CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Reportáž z cesty: Splinter Hill Bog (Alabama), časné léto 2010 (1. část)
Reportáž z cesty: Splinter Hill Bog (Alabama), časné léto 2010 (1. část)
[02.07.2010]

O: Och, to mluvíte o území Sarracenia leucophylla!

Vzhledem k tomu, že jsme měli na přelomu jara a léta 2010 dva volné týdny, vyrazili jsme s Beth na dovolenou do západní Floridy. Po několika dnech jsme udělali krátkou odbočku na sever do Alabamy, abychom navštívili Splinter Hill Bog.

Cesta:
Pokud jste nečetli mou předchozí reportáž, tady je krátký souhrn: Beth a já jsme trávili dva týdny na západě Floridy. Program pro sedm dní plánovala Beth (obvykle jsme sledovali život v divočině) a zbývajících sedm dní byly podle mého výběru (obvykle věnované hledání rostlin). Naštěstí, pro klid naší dovolené, místa s nedotčenými komunitami původních rostlin neustále podporují velké populace divoké zvěře.

Pouhý den a půl z naší dovolené byl věnován navštěvě Splinter Hill Bog v Alabamě. Ale je to tak ohromující místo, že si zaslouží vlastní reportáž.

mapus21.gif

Polygala lutea

polyglutea001.jpg

Přijeli jsem od Eglin Air Force Base a dorazili jsme na pozemek určený k parkování pro návštěvníky Splinter Hill Bog asi hodinu před západem slunce. Zatímco já předpokládal, že se zde sejdeme s našimi přáteli, bylo to zcela opuštěné a tiché místo. Naštěstí byl signál mobilního telefonu dostatečně silný na to, abychom s Beth, po pár vysvětlujících telefonátech, mohli zastavit u farmy, která slouží jako operační budova pro Splinter Hill Bog. Tam jsem se setkali s našimi přáteli Brianem Barnesem (International Carnivorous Plant Society, ředitel ochranářských programů) a Keithem Tassinem (The Nature Conservancy; TNC).

Splinter Hill Bog je vlastněn TNC a obsahuje to, co je pravděpodobně nejkvalitnějším pozůstatkem populací S. leucophylla na světě. Neuvěřitelná nádhera Splinter Hill Bog má poněkud nahořklou pachuť. Zrcadlí totiž ohromné množství lokalit S. leucophylla, které již byly zničeny.

The International Carnivorous Plant Society začalo partnerství s TNC (Alabama) pod mým vedením ochranných projektů v roce 2008. Od té doby, co Brian Barnes převzal tento post, podařilo se mu s programem udělat pravé zázraky. Bylo ctí cestovat po lokalitě právě s Brianem a Keithem Tassinem. Bože, dělají opravdu důležitou práci!

Jakmile jsme ten večer dorazili, a také po nezbytném uvítání (a Bethině případě šlo o první setkání), všichni čtyři jsme okamžitě usedli, abychom se nadlábli velkých kusů masa, které by určitě byly dostatečné i pro Freda Flintstona. Život byl skvělý.

To však okamžitě vynahradilo to, že někde během cesty Beth někam založila ochranný kryt na 50 mm makro čočku. Tato cesta si vybrala svou daň na našem vybavení – přišli jsme o...
dvě krytky čoček;
pádlovací rukavici;
Bethiny sluneční brýle na lékařský předpis;
a...Beth zničila svůj drahý digitální fotoaparát, když ho vzala sebou do bahnité vody při pádu do jezírka, kde rostly špirlice!

Rostlina výše, Polygala lutea, je rostlinou, kterou vždy rád vidím, protože její spatření vždy navozuje skvělý čas strávený v divočině na Jihovýchodě. Je tím krásnější, čím se na ni díváte z větší blízkosti!

