CCPS arrow Informační servis arrow Akce a novinky arrow Akce arrow REPORTÁŽ ze setkání členů CCPS v Jeseníkách (18.06.2011)
REPORTÁŽ ze setkání členů CCPS v Jeseníkách (18.06.2011)
[19.06.2011]

Radek Kastner 

Čas zběsile letí a tak se není čemu divit, že utekl další rok a tím pádem nadešel ten správný čas na další setkání naší společnosti, nebo spíše těch lidí, kteří se zajímají o masožravé rostliny, ale nejen o ně. (Reportáže z předchozích akcí naleznete ZDE)

Už na počátku jsme si vytkli takový cíl, že se budeme snažit nepořádat jarní setkání vždy na jednom, notoricky známém místě, ale budeme se snažit mapovat ta nejzajímavější a odlišné biotopy České republiky, místní podmínky, rostlinstvo. Zvolili jsme si cestu permanentních kontaktů a spolupráce s odborníky pro dané prostředí, botaniky, členy AOPK nebo pracovníky rezervací nebo správy chráněných oblastí.

skupina.jpg
Neúplná skupina účastníků, chybí, mimo jiných, také Radek Štencl a jeho pes...

V letošním roce přišla na řadu severní Morava a z několika variant, které se nabízely, jsme zvolili tu, která nás zavedla na okruh poblíž nejvyšší hory Jeseníků, do horského prostředí obývaného bohatými populacemi Pinguicula vulgaris (narazili jsme zde i na několik málo jedinců Drosera rotundifolia), následně jsme se vydali do okolí Rýmařova na podmáčené louky s populacemi D. rotundifolia a tečku za celým dnem jsme udělali hluboko v Hanácké nížině, poblíž Olomouce, na lokalitě Utricularia australis (Děkujeme Lubošovi Adamcocvi za přesné určení a opravu!). Jak na závěr prohlásil Martin Dančák: "...vlastně jsme až na aldrovandku viděli zástupce všech rodů masožravých rostlin, které v ČR rostou..."

Počasí od pátku nevěstilo nic dobrého, proto se většina z nás na tůru horami dobře vybavila. Nakonec k nám však počasí bylo relativně milosrdné a všichni jsme celý den přežili ve zdraví, ale k tomu všemu se postupně dostanu.

Program pro nás připravil Martin Dančák ve spolupráci s průvodcem s CHKO Jeseníky Radkem Štenclem


Kolem osmé hodiny se začali účastníci sjíždět na parkoviště na Hvězdě nedaleko Karlovy Studánky. Počasí bylo zachmuřené, poryvy větru byly tak nějak snesitelné, jen jsme se pro jistotu hned na začátku rozhodli, že v místní restauraci projdeme horskou přípravou a proto jsme si objednali povětšinou kávu (ti nejslabší jedinci) nebo čaj s rumem (naopak ti psychicky labilnější).

002.jpg

Tady se k nám také připojil ing. Michal Rokos z firmy Almiro, která se zabývá výrobou přípravků pro komplexní řešení rychlé aktivace růstu a vývoje rostlin. Všichni účastníci zde od něj také získali vzorky růstového stimulátoru Altron Silver i s neocenitelnými radami pro jeho vyzkoušení a aplikaci.

005.jpg015.jpg

Po několika úvodních vzájemných teplých slovech jsme vyrazili k autobusu, který nás vyvezl na parkoviště na Ovčárně. Tady na nás již čekal Radek Štencl i se svým čtyřnohým přítelem. Jak jsme se dozvěděli, ale později i přesvědčili, Radek ho používal mimo jiné i jako "biologický výtah" - věrný přítel člověka mu pomáhal bez reptání do největších kopců a v podstatě ho táhl... Dobrý nápad na příští horské tůry. Mělo to ovšem jednu malou nevýhodu pro nás ostatní, Radek byl s tímto turbo pohonem proklatě rychlý proti nám ostatním, netrénovaným a psím tahem nevybaveným jedincům, takže se nám mnohdy v mlze ztratil. Naštěstí měl cit pro okamžik a na správné místě na nás vždy počkal.


První lokalitu, kterou jsme navštívili, byla nedaleko. Na svahu zde rostlo velké množství tučnic obecných (Pinguicula vulgaris), naprostá většina z nich touto dobou v květu. Místy byly v travinách vidět právě jen jejich drobné, fialové květy. 

019.jpg046.jpg

061.jpg040.jpg

Následně jsme opět vyrazili, doprovázeni mlhou a občasnými přeháňkami (prostě takové irské počasí), na výšlap do kopce, prodírali jsme se mokrým podrostem a rozsáhlými planinami zarostlými borůvčím, které se na některých místech AOPK snaží eliminovat. Vytváří tak v porostu jakési izolované ostrůvky s bohatou původní vegetací, ale bylo jasně vidět, že úsilí je to opravdu nadlidské a výsledky relativně skromné. Na kosené plochy se však následně stahuje jelení zvěř, která pomáhá udržet tyto plochy otevřené a vyčištěné.

065.jpg022.jpg

026.jpg034.jpg

Kromě nechtěného borůvčí (alespoň v takovémto množství), zde rostly třeba také hořec tečkovaný (Gentiana punctata), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), jeřáb. 

Pokračovali jsme mlhou směrem k Vysoké holi. Počasí nám občas nechalo chvilku na focení. Mlha se občas zvedla nebo rozplynula, přeháňka ustala a tak se dalo i fotit. Později se počasí začalo ještě více zlepšovat, ale to už jsme byli na konci této první denní tůry.

panorama_1a.jpg

Z oblasti Vysoké hole jsme sestoupili s průvodcem do Velké kotliny, která je protkána čatnými prameništi (Moravice), sutišti, podmáčenými lukami, mokrými břehy prudkých potoků.

