CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Zpráva z cesty: Severní Karolína (The Green Swamp a hory), 2003 (2. díl)
Zpráva z cesty: Severní Karolína (The Green Swamp a hory), 2003 (2. díl)
[25.07.2009]

Rosnatky:

drosecapi1013.jpg

Zmínil jsem rosnatky? Našel jsem dva druhy: Drosera capillaris (výše) a Drosera intermedia. Na rozdíl od floridských notoricky zlobivých a tvárných jedinců, severokarolínské rostliny Drosera capillaris byly dobře vychované a nenapodobovaly jiné druhy.

Ale běda, žádná Dionaea. Takže jsem skočil do auta a zamířil k další lokalitě.

Neplánovaná zastávka:

droseinter005.jpg

Ó, ó, podívejte se na to malé jezírko! Jezírko vypadalo dobře, tak jsem vmanévroval můj Chrysler buffalo ke straně silnice a prozkoumal tu malou vodní plochu.

Bylo to roztomilé malé jezírko, s množstvím Utricularia juncea, U. gibba a pěknými Drosera intermedia (výše). Semeníky byly plné semen!

Malá podivnost:

droseinter006.jpg

Chudák Drosera intermedia se zdá být velmi schopná produkovat modifikovaná, mutovaná květenství. Místo vytvoření semeníků byly květy přeměněny v rostlinky. Toto se nazývá „falešná živorodost“ (ne vegetativní apomixie, jak je často uváděno).

Viděl jsem Drosera intermedia toto vytvářet v kultivaci a také v New Jersey. Květní stvoly mohou být odstraněny, a s řádnou péčí zakořeněny, aby vytvořily nové rostliny. Divím se, proč je tento druh tak náchylný k této odchylce?

Všechna ta matně zelená vlákna na zemi jsou listy Utricularia juncea.

Podivné květy:

droseinter007.jpg

Bližší pohled na falešně živorodé květenství. Podívejte se, jak byly kališní a okvětní lístky nahrazeny malými, listům podobnými orgány. Všimněte si, jak je „semeník“ vpravo nahoře zakončen – malým trsem žláznatých chlupů! Otevřel jsem tento semeník a zjistil, že byl plný tykadel nesoucích žlázy.

Ne všechna květenství Drosera intermedia byla takto mutovaná. Mnoho jich produkovalo semena, jako obvykle. Na jiných místech byly rostliny normální všechny. Bavil jsem se chozením kolem a pozorováním těchto podivně deformovaných květenství. Jak jsem tak kráčel po břehu jezírka, hej…..

Tadá!

dionamusci065.jpg

Á, pár mucholapek! Jaká úleva! (Už jsem si představoval, jak se budu pokoušet vysvětlit, že jsem nebyl schopen najít na tomto výletě žádnou mucholapku.) Nejsou to ty nejhezčí rostliny, ale jsou to mé první mucholapky na tomto výletě. Teď jsem si mohl oddychnout! Toto jsou světlé rostliny – trocha červeného zbarvení, ale nic významného.

Taky je tam Drosera capillaris.

Ham! Ham!

dionamusci064.jpg

Tady je další rostlina. Tato je dobře živená. Podívejte, několik pastí je zavřených kolem kořisti, a započaly fázi trávení.

Vlhká lokalita:

dionamusci062.jpg

Tento luxusní trs rostlin je trochu atypický. Mucholapky rostou v podmínkách, které jsou mnohem sušší, než by mnoho pěstitelů masožravých rostlin uvěřilo. Ale tento trs rostlin rostl na velmi vlhkém stanovišti, s výhonky rašeliníku tu a tam.

Rozšířené řapíky těchto rostlin byly mnohem širší a listovější než obvykle. (Nemohu tuto větu napsat bez komentáře – nezapomeňte, že část listu, která se u mucholapky nazývá „řapík“ je vlastně jen prodloužená báze listu…) Pojďme se podívat blíž.

Listovité:

dionamusci063.jpg

Jo, velké a listovité. V těchto listech není mnoho barvy.

Barevné pasti:

dionamusci066.jpg

Á, ale ne všechny pasti byly pouze zelené. Toto je pěkná rostlina s pěknou červenou pigmentací pastí. Také malá roztomilá Drosera capillaris.

Více červené:

dionamusci067.jpg

Tato rostlina má velmi temně červené pasti. Ale žádná červená barva na řapících nebo vnějším povrchu pastí. Ostny na okrajích jsou červené. To se mi líbí.

