CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Reportáž z cesty: Drosera filiformis na Floridě v časném létě 2010 (1. část)
Reportáž z cesty: Drosera filiformis na Floridě v časném létě 2010 (1. část)
[03.09.2010]

O: Studuji proslulou "floridskou červenou Drosera filiformis" již několik let, ale v přírodě jsem ji viděl pouze jednou. Vrátil jsem se proto, abych ji viděl na tolika lokalitách, kolik je bude možno.... No a na to jsem potřeboval přátele...

A tak jsem vyrazili!

mapus19.gif

Cesta:
Jak jsem popsal v předchozích dílech repotáže, o návštěvě letecké základny v Eglinu a naší krátké odbočce do Alabamy, moje žena Beth a já jsme cestovali americkou centrální oblastí pobřeží Mexického zálivu a dva týdny jsme fotografovali, dělali vědu a nebo se jen tak koukali kolem.

Dva dny byly určeny pro Washington county a Bay county na Floridě, kde se vyskytuje Drosera filiformis u množství krasových jezer.

Pokud si myslíte, že se tato rostlina vyskytuje jako několik málo roztroušených kolonií u jednoho, dvou jezer, šeredně se mýlíte! I když jsou rostliny svým výskytem omezeny jen na malou oblast uprostřed těchto dvou okresů, rostou na mnoha lokalitách. Mým cílem bylo navštívit jich tolik, kolik jen bude možné, abych mohl rostliny sledovat v rozličných situacích.

Jinými slovy – žádný čas na odpočinek nebo na lelkování. Pohyb, pohyb, pohyb!

V této oblasti jsem byl předtím již jednou s Brianem Barnesem, Jimem Millerem a Bobem McMorrisem. Tohoto nového putování by se opět měli zúčastnit Brian a Jim a připojit by se k nám měl i Randy Zerr.

Pozdní příjezd

usa-fl022.jpg

Cesta začala odjezdem ze Splinter Hill Bog v Alabamě s Brianem, Beth a mnou. Byli jsme dohodnuti, že se setkáme s Jimem Millerem a Randy Zerrem časně zrána, ale měli jsme hrozitánské zpoždění. Z nějakých důvodů selhal náš MapQuest a podhodnotil náš cestovní čas minimálně o dvě hodiny.

Konečně jsme dorazili a naším prvním místem byla malá jímka, kterou jsem navštívil před několika lety, časně z jara; fotografie výše je z této návštěvy. Bylo zajímavé vidět, jak tyto rostliny vypadají v tomto pozdějším ročním období – místo pouhého probouzení ze zimní dormance kvetly a byly v plném růstu.

Byl to první pohled Beth na tyto rostliny a byla skutečně unešena!

Vzhledem k tomu, že mým záměrem bylo tolik lokalit, kolik jen bylo možno, zamířili jsme po krátké prohlídce okolí na další lokalitu, kde jsme se měli setkat s Jimem a Randym. Tady jsou!
drosefili3012.jpg

Letecký snímek z GoogleEarth mě připravil na suché, písčité jezerní dno. Takže jsem byl překvapen, že jsme naše auto zastavili na břehu širokého a blyštícího se modrého jezera!

Po krátké výměně pozdravů poznamenali Jim a Randy, že byli také překvapeni tím, kolik vody je v jezeře. No a jak se ukázalo, Florida dostala později opravdu velký vodní příděl!

Jim byl prvním z naší skupiny, kdo tuto lokalitu nalezl, již před lety, takže dmoucí se „otcovskou pýchou“, vzal mě a Beth na okraj vody a ukázal nám obrovskou populaci floridské Drosera filiformis.

No a tohle je místo, kde se tento zajímavý příběh stává ještě více fascinujícím.

Výskyt Drosera filiformis je na Floridě vzácný a ještě vzácnější je společný výskyt s Drosera tracyi. Skutečně jsem zaznamenal pouhou jedinou herbářovou položku, která zaznamenává společný výskyt těchto dvou rostlin, ale tento dokument uvádí, že nebyly pozorovány hybridní rostliny.

Ale tohle byla jiná lokalita. Jim a Randy nás vzali k tomuto jezeru, protože nezávisle na sobě zde našli několik míst, kde se obě tyto rostliny vyskytovaly – no a za další, oba dva našli hybridy.

