CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Zpráva z výletu: Skákání přes bažiny v Idaho (2. část)
Zpráva z výletu: Skákání přes bažiny v Idaho (2. část)
[27.12.2010]

Pterospora andromedea:

pteroandro003.jpg

Tady je pohled zblízka na Pterospory, které jsem viděl v parku v Idahu. Tento saprofyt je běžně k vidění v jehličnatých lesích. Myslím, že návdavkem k masožravým rostlinám, se zajímám o saprofyty a parazity: rostliny s nekonvenčním řešením výzvy získávání živin.

Další obrázky kalifornských jedinců tohoto druhu v různých stádiích života zahrnují toto právě vyrážející mladé květenství a dospělé květenství v květu.

Monotropa uniflora:

monotunifl001.jpg

Poslední sadou obrázků z téhle cesty jsou fotky těchto velmi zajímavých, jako duch bílých mykotrofních rostlin. Obvykle se nevidí v takto velkých skupinách. Nabízím ještě další fotku, kdyby byl zájem.

Když navštívíte Ponderosa State Park, určitě musíte zastavit u „liliového jezírka“. Je tam pěkná populace Utricularia macrorhiza. Zjistěte, jestli dostanete povolení vstoupit do jezírka – mohou tam být i další druhy.

Calochortus eurycarpus:

caloceuryc001.jpg

Schůze za mnou a oblečení vyprané v pračce na mince, vrátil jsem se na cestu. Má cesta mi zabrala několik hodin a zavedla mne do hor. Jel jsem zpět k Warm Lake, ale tentokrát jsem pokračoval dál po prašné kamínkové cestě, asi 25 mil skrz hory. Můj půjčený Chevy Cavalier neměl se silnicí velké problémy, ale pomalý postup začal být po chvíli únavný. Naštěstí divoké květiny po cestě byly úchvatné a já jsem několikrát zastavil, abych je vyfotil. Tento Calochortus byl velmi běžný.

Za nějakou dobu – dlouhou dobu – jsem dosáhl stezky, kde jsem rozbil tábor na konci cesty do smíšeného borového lesa. Místo bylo prašné a horké i přes celkem vysokou nadmořskou výšku (1600m n. m.), a když jsem přenášel své věci z auta do stanu, vytvořil jsem vířící oblaka načervenalého prachu. Když byl tábor připraven, zbývalo mi stále několik hodin denního světla, tak jsem botanizoval, sledoval ptáky, a fotografoval. Ten večer jsem měl uši nastražené, protože jsem doufal, že uslyším vlky (tábořil jsem na styčném bodě dvou idažských vlčích smeček). Bohužel jsem neslyšel nic zvlášť zajímavého.

Corallorhiza maculata:

coralmacul004.jpg

Za úsvitu jsem se vydal na cestu. Cesta přede mnou byla kratší než pět mil- ale slibovala, že bude zaprášená a samé převýšení, takže brzký start byl potřeba, abych se vyhnul horku. Získal jsem povolení od Forest Service ke sbírání rostlin pro herbářové položky, takže jsem se s sebou nesl své vybavení ke sbírání navíc k fotografickému vybavení, jídlu, dalekohledu, navigaci, průvodcům, a tak dál. Ve zkratce, byl jsem naložen!

Toto je plodící Corallorhiza maculata. Všechny Corallorhizy, které jsem na tomto výletě viděl, byly dlouho po odkvětu, ale tady je pro vás fotografie kalifornských rostlin.

Jako poznámka pod čarou, bylo to zrovna někde tady, kde jsem předchozí večer našel širokou mravenčí stezku, širokou asi jako dlaň a několik metrů dlouhou. Načervenalí mravenci mířili všichni stejným směrem. Ne jako u jiných mravenčích stezek, kde není jasně definovaný začátek a konec, toto byl obrovský šik mravenců na stezce zla. Později jsem zjistil, přes můj důvěryhodný zdroj Phila Warda, že to byli mravenci rodu Polyergus (pravděpodobně P.breviceps) na otrokářské cestě do jiné kolonie, kde se chystali ukrást kukly, které budou donuceny k životu v otroctví. Bláznivé!!

Poklidná kotlina:

usa-id004.jpg

Po velkém funění jsem dosáhl sedla na horské cestě a sestoupil dolů na rozlehlou louku s hluboce zaříznutým písečným meandrujícím potokem. Četl jsem, že v tomto rozlehlém horském údolí žijí Drosera anglica a Utricularia minor, takže jsem vzrušen, že jsem sem dorazil.

