CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Zpráva z výletu: Louisiana a Mississippi, 2005 (1. část)
Zpráva z výletu: Louisiana a Mississippi, 2005 (1. část)
[03.04.2010]

O: Zkraje roku 2005 jsme má úžasná žena a já byli na dovolené v Louisianě, Mississippi a Alabamě. Velké kusy cesty byly věnovány New Orleans, kde jsme sytili naše hudební touhy posloucháním jazzu a krmili se až do těžké strnulosti; čas jsme také trávili sledováním ptáků na Gulf Islands (byl čas migrace na sever). Ale strávili jsme i nějaký čas na lokalitách masožravých rostlin. Tato část světa je centrem výskytu Sarracenia alata, takže ty byly na vrcholku našeho seznamu…

mapus08.gif

Sarracenia alata s dýškem, 2005

Výlet:

V dubnu roku 2005 jsme Beth a já cestovali do New Orleans nabažit se jídlem a hudbou. Takže vás žádám, abyste začali tuto retrospektivu tím, že si představíte tři dny jídla, jídla a jídla: Acme Oyster Company, Praline Connection, Cafe du Monde, Emeril’s, Felix’s a tak dále. Když jsme nejedli, tančili jsme na jazzovou hudbu a nekonečně se procházeli francouzskou čtvrtí a různými jinými okrsky v zoufalé snaze znovu nalézt chuť k jídlu na další monumentální chod. Nevyhnutelně jsme se nalezli ve stavu přeplněnosti, omámenosti, a potřebovali jsme přestávku. Takže jsme se stáhli do bezpečné vzdálenosti k Lake Pontchartrain mezi New Orleans a našimi nafouklými břichy. Dívat se po živočiších a rostlinách bylo nezbytné, abychom se ozdravili a obnovili naši stravovací rovnováhu.

Jihovýchodní Louisiana a obzvláště jižní Mississippi zahrnuje velkou část akčního rádiu Sarracenia alata. Přestože má pěkné, vzpřímené láčky, tento druh není moc výstavní a možná je díky tomu podceňován. Ale jak víte z názvu mé domény, já mám špirlice opravdu rád, a tak jsem byl rozjařen z vyhlídky na návštěvu posledních skvělých míst pro S. alata. Zatímco většina fotografií zde jsou fotky masožravých rostlin rostoucích na vnitrozemských lokalitách, ke konci této foto-eseje budu servírovat malé dýško -  několik obrázků masožravek, které jsme viděli na pobřeží.

P.S. toto vše se odehrálo asi čtyři měsíce před hurikánem Katrina. Lokality zobrazené na prvních deseti a posledních sedmi obrázcích byly těžce zaplavené.

Utricularia radiata:

utricradia006.jpg

Příběh začíná den poté, co jsme opustili New Orleans. Beth a já jsme sledovali ptáky v údolní nivě mokřin listnatých lesů Pearl River Basin, doufajíce, že obnovíme normální hladinu cukru v naší krvi. Byli jsme veselí na duchu, protože hmyz byl na tolerovatelné úrovni a viděli jsme ptáky nové pro oba z nás (kukačka dešťová byla obzvláště vzrušující).

Další na naší agendě bylo zajet ke Covingtonu v Louisianě a utábořit se v jednou ze státních parků. Museli jsme si pospíšit, pokud jsme se chtěli na místo dostat před západem slunce. Běda za vyrušení. Nejdřív jsem našel zamoření nepůvodní rostlinou, která vypadala znepokojivě jako Salvinia molesta, a zabralo mi nějaký čas odstranit rostlinu, aniž bych zapadl do bahna. K mé nelibosti Beth dala najevo, že neměla zájem plavat špínou místo mě. Ukázalo se, že rostlina byla méně škodlivá Salvinia minima, takže jsme šli svou cestou. Zpět na trase (Beth pospávala), byla nutná další zastávka, když jsem zahlédl nějaké podezřelé žluté květy v přerušovaných odvodňovacích příkopech lemujících silnici. Á, Utricularia radiata, rostlina, kterou jsem předtím viděl jen jednou na předchozím výletě na poloostrovní Floridu. Velmi pěkné! Pěkná malá potvůrka, že? (Zde je další fotografie tohoto květu, pro vaše potěšení.)

Po prozkoumání této rostliny jsme skočili zpět do auta a pokračovali na naší cestě k Covingtonu. I když denní světlo docházelo, museli jsme udělat několik dalších zastávek. Nemohli jsme si pomoci; i ve vysoké rychlosti a za soumraku, květy Sarracenia alata v příkopu byly vidět a vábily. Takže jsme podlehli, a jako bonus našli Drossera capillaris.