Bylo to vzrušující! Teď nám ale leželo v cestě jezero, takže brodní bylo nutné. Většinou nám voda sahala až po prsa, ale na jednom místě jsem se přistihl, že musím také plavat. A to není zrovna jednoduché, pokud máte na nohou běžecko obuv, zvláště potom, pokud máte obě ruce plné díky stativu a pytlíku naplněnému elektronikou, vše nad svou hlavou.

Můžete si prohlédnout video, které Randy natočil
.

Hybrid, určitě!

drosehyb10001.jpg
Ale tohle byla odměna za naši dřinu. Není žádných pochyb o tom, že jde o křížence; rostlina byla zalita rudou pigmentací, jako u Drosera filiformis, ale nikoliv tak bohatě. Naopak byla tak velká, jako o mnoho větší Drosera tracyi. Opravdu vzrušující!

No a za další, Brian Barnes vytvořil tohoto křížence v kultivaci, za použití Drosera tracyi a floridské Drosera filiformis, a říkal, že výsledek byl identický.

Pořídili jsme fotografie, video a odebrali herbářovou položku s neskrývaným veselím. Ale již po několika minutách naší práce jsem slyšel Jima jak říká: "Nesmíme se tady už zdržovat." Vážný tón jeho hlasu mě přinutil podívat se rychle vzhůru; Jim studoval velmi temné, velmi nízké, velmi naštvaně vypadající mraky,které na nás shora shlíželi. Jim má roky zkušeností ježdění na člunu a proto je zvyklý sledovat počasí.

Rachot blížící se bouře nás přesvědčil o tom, že potřebujeme najít nějaký úkryt, rychle! Bohužel kromě malého shluku poblíž stojících stromů tady nebylo nic, co by topografii v nějakém ohledu narušovalo. Seděli jsme přikrčeni kvůli úderům blesků. Ukrytí se pod stromy by bylo nemoudré, protože by přitahovaly blesky stejně, jako my.

Naše vozidla byla vzdálena více než kilometr, na druhé straně dvou částí jezera. Nikdy jsme jich nemohli dosáhnout včas a brodění se jezerem během bouřky plné blesků by bylo vrcholem stupidity.

Milovníci struh

drosehyb10002.jpg
Naším jediným úkrytem byla malá, tři stopy hluboká, písčitá a erodovaná strouha. Ležení ve vodním příkopu během této bouřky nebylo otázkou výběru, ale jiná možnost na výběr nebyla.

Takže všech nás pět si přidřeplo do strouhy a čekalo na déšť..

Zatímco jsme čekali, Brian poznamenal, že tuhle strouhu sdílíme s několika kříženci, takže jsem této situace využil a pořídil tento snímek.

Zkoušel jsem pořídit další snímek těchto kříženců, ale jakmile začaly padat dešťové kapky, okamžitě jsem uschoval svůj fotoaparát do nepromokavého obalu.

A potom přišel déšť. A přišel tvrdě! Asi třicet minut jsme leželi v našem ubohém úkrytu, zcela nekryti, totálně promočeni, zatímco se přes nás hnal déšť a blesky práskaly kolem.

Beth a já jsme se krčili nad dírou, kterou jsme vykutali do stěny strouhy a schovali do ní elektroniku. Randy byl zapasovaný za dalším rohem a Brian byl nahrbený nad svou videokamerou jako slepice, která sedí na vejcích. Jim se položil do trhliny ve strouze, se svým malým ručníkem přes hlavu. Dokážu si pouze představit ty temné myšlenky, které se mu proháněly myslí – pozoruhodné je, že o několik let dříve Jim skutečně natočil video dvojitého úderu blesku na svém dvorku, výbuch, který spálil většinu vedení v jeho domě a také ho odhodil stranou!

Ale po celou dobu, během našeho nepohodlí, jsme vesele vtipkovali.

Počasí se vyjasňuje

drosehyb10003.jpg
(Toto je poslední snímek křížence, který jsem pořídil ve chvíli, kdy jsme ve strouze čekali na to, až se na nás snese bouře. Omlouvám se za listy, které zřetelně vlají ve větru, ale silné poryvy větru před bouří byly extrémní a nepřerušované.)

Po skončení bouře jsme spěchali zpět k našim vozům. Brodění se jezerem bylo nervy drásající, protože déšť pokračoval. Ale v tomto případě byl déšť jen mírný a blesky si udržovaly dostatečný odstup. Bylo to, jako by nás prostě jen bohové upozorňovali, abychom se neloudali.

