CCPS arrow Informační servis arrow Akce a novinky arrow Akce arrow REPORTÁŽ ze setkání členů CCPS v Jizerských horách, 11.-13. června 2010 (1. část)
REPORTÁŽ ze setkání členů CCPS v Jizerských horách, 11.-13. června 2010 (1. část)
[09.07.2010]

Radek Kastner

Rok se sešel s rokem a tak nastal čas dalšího setkání členů naší společnosti. Jak se stalo dobrým zvykem, některý z jarních víkendů je vždy věnován exkurzím v zajímavém a nezvyklém přírodním prostředí, samozřejmě takovém, kde rostou i masožravé rostliny, a to vše vždy v doprovodu skutečných expertů na danou geografickou a ekologickou oblast.

Snažíme se také postupně navštěvovat značně odlišné oblasti výskytu nejen masožravých rostlin a v průběhu let si tak zmapovat i nejvýznamnější a nejzajímavější oblasti v České republice. A tak po jihočeských rovinách a rybnících přišlo na řadu horské prostředí Jizerek, značně odlišné, ale stejně zajímavé.

Setkání se uskutečnilo přes víkend 11.-13. Června (od pátku do neděle). Přístřeším se nám stala skvěle umístěná a vybavená chata ŘLP v Albrechticích v Jizerských horách.

1.jpg
Skupina u viklanu, nic netušíc o nadcházejícím...
(Foto Dalibor Kantoš)

Většina z nás dorazila již v pátek večer, kdy po velmi horkém týdnu bylo večer v Albrechticích ještě 28 °C. To nám nahánělo poněkud hrůzu, vzhledem k tomu, že nás v sobotu měl čekat dálkový pochod Jizerskými horami a jejich krásami. Pro jistotu jsme šli večer obsadit jednu z několika (dvou) místních hospod/restaurací a snažili se doplňovat potřebné tekutiny pro zítřek aktivně již první večer. Aby nás jen tak síly neopustili, zajedli jsme vše místní stravou. Rád bych napsal ceny mírné – obsluha dobrá, ale spíš to vypadalo, že na „…takový nával tady nejsou zvyklí…“ a místní servírka hledala minimálně hodinu vnitřní klid a vyrovnanost a to až do chvíle, kdy konečně pochopila, že zde přece jen asi něco utratíme…

Cestu zpět na chatu jsme si zpříjemňovali zpěvem bojových a pochodových písní, což musel být pro místní obyvatele v tuto noční hodinu nečekaný zážitek.

2.jpg5.jpg

Parkoviště pod Bukovcem a část výpravy

V sobotu brzy ráno jsme nasedli do aut a vyrazili směrem Desná – Kořenov – Jizerka. Auta jsme nechali na placeném parkovišti u restaurace nedaleko Bukovce a malé obce Jizerka. Na stejném místě jsme se také potkali s naším průvodcem z AOPK, Mgr. Šnytrem. Po krátké úvodní rozpravě a prvotních informacích jsme vyrazili na horskou tůru. To jsme ještě nevěděli, jaký pochod většinu z nás čeká. Naštěstí teplota byla výrazně mírnější než předchozí týden a tak jsme nakonec všichni přežili.

2a_bukovec.jpg2a.jpg

Bukovec a upolínová louka

Vyrazili jsme po naučné stezce kolem Bukovce (1005 m. n. m.) směrem k osadě Jizerka, která byla kdysi nejen v okolí známa svými sklárnami. Plni energie jsme ještě kráčeli kolem Pralouky (kde je vegetace blokována výraznými sněhovými spady)pod Bukovcem a kolem Upolínové louky, kde jsme mapovali první zajímavé rostliny. Náš průvodce nezklamal a byl schopen odpovědět na všechny naše botanické dotazy. Pokud případně nevěděl, okamžitě vytáhl botanický atlas a botanickou lupu a za chvíli bylo jasno. Na zmíněné lokalitě jsme mohli sledovat s odborným výkladem např. kuklík potoční (Geum rivale), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), přesličku poříční (Equisetum fluviatile) s dutou lodyhou, kýchavici lobelovu (Veratum lobelianum) a samozřejmě upolíny evropské (Trollius altissimus). Louka je udržována kosením, vzhledem k tomu, že na rozdíl od minulosti, není již pravidelně spásána.

2b_preslicka.jpg2d_prstnatec.jpg

přeslička poříční (Equisetum fluviatile); prstnatec májový (Dactylorhiza majalis)

2e_kychavice.jpg2f_upolin.jpg

kýchavice lobelova (Veratum lobelianum); upolín evropský (Trollius altissimus)

2c_kuklik.jpg

kuklík potoční (Geum rivale)

Další naše cesta vedla přes osadu Jizerka, kolem restaurace Pyramida a samotného obelisku před ní, který byl postaven na památku spuštění první sklárny ve zdejší obci. Budova jedné ze skláren zde stále stojí a je využívána jako restaurace.