Wow, tři druhy, a to jsme je ani nehledali. Všechna znamení byla příznivá. V této chvíli jsme nevěděli o překvapení, které pro nás chystala noc.

Zárodečné plováky:

utricradia009.jpg

Utricularia radiata je jedna z několika druhů bublinatek, které vytváří zajímavé sady plováků na květenstvích. Jediný další americký druh, který to dělá, je mnohem větší U. inflata. Tady můžete vidět sadu plováků v rané fázi vývoje. V této fázi je struktura jen asi 1,5cm velká.

Tyto fotografie byly pořízeny skrz stěnu pětilitrového akvária, se kterým vždy cestuji, pokud se nacházím v teritoriu bublinatek. Cože? Vy necestujete s akváriem? Jak podivné. Podporuje to zajímavé konverzace s personálem u odbavení na letištích.

Jak jsem říkal, snažili jsme se dostat do státního parku včas, abychom mohli postavit stan. Ale po všech našich vyrušeních nás noc chytila stále daleko od našeho cíle. Najít kemp začínalo znít komplikovaně. Potom na čelní sklo začaly dopadat dešťové kapky. Začali jsme si pohrávat s myšlenkou najít hotel místo stavění stanu.

Tady je měchýřkatá fotografie Utricularia radiata; ti, kteří studují tento rod, ocení pravidelné dichotomické větvení listů viditelné dokonce i na těchto mladých listech.

Vlasaté!

utricradia010.jpg

Je tohle fotografie korálového polypa nebo mořské medúzy? Vypadá to tak! Tato plovoucí struktura se blíží k dospělosti – má asi 2,5cm v průměru.

Blesk se zavlnil v oblačné, nestálé obloze. Dešťové kapky houstly a dělaly hlasité plesk! plesk! zvuky, jak jsme jeli. Strávit noc stanováním znělo zoufale. Motel byl žádoucí.

Velmi zajímavá struktura:

utricradia011.jpg

Tento vyspělý plovák má šest ramen. Normálně jsou takovéhle plováky na vodní hladině, ale já jsem tenhle stáhl trochu pod vodu, abych se vyhnul odleskům na hladině. Tady je jiná fotografie, focená shora (odstranil jsem květ, abych tuto fotografii pořídil).

Záplava:

usa-la001.jpg

Vyrazili jsme brzy a navštívili několik lokalit, z nichž nejpamětihodnější byla ta spravovaná The Nature Conservancy. Tato lokalita 1 má několik set akrů, s částí přístupnou po dlouhém chodníčku.

Nejprve musím okomentovat skvělé značení rezervace – bylo informativní, přesné a zábavné, s bizarním nádechem někde mezi „The Savage Garden“ Petera D’Amata a epizodou „The Jetsons!“ Nejen to, ale panely citovaly jak doménu ICPS, tak mou vlastní. Lichotka zajistí dobrou recenzi!

Les byl asi pod stopou vody, a květiny normálně terestrické byly ponořené. Velká voda byla prý následkem deště z předchozí noci. Jay Lechtman mi řekl, abychom se podívali po Sarracenia psittacina, ale ty musely být schované ve vodě (neviděli jsme žádné jejich květy vykukující z vody). Bouřlivá voda na některých místech tekla celkem rychle – ještě jsme o tom nevěděli, ale záplavy byly teprve na začátku…

Po našem úvodním prohlížení jsme si koupili oběd v blízkém obchodě s potravinami. Dal jsem si sendvič muffaletta, Beth si objednala bagetu oyster po-boy. (Zkuste říct oyster po-boy desetkrát rychle). Občerstveni jsme se vrátili na chodníček. Voda se stala hlubší a chodníček byl nyní jen asi 30cm nad záplavovou vodou. Beth začala studovat barvu vody v zaplaveném lese, zatímco já jsem hledal věci k fotografování.

1 Pokud mi zaměstnanci rezervace nedovolí, neodhalím jméno lokality, i když má chodníček a značení.

Rosnatka:

drosecapi1007.jpg

Tento malý chlapík, kterého jsem našel, je samozřejmě Drossera capillaris. Jen abych se ujistil, prozkoumal jsem palisty několika listů (tento detail může pomoci u obtížných případů). Toto není moc dobrá fotografie, ale zabralo mi věčnost, než jsem jí pořídil, protože i když jsem měl správnou expozici, kompozici, a objektiv připravené, musel jsem dlouho čekat, než jsem ji mohl vyfotit, protože rezaví mravenci se všude motali, a já je prostě nechtěl na své fotografii. (Na listech můžete vidět několik mrtvých mravenců, mňam mňam.) Nakonec jsem nalezl moment, kdy všichni ti zrzaví mravenci byli pryč ze záběru. Malé bestie.

