CCPS arrow Informační servis arrow Akce a novinky arrow Akce arrow REPORTÁŽ ze svátku masožravkářského světa 2010 – 8. konference ICPS
REPORTÁŽ ze svátku masožravkářského světa 2010 – 8. konference ICPS
[15.08.2010]

Radek Kastner

Ve dnech 6. až 8. srpna 2010 proběhla v nizozemském Leidenu 8. konference International Carnivorous Plant Society (ICPS). Tento nevšední svátek celého masožravkářského světa se koná jednou za dva roky a v Evropě se objevuje ještě méně často. Minulá (7. konference) se konala v Austrálii a příští se bude konat pro změnu ve Spojených státech. Znamená to, že nejbližší takováto událost se bude v Evropě opět konat nejdříve za 4, spíše však možná až za 6 let.

Proto jsme se rozhodli, že na této akci v žádném případě nesmí chybět zastoupení České společnosti pěstitelů masožravých rostlin a to nejen jako pouhých návštěvníků souběžně probíhající výstavy a prodejní akce v Leidenské botanické zahradě. Rozhodně jsme se chtěli aktivně zúčastnit samotné konference a pokud možno rozšířit stávající kontakty, získat nové podněty a otevřít si cestu pro další spolupráci s odborníky na masožravou tematiku z celého světa. Tento cíl se nakonec podařilo určitě více než splnit.

Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli vyrazit autem, jeli jsme pro jistotu o den dříve. Směrem do Leidenu jsme zvolili delší trasu (Německo, Belgie, Nizozemí – ca 1400 km), protože jsme cestou ještě plánovali navštívit Stefanna Lenszena, který má svou pěstírnu masožravých rostlin nedaleko Trieru. Byla to pouze malá odbočka z dálničního tahu. Okolí Trieru je opravdu nádherné a údolí jsou lemována rozsáhlými vinicemi. Samotný Trier je krásné město s bohatou historií.

icps_01.jpg icps_02.jpg

Zastávka u Trieru ve sklenících Stefanna Lenszena

U Stefanna jsme strávili něco přes hodinku a měli možnost, mimo občerstvení, projít i jeho skleníky s rostlinami určenými pro trh. Naprostá většina produkce je zaměřena na kultivaci špirlic a tak jsme měli možnost vidět i to, jaké rostliny se v brzké době nejspíše na masožravkářském trhu objeví.

icps_03.jpgicps_04.jpg

Stefannovy rostliny čítaly stovky, či spíše tisíce kusů a v příštích letech se na trhu objeví i zajímavé špeky

icps_05.jpgicps_06.jpg

Nepřeberné množství semenáčů pro příští roky...

Po návštěvě jsme pokračovali v cestě do Leidenu. A díky „autopilotu“ (tempomatu) probíhala cesta poklidným a stejnoměrným tempem. Holt v Belgii a Nizozemí je, na rozdíl od Německa, maximální povolená rychlost 120 km/h.

Do Leidenu jsme dorazili navečer a ubytovali se v hotelu Tulip Inn, 15 minut pohodové procházky kolem typických vodních kanálů, větrných mlýnů, zvedacích mostů a zakotvených lodí od botanické zahrady.

icps_07.jpgicps_08.jpg

Typický pohled na Leiden

V pátek časně ráno jsme do sebe hodili snídani. Počasí se vydařilo a tak hurá do botanky, abychom si ještě před začátkem konference stihli vyřídit registraci a prohlédnout výstavu masožravek.

icps_09.jpg

Vstup do botanické zahrady nenechával nikoho n apochybách, že hlavním tahákem těchto dnů byly masožravé rostliny

icps_10.jpgicps_11.jpg

Registrace probíhala rychle a úsporně ve staré oranžérii. Každý registrovaný navíc obdržel tašku ICPS s drobnými dárkovými předměty (kalendář, odznak, program a abstrakta přednášek, informace o botanické zahradě atd.).

