CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Zpráva z výletu: Masožravé rostliny východního Oregonu (1. díl)
Zpráva z výletu: Masožravé rostliny východního Oregonu (1. díl)
[22.01.2011]

V pozdním létě roku 2006 jsem cestoval do centrálního Idaha, kde jsem viděl hodně masožravých rostlin (jak jste si možná přečetli v předchozím tématu FAQ). Když byla Idažská část mé cesty kompletní, zamířil jsem na západ (ha!), abych viděl více lokalit rostlin v Oregonu. Hledal jsem rosnatky a bublinatky v nějakých malých jezerech, ale také jsem doufal, že navštívím pohoří Wallowa, kde bych se podíval po tučnicích!

mapus13.gif

Cesta:

Pro ty, kteří nečetli můj itinerář z cesty do Idaha, nechte mne připravit pozadí. Byl brzký pozdní červenec (2006), a já jsem jezdil po Idahu v třešňově červeném Chevy Cavalier a hledal masožravé rostliny. Zrovna jsem navštívil tři lokality a měl se skvěle.

Nyní bylo mým plánem sestoupit z idažských hor a navštívit několik míst ve východním Oregonu, která jsem našel při mém průzkumu před cestou. Původně jsem plánoval podívat se pouze po tučnicích, ale když jsem diskutoval své plány s oregonskými botaniky, dozvěděl jsem se o několika velmi zajímavých jezerech, ve kterých údajně žila Utricularia minor. Toto bylo zajímavé, protože Utricularia minor vyžaduje trochu specializovanější lokalitu než volně plovoucí vodní Utricularia macrorhiza; pokud tyto lokality měly podmínky vhodné pro Utricularia minor, otvíralo to možnost, že zde bude i U. intermedia  a možná U. ochroleuca. Tato jezera zněla opravdu velmi zajímavě. Zprávy, že tam také byla Drosera anglica, to jenom osladily!

Bohužel pro vás, důvěryhodní čtenáři, je, že tyto lokality jsou velmi pytlačitelné, takže jsem nucen zůstat zticha ohledně jejich jmen a lokace. Piráti brázdí internetové moře, a my musíme udržovat naše pokladnice chráněné před lupiči.

Jezero č. 1:

usa-or010.jpg

Výlet k tomuto jezeru byl rušný. Za prvé, cesta z idažských hor zahrnovala dlouhý sestup, a možná proto, že jsem zvyklý na manuální převodovku, používal jsem brzdy trochu moc. Než jsem dosáhl dna údolí, z brzd se kouřilo. Nevím, jestli to je kvůli mé hlouposti nebo kvůli levnému brzdnému systému mého půjčeného auta. Možná budete chtít vinit mne, ale najezdil jsem toho po horách hodně ve spoustě různých aut, někdy i tahal vozík, a nikdy předtím se mi nekouřilo z brzd. Ještě více zneklidňující bylo, že brzdy začaly být tak nějak měkké. To mě trochu vystrašilo. Rozhodl jsem se, že nejlepší cesta, jak brzdy zchladit, bude jet dál (velmi opatrně), a nechat proudění vzduchu udělat svou práci. Nížinou směrem k Oregonu jsem cestoval opatrně.

Severní Oregon je oddělen od Idaha mocnou řekou Snake River, a ještě ohavnějším kaňonem Hells Canyon. Tyto geologické zajímavosti limitují cestovní možnosti. Plánoval jsem provést mezistátní přejezd po Interstate – 84, ale v poslední sekundě se rozhodnul zkusit malou venkovskou silnici, která podle mapy vypadala, že mne vezme přes Brownlee Dam do Oregonu. Místní říkali, že je perfektně sjízdná, tak jsem to zkusil. (Na rozdíl od většiny zkratek, tahle improvizace mi doopravdy ušetřila mnoho hodin!)

Nechte mne přeskočit v čase dopředu o několik hodin, protože cesta byla celkem bez událostí, kromě pěkného pohledu na skunka (i když trochu zblízka, protože držel ocas vztyčený).

