CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Reportáž z cesty: Eglin Air Force Base (Florida) na počátku léta 2010 (1. část)
Reportáž z cesty: Eglin Air Force Base (Florida) na počátku léta 2010 (1. část)
[25.08.2010]

O: Důvody k návštěvě této části USA není potřebné podrobně rozvádět před nadšenci do masožravek. Tato oblast je centrem druhové rozmanitosti rodu Sarracenia a také se zde vyskytuje škála dalších druhů masožravých rostlin.

A tak, na přelomu jara a léta 2010, jsme s Beth vyrazili do západní Floridy a jižní Alabamy! Tato velmi plodná cesta vyústila v sérii skvělých fotografií a pozorování, které vydaly na čtyři rozličné reportáže z cest. Zde je první z nich a jako předmluva je zaměřena na Eglin Air Force Base.

mapus18.gif

Cesta:
Tak tady je náš plán. Se svou ženou Beth strávíme dva týdny v úzkém výběžku pevninské části západní Floridy (a také zajedeme do Alabamy). Bethiny a moje zájmy se mnohdy velmi překrývají, ale abych pravdu řekl, rozdělili jsme si dny na půl, aby každý z nás měl šanci naplánovat si své nejvíce požadované aktivity.

Můj čas byl většinou přidělen hledání rostlin; Bethin čas byl zase dedikován divoké zvěři.

Beth byla v této části Floridy poprvé, takže všechno by pro ni bylo nové. Naproti tomu pro mne to byla příležitost potkat se s množstvím přátel, které jsem viděl předtím už mnohokrát. Ale také jsem chtěl spatřit několik nových druhů, takže jsem potřeboval pomoc místních expertů: Jima Millera a Randyho Zerra.

Rostliny, které byly na vrcholku mého seznamu, které jsem musel vidět byly:
Utricularia floridana;
Pinguicula primuliflora;
Sarracenia rubra subsp. gulfensis.

Nikdy jsem neviděl Utricularia floridana, takže to pro mne byl zdroj zvláštního vzrušení. Zatímco další rostliny jsem už jednou v přírodě viděl.

Mnoho z těchto rostlin je rozšířeno na západu Floridy a některé z nejúžasnějších přírodních míst západní Floridy jsou právě na Eglin Air Force Base (vojenská letecká základna Eglin). Příležitostní návštěvníci oblasti se někdy Eglinu vyhýbají, protože je to přece vojenská základna s dodatečnými návštěvními omezeními, ale Randy věděl, jak mě provést procesem schvalování a povolení – které, jak se ukázalo, je v podstatě triviální.

Věděl jsem, že i kdybychom byli neúspěšní v našem snažení vidět rostliny z mého „nákupního seznamu“, můžeme očekávat skvělý zážitek!

Příjezd

hymensp___003.jpg

Přiletěli jsme do Pensacola časně odpoledne a abychom udrželi denní rozpočet, vyrazili jsme směrem na východ. Pokud se ale ohlédnu zpátky, měli jsme utratit pár dolarů navíc a do Tallahassee letět, ale tyto lety byly poněkud drahé a já jsem vždy vysazený na velké ukrajování z paklíku dolarů, když jsem na fotografických toulkách.

V Tallahassee jsme zůstali v celkem v motelu Super 8; velmi levný – právě tak, jak to mám rád. Pokoj byl čistý a tichý, takže co víc jsme si mohli přát? Motel jsme sdíleli s účastníky konference svatebních poradců. Rozhodl jsem se předstírat společně s Beth velkou rozepři v jídelně, äe celá společnost to měla na háku.

Příštího rána jsme zavolali skvělému fotografovi a filmaři masožravých rostlin Jimu Millerovi a jeho ženě Margot. Jako náš křest přítomnosti v pevninské části Floridy pro nás Jim a Margot připravili dva dny vodních radovánek. První den jsme strávili šnorchlováním v teplých, mělkých vodách Mexického zálivu.

Pohrdám opalování, takže jsem se vybodl na módní výstřelky a šnorchloval v tričku s dlouhým rukávem a zvednutým límečkem. Jsem si jistý, že mí kamarádi byli poněkud rozpačití, ale měli dostatek diplomatického cítění, aby se mi nesmáli do obličeje.