Drahý bože!!

sarraleuco031.jpg

Měl jsem v úmyslu, že zaspím, ale následujícího rána jsem byl vzbuzen mým fotoaparátem před rozbřeskem. Proč? Zůstával jsem v domě, který byl umístěn v matici mokřadů, vyplněnou masožravými rostlinami. A ráno bylo nádherné. Jak jsem řekl Keithovi, potřebovalo by to fotografa s velmi zvláštními schopnostmi, aby zde dokázal vyfotit škaredý snímek! Naplnil jsem svou 2GB paměťovou kartu podívanou, která převyšovala mé očekávání.

Nebudu vás nutit prohlédnout si všechny snímky, ale pokud chcete, zde jsou další fotografie z jiných úhlů.

Jiná část mokřadu.

Blíže k rostlinám.

Proklatá krása!

sarraleuco030.jpg

Za použití makro objektivu 50 mm jsem pořizoval jeden snímek nekonečných polí špirlic za druhým....

Znovua znovua znovua znovu

Hovořící láky

sarraleuco032.jpg

Toto je pravděpodobně má nejoblíbenější fotografie ze Splinter Hill.

Pár osobních maličkostí. Když jsme se s Beth brali, naše svatební barvy byly červená a bílá, aby ladily s láčkami Sarracenia leucophylla. Na naší recepci byl středobodem každého stolu velký květináč se Sarracenia leucophylla – se zasazenými rostlinami, žádné uřezané láčky.

Sarracenia leucophylla vytváří během roku dva soubory láček. Podzimní láčky mají tendenci být větší a více okázalé, takže jsme se s Beth brali na podzim. Podivíni nebo co?

Tady je dalí pohled s vertikální kompozicí.

Orchididej!

cleisbifar001.jpg

Zatímco jsem s Brianem fotografoval, Beth pozorovala ptáky (obzvláště si užívala pohled na pářící se pár vrabců Bachmanových - Aimophila aestivalis/strnádka borovicová, pozn. překl.) a Keith pobíhal kolem jako honicí pes. Našel pár orchidejí: Pogonia ophioglossoides a nějaký druh Calopogon, možná C. tuberosa nebo C. pallida.

Občasně jsem se zmiňoval Keithovi, jak moc miluji Cleistes. Mám je opravdu rád, protože Cleistes divaricata byla první orchidejí, kterou jsem na Jihovýchodě spatřil a to na mé vůbec první cestě, kterou jsem vykonal na nějaký mokřad před mnoha a mnoha lety.

BLAM, jakoby kouzlem, Keith ji během okamžiku pro mě vyčaroval - roztomilou Cleistes bifaria hned vedle mne!

Tady je ve vertikální kompozici.

Další druhy!

sarrapsitt022.jpg

Jak jsem se již zmínil, Splinter Hill zahrnuje na svém území množství mokřadů a každý z nich má rozdílný charakter. Na tomto průsaku na úbočí kraluje zcela Sarracenia psittacina. Rostla zde obzvlášť dobře díky nedávnému požáru, který zde řídil Keith.

Toto je způsob údržby lokalit, který pomáhá zajišťovat ICPS!

Brian při práci

salviasound14.jpg

Beth pořídila tento Brianův snímek ve chvíli, kdy pořizoval nahrávku špirlic.

Brian zde dokumentuje zvláštnost – křížence mezi Sarracenia leucophylla a Sarracenia flava var. rugelii. Doposud, přesto že prošel každý metr Splinter Hill, Keith nikdy nespatřil na tomto území žádnou z variet Sarracenia flava!

Bláznivé! Že by byla Sarracenia flava místně vyhubena? Nebo Keith pouze něco přehlédl? Nebo je zde populace mimo rezervaci, ale zároveň v doletu nějaké velmi svalnaté včely?

Frustrace, a prvotřídní

sarraalab2008.jpg

Keith nás potom zavedl do oblasti, kde rostlo mnoho jedinců Sarracenia alabamensiswherryi subsp. (= Sarracenia rubra subsp. wherryi).

Tady jsou poněkud blíže.