Brzy jsem jel ve Wallowa-Whitman National Forest po děrovaté, točité silnici pokryté ostrým štěrkem a každou chvíli jsem čekal, že píchnu. Jel jsem po malé vedlejší silnici, kterou mé mapy indikovaly jako cestu k mé první destinaci. Tato obzvláště strmá silnice byla označena „Doporučeno pouze pro 4x4“. Jarní bouřky smyly všechen písek a špínu, a zanechaly nestabilní podloží z kusů kamení. Pod nohami o sebe cinkaly jako kousky skla (ano, vážně jsem riskoval zničení mého vozu, ale vždyť byl z půjčovny). Zacouval jsem si, abych si udělal rozjezd do kopce, získal rychlost, a smýkal se na násyp, kola se protáčela, jak shazovala kameny dolů. Přes ty ostré hrany kamenů, pneumatiky vydržely!

Má silnice se vyrovnala, potom klesala do lesního údolí. Příštích dvacet minut bylo matoucích, protože silnice se rozdělila do množství malých silniček. Po pokusu a omylu (a omylu, a omylu!) jsem našel svou cestu. Zaparkoval jsem, a shromáždil věci. Po treku dlouhém pouze 0,5km jsem zíral na tuto krásnou horskou mokřinu.

Drosera anglica

droseangli020.jpg

Proti mé nedávné zkušenosti z Tranquil Basin v Idahu, kde jsem hodiny hledal, než jsem našel masožravé rostliny, našel jsem tyto lahůdky za několik chvil poté, co jsem vstoupil na povrch jezera. Povrch byl posetý červenými listy Drosera anglica a posázen jejich malými bílými květy.

Rčením „vstoupil na povrch jezera“ nemám na mysli to, že bych měl komplex mesiáše. Byl jsem schopen stát jako bójka na vodním povrchu, protože jezero č. 1 mělo úžasně vyvinutou plovoucí vrstvu rašeliníku. Chodit po takovém povrchu je jako pohybovat se po obrovské vodní posteli – země je měkká a vlní se pod nohami. Takhle dobře vyvinutou vrstvu jsem viděl jen na několika jiných lokalitách – například slavnou lokalitu masožravých rostlin v Kalifornii (kterou popisuji ve své zprávě z výletu do Sierra Nevada, 2003).

Přestože jsem se určitě chtěl podívat na rosnatky, vlastně mě víc zajímalo hledání bublinatek. Zahájil jsem kompletní průzkum jezera. Toto bylo trochu znepříjemněno přítomností velkého množství pijavic ve vodě (do háje já opravdu, opravdu nesnáším pijavice), ale naštěstí se na mě žádná nepřisála, když jsem se prodíral podél ostřic vodou hlubokou po stehna.

Utricularia macrorhiza

utricmacro020.jpg

Předpokládám, že nebudete překvapeni, že jsem našel tento druh. Nakonec, ve vhodném prostředí, všechno, co tyto rostliny potřebují, aby vzkvétaly, je hluboká voda. Ale bylo jich tam překvapivě málo. Jediné rostliny, které jsem našel, nebyly blízko vrstvy rašeliníku, ani v otevřené vodě uprostřed jezera. Místo toho se schovávaly podél břehu a krčily se vedle ostřic v několika centimetrech vody – opravdové útočiště pijavic. Také jsem našel, plovoucího ve vodě, mrtvého potápníka, který byl, přísahám, asi 5cm dlouhý. Fuj!

Opět U. macrorhiza

utricmacro021.jpg

Ano, obrázek stejných květů jako minule, ale jinak osvětlených, tak jsem si myslel, že to stojí za podívání.

Když jsem fotil tuto rostlinu, k jezeru přijeli dva studenti. Mluvili o tom, jaké škody jejich auto utrpělo na silnici, a něco na jejich konverzaci způsobilo, že jsem cítil jistý neklid – takový neklid, že se z hlubin mé mysli znovu vynořila myšlenka na všudypřítomné pijavice… Když jsem si půjčoval auto v Idahu, zapomněl jsem zmínit, že pojedu ven ze státu, vlastně jsem dokonce podepsal smlouvu, kde stálo, že auto zůstane v Idahu. Do háje. Samozřejmě jsem si byl jist, že by to půjčovně nevadilo, kdybych jim dopředu řekl, že budu cestovat do Oregonu, ale nyní jsem měl podezření, že kdybych se dostal do problému s autem a potřeboval odtah, nadšeně by mi napařili nějaký monumentální poplatek za odtah.

