Encyklopedie světa MR FAQ - Barry Rice Úvod k FAQ Reportáž z cesty: Drosera filiformis na Floridě v časném létě 2010 (1. část) | Reportáž z cesty: Drosera filiformis na Floridě v časném létě 2010 (1. část) |
|
|
|
| Napsal Radek Kastner | |
| [03.09.2010] | |
|
O: Studuji proslulou "floridskou červenou Drosera filiformis" již několik let, ale v přírodě jsem ji viděl pouze jednou. Vrátil jsem se proto, abych ji viděl na tolika lokalitách, kolik je bude možno.... No a na to jsem potřeboval přátele...
Cesta: Pozdní příjezd
Konečně jsme dorazili a naším prvním místem byla malá jímka, kterou jsem navštívil před několika lety, časně z jara; fotografie výše je z této návštěvy. Bylo zajímavé vidět, jak tyto rostliny vypadají v tomto pozdějším ročním období – místo pouhého probouzení ze zimní dormance kvetly a byly v plném růstu. Byl to první pohled Beth na tyto rostliny a byla skutečně unešena! Vzhledem k tomu, že mým záměrem bylo tolik lokalit, kolik jen bylo možno, zamířili jsme po krátké prohlídce okolí na další lokalitu, kde jsme se měli setkat s Jimem a Randym. 
Letecký snímek z GoogleEarth mě připravil na suché, písčité jezerní dno. Takže jsem byl překvapen, že jsme naše auto zastavili na břehu širokého a blyštícího se modrého jezera! Hybrid, určitě!  No a za další, Brian Barnes vytvořil tohoto křížence v kultivaci, za použití Drosera tracyi a floridské Drosera filiformis, a říkal, že výsledek byl identický. Pořídili jsme fotografie, video a odebrali herbářovou položku s neskrývaným veselím. Ale již po několika minutách naší práce jsem slyšel Jima jak říká: "Nesmíme se tady už zdržovat." Vážný tón jeho hlasu mě přinutil podívat se rychle vzhůru; Jim studoval velmi temné, velmi nízké, velmi naštvaně vypadající mraky,které na nás shora shlíželi. Jim má roky zkušeností ježdění na člunu a proto je zvyklý sledovat počasí. Rachot blížící se bouře nás přesvědčil o tom, že potřebujeme najít nějaký úkryt, rychle! Bohužel kromě malého shluku poblíž stojících stromů tady nebylo nic, co by topografii v nějakém ohledu narušovalo. Seděli jsme přikrčeni kvůli úderům blesků. Ukrytí se pod stromy by bylo nemoudré, protože by přitahovaly blesky stejně, jako my. Naše vozidla byla vzdálena více než kilometr, na druhé straně dvou částí jezera. Nikdy jsme jich nemohli dosáhnout včas a brodění se jezerem během bouřky plné blesků by bylo vrcholem stupidity. Milovníci struh  Takže všech nás pět si přidřeplo do strouhy a čekalo na déšť.. Zatímco jsme čekali, Brian poznamenal, že tuhle strouhu sdílíme s několika kříženci, takže jsem této situace využil a pořídil tento snímek. Zkoušel jsem pořídit další snímek těchto kříženců, ale jakmile začaly padat dešťové kapky, okamžitě jsem uschoval svůj fotoaparát do nepromokavého obalu. A potom přišel déšť. A přišel tvrdě! Asi třicet minut jsme leželi v našem ubohém úkrytu, zcela nekryti, totálně promočeni, zatímco se přes nás hnal déšť a blesky práskaly kolem. Beth a já jsme se krčili nad dírou, kterou jsme vykutali do stěny strouhy a schovali do ní elektroniku. Randy byl zapasovaný za dalším rohem a Brian byl nahrbený nad svou videokamerou jako slepice, která sedí na vejcích. Jim se položil do trhliny ve strouze, se svým malým ručníkem přes hlavu. Dokážu si pouze představit ty temné myšlenky, které se mu proháněly myslí – pozoruhodné je, že o několik let dříve Jim skutečně natočil video dvojitého úderu blesku na svém dvorku, výbuch, který spálil