3.jpg4.jpg

Výprava pozorně naslouchá svému průvodci, nevím, jak to bylo možné, ale ne a ne zachytit všechny přítomné vždy na jeden snímek... (na levé fotografii v pozadí soustava budov patřící bývalé sklárně)

6.jpg6a.jpg

Restaurace Pyramida, před kterou stojí onen obelisk (foto vlevo); architektura osady Jizerka

Potom jsme se již kolem Safírového potoka přiblížili k první lokalitě s masožravými rostlinami. Díky našemu průvodci jsme se dostali přímo až do samého centra rašeliniště Jizerka. Cestou k tomuto rašeliništi, ale potom také vlastně po celou dobu, nás provázel hojně kvetoucí sedmikvítek evropský (Trientalis europia). Po krátké chůzi rozvolněnou klečí jsme dorazili na Klugeho louku. Je to rozsáhlá, podmáčená oblast – rašeliniště.

9.jpg10.jpg

Detailní pohledy na povrch Klugeho louky

Na tomto místě jsme se od průvodce mimo jiné dozvěděli rozsáhlé informace o tom, jak probíhal a probíhá projekt na záchranu a udržení této lokality. 3 roky probíhalo rozsáhlé monitorování oblasti, mimo jiné i s přesným měřením sklonu louky, srážek, výšky vodní hladiny. Další dva roky probíhal také fytocenologický průzkum, kdy byly na louce vytyčeny čtverce a v nich sledovány druhy a množství jednotlivých rostlin. K realizaci byla přizvána také technická fakulta univerzity, která připravila tu část projektu, která se zabývala správným a přesným udržením vodní hladiny v několika výškových stupních pomocí dřevěných přehrážek. Přesně toto je způsob, jakým mají probíhat citlivé zásahy do zvlášť významných přírodních oblastí. Perfektní příprava, dokumentace, technické provedení, minimální lidský impakt. Tato část výkladu patřila vůbec k nejzajímavějším informacím.

15.jpg16.jpg

Dřevěné přehrážky umísťované na místa podle výsledků dlouhodobého průzkumu a výsledků studie

Na daném území se vyskytovalo velké množství rosnatek okrouhlolistých (Drosera rotundifolia) a samozřejmě další mokřadní, rašeliništní či bahenní rostliny. Mezi nimi také vřesovec čtyřřadý (Erica tetralis), šicha černá (Empetrum nigrum), která roste na rašeliništích na rozdíl od šichy oboupohlavné (Empetrum hermaphroditum), která se vyskytuje na skalách. Z dalších rostlin to byly např. blatnice bahenní (Scheuchzeriaceae rudolphi), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum, se známým kulovitým chomáčem) a suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium, rostoucí ve větším vlhku a mající chomáč více protáhlý a neuspořádaný), suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum).

11.jpg12.jpg

Drosera rotundifolia

17.jpg18.jpg

Další části Klugeho louky

13.jpg24.jpg

Krásné horské prostředí; náš průvodce brilantně vyhledává druhy rostlin a jejich odlišnosti v botanickém atlasu

Další část cesty nás přes rašeliniště a následné lesní cesty, nebo lesní podmáčené plochy na úbočích hor, zavedla k pěkné vyhlídce u kamenného viklanu.

25_viklan_2.jpg25_viklan.jpg

Siesta u viklanu a samotný viklan

Nejen že jsme si vyzkoušeli, že své jméno nezískal náhodou, ale také jsme zdejší nádhernou vyhlídku využili pro fotografování, stejně jako o něco později, kdy jsme se vyšplhali na Pytlácké kameny a měli možnost odtud spatřit velkou část Jizerských hor (včetně nejvyšší hory – Smrk, 1124 m. n. m.) a také rašelinišť. Cestou jsme narazili na různé druhy ostřic a dalo je práci určovat (Carex sp., ostřice mají trojhranný stvol) a také třeba na plavuň vidlačku (Lycopodium clavatum).

28.jpg29.jpg
Pytlácké kameny a veselá cesta dolů...

Jizerské hory značně utrpěly nevhodnými zásahy v minulosti a osazením nepatřičnými dřevinami (převážně rozsáhlými smrkovými porosty). Vysazovat se zde však zkoušela například i borovice pokroucená (Pinus contorta).

Přes další rašeliniště v údolí řeky Jizery jsme se dostali až k jejímu toku, který tvoří hranice mezi Českem a Polskem. Tady jsme si alespoň na chvíli odpočinuli a naše expedice se následně rozdělila na dvě téměř stejně veliké části.

30.jpg32.jpg

Další z podmáčených luk a zasloužený odpočinek u chladného toku Jizery

První část, neholdující dlouhým pochodovým cvičením za slunečného počasí v horách se vypravila s naším průvodcem pomalou chůzí (jak jsme se později dozvěděli, i tak celkem dobrodružná a náročná cesta) zpět k parkovišti pod Bukovcem. Zbývající část expedice vyrazila do Polska, aby nalezla „nedaleké“ rašeliniště, které osidlují Drosera rotundifolia, Drosera anglica a Drosera × obovata.