icps_12.jpgicps_13.jpg
Registrace v oranžerii a zajímavá skulptura před ní

Výstava masožravých rostlin probíhala v zimní zahradě. Nevyznačovala se velkým počtem rostlin, o to však většinou zajímavějšími exponáty a aranžmá. Zimní zahrada je také architektonicky zajímavě řešena, nejen že její součástí je kavárna, informace a prodej suvenýrů, ale má také vlastně 3 „podlaží“, ve kterých jsou zajímavým způsobem rozmístěny rostliny. Například špirlice jsou až na nejvyšší galerii přímo ve štítu zimní zahrady.

icps_14.jpgicps_15.jpg
Zimní zahrada - místo konání výstavy masožravých rostlin a také všech společenských akcí konference a rautů

Součástí konference byl také workshop pro návštěvníky a to nejen z řad dětí. Mohli jste si na místě vyzkoušet nějaké masožravé rostliny vyrobit.

icps_17.jpgicps_18.jpg

Nádherné plstěné masožravky vytvořené účastníky workshopu

K vidění byly samozřejmě špirlice, mucholapky, rosnatky (zajímavé clustery zvláště tropických stínomilných), něco láčkovek (například na schodišti visely obrovské holandské kultivary). Byly zde i krásné exempláře kvetoucích bublinatek, ale největší zážitek zde byl určitě z ohromných heliamfor. Větší jsem ještě nikdy neviděl. Ty největší z nich měly láčky vysoké přes 40 cm!

icps_16.jpgicps_19.jpg

Několik pohledů do expozice masožravých rostlin - špirlice a na snímku vpravo Jan Schlauer, botanik - sytematik, spravující známé stránky www.omnisterra.com s databází masožravých rostlin

icps_20.jpgicps_21.jpg

Špirlice v mezipatře a ohromné clustery australských pralesních stínomilných rosnatek

icps_22.jpgicps_23.jpg

Láčkovky rozvěšené na schodišti, které vévodilo otevřenému prostoru zimní zahrady a obrovská kvetoucí Brocchinia tatei

icps_24.jpgicps_25.jpg

Utricularia reniformis a U. alpina

icps_26.jpgicps_27.jpg

Část rozsáhlé expozice heliamfor

icps_28.jpgicps_29.jpg
Nepenthes vogelii a N. albomarginata

icps_30.jpgicps_31.jpg

I kříženci láčkovek stojí za to; vpravo darlingtonie

V samotné zahradě a jejích sklenících jsou k vidění i rozsáhlé sbírky orchidejí a láčkovek, které jsou tady pěstovány podobně jako rajčata na našich zahradách – přivázané k tyčkám.

icps_32.jpgicps_34.jpg

Expozice láčkovek přímo ve sklenících botanické zahrady

icps_35.jpgicps_36.jpg

icps_37.jpgicps_38.jpg

Měli jsme také možnost zastihnout při kvetení viktorii královskou. Přesto, že to nebylo poprvé, kdy jsme ji viděli kvést, vždycky dokáže tato rostlina uchvátit.

icps_39.jpgicps_40.jpg

Viktorie královská

Součástí botanické zahrady je rozsáhlý park, rozprostírající se na břehu kanálu. V rámci zahrady je možné samozřejmě také spatřit jezírko a rašeliniště na jeho břehu, kde je umístěna další expozice masožravých rostlin.

icps_41.jpgicps_42.jpg
Kanály obepínající zahradu a jezírko obklopené rašeliništěm

icps_43.jpgicps_44.jpg

V mírně zarostlém prostředí na kraji jezírka jsou k nalezení převážně špirlice, ale také mucholapky, darlingtonie a rosnatky pěstované celoročně venku

Areál botanické zahrady (Hortus botanicus Leiden) leží v centru města, v podstatě v areálu staré místní univerzity a měli jsme možnost také nahlédnout do jejich nejstarších prostor. V tomto nejstarším křídle univerzity se také v sále ve druhém patře konala samotná konference. Každý den se zde konaly 4 zajímavé přednášky, dohromady tedy 12.

icps_47.jpg

Netrefit snad ani nešlo...

icps_46.jpgicps_45.jpg
Atrium s bustami rektorů univerzity a historické prostory - bývalá posluchárna/přednáškový sál - velké auditorium z roku 1591