Mělo to zatracené auto aspoň rezervu? Neměl jsem tušení. Rozhodně nemělo manuál v kaslíku. Měl jsem číslo na půjčovnu v autě, a byl bych jim rád zavolal a řekl jim o mé cestě do Oregonu, ale mobilní telefony byly v této části USA k ničemu – v posledních třech dnech jsem měl signál možná 3 hodiny.

Doufal jsem, že mé blbé půjčené auto nebude mít problém s těmi ostrými kameny!

Rhizoid:

utricmacro022.jpg

Tady je něco, co nevidíte každý den. U základny květenství bublinatky jsou malé specializované výhonky zvané rhizoidy. Vidíte ten, co jde obloukovitě od základny květního stvolu dolů doprostřed fotky? Funkce rhizoidů je neznámá. Docela zvláštní malé věci, nemyslíte?

Pijavice v tomto jezeře byly mnohem větší, než tento rhizoid.

Měchýřky:

utricmacro023.jpg

Jsem fascinován tou fialově černou barvou, kterou lze někdy vidět u měchýřků bublinatek. Pod mikroskopem je možné vidět, jak je tmavý pigment vytvářen tkání stěn měchýřku. Někdy je zbarvení červené, někdy fialové, někdy černé, a rozdíl v barvě je pravděpodobně primárné záležitost koncentrace. Často čtu vysvětlení, že měchýřky mohou zčernat, protože jsou plné kořisti. Myslím, že tato vysvětlení jsou nesprávným výkladem pigmentace.

Proč to tyto rostliny dělají? A proč v některých prostředích měchýřky stejného druhu bublinatky nejsou vůbec nafialovělé?

Mimochodem, také jsem našel U. minor rostoucí ve stejných pijavicemi zamořených vodách, ačkoliv nemám jejich fotografie.

Nebezpečná plovoucí vrstva:

usa-or011.jpg

Nechte mne říci něco více o plovoucí vrstvě rašeliníku na této lokalitě. Jak jsem předeslal o pár stránek dříve, vrstva byla výjimečně dobře vyvinutá. Když jsem kráčel po jejím povrchu, cítil jsem, jak se lehce potápí, jak se deformovala pod mou vahou, ale nejevila známky toho, že bych mohl propadnout skrz. Z toho důvodu jsem přistupoval ke své práci sebejistě; dokonce s uvolněnou bezstarostností! Ale když jsem přišel k okraji vrstvy směrem k otevřenému jezeru, byl jsem šokován tím, co jsem viděl. Voda jezera byla podivuhodně čistá (a ne zabarvená taniny), takže když jsem stál na okraji vrstvy a zíral dolů, viděl jsem, že voda byla opravdu velmi hluboká. Jezero bylo tak hluboké, že i přes čistotu vody vypadaly ponořené skály a klády pouze jako tmavé stíny v hlubině. Také jsem viděl podvodní strukturu okraje vrstvy: byla perfektně olemovaná vertikální stěnou rašeliny vysoké několik stop, vše podvodní!

Na obrázku výše vidíte výběžky vrstvy vybíhající do vody a dole v inkoustových hlubinách jsou ponořené klády a já předpokládám, že také pomalu se rozkládající těla těch, kteří chodili po povrchu sebejistě a s uvolněnou bezstarostností.

Opravdu bylo vzrušující dívat se dolů do děr na okraji vrstvy a přemýšlet, jak hluboké jsou ty vody plné pijavic. A jako kdyby byli posláni prozíravostí, přišli ti dva postgraduální studenti, o kterých jsem se zmínil dříve. Při povídání o vrstvě a pijavicích jsem se dozvěděl, že jedna z nich měla hloubkoměr (byla to ctižádostivá paleobotanička, která zkoumala jezera s velkou akumulací rašeliny). Změřila hloubku vody na okraji rašeliníkové vrstvy na 6,7m! Pro ty, kdo máte problém s metrickými mírami, je to okolo 22 stop!