33.jpg34.jpg

Malebná zákoutí řeky Jizery

Po několikanásobné překonání toku Jizery a bojem s klečí, na podmáčených loukách, při hledání turistické cesty se nám nakonec podařilo rašeliniště dosáhnout. Byla to taková sladká odměna a rozhodně zajímavý zážitek, vidět tyto tři druhy růst pohromadě. D. rotundifolia rostla na nejsušších místech – na vrcholech rašeliníkových bultů, D. anglica na místech o něco sušších – většinou na okrajových nebo bočních částech bultů a D. × obovata na místech nejnižších a nejvlhčích, hlavně na čisté, nezarostlé rašelině.

36.jpg38.jpg

Nebezpečně se houpající plocha rašeliniště (vlevo); Drosera rotundifolia

39a_angl.jpg40_obov.jpg

Drosera anglica; Drosera × obovata

Po návštěvě polského rašeliniště jsme vyrazili na dlouhou, úmornou a nekončící cestu zpět na parkoviště pod Bukovcem. Narazili na majku (Meloe decorus), velice zajímavý druh hmyzu, který klade velké množství vajíček, z nichž se líhnou larvy. Ty vylézají na kvetoucí rostliny a nechají se z něj hmyzem odnášet. Jejich cílem jsou však hlavně divoké a samotářské včely, které si je odnesou do hnízda. Larvy se zde potom živí pylem a larvami včel. Majky také obsahují jed kantaridin, tvrdí se, že může být afrodisiakem.

41.jpg42.jpg

Zátočina Jizery se strženým břehem rašeliniště, tady jsme mohli sledovat jednotlivé obnažené vrstvy rašeliny, které se ukládaly stovky a stovky let a na snímku vpravo zmiňovaná majka

Po celodenním pochodu čítajícím 23,5 horských kilometrů, jsme nakonec dosáhli čekajících vozidel a tak, jak části výpravy docházely, postupně se vyprazdňovalo i parkoviště. Večer jsme zakončili ve stejné hospodě jako v pátek, hladoví, žízniví a pokryti prachem cest. Sotva jsme dorazili, spustil se blahodárný Lijavec. 

Většina vysílených účastníků se snažila usnout, aby nabrala další síly před nedělní vycházkou. Vycházkou ve srovnání se sobotním dálkovým pochodem. Část účastníků však nalezla ještě síly k povídání o masožravých ze všech kontinentů.

Neděle se, i přes časné vstávaní, stala odpočinkovou záležitostí s procházkou slabých 8-9 km. V pohodovém tempu jsme vyrazili na veřejně přístupná rašeliniště nedaleko Smědavy. Prvním z nich bylo horské vrchoviště Klečové louky, které se táhne na ploše 7,5 ha. Toto místo je také evropským rozvodím mezi Baltským a Severním mořem (Bílá Smědá a Bílá Desná). Velká klečová louka je z větší části porostlá klečí, Malá Klečová louka je téměř celá zarostlá klečí. Jelení louka je otevřeným vrchovištěm s lemem kosodřeviny. Odlišná je Smrčková louka, kde kosodřevina chybí a je zastoupen srmk. Z rostlin se zde vyskytují rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), blatnice bahenní (Scheuchzeriaceae rudolphi), ostřice mokřadní (Carex limosa), šicha černá (Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) nebo klikva bahenní (Oxycoccus palustris).

43.jpg44.jpg

45.jpg46.jpg

Cestu po rašeliništích jsme zakončili na rašeliništi Na Čihadle (970 m. n. m.). Rozloha rezervace je 3,5 ha a je také evropským rozvodím (Černý potok/Baltské moře, říčka Jedlová/Severní moře). Na rozdíl od jiných jizerskohorských vrchovišť zde kleč nahradily staleté, zakrslé smrky. I zde se vyskytuje rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), vlochyně bahenní (Vaccinium Uliginosum), šicha černá (Empetrum nigrum), ale také ostřice mokřadní (Carex limosa) nebo ostřice chudokvětá (Carex Pauciflora), suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum)nebo blatnice bahenní (Scheuchzeriaceae rudolphi).

47.jpg48.jpg

49.jpg50.jpg

Na parkovišti v restauraci jsme v klidu poobědvali a vyrazili na zpáteční cestu v očekávání věcí příštích. Naše osádka se však na zpáteční cestě ještě stačila zastavit doma u Richarda Pichla doma a tak jsem měli možnost prohlédnout si jeho sbírku masožravek, které všechny pěstuje ve sklepních prostorách za umělého osvětlení a zvláště heliamfory jsou opravdu výstavní kusy.

53.jpg54.jpg

52.jpg51.jpg

Byla to prostě taková pěkná tečka za tím naším případem. Opakuji, byla to prostě taková pěkná tečka za tím naším případem.

PS – Cimrmanův herbář jsme sice nenalezli, zato byl na každém kroku patrný dopad výbuchu jeho semenné banky na pestrost květeny Jizerských hor. 


Foto©Radek Kastner a Dalibor Kantoš
Aktualizováno ( [19.06.2011] )
 
< Předch.   Další >