V pátek 6. srpna zahájil v 10.00 hod. samotnou konferenci ředitel botanické zahrady v Leidenu Dr. Paul Kessler. Který poukázal na propojení botanické zahrady s univerzitou a masožravé rostliny přiřadil do širšího kontextu zájmu.

icps_48.jpg
Ředitel botanické zahrady při procházce venkovními expozicemi

Po něm přišel na řadu Allen Lowrie se shrnujícím povídání o australských rosnatkách (Australian Drosera), promluvil o variabilitě druhů a o možnostech, které se v Austrálii při jejich dalším objevování ještě skýtají (Northern Territory). Promluvil také o tom, že je nutný další hluboký taxonomický průzkum jednotlivých druhů, aby došlo k definitivnímu rozlišení/sloučení druhů atd. Snaží se nově zařadit rostliny do komplexů, zjistit, které rostliny jsou typové. Prochází tudíž staré herbáře po celém světě (zmiňoval například herbářové položky z Anglie, které byly posbírány při výpravě Jamese Cooka) a na základě těchto exemplářů určovat přesně daný druh. Alan pochází z jihozápadní Austrálie a na snímcích nám dokladoval, jak rychle je ničeno místní životní prostředí a tak je ohrožena oblast s přibližně 15 tisíci rostlinnými druhy.

icps_49.jpg
Allen Lowrie

Gert Hoogenstrijd nás potom zavedl ve svém více cestopisném fotografickém putování do Venezuely (The Table Mountains of Venezuela). Dostali jsme se tak přes Gran Sabanu až na stolové hory a viděli v nádherných záběrech místní rostlinstvo a geografické podmínky, včetně heliamfor, bromélií, bublinatek nebo rosnatek.

icps_50.jpg
Gert Hoogenstrijd

Po polední přestávce nastoupil s velmi zajímavou přednáškou Francois Mey. Byla věnována láčkovkám Indočíny - Laos, Kambodža, Vietnam, Thajsko (The Nepenthes flora of Indochina). Málo známým rostlinám, ne příliš často zastoupených ve sbírkách. Z přednášky však jasně vyplynulo, že většina zdejších druhů by mohla být vhodná k domácímu pěstování a to i mimo vitrínu. Rostliny pocházejí z velmi teplých až horkých oblastí a z míst s velmi nízkou relativní vzdušnou vlhkostí. Typicky „horských“ druhů je zde minimum. Vzhledem k tomu, že tato oblast ležela nebo i stále leží mimo hlavní zájem láčkovkám (Nepenthes spp.) nebo nebyla vždy úplně bezpečná, dají se očekávat nálezy dalších druhů. V současné době jde o následující druhy: N. ampullaria, N. andamana, N. bokorensis, N. chang, N. gracilis, N. holdenii, N. kampotiana, N. kerrii, N. kongkandana, N. mirabilis, N. mirabilis var. globosa, N. sanguinea, N. smilesii, N. suratensis, N. thai a N. thorelii.

icps_51.jpg
Francois Mey

Přednáškový den zakončil Andreas Fleischmann rozsáhlým a zajímavým povídáním z jejich expedice do Jižní Afriky (Drosera and Roridula in South Africa). Podrobný popis prostředí, kde jsou jednotlivé druhy zastoupeny (například druhy z mokrého nebo suchého prostředí), rozdíly mezi některými druhy. Dopady změny prostředí a chování lidské populace mají také významný dopad na zachování některých druhů. Velká část jihoafrických druhů se totiž vyskytuje na relativně malých plochách, některé lokality jsou již zničeny. A to včetně těch, na kterých rostly například roriduly.

icps_52.jpg

Andreas Fleischmann

Večer jsme strávili u příjemného rautu a povídání o masožravkách. Po uzavření botanické zahrady jsme vyrazili do místního „anglického“ pubu, kde jsme zůstali v družném povídání u piva s Allenem Lowriem, Peterem Harbarthem a následně i Robertem Cantleyem a Dianou Williams až do pozdních nočních hodin.

icps_53.jpg

English Pub v Leidenu - důležité bylo, že čepovali Guinness!