Ty bláho, tahle voda je hluboká! Nezahrávejte si s falešnými dny jezera, varuji vás!

Struktura rašeliny:

usa-or004.jpg

Velmi jsem se zajímal o bublinatky v tomto jezeře, takže jsem strávil několik hodin pomalu prohlížet oblast a hledat rostliny. Otevřená část jezera měla oválný tvar. Její průměr byl ohraničen silnou plovoucí vrstvou rašeliníku, který byl někdy několik desítek metrů široký. Tato vrstva (tj. falešné dno jezera) je místo, kde se ve velkých počtech vyskytovala Drosera anglica.

Vně zóny vrstvy byla vodní oblast, hluboká několik cm až metr, osídlená mokřadními rostlinami: obvykle ostřicí (Carex), ale také dalšími jednoděložnými, jako orobinec (Typha). Tato oblast byla pravým dnem jezera, ačkoliv velmi hluboko pod bahnem. Pijavice, samozřejmě, byly hojné všude, kde byla otevřená voda.

Vně zóny pravého dna jezera se rychle zvedal břeh a konečně se objevila pevná zem.

Tady je něco zajímavého, co jsem viděl, když jsem zkoumal jezero. Na několika místech měla rašeliníková vrstva bizarní trhliny, kde se zdálo, že byla roztrhána a rozvířena, a čerstvá rašelina byla vynesena na povrch (viz foto výše). Nejdříve jsem si myslel, že to mohlo být způsobeno mechanickým poškozením způsobeným zvířetem, nebo pravděpodobněji neinformovanou osobou nebo hlupákem fušujícím do delikátní struktury rašelinové vrstvy. Ale nebyly tam žádné cestičky nebo jiné stopy v blátě, které by byly pravděpodobně zanechány průchodem člověka. Potom jsem si myslel, že to byly vybouleniny způsobené mrazem – ale ty by byly jistě kolonizovány více rostlinami, protože byl pozdní červenec. Má současná a oblíbená teorie je, že tyto trhliny byly způsobeny výstupem rašeliny způsobeným metanem produkovaným rozkladem ponořených materiálů. Strčil jsem svou hůl (ano, musíte mít jednu nebo dvě, abyste si propichovali zemi před sebou, když chodíte bažinou) do bahna, a nesetkala se s žádným odporem. Stoupněte na jednu z těchto nenápadných pastí v rašelinové vrstvě, a ponoříte se po krk! Definitivně risk, o kterém je třeba vědět!

Zkoumal jsem jednu z těch trhlin ve vrstvě, když jsem uviděl kousek částečně odkrytého odpadku. Iritován jsem použil svou hůl, abych si ji přitáhl, abych to mohl odnést s sebou. Když jsem to přitáhl blíže, zjistil jsem s hrůzou, že to byla peněženka! Otevřel jsem ji (do háje, nebyla nacpaná penězi) a pohledem na datované položky jsem zjistil, že byla v jezeře od roku 1992 – 14 let!

Podíval jsem se na fotku na starém řidičáku v peněžence, a přemýšlel, jestli chudák „Don F.“ strávil posledních 14 let ponořen v jezeře – jak vypadal? Byl kompletně redukován na kosti, nebo byl perfektně zachován jako evropská těla z rašelinišť? Píchl jsem do trhliny svou holí, ale nevytáhl žádné kosti nebo kousky látky. Dnes žádná těla!

Vzbuzovalo hrůzu stát před tou dírou v rašelině a probírat se obsahem staré peněženky. Spolu s řidičským průkazem tam byly rodinné fotografie – většina vymazaných blátivou vodou močálu – rybářský průkaz, vizitka a další osobní věci. Byl Don F. někde pode mnou? Podivovali se členové rodiny stále, co se s ním stalo?

A kdybych řekl policii o svém nálezu, přišli by hledat Donovy ostatky s obrovskými rypadly, které roztrhají tu obdivuhodnou vrstvu rašeliníku?