Tohle byl poslední snímek mého filmu a další filmy jsem měl v autě. I když bylo vzdálené jen pět minut, bylo to iritující a nechám vás představit si ty nadávky, které následovaly. Takže jsem se cákal cestou po travnaté cestě zpět k autu. (Teď už po kotníky ve vodě, silnice byla suchá, když jsme přijeli – hladina záplavové vody se zvedala!) Zavolal jsem Beth svojí vysílačkou a říkal jsem jí o té záplavě a skoro jsem šlápl na vodního hada (Nerodia sp.) Ne, nebyl to jedovatý ploskolebec, ale stejně to bylo nepříjemné překvapení. Myslím, že moje slova, která se dostala k Beth, byla „Opravdu, voda začíná být uá-SH-ACK!!! (*click*)“

Květy!

sarraalata001.jpg

Ale dost toho rozptylování: tady je to, co jsem hlavně přijel shlédnout – Sarracenia alata! Teď si vzpomeňte, že jsem byl v přírodní rezervaci a nesměl jsem sejít ze stezky. Takže tato fotografie mi evokuje tuto lokalitu – krásné rostliny, ale trochu mimo dosah.

Díky těmto květům rostliny opravdu vyčnívají. Pokud chcete zkoumat špirlice, období kvetení je pro to skvělá doba, když láčky nevypadají nejlépe. Rozhodl jsem se mačkat svou GPS tak často, jak budu moci, abych zaznamenal lokality Sarracenia alata. Nepochybně se sem někdy v budoucnosti vrátím, a tentokrát budu znát místa, která navštívit.

Do háje, ti pitomí mravenci byli se stoupající vodou zuřivější (jejich hnízda byla zaplavována), a v důsledku toho se začali všude hemžit, i daleko od svých mravenišť. AU! AU! AU! Jednou za čas se vždycky dostanou skrz vaši ponožku opravdu silným kousnutím. AU! AU! AU!

Bližší pohled:

sarraalata009.jpg

Našel jsem další sadu květů, tentokrát na okraji stezky. Ty zřetelné krémové květy a žlutavé květy jsou velmi pěkné, pro mé oči nejkrásnější znak druhu. Možná, že tento výlet nakonec nebyl tak špatně načasován. (Tady je jiný pohled na květy.)

Jak jsem se potuloval kolem, všiml jsem si, že voda dále stoupala. Hladina, která mi byla předtím po kotníky, nyní sahala k mým lýtkům. Fakt, že takovéto vzedmutí se dělo na velké ploché lokalitě, byl monumentem vší té vodě, která napršela noc předtím!

Zjistil jsem, že zrzaví mravenci omezili své skotačení1 na několik vyvýšených míst, která zatím nebyla zaplavena. Protože jsem už byl unaven z jejich ometání z mých nohou, omezil jsem se na místa, která byla pod několika cm vody. Tato strategie, jak jsem měl zjistit, byla jen částečně úspěšná.

1 Skotačení, chápete? Skotačení?

Pěkná láčka:

sarraalata011.jpg

Zatímco většina láček Sarracenia alata bylo stále nedospělých, několik raných rostlin, jako tato, měly láčky dobře vyvinuté. Toto je typický příklad rostliny – většinou zelená s vertikálním primárním žilkováním a s velmi málo (nebo žádnými) sekundárními (horizontálními) žilkami, které spojují ty horizontální. Nevím, jak bude tato láčka vypadat za několik měsíců – může zůstat světlá, může mít více žilek, může si vyvinout pruh na hrdle, nebo může dokonce celá zčervenat. Můj odhad je, že tato rostlina bude konvenční, světlá rostlina. Ale nikdy nevíte; ten bledě oranžovo-červený nádech láčky může být předzvěstí vzrušujícího zbarvení v budoucnosti láčky.

Jo, a podívejte se, podělaný zrzavý mravenec na křídle, poblíž dna fotografie. Běhali nahoru a dolů po rostlině, a čas od času našli nohu mého stativu a vyběhli také k mému fotoaparátu. I když vás nežahali, museli vás znervózňovat. Začnete si je představovat všude.