Vždy si vzpomenu na šnorchlování uprostřed oblaku žebernatek (Ctenophora), když řady jejich řas lámaly světlo do nádherně čistých barev. Když to píšu pouze doufám, že nebude záliv příliš zničen díky ohromnému znečištění z unikajícího ropného vrtu BP (British Petroleum) – situace, která nastala v období jaro/léto 2010 v Mexickém zálivu, pozn. překl.

Dalšího dne se k nám připojil Dawn – zástupce The Wilderness Way. Se souborem kajaků jsme zamířili dolů po proudu po tiché řece Wakulla River. Přestože plavání v zálivu bylo skvělé, sladkovodní prostředí mi bylo daleko milejší.

Nahoře je fantastická spider lily (Hymenocallis sp.). Pokud je máte rádi, potěště se jejím druhým snímkem a tohoto jedince jsem našel v cypřišové bažině, zamořené brouky, o pár dní později.


Španělský mech (Tillandsia usneoides)

tillausneo001.jpg

Při přípravě na plavbu kajaky nám Jim okázale sliboval, že uvidíme zblízka kapustňáky....ale v dosahu žádní nebyli. Ale kdo by naříkal – výhled byl skvělý a strávili jsme den klábosením o tom, co bychom mohli zažít během zbytku cesty.

Tento den byl označen jako "Bethin den" (tzn. důraz a divoká zvířata), takže pohled na líně kroužící dravce s ocasem jako vlaštovka byl perfektní. A možná to dalo Bethině mysli zapomenout na skutečnost, že její záda vypadala jako převařené fazole - byla spálená sluncem z předchozího dne. Ještě se mi chcete smát kvůli šnorchlování v tričku s dlouhým rukávem?!

Pádlujíc po proudu, získávali jsme neustále se měnící pohled na floridské biotopy, jako například fantastické holé cypřiše (Taxodium distichum), vyhřívající se říční želvy od Suwannee River (Pseudemys concinna subs. suwanniensis) atd.


Na naší cestě jsme běžně viděli aligátory (i když tento den nic moc), ale jejich fotografování mne zrovna moc nezajímalo.

Letní fotografování v této části Floridy je výzvou. Ranní světlo je vynikající, ale jakmile se rozbřeskne, nastane období několika hodin intenzivního, kontrastního světla, které je nepoužitelné. Odpoledne se obloha zčásti zatáhne a pokud jste trpěliví, můžete obvykle najít okamžik, kdy světlo zjemní – můžete čekat 5 minut, ale možná také hodinu.

Na druhou stranu se může netrpělivý pozorovatel, místo magických okamžiků bezvětří a měkkého světla, dočkat intenzivních bouřek.

Po dlouhé cestě jsme zastavili na oběd, řekli jsme sbohem Dawnovi a jeli na pobřeží. Cestou nám Jim ukázal raritu Wakulla County – lokalitu u silničky s Pinguicula caerulea. Rostliny byly tolik podobné těm P. caerulea, které jsem již viděl dříve, že jsem se neobtěžoval jejich fotografováním – a vzpomeňte si, tohle byl "Bethin den“, takže jsem si nechtěl přivlastňovat její čas. Kdybych byl tušil, že jsou to jediné rostliny P. caerulea, které uvidíme – a jako naschvál jediné tučnice, které jsme během své dvoutýdenní cesty viděli kvést – byl bych býval daleko neústupnější.
 

Utricularia foliosa!

salviasound13.jpg

Kráčeli jsme nedaleko pobřeží podél zábran, které lemovaly strouhy se sladkou vodou. Místní rybáři lovící parmice na jedné straně nás varoval před tím, abychom nechodili na druhou stranu, protože tam byl velký aligátor.

Jakmile to bylo řečeno...marně jsem prohledával vodu, abych spatřil velké plazy, ale místo toho jsem spatřil vykukující žluté květy. Nikdo by mě nezastavil; idiotsky jsem prohrabával strouhu. Místní nechápavě kroutili hlavami nad mou pitomostí, ale já byl odměněn za svou drzost nalezením velmi velké Utricularia foliosa!

Tohle byla opravdu agresivní rostlina!

Jen tak mimochodem, pokud se divíte mému ubohému vzhledu – nohavicím zastrčeným do ponožek, tak je to prevence proti klíšťatům a písečným blechám.

Proč mám svoje růžovoučké prsty tak roztažené? Může mi to někdo vysvětlit?

Trilobit!

limulpolyp002.jpg

Sledování ptáků v této oblasti je složité. Jistě, viděli jsme toho dne pár pěkných ptáků, ale ti byli překvapivě daleko.

Byl odliv a protože byl skoro úplněk, dokázal odhalit takové mořské zázraky, jakými je třeba  tento podkovovitý krab (Limulidae – ostrorepovití, pozn. překl.). Víte, že existují pouze čtyři druhy takovýchto krabů na celém světě? Ten nahoře je Limulus polyphemus (ostrorep americký, pozn. překl.).

Uca pugilator!

uca__pugil002.jpg

Dopravní ruch na pobřeží byl také doplněn vznětlivými kraby – houslisty (sand fiddler crabs).

Byli zde v takových množstvích, že to vypadalo, jako bychom se měli stát součástí hororového filmu „Útok krabů-houslistů“. (český název je skutečně také krab houslista, pozn. překl.)


Škeble (Donax variabilis):

donaxvaria001.jpg

Dalšího dne, poté co jsme se rozloučili s Jimem, jsme s Beth zamířili na západ, vstříc Fort Walton Beach. Byl to další z dnů, které měly být věnovány pozorování ptáků, jak si přála Beth, takže jsme zastavili u St. George Island a vyrazili na tůru.

Podívejte se na St. George Island na GoogleEarth – tento ostrov je součástí skupiny bariérových ostrovů, které se táhnout v délce 65 km, ale jsou široké jen kolem 600 metrů, vzdálené od pevniny kolem 8 km. Postupovali jsme po pěšinách na jeho východní části. Beth našla pár hnízd velkých modrých volavek, ale jinak to bylo pouze dehydratující, dlouhé, písečné, horké a zavrženíhodné plahočení.

Po několika hodinách jsem byl fascinován nalezením populace Drosera capillaris, která rostla na ostrově. Bohužel byly rostliny tak malé a ubohoučké, že jsem si musel dát práci s tím, abych se přesvědčil o tom, že se nejedná o Drosera brevifolia.

Zaplavali jsme si v Zálivu přesto, že nemám rád plavání v moři – je to tak odporně lepkavé – dávám přednost sladké vodě. Ale moje rozladění bylo vykompenzováno nálezem velkého množství těchto skvělých škeblí, které (po našem návratu do Kalifornie) pro nás identifikoval Jim Miller (jako Donax variabilis). Bylo jich tam nepočítaně a v daném místě prakticky nahradily písek!

Nakonec jsme byli z ostrova vypuzeni intenzivní bouří v pozdním odpoledni. Zamířili jsme na západ vstříc našemu hotelu, příležitostně zastavujíc kvůli záchraně želv nebo pěkným přírodním scenériím. Na jedné takové zastávce Beth zapomněla obal na své fotografické objektivy, což mě naštvalo, ale proboha proč – vždyť to byl jen pouhý obal!

Málo jsme věděli o tom, že ztráto tohoto obalu je jen prvotním útokem Floridy na naše vybavení.


Eglin Air Force Base:

utricflori004.jpg

Abyste mohli vyrazit za rostlinami na Eglin Air Force Base, musíte nejdříve získat povolení u Jackson Guard (v Niceville). Tam jsme také museli shlédnout povinné krátké video o výbušninách a co bychom měli dělat, pokud najdeme ztracenou bojovou hlavici. Och, OK....

Poněkud vystrašení po tomto promítání jsme se po chvíli setkali s naším partnerem pro tuto denní expedici, Randy Zerrem. Randy zná tuto oblast velmi dobře a byl ideálním hostitelem. Důkazem toho bylo, že s sebou Randy pro nás přinesl 3 kajaky! Paráda!

Touto částícesty jsem byl nesmírně vzrušený, protože Randy mi slíbil, že mi ukáže Utricularia floridana, druh, který jsem do té doby nikdy neviděl. I když ve své poslední zprávě se mi Randy nevyjádřil příliš jednoznačně ke své identifikaci této rostliny. Toto, stejně jako nález Utricularia foliosa o den dříve mě poněkud znepokojovalo. Byl snad Randy na cestě ukázat mi vodní nádrž naplněnou Utricularia foliosa?

Po velmi krátké jízdě jsme dorazili k malému jezeru s bublinatkami!


Přiblížení

salviasound15.jpg

Jak by vám řekl každý milovník, který se zabývá rodem Utricularia, studium tohoto rodu není obývákovou záležitostí. Musíte se dostat co nejblíž. Pěkně se promočíte. A vzhledem k tomu, že to bylo sladkovodní prostředí, byl jsem tady jako doma.

Na pozadí je Randy, suchý, smějící se a smějící se a smějící se. Beth fotografovala z kajaku. Jediný já byl mokrý. (Ve skutečnosti se mně Beth krátce připojila.)

Bližší pohled na U. purpurea, takže se můžete podívat na to, na co jsem se díval já. Jen tak mimochodem, Randy natoil několik našich šaškáren na video – pokud je chcete shlédnout online!

Pěkné květy:

utricflori001.jpg

Spokojen s tím, že jsme opravdu měli co do činění s Utricularia floridana, vyštrachal jsem se z bahna a udělal několik fotografií květů za pomoci blesku.

Nejsou krásné?

Tady je bližší pohled na květy.


Vodní pohled!

utricflori007.jpg

Pokud má na pořadí dne přijít fotografování vodních bublinatek, mám s sebou vždy své cestovní akvárium – jedno z těch levných, čtyřlitrových akvárií, které můžete koupit ve zverimexech jako příbytek pro plazy.

Jsou překvapivě masivní a vydrží několik cest, než je nějaká nehoda zničí.

Po naplnění čistou vodou, z hlubší části jezírka, jsem použil toto akvárium, abych zdokumentoval měchýřky této rostliny.

Tady je další měchýřkový stolon. Všimněte si, že tyto výhony nesou měchýřky, ale žádný jiný typ listů.


Listnatý!

utricflori008.jpg

Na druhou stranu si všimněte tohoto šlahounu, který téměř postrádá měchýřky. Yes, there are a few scattered here and there, but not quite so profusely.

Tyto téměř bezměchýřkaté šlahouny dělají z této bublinatky "dvoutvarý" druh. To je také jeden ze způsobů, jak tuto bublinatku můžete odlišit od větších vodních druhů, jakými jsou například U. inflata nebo U. foliosa. Posledně jmenovaný druh, jen tak mimochodem, má charakteristicky zploštělý stolon.

Blíž a osobně:

rzerr01.jpg

Utricularia floridana je zvláštní, protože roste v hodně hluboké vodě. I když rostliny byly ve vodě několik stop hluboko a úžasně kvetly!

Věděl jsem, že se tento druh vyskytuje v takovýchto podmínkách a když mi Randy napsal, že žije v čisté vodě (v žádné na třísloviny bohaté, tmavé vodě), museli jsme si vzít vybavení pro šnorchlování, abychom mohli tyto rostliny pozdravit zblízka v jejich přirozených podmínkách – to bylo opravdu vzrušující!

Jak jsem se tak brodil vodou, musel jsem připustit, že jsem poněkud nervózní. Nikdy jsem to nedělal a neměl jsem moc zkušeností s životem ve floridských vodách. Bylo tady něco, čeho jsem se měl obávat?

Randy u tohoto jezírka nikdy neviděl aligátory, což bylo celkem uklidňující. Také jsem četl, že jak kajmanka dravá (Chelydra serpentina, pozn. překl.), tak i kajmanka supí (Macrochelys temminckii, pozn. překl.) jsou pod vodou překvapivě nemotorné: také uklidňující. Řekl jsem si (bez toho, aniž bych to měl čím podpořit), že ploskolebci vodní (Agkistrodon piscivorus, pozn. překl.) jsou pravděpodobně ve svém vlastním vodním prostředí nemotorní také. Tohle bylo jen minimálně uklidňující.

Beth zůstala na břehu, s očima otevřenýma a sledujíc jakýkoliv pohyb, který by mohl znamenat nebezpečí. Byla takový poplašný systém.

P.S. Pokud chcete vědět, proč jsem byl znepokojen želvami, za všechno jmenuji jen rychle vyhledání přes Google při zadání "snapping turtles" nebo "alligator snapping turtles." Uvidíte!


  Reportáž z cesty: Eglin Air Force Base (Florida) na počátku léta 2010 (2. část)


Page citations: personal observations.

Revised: June 2010
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [27.08.2010] )
 
< Předch.   Další >