většinu vedení v jeho domě a také ho odhodil stranou! Ale po celou dobu, během našeho nepohodlí, jsme vesele vtipkovali. Počasí se vyjasňuje  Po skončení bouře jsme spěchali zpět k našim vozům. Brodění se jezerem bylo nervy drásající, protože déšť pokračoval. Ale v tomto případě byl déšť jen mírný a blesky si udržovaly dostatečný odstup. Bylo to, jako by nás prostě jen bohové upozorňovali, abychom se neloudali. Jak jsem se zmínil, zničila Beth před pár dny svůj digitální fotoaparát ponořením do vody během našeho putování na kajacích v mokřadu se špirlicemi. Jasně, chci jen, abyste si představili mé naprosté rozhořčení, když jsme se vrátili do auta, protože tentokrát to byl můj fotoaparát, který začal selhávat. Voda se evidentně dostala dovnitř fotoaparátu během mého focení za deště. Vytáhl jsem baterie, vysušil ovládací panel nejlépe, jak jsem mohl a držel jsem si palce. Prodiskutoval jsem možnosti získání náhrady s Jimem Millerem a dozvěděl jsem se, že v okruhu minimálně 100 km není žádný velký obchod s fotografickými potřebami, takže získání náhrady by bylo opravdu obtížné. To nebyla dobrá zpráva. Ale zpátky k honu za masožravkami, naše karavana dorazila k jezeru, o kterém si Randy myslel, že nám naše útrapy vynahradí, ale po našem příjezdu bylo jasné, že lokalita nevypadá z mnoha důvodů dobře pro Drosera filiformis. Nechtěl jsem trávit svůj přesně odměřený čas prohledáváním málo slibné lokality, takže jsme se s Beth rozhodli, že vyrazíme k dalšímu jezeru. Zatímco Jim se vrátil domů. Brian a Randy se rozhodli, že zde zůstanou a pohlédnou stranu jezera. Rozloučili jsme se a rozdělili se - Randyho a Jima jsme viděli znovu, ale přesto bylo těžké rozloučit se s Brianem, vzhledem k tomu, že je skvělým společníkem pro takovéto výpravy. Někdy jindy, bez debaty... Ve zbývajících pár hodinách tohoto dne jsme s Beth vyrazili na místo, kde záznamy z herbáře naznačovaly, že se zde vyskytují společně Drosera filiformis a Drosera tracyi. Najdeme oba druhy? Najdeme další lokalitu s kříženci? Zatímco se můj fotoaparát pekl...  Bylo nemožné zjistit, zda věřit GoogleEarth, MapQuest, silniční databázi v mé GPS navigaci nebo mému Floridskému místopisu – všechny dávaly rozdílná doporučení. Zvolili jsme vybraný přístup k našemu cílovému jezeru a pokračovali autem do té doby, než se silnice změnila v nestabilní písek formy sypkého cukru. Zaparkoval jsem auto zadní částí směrem k pálícímu slunci a položil svůj fotoaparát za zadní okno, aby se mohl péci na slunci. Chtěl jsem z něj dostat jakoukoliv vlhkost předtím, než by se dostala do obvodů fotoaparátu a kompletně by ho zničila. Mezitím jsme zjistili, že se Bethin fotoaparát vrátil nárazovitě a prskavě k minimální funkčnosti – dalo se s ním pořídit snímky v manuálním módu, i když polykal baterie tak rychle, že po pár minutách používání byly na dotek bolestivě horké. Ale pořád to bylo lepší než nic! Po necelých 45 minutách putování jsme dorazili k jezeru a téměř okamžitě našli Drosera filiformis (viz se výše). Byla to malá lokalita, s hustým a nádherným pásem oslnivých rudých rostlin. Hledání 
Beth zkoumala rostliny, zatímco já kráčel po obvodu jezera. Stranou od předchozí populace jsem nenašel nic významného – pouze odloučenou rostlinu Drosera filiformis a pár Utricularia floridana.
Reportáž z cesty: Drosera filiformis na Floridě v časném létě 2010 (2. část)
|
|
| Aktualizováno ( [05.08.2011] ) |
| < Předch. | Další > |
|---|