V pátek mohli prodávat jen místní (tedy nizozemští) prodejci masožravých rostlin, teprve od soboty i všichni ostatní. Tento místní „protekcionalismus“ (připomínající mi ty naše povědomé české žabomyší války) byl naštěstí jen malou kaňkou na jinak skvěle uspořádané akci. V sobotu během dne jsme tedy navštívili několikrát oranžerii, abychom průběžně sledovali (mezi přednáškami), zda a jak se mění nabídka prodejců. Konkurence byla veliká, prodávané rostliny většinou téměř totožné, nebo nabídky hodně podobné. Tak tomu samozřejmě bylo i v neděli.

icps_54.jpgicps_55.jpg

Vlevo opuštěné stánky českých prodejců (vlevo); ostatní snímky jsou ze stánků holandských prodejců, ale na místě prodávali i z jiných zemí, např. Ch. Klein, A. Wistuba, T. Carow, S. McPherson....samozřejmě také třeba Mirek Srba

icps_56.jpgicps_57.jpg

Sobotní přednáškový maraton začal první změnou programu. Místo Stewarta McPhersona (který stále vyřizoval odbavení svých nových knih na celnici – tisk probíhal v Indii!, Carnivorous Plants and their Habitats) zahájil svou přednáškou o špirlicích a jejich pěstování Mike King (Sarracenia, Cultivation and Conservation). Provedl nás historií svého pěstování až po současný stav, kdy patří mezi největší pěstitele špirlic na světě.

icps_58.jpg

Mike King

Po něm už nastoupil Stewart McPherson, který nás zavedl mezi láčkovky Filipín (Nepenthes of the Philippines). Na svých cestách se mu podařilo spatřit na lokalitách mnoho místních druhů, některé se podařilo po letech znovuobjevit nebo dokonce objevit nové. Nyní to tedy vypadá tak, že počtem druhů se začínají Filipíny až nebezpečně blížit počtům druhů láčkovek. Borneo je do dnešní doby považována za centrum druhové variability láčkovek.

icps_59.jpg

Stewart McPherson

Po polední pauze, kdy jsme mohli všichni zase vyběhnout na čerstvý vzduch a na světlo (i když sobota docela propršela), začala jít svou přednáškou Madelaine Groves ještě blíže k hlavnímu tématu konference – Péče o zachování druhů „Ex Situ“ (Botanical Gardens, Conservation  of CP). Podrobně jsme se probrali problematikou CITES, ochrany, mezinárodních snah o udržitelné zachování druhů. Na přetřes při diskusi přišly samozřejmě i kontroverzní problémy, jakými je bránění legálnímu obchodu a přitom nedostatečnému postupu proti tomu ilegálnímu. Probraly se problémy legalizace rostlin atd. Madelaine je mimo jiné i mezinárodní komisařkou CITES. Probral se také Červený seznam (Red List of IUCN), nebo nová legislativa, mající nahradit, případně doplnit CITES – BDN.

icps_60.jpg

Madelaine Groves

Sobotní přednášky zakončil Adrian Y. Wartono popisem druhů láčkovek Jávy (Nepenthes species of Java). V průběhu přednášky jsme se také dozvěděli podrobnosti o založení KTKI – Indonéské společnosti pěstitelů masožravých rostlin) a jejich činnosti – mapování lokalit stávajících i nových druhů (N. gymnamphora, N. mirabilis, N. adrianii nebo N. sp. Salak).

icps_61.jpg

Adrian Y. Wartono

V sobotu večer probíhala hlavní slavnostní recepce, kde nejdříve došlo k podpisu mezi ICPS a sdružením botanických zahrad na programu záchrany a rozšiřování ohrožených druhů láčkovek (např. N. khasiana . Jak zajímavé je, že do tohoto programu jsou zařazeni i komerční pěstitelé, např. Robert Cantley a jeho Borneo Exotics! Něco naprosto nemyslitelného na české scéně, kdy si vždy skupina rádoby odborníků nevidí ani na špičku svého nosu a jakákoliv komerce jim zavání zločinem. Tito „odborníci“ si nějak neuvědomují, že bez těchto jedinců nebo organizací by byla příroda daleko více zdevastovaná. Mají totiž k dispozici techniku a know how, které umožňují rozmnožování dostatečného poštu rostlin během krátké doby. Jednak tak mohou naplnit požadavky trhu a jednak mohou být následně rostliny vraceny zpět do přírody. Je to dáno mimo jiné i tím, že se snaží vždy dobře popsat a uchovat rozdílné klony rostlin tak, aby byl genofond alespoň částečně zachován.

