženou špičku, druhý konec široce obloukovitý. První část pokusu proběhla tedy zcela úspěšně. Potvrdilo se tedy, že mucholapky sice nejsou automaticky samoopylivé, ale že při použití mechanické cesty je opylení bez problémů možné a to i v rámci jedné a té stejné rostliny. Navíc se zcela bez problémů vytvořila i semena a přitom doba od otevření prvních květů až po dozrání všech semen (sbíral jsem až všechna najednou) zabrala pouhých ca 7 týdnů. Velice slušná doba.

6.jpg  7.jpg

Nastala tedy další část pokusu, kterou bylo zjistit, zda jsou semena skutečně klíčivá a jaká je jejich klíčivost. Semena jsem vysel hned v den sběru, tedy 15. 03. 2009 a vzhledem k tomu, že to bylo ještě v době, kdy jsem se přece jen ještě bál dát tyto rostliny na mráz, postavil jsem výsev do vitríny s láčkovkami a umělým osvětlením. Vzdušná vlhkost vysoká ca 70-90% RVV, celodenní teploty kolem 25 °C pouze s malými nočními výkyvy o ca 2 °C a přisvěcování 14 hodin denně. První semena začala klíčit už mezi 10. a 13. 4. 2009. Tedy opětovně velice rychle. Klíčit jsem nenechal všechna semena, ale přibližně jen 40. Na první pokus mi vyklíčilo přibližně 70% semen, přičemž v období ca 8 týdnů, kdy jsem se na výsev zaměřoval, vyklíčilo celkově více semen klonu „Dentata“ než „red form“. To bylo potom zpětně zajímavé zjištění, protože i dospělé rostliny „Dentata“ se mi množí vegetativně jako plevel, kdežto „red form“ si dává obvykle dosti na čas. Možná se to odráží i v rychlosti a způsobu klíčení semen, ale tak hluboce jsem v tom zase nebádal.

Tedy druhý závěr je taktéž pozitivní, rostliny i při opylení vlastním pylem vytvářejí klíčivá semena s celkem vysokou procentuelní klíčivostí. Některé závěry by se určitě mohly potvrdit nebo prohloubit dalšími obdobnými pokusy, ale pro mě byl tento jeden naprosto dostačující.

Semenáče mi začaly růst právě ve chvíli, kdy jsem na jaře dokončil skleník a rozhodl se, tehdy pod vlivem dalších diskusí na našem internetovém fóru o venkovním nebo skleníkovém pěstování, k tomu, že nejen všechny své stávající dospělé mucholapky, ale i tyto semenáče přemístím do skleníku a tak jsem také udělal. Rostliny jsou tam dodnes, mimo rostlin v rašeliništi, a nemyslím si, že se kdy ještě vrátí zpátky domů, do pokojů nebo na parapety.

15.jpg  16.jpg

K mému překvapení většina těchto malých semenáčů přežila nejen ten první přechod z „vytápěné“ domácí vitríny do skleníku, ale semenáče přežily nejdříve první zimu ve skleníku, kdy jsem se ještě snažil během nejchladnějšího 1,5 měsíce alespoň částečně přitápět, ale přežily tam i druhou zimu, to už zcela bez přitápění a relativně dlouhou dobu i přímo zamrzlé v ledu, protože ve chvíli, kdy mrzne, dochází k vysušování substrátu, proto jsem alespoň jednou za čas i při mrazech rostliny ze skleníku zalil, včetně těchto semenáčů mucholapek. Přežily tedy již dvě zimy bez újmy a pouze za minimálních ztrát, ke kterým ještě ke všemu dochází nejčastěji spíše z jara nebo na podzim, jako i u jiných masožravých rostlin.

V současné době jsem si z těchto mnou vypěstovaných rostlin ponechal už jen jediný květináč, protože mě celkem nebaví čekání na dospělé rostliny z vlastních výsevů, ale zase mi bylo líto nenechat si aspoň jejich malý vzorek a dotáhnout tak i poslední pokus, tedy ve kterém roce svého života dospějí mucholapky pěstované od výsevu v podmínkách, jaké jsem tady nastínil. Zatím mají 2,5 roku a jejich velikost se pohybuje v rozmezí 1,5-2 cm. Na závěr ještě dodávám, že moje rostliny nijak zásadně neovlivnilo ani to, že jsem je nechal vykvést, opylil je a nechal vytvořit semena. Přežily to bez problémů a rozhodně se z toho nevzpamatovávaly nějakou nezvykle dlouhou dobu. Možná to bylo i proto, že jsem měl tyto opylované rostliny před posledním domácím zimováním celou vegetační sezónu venku.

1.jpg  2.jpg

Tento nepříliš oduševnělý článek je i odpovědí některým lidem, kterým se sem tam zdají některé rostliny „příliš drahé“. Naštěstí se mucholapky množí daleko rychleji vegetativně, ať už dělením nebo listovými řízky, ale myslím si, že by si sem tam mohl každý zhýčkaný pěstitel, který by měl nejraději všechno buď za levno, nebo ještě lépe zadarmo, vyzkoušet, jak může být někdy složité nebo časově náročné dopracovat se k rostlinám od vlastního opylování až k dospělcům. Kolik vlastního času a péče musíme vynaložit pro úspěch. Možná si tak budeme více vážit práce těch, kteří se na pěstování a rozmnožování rostlin podílejí dlouhodobě a s velkými úspěchy. A to nemluvím jen o mucholapkách, ale o daleko zajímavějších a vzácnějších rostlinách.

Nicméně může tady být i jiný závěr, kdo se moc nebojí, chce toho poznat o masožravých či jiných rostlinách daleko víc, jsou takovéto domácí pokusy naprosto ideální a umožní to každému z nás nebýt závislý na zaručených radách „internetových pěstitelů“ a připravit si tak mnohé překvapení a radost!

17.jpg  18.jpg

9.jpg  19.jpg

Aktualizováno ( [31.08.2012] )
 
< Předch.   Další >