Na první pohled jsem byl naplněn dvěma konfliktními vjemy. Prvním bylo potěšení, že vidím tak krásnou a zjevně nezničenou lokalitu, která obsahovala velkou diverzitu mikrozón. Druhý vjem bylo zděšení - místo bylo celkem velké (téměř 4km2), a na rozdíl od malého jezírka nebo mokřiny, se nedalo říct, kde by se rostliny mohly schovávat. Byly schované za těmi nahloučenými stromy, které vidíte na tomto obrázku? Nacházely se nalevo? Napravo? Kde jsem měl začít?

Zaznamenal jsem svůj vstup do kotliny do své GPS – byl jsem v jejím vzdáleném jihovýchodním rohu – a potom se rozhodl projít skrz severozápadně k něčemu, co mi připadalo na pohled a podle mapy jako široký vlhký průsak vody tekoucí z hor. Jak mohu vysvětlit, jak jsem si vybral tuto cestu? Předpokládám, že Peter Parker by to nazval „pavoučím smyslem“. Já můžu jen říct, že už cestuji za masožravými rostlinami tolik let, takže mám hodně zkušeností, a vím, po čem se dívat.

I když jsem si byl jistý, že najdu své cílové rostliny rychle, nacpal jsem svůj polní lis, extra fotografické vybavení, a další věci, které nebyly nutné pod nějaké stromy – které jsem si označil, abych je potom snadno našel – a potom se vydal hledat rostliny. Postupoval jsem pomalu, s očima u země, ale příležitostně jsem zvedl hlavu, abych zaznamenal svůj postup. Cesta se pohybovala od rychlé po travnatém terénu, po glaciální terén, kde jsem se musel tlačit skrz hustý porost dřevnatých křovin.

Viděl jsem nějaké fialovo-červené pásy rostlin v otevřeném prostranství – vypadalo to jako vzdálené Drosera anglica přesně v tom směru, kterým jsem mířil – a se samolibým úsměvem jsem přidal. Mé roky zkušeností se vyplácely!

Pedicularis groenlandica:

pedicgroen001.jpg

Oh. Ta červená nebyla způsobena lesknoucími se kapkami rosy na rosnatce, ale byla to vlastně tato fialovo-červená této velmi jemné květiny. Vlastně jsem nebyl moc zklamaný, protože toto je jedna z mých oblíbených divokých květin - trefně pojmenovaná „elephant head“ (sloní hlava – pozn. překl.), nebo něco takového.

Proklatě. No, po slušné dávce prozkoumávání severní strany kotliny jsem to vzdal. Bylo zde mnoho míst s vodou kryjící svažující se terén, ale těm dominovaly husté porosty velkých a drsných trav. Žádný rašeliník, žádné mírné průsaky, žádné rosnatky ani bublinatky. Našel jsem malý odpadek, ale zdálo se, že to byla část nějakého monitorovacího zařízení zanechaného vědci, tak jsem to nechal být. I tak, pomalu se to rozkládalo a rozptylovalo kousky bordelu do okolní vegetace. Jsem všema deseti pro vědu, která může produkovat výsledky, aby nám pomohly spravovat zemi efektivněji pro účely rezervací a biodiverzity, ale mrzí mne, když za sebou vědci nechávají bordel.

Pokračoval jsem ve svém bloumání kotlinou, mířil víceméně systematicky podél okraje údolí, s příležitostnými výpady zpět k potoku probíhajícímu centrem údolí. Pohyboval jsem se vpřed a vzad, a pomalu postupoval k západu. Nic!

Spiranthes romanzoffiana:

spiraroman002.jpg  

Dobře, hodnocení „Nic“ je zbytečně drsné. Vlastně to bylo krásné, toulat se od jedné zajímavé divoké květiny k druhé. Litoval jsem, že jsem s sebou neměl pořádného průvodce, jako Hitchcock & Cronquist, ale unést se dá jen něco.

Objev druhu zobrazeného výše, a také další orchideje (Platanthera leuchostachys) mně trochu vzrušil, protože jsou někdy dobrými indikátory lokalit vhodných pro masožravé rostliny. A opravdu, brzy jsem začal nacházet výhonky rašeliníku. Následoval jsem tyto výhonky, které vedly k trsům, které vedly k velkým pláním rašeliníku. Ale i tak, přes ty dobře vyvinuté a vyvýšené kupky rašeliníku,…žádné masožravé rostliny!

Na chvilku jsem se utěšil pořizováním této fotografie. Tady je jiná, ukazující větší část rostliny.