Uvědomte si, že Bethin fotoaparát byl zničený, ale oba dva jsme fotografovali, protože jsme si půjčovali můj fotoaparát a střídavě měnili mou a její paměťovou kartu. Naneštěstí hned poté, co jsem vyfotil tyto snímky, jsem zjistil, že nemohu najít mou 2GB paměťovou kartu...karta, kterou jsem celé ráno plnil snímky byla pryč.

Má...má karta byla pryč.

Prohledával jsem kapsy, díval jsem se po zemi, prohledával jsem kapsy Beth, díval jsem se pod jazyk, překontroloval jsem poslední tři místa, na kterých jsme byli.

Karta byla pryč a s ní všechny mé fotografie Sarracenia leucophylla a orchidejí z dnešního rána.

Byl jsem, dalo by se říci, poněkud vyvedený z míry. Má celodenní námaha se tak smrskla pouze na pár snímků S. psittacina a S. alabamensis subsp. wherryi. Málokdy se dokážu rozčílit, ale toto byla chvíle, kdy se tak stalo.

Potřeboval jsem chvíli času o samotě. Naštěstí mí společníci to pochopili a nechali mne samotného v mých bouřkových mracích.

Startujeme od začátku

drosetracy009.jpg

Jakmile jsem znovu získal svou vyrovnanost, naskočili jsme do našich aut a zamířili k jedinému místnímu občerstvení – k lahůdkám v koutě místní benzinové stanice.

Objednávka sendvičů byla zábavná. Mám plochý přízvuk středozápadu USA, šmrncnutý desítkou let strávených v Arizoně a Kalifornii. Takže jsem se bavil, když mi jihoalabamská žena, připravující mou náhradní stravu, řekla, že mi bylo díky výraznému přízvuku špatně rozumět.

Zpět v domě, jakmile jsem zkonzumoval svůj sendvič, dva litry vody a pár piv, se mi vrátil můj cit pro realitu. Takže jsem ztratil své ranní snímky – no a co? Naplánoval jsem si jednoduše jejich znovupořízení na parný večer. A teď, s přicházejícími odpoledními mraky nad mou hlavou, bylo mé poslání jasné – mohl bych obnovit všechny své snímky tvrdou prací během velkého odpoledního horka. Ano, smrděl bych jako prase, ale nebylo zde nic, co by zastavilo mou zarputilost v získání toho, co jsem ztratil.

Takže jsem to učinil. Všechny snímky, které jsem vám zde ukázal, byly ve skutečnosti pořízeny odpoledne, během magických okamžiků, kdy slunce obklopoval lem mraků.

Začal jsem práci snímkem Drosera tracyi. Je to neskutečně těžce fotografovatelná rostlina, díky nutnosti nalézt tu pravou hloubku ostření snímku. Zcela jasně jsem u tohoto snímku neuspěl – v záběru je příliš rozsáhlé pozadí.

No dobře...aspoň něco k přepracování při mé další cestě na Jihovýchod.

Portrét láčky

sarraleuco047.jpg

Bylo to na počátku sezóny, takže poškození způsobující můry rodu Exyra teprve začínalo. Ale jak jsem připravoval tuto fotografii, všimnul jsem si něčeho jiného, co bylo viditelné celý den, ale čemu jsem nevěnoval dostatečnou pozornost.


Podívejte se na velké, otřepené díry v láčkách.

Copak tohle způsobuje? Papír produkující vosy? Viděl jsem takové vosy v S. jonesii, jak jsem informoval o své expedici v roce 2007Byl to stejný problém?

Zíral jsem do nitra takto poškozených láček, neviděl jsem žádné larvy. Ani jsem nebyl schopen uvést to do souladu s přítomností nebo absencí larev Exyra nebo jimi způsobeným poškozením.

Pořád nemám uspokojivou odpověď.



Page citations: personal observations.

Revised: June 2010
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [03.07.2010] )
 
< Předch.   Další >