Jak jsem se zmínil, zničila Beth před pár dny svůj digitální fotoaparát ponořením do vody během našeho putování na kajacích v mokřadu se špirlicemi. Jasně, chci jen, abyste si představili mé naprosté rozhořčení, když jsme se vrátili do auta, protože tentokrát to byl můj fotoaparát, který začal selhávat. Voda se evidentně dostala dovnitř fotoaparátu během mého focení za deště.

Vytáhl jsem baterie, vysušil ovládací panel nejlépe, jak jsem mohl a držel jsem si palce. Prodiskutoval jsem možnosti získání náhrady s Jimem Millerem a dozvěděl jsem se, že v okruhu minimálně 100 km není žádný velký obchod s fotografickými potřebami, takže získání náhrady by bylo opravdu obtížné. To nebyla dobrá zpráva.

Ale zpátky k honu za masožravkami, naše karavana dorazila k jezeru, o kterém si Randy myslel, že nám naše útrapy vynahradí, ale po našem příjezdu bylo jasné, že lokalita nevypadá z mnoha důvodů dobře pro Drosera filiformis. Nechtěl jsem trávit svůj přesně odměřený čas prohledáváním málo slibné lokality, takže jsme se s Beth rozhodli, že vyrazíme k dalšímu jezeru. Zatímco Jim se vrátil domů. Brian a Randy se rozhodli, že zde zůstanou a pohlédnou stranu jezera.

Rozloučili jsme se a rozdělili se - Randyho a Jima jsme viděli znovu, ale přesto bylo těžké rozloučit se s Brianem, vzhledem k tomu, že je skvělým společníkem pro takovéto výpravy. Někdy jindy, bez debaty...

Ve zbývajících pár hodinách tohoto dne jsme s Beth vyrazili na místo, kde záznamy z herbáře naznačovaly, že se zde vyskytují společně Drosera filiformis a Drosera tracyi. Najdeme oba druhy? Najdeme další lokalitu s kříženci?

Zatímco se můj fotoaparát pekl...

drosefili3011.jpg
Tato oblast Floridy má různorodou historii. Její matoucí síť silnic, poskládaná křížem krážem, naznačovala, že se projektanti v jistém čase domnívali, že se jim podaří rozdělit území na biliony malých parcel. Tento plán selhal, oblast byla z větší části souborem drobných borovicových plantáží se sítí špatných písečných silnic.

Bylo nemožné zjistit, zda věřit GoogleEarth, MapQuest, silniční databázi v mé GPS navigaci nebo mému Floridskému místopisu – všechny dávaly rozdílná doporučení. Zvolili jsme vybraný přístup k našemu cílovému jezeru a pokračovali autem do té doby, než se silnice změnila v nestabilní písek formy sypkého cukru.

Zaparkoval jsem auto zadní částí směrem k pálícímu slunci a položil svůj fotoaparát za zadní okno, aby se mohl péci na slunci. Chtěl jsem z něj dostat jakoukoliv vlhkost předtím, než by se dostala do obvodů fotoaparátu a kompletně by ho zničila.

Mezitím jsme zjistili, že se Bethin fotoaparát vrátil nárazovitě a prskavě k minimální funkčnosti – dalo se s ním pořídit snímky v manuálním módu, i když polykal baterie tak rychle, že po pár minutách používání byly na dotek bolestivě horké. Ale pořád to bylo lepší než nic!

Po necelých 45 minutách putování jsme dorazili k jezeru a téměř okamžitě našli Drosera filiformis (viz se výše). Byla to malá lokalita, s hustým a nádherným pásem oslnivých rudých rostlin.

Hledání

salviasound16.jpg

Beth zkoumala rostliny, zatímco já kráčel po obvodu jezera. Stranou od předchozí populace jsem nenašel nic významného – pouze odloučenou rostlinu Drosera filiformis a pár Utricularia floridana.

Přes usilovné hledání se nám nepodařilo nalézt ani Drosera tracyi ani křížence.


  Reportáž z cesty: Drosera filiformis na Floridě v časném létě 2010 (2. část)


Page citations: personal observations.

Revised: June 2010
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [05.08.2011] )
 
< Předch.   Další >