Rychle se měnící vegetace:

usa-id003.jpg

Pole suchopýru výše vám dává malinkou ochutnávku toho, jaká je Tranquil Basin. Je to rychle se měnící matrix různých prostředí a typů vegetace. Je opravdu extrémně komplexní. Několik kroků vás může vzít skrz několik rozdílných mikrokomunit, od rašeliníkových polštářů k hustým travám, nízkým křovinám, otevřené vodě, potůčkům, nebo různým skladbám divokých květin. Bylo to výjimečně pěkné, ale také úplně prosté masožravých rostlin.

Ten suchopýr je mimochodem Eriophorum angustifolium (= E. polystachion). Díky Chrisi Murphymu za identifikaci druhu (neměl jsem s sebou Hitchcocka & Cronquista, pamatujete?). Byl jsem vzrušen, když jsem viděl Eriophorum, protože se často vyskytuje v lokalitách rosnatek (aspoň v Kalifornii). Ale tady nebyly žádné rosnatky!

Po 3,5 hodinách chození kotlinou jsem ztrácel naději. Prozkoumal jsem celý střed kotliny, východní okraj, a celou severní půlku. Otráveně jsem si začal dělat poznámky o částech kotliny, které jsem už prozkoumal, abych se při dalších návštěvách mohl soustředit na další místa. Tolik k mému podělanému „pavoučímu smyslu“.

Bylo mnohem tepleji, než jsem očekával – nečekal jsem to klopýtání na plném slunci – a postupoval jsem svou pitnou vodou mnohem rychleji, než jsem čekal.

Pracuje spíše na setrvačnost, než nadšení, rozhodl jsem se zkusit ambiciózní a možná poslední pokus k dalšímu otevřenému prostranství, které jsem zahlédl na vzdáleném západním zákoutí kotliny. Vzal jsem to zkratkou skrz něco, co vypadlo jako otevřený les, ale to byla chyba, protože to bylo zatarasené spadaným dřívím, přes které jsem musel lézt, jedna kláda přes druhou. Bohužel. Nakonec jsem se protlačil vegetací a vyskočil zpět na plné slunce. Podíval jsem se dolů na zem.

Drosera anglica!

droseangli017.jpg

Jupíí! Drosera anglica pokrývala zemi, a barvila rašeliník (který byl všude) na červeno. Dokonce kvetla!

Listy:

droseangli012.jpg

Přestože jsem byl přehřátý, dehydratovaný a hladový, pořídil jsem několik fotografií těch rostlin. Všiml jsem si, že rostliny byly obecně malé, a čepele listů byly celkem krátké. Někdy se sám sebe ptám, co bych si myslel, kdybych viděl rostlinu hodně mimo její běžně přijímané rozmezí. Kdybych na tyto rostliny narazil na východě USA, pustil bych je z hlavy jako Drosera intermedia, zatímco v Kalifornii bych si mohl myslet, že byly kříženci Drosera x  obovata. Našel jsem několik plodenství a ke svému uspokojení zjistil, že byly baculaté zrajícími semeny, takže jasně nemohly být Drosera x obovata. I tak byly ty listy velmi krátké, obzvláště ve srovnání s těmito dlouholistými rostlinami, které jsem zaznamenal v Kalifornii.

Uvědomil jsem si, že jsem potřeboval něco kolem kilometru zpět k mému schovanému vybavení, abych se mohl napít a pojíst oběd. Přes fakt, že kolem mě byla celá neprozkoumaná populace Drosera anglica, potřeboval jsem živiny. Zvážil jsem nechání mého přebytečného vybavení pod nápadným stromem, ale chvilková úvaha to vyloučila jako hloupý nápad – bylo by příliš snadné své věci umístit špatně, a nechtěl jsem strávit svůj drahocenný čas hledáním ztracených zavazadel.

Táhl jsem své nohy zpět do východního rohu Tranquil Basin na oběd. A pouhých deset minut předtím, než jsem dosáhl svých věcí…další Drosera anglica! Vlastně to byla plocha rostlin stejně velká, jako to místo, které jsem našel ve vzdáleném západním rohu kotliny! Zatraceně!

Kvetoucí rostliny:

droseangli018.jpg

Hltal jsem svůj oběd ve stínu borovic a užíval si osvěžující vánek. Poté, co jsem uspokojil žízeň, jsem si znepokojeně všiml, že mi zbývá velmi málo vody. Ztratil jsem příliš mnoho vody při mém zdlouhavém hledání – zvládl jsem strávit téměř čtyři hodiny prohledáváním celé kotliny na plném slunci, zatímco rostliny byly pouhých deset minut od mého výchozího bodu! Prohledával jsem kotlinu tím nejneúčinnějším možným způsobem! Tolik pro můj zatracený pavoučí smysl a roky zkušeností.