Zpět k rosnatkám:

droseangli021.jpg

Den postupoval, tak jsem skončil svůj průzkum, aniž bych objevil nějaké jiné druhy masožravých rostlin, nebo známky po lidských tělech, tak jsem se vrátil ke svému výchozímu bodu, abych vyfotil kvetoucí Drosera anglica, které jsem našel, když jsem poprvé dorazil k jezeru.

Hra světla s listy byl opravdu zázrak, tak jsem se snažil získat pěkně osvícený obrázek. Ale pracoval jsem s co největší účelností, protože jsem chtěl vidět ještě jedno jezero, než skončí den.

Když jsem připravoval tuto fotografii, zahlédl jsem něco podivného… Zdá se, že přes to, jak pečlivě jsem zaměřil fotoaparát, některé z těch zezadu ozářených rostlin vypadaly nevysvětlitelně chlupatě. Mrkl jsem, protřel si oči, ale ty rostliny stále vypadaly divně. Prostě to vypadalo, že květy nějak září. Bylo to jemné, ale povšimnutelné. Na této fotografii se jedná o rostliny ve dvou velkých trsech vzadu uprostřed. Vidíte je? Vidíte, jak vypadají trochu jinak – trochu růžovější, bez hrubých kontrastních stínů?

Abnormální květy:

droseangli013.jpg

Ha! Tady je pohled zblízka na ty chlupatě vypadající rostliny, a okamžitě můžete vidět, proč vypadaly tak divně – květy v květenstvích byly nahrazeny rostlinkami. Toto se nazývá falešná viviparie.

Toto chování není u Droseraceae příliš vzácné. Příležitostně je viděno u blízce příbuzné Drosera intermedia (viz, například, tento obrázek nebo tento obrázek rostlin v Severní Karolíně) a samozřejmě může být efektně vidět u Dionaea muscipula. Je to většinou záhada, proč rostliny někdy vytváří takové rostlinky na květních stvolech. Obecné povědomí je, že je to motivováno nějakým zatím neznámým stimulem, jako jsou mrazy, nebo jiné klimatické variace.

Ale ukázka tohoto fenoménu u tohoto oregonského jezera byla záhadná. Velká rašeliníková plocha byla pokryta normálně kvetoucími rostlinami. Ale roztroušeny tu a tam byly trsy rostlin, u nichž všechny (nebo téměř všechny) rostliny produkovaly květní rostlinky, jako je vidět na fotce výše. Tyto abnormální rostliny byly v dobře ohraničených trsech nebo shlucích.

Tato situace mi velmi připomněla lokality, které jsem viděl, kde se Drosera anglica a Drosera rotundifolia vyskytují společně a kříží se a vytváří Drosera x obovata. V takových podmínkách bude sterilní Drosera x obovata formovat husté, bujné trsy rostlin, protože se bude rozmnožovat vegetativně. Přemýšlel jsem, mohlo by to být to, že falešně viviparické rostliny Drosera anglica v těchto trsech byly geneticky ustáleny, aby produkovaly jen vegetativní květy? Bylo to jistě nepravděpodobné, ale důkaz před mýma očima byl rozhodně evokující.

Kdyby, na druhou stranu, produkce vegetativních květů byla stimulována nějakým jiným podnětem, jako klimatickými odchylkami, jak by mohla být trsovitá povaha tohoto fenoménu vysvětlena v tomto případě? Nakonec, tato jednotná plocha rašeliníku byla extrémně prostorově homogenní. Jaký druh impulzu může být takhle nahromaděn ve svém důsledku? Mohly by klimatické odchylky být nějak nehomogenní v tak malých rozsazích, v tak extrémně homogenním prostředí? Možná to mohl být metan vystupující z rašeliny, ten druh metanu, který v prudších erupcích způsobil kompletní narušení plochy

Mimochodem, stojí za zmínku, že listy těchto rostlin jsou velmi dlouhé a úzké, velmi nepodobné listům rostlin, které jsem jen nedávno viděl v Tranquil Basin (Idaho).


 Zpráva z výletu: Masožravé rostliny východního Oregonu (2. díl)


Page citations: Personal observations.

Revised: January 2007

©Barry Rice, 2005

T: Pavla Vacková

Aktualizováno ( [22.01.2011] )
 
< Předch.   Další >