Tak tady jsou:

soleninvic001.jpg

Po pořízení této fotografie jsem položil foťák na suchou trávu, abych mravence prostudoval trochu více zblízka. Všimněte si, že při záplavě se spojí dohromady ve velké katamarány nesoucí své bílé larvy a vajíčka s sebou. Někdy (jak jsem zjistil), malé trsy se oddělí a plují po povrchu vody, dokud nenaleznou něco, na co se vyšplhají. Jako vaše noha.1 Tento druh zrzavých mravenců (Solenopsis invicta) je nepůvodní, a má významný vliv na životní prostředí, protože redukuje původní biodiverzitu hmyzu a dalších členovců. Špatné příšerky.

Když jsem si sbíral své vybavení, zjistil jsem, ke své extrémní nelibosti, že travnatý kopeček pod mým fotoaparátem nebyl vůbec suchý, ale vlastně skrýval několik cm vody. Ano, tělo mého fotoaparátu bylo částečně ponořené. Sledoval jsem s hrůzou, jak z něj voda vytéká rovnoměrným pramínkem. Otevřel jsem zadní kryt foťáku a objevil vodu v cívce filmu, a i někde v elektronice (LCD display začal ukazovat nějaké šílené, blikající zprávy, a foťák začal pípat staccato varovné zvuky R2D2). Velký smutek. Po několik dalších dní se novým koníčkem stalo sušení a čištění těla mého fotoaparátu, ale díky velkému bohu Pentaxu, byl nakonec v pořádku a nakonec ani nepotřeboval opravu!

Zachránil jsem Beth a sbalili jsme auto: ji, její výtvarné vybavení; mě, mé vodní fotografické vybavení. Znovu jsme se hydratovali a zamířili na východ do Mississippi a povídali si o tom, co jsme viděli a jeden druhému neřekli pomocí vysílaček. Jak jsme jeli, klikal jsem na GPS vždy, když jsem viděl květy S. alata svítit v soumraku. Příště dám louisianským rostlinám více času. Vždycky je nějaké příště.

Když si čtu, co jsem napsal, jsem zasažen tím vodním tématem: záplavové vody, vodou naplněné fotografické vybavení, vodnaté puchýře, hydratující se přírodovědci. Voda, voda všude!

Plánovali jsme tábořit tu noc v kempu v DeSoto National Forest, ale tma nás opět chytila dlouho předtím, než jsme se tam dostali. Zneklidňující myšlenky na další noc bouřek a mas panikařících vykořeněných zrzavých mravenců nás užíraly. Naše rozhodnutí padlo a my si našli motel v maličkém městě Wiggins v Mississippi.

1Jejich bolestivá kousnutí končí jako vodnaté puchýře. Moje vydržely kolem deseti dní. Štíp!

Priority:

drosebrevi006.jpg

Příští ráno se Beth probudila šílená nedostatkem kofeinu. Potřebovala kafe, ale já jsem nedoufal, že dostane žádaný nápoj ve vhodné kvalitě. Jemně jsem poznamenal, že Wiggins není moc velká tečka na mapě, a nebyla naděje najít laté house, ale ona byla odhodlaná. A jako matka tučňáka najde své kuře, ona nás spolehlivě dovedla ke skvělé malé jídelně, která se jmenovala něco jako „Sister’s Kuntry Café“, s výjimečně pitnými horkými nápoji. Jídlo bylo také dobré, a porce byly tak absurdně velké, že se nám zdálo, že jsme se přes noc kouzlem smrskli o 30%. „Malé“ palačinky byly udělány přesně na průměr našich talířů, a byly proporcionálně štědré i ve vertikálním rozměru. Můžu jen spekulovat o tom, jak vypadaly „velké“ palačinky. Servírka mi řekla, že jeden z jejich pravidelných zákazníků přichází s věčnou výzvou, že sní dvě velké palačinky, a zatím ještě nebyl úspěšný. Účet? Čtyři babky každý. (Zmínil jsem talířky otrub, které se podávaly k jídlu?)

Snídaně za námi a hladina kofeinu v krvi na patřičných 20 – 30 ppm, rozloučili jsme se s nově nabytými přáteli z Kuntry Café, obdivovali nějaké jiřičky a datly krmící se kolem našeho auta, a potom zamířili do naší dnešní destinace – úplného srdce teritoria Sarracenia alata.

Byl jsem celý rozechvělý!



Page citations: Personal observations.

Revised: January 2007

©Barry Rice, 2005

T: Pavla Vacková

Aktualizováno ( [03.04.2010] )
 
< Předch.   Další >