Po odpočinku a další troše vody jsem se vrátil k té blízké populaci rostlin, a pořídil několik fotografií rostlin v květu.

Bílé květy:

droseangli019.jpg

Toto je pravděpodobně nejuspokojivější fotka Drosera anglica, kterou jsem pořídil na výletě. Ale když se na obrázek dívám, divím se, proč jsem nepřidal více spodní části levých rostlin v levé části fotografie. Myslím, že to bylo proto, že v ten moment jsem byl opravdu vzrušen velkým počtem probíhajícího kvetení. Nikdy předtím jsem neviděl tolik květů Drosera anglica.

Myslím, že je zajímavé, že jsem viděl tak málo kořisti chycené na listech.

Utricularia minor:

utricminor015.jpg

Plochami Drosera anglica procházely malé pramínky, a v nich byly pěkné porosty Utricularia minor. Přes vcelku pečlivé hledání jsem nebyl schopen najít žádné další druhy bublinatek. (A to jsem si byl tak jistý, že v Tranquil Basin najdu také Utricularia intermedia!)

Náhodou jsem Utricularia minor našel také ve vzdáleném západním rohu Tranquil Basin, ale nezmínil jsem to, až nyní. Jsem muž mnoha tajemství.

Konečně, poté, co jsem měl v kapse tuto fotku bublinatky (mimochodem, neviděl jsem žádné květy), usoudil jsem, že je čas vydat se zpět přes horský průsmyk, abych se dostal ke svému autu. Bylo kolem 16h, a já jsem si chtěl být jistý, že mě nechytí tma. Zbývalo mi stále okolo 5 hodin denního světla, ale měl jsem opravdu málo vody a nechtěl jsem nic nechávat náhodě.

Tvorové:

chalcangul001.jpg

Cítím se trochu provinile mluvit o horách Idaha a zmínit jen rostliny. Zatímco jsem neviděl žádné losy a neslyšel žádné vlky, nebyl tam nedostatek jelenů a menší fauny. Příležitostné snímky, které jsem v Idahu pořídil, zahrnovaly zajímavého kovově lesklého krasce (pravděpodobně Chalcophora angulicollis) ukázaného výše, a také sysla, čipmanka malého, a tetřívka kanadského (tenhle je ještě kuře).

Má cesta zpět k autu byla vyčerpávající. Poslední dvě hodiny jsem neměl vodu – nebezpečná situace zaviněná přebytečným časem stráveným chozením po Tranquil Basin v plném slunci. Zatímco na mě čekalo osm litrů vody a sportovní drinky na předním sedadle mého auta, měl jsem malou zálohu pro případ chyby. Kdybych si zlomil nohu na cestě zpátky, můj nedostatek vody by učinil špatnou situaci mnohem horší. Když jsem konečně viděl své auto, čekající na mne v táboře, velice se mi ulevilo!

Představte si mou zlost, když jsem zjistil, že mé auto – stojící na plném slunci – bylo horké, a mých osm litrů tekutého občerstvení bylo teplejší než čerstvé kafe! Zkoušeli jste se někdy napít vařící vody? Vůbec to není příjemný proces!

Mé bádání v Idahu u konce, stále jsem měl několik hodin slunečního světla. Rozhodl jsem se přidat pár mil, tak jsem skočil do auta a jel po dlouhé prašné silnici zpět k Warm Lake. Tam jsem očistil a vylisoval mé rostliny z Tranquil Basin. Ten večer jsem tábořil na cestě Forest Service poblíž Warm Lake – nešťastná volba, protože několik opilých cyklistů si založilo tábor ve stejné oblasti a veselili se dlouho do noci. (Za úsvitu jsem pocítil velké uspokojení, když pár datlů chocholatých začal zvučit hlasitým RAT-TA-TA-TA-TA-TA-TA-TA-TAT na stromě přímo nad jejich táborem. Neumím si představit, že by ty cyklisty s kocovinou mohl potěšit ten úžasný rámus nad hlavou!)

Ale to není konec mého příběhu. Opustil jsem Warm Lake, klapající datly, a cyklisty, a zamířil na západ do Oregonu. Čekalo více lokalit masožravých rostlin! Ale abyste si o tom přečetli, budete muset počkat na dokončení mé další zprávy z výletu…

Page citations: Personal observations.

Revised: January 2007

©Barry Rice, 2005

T: Pavla Vacková

Aktualizováno ( [29.12.2010] )
 
< Předch.   Další >