080.jpg127.jpg

Na každém takovémto místě jsme narazili na relativně rozsáhlé populace P. vulgaris, doprovázené další místní květenou, např. upolíny, lněnkou alpskou, suchopýrkem alpským, sedmikvítkem evropským, kýchavicí bílou Lobelovou, violkou žlutou sudetskou, ale značné zastoupení, co se množství týká, měly i prstnatce, tedy i u nás rostoucí orchideje. Na nedalekých Petrových kamenech také roste například vrba bylinná (Salix herbacea)

Jak nás informoval Radek Štencl, tak nedávno byla objeveno nová malá populace tučnice obecné i v Medvědím dole.

129.jpg089.jpg

Díky počasí jsme tady opravdu mohli poznat horské podmínky, ve kterých zdejší rostlinstvo musí vegetovat i v létě. Výkyvy počasí, relativní teplo střídané ochlazením, mlhou, dešti. Zimní podmínky jsou zde všem vcelku známy. Za běžných zim zde v okolí bývá jedna z nejvyšších sněhových pokrývek v ČR.

234.jpg156.jpg

Prostředí rezervace není zrovna vhodné k turistickému putování, je potřeba být připraven na strmé svahy, klouzající kameny i podrost a na některých místech je nutno si opravdu dávat veliký pozor, aby člověk neskončil po rychlém sešupu v údolí.

235.jpg230.jpg

Populace tučnic se tu zdají být velké, jak rozsahem, tak počtem kusů a to že je zdejší prostředí chráněno je jen správné. Na jednom z míst výskytu tučnice jsme kupodivu narazili i na rosnatky okrouhlolisté. Tyto dvě rostliny zpravidla nesdílejí stejné prostředí. Tučnice se vyskytuje na zásaditějších podkladech, například s jistým obsahem vápence. Rosnatky jsou naopak téměř výhradně alokovány na kyselejší prostředí. 

232.jpg207.jpg

150.jpg185.jpg

Počasí se na nás sem tam úsmalo svou přívětivější tváří a dokonce jsme zahlédli několikrát nádherná panoramata mezi trhajícími se mračny.

247.jpg249.jpg


Po cca 3 hodinách jsme dorazili zpět na výchozí místo nedaleko Ovčárny. Po krátkém občerstvení jsme vyrazili auty na poněkud níže položenou a zcela odlišnou lokalitu - rezervaci Pstruží potok nedaleko Rýmařova. Ta se nachází v mírně zvlněném prostředí mezi horskými lučinami a zbytky lesů na silně podmáčené, rašelinné louce. V silné konkurenci travin zde rostou naše nejčastější masožravé rostliny Drosera rotundifolia (rosnatky okrouhlolisté).

260.jpg259.jpg

Na lokalitě narazíte na rozsáhlou populaci vachty trojlisté, v omezených místech se vyskytoval také suchopýr pochvatý, prstnatec májový, přeslička poříční a samozřejmě rašeliník.

264.jpg286.jpg

Podobných lokalit, jako je tato, bývalo na našem území historicky mnoho. Odvodňování, odlesňováním, rozšiřováním zemědělské půdy, intenzifikací a využíváním ohromného množství hnojiv však došlo k degradaci území a tak podobných lokalit můžeme naléz v ČR snad jen několik desítek.

284.jpg272.jpg

Co je však zajímavé, do některých míst se postupně původní rostlinstvo vrací, vzhledem k tomu, že hlavně v horských a některých podhorských oblastech opětovně dochází k návratu původního způsobu hospodaření, kdy tyto, respektive okolní oblasti, byly využívány jako pastviny a louky.

270.jpg290.jpg

Po návštěvě lokality jsme ještě pro jistotu pořídili skupinové foto, i když na něm už někteří účastníci chybí. Tady se naše skupiny rozdělily a ta naše, čítající zbývajících 7 "kusů" vyrazila na poslední štaci.


Třetí a poslední lokalitou toho dne se stalo území bývalého Černovírského slatiniště nedaleko Olomouce. To bylo před desítkami let zničeno proto, že zde byla postavena vodárna, která začala využívat pramenů, které v těchto místech vyvěraly, jako zdroje vody pro Olomouc.

335.jpg   379.jpg

318.jpg333.jpg

Tím došlo k tomu, že toto území začalo vysychat a zarůstat listnatým lesem, travinami a křovinami. Přesto zde zůstalo několik lesních tůní, ve kterých žije jedna z našich vodních masožravých rostlin, bublinatka Utricularia australis (bublinatka jižní)

375.jpg376.jpg

316.jpg 319.jpg

Populace se zde zdála být relativně rozsáhlá, ale prostředí je silně narušováno lidskou činností. Vypadá to, že rybáři, kteří sem chodí, si naprosto nedělají hlavu s tím, kde skončí jejich odpadky. Je to celkem škoda, protože jinak toto místo vypadalo hodně romanticky, nebo možná spíš skoro až hororově?

363.jpg364.jpg

352.jpg354.jpg

Měli jsme štěstí i proto, že bublinatky začínaly zrovna kvést - několik květů bylo již zcela rozvinutých a značné množství květních stvolů již bylo vidět, jak se tyčí nad hladinou. Vypadá to, že behěm týdne, deseti dnů, budou některá místa hodně, hodně žlutá...

371.jpg373.jpg

320.jpg344.jpg

Návštěvou této lokality se naplnil program letošního setkání a nezbývá nám, než se těšit na to další. Věřím, že to v mnoha z nás zanechalo další zážitky, další poznání charakteru biotopů a lokalit nejen masožravých rostlin a že tyto informace a zážitky sami zužitkujeme při jejich pěstování.

Aktualizováno ( [20.06.2011] )
 
< Předch.   Další >