Večer byl opět úchvatný a pokračoval dalšími rozhovory s Andreasem Fleischmannem, Fernandem Rivadaviou, Robertem Cantleyem, Stewartem McPhersonem a Allenem Lowriem.

Přednáškový maraton byl v neděli završen posledními čtyřmi vystoupeními. První z nich věnoval Allen Lowrie zajímavému a stále ještě ne zcela prozkoumanému rodu masožravých rostlin – byblidům (Australian Byblis). I u těchto rostlin ještě nebylo řečeno poslední slovo, jak co se počtu druhů týká, tak co se týká pěstebních podmínek.

icps_63.jpg

Allen Lowrie se svým vnukem

Následoval Stewart McPherson s přednáškou, která dle mého názoru mohla celou konferenci zahajovat, pokud by ovšem nebyl Stewart zaneprázdněn odbavováním knih. Byla věnována objevování masožravých rostlin. Krásné a dobře shrnuté povídání i vývoji poznání a objevování masožravých rostlin za poslední 2 tisíce let.

icps_62.jpg

Stewart McPherson

Poslední pauza, poslední oběd....

...a pokračování v přednáškách zajistil Robert Cantley z Borneo Exotics, který se věnoval pěstování láčkovek ex situ (Nepenthes, Cultivation and Conservation) a problematice, která je spojena s popularizací pěstování masožravých rostlin a opětovně jsme se zde vrátili k obecné tematice ochrany, včetně CITES.

icps_64.jpg

Robert Cantley

icps_64a.jpg

Robert Cantley a Diana Wilson

Závěr patřil mistrům a mnou velmi očekávané přednášce, která naprosto splnila mé očekávání, protože byla věnována rostlinám, které velice obdivuji a se střídavým úspěchem i pěstuji – genlisejím. Fernando Rivadavia, který je znám jako člověk, který se zabývá například mexickými tučnicemi, jihoamerickými rosnatkami a bublinatkami a právě také genlisejemi. Jeho přednáška byla prvním komplexním taxonomickým přehledem druhů, odlišností, růstových podmínek, genomového řetězce a nového rozdělení genlisejí nejen do dvou subgenů, ale i do dalších tří sekcí (Genlisea Phylogeny). Tyto rostliny, vyskytující se v Africe a Jižní Americe žijí v rozličných podmínkách a vyznačují se také různými znaky, proto jejich dělení na subgeny Tayloria a Genlisea. Subgenus Genlisea se potom dělí do tří nových sekcí Genlisea, Africae a Recurvatae. Další novinky, včetně popisu nových druhů (v současné době již je počet druhů kolem 30, oproti ještě donedávna udávaným 22) se objeví příští rok v nové knize Andrease Fleischmanna „A Monograph of the Genus Genlisea“.

icps_65.jpg

Fernando Rivadavia

Akce to byla velmi vydařená, získané kontakty a informace jsou nenahraditelné a my jen doufáme, že se nám vše podaří zúročit i v dalších letech.

icps_66.jpg

Kamil Pásek, Allen Lowrie, Robert Cantley, Diana Wilson, Fernando Rivadavia a hromady vyplněných formulářů CITES...

Pondělní a úterní exkurze ve dvou holandských pěstírnách a na květinovém trhu jsme se již nezúčastnili a v neděli večer vyrazili na zpáteční cestu – o něco kratší a rychlejší. 1200 km přes Nizozemí a severní Německo nás nakonec zavedlo bezpečně domů a my se už těšíme na další podobnou akci, kterou by mohlo být EEE 2011 ve Velké Británii.

Aktualizováno ( [19.06.2011] )
 
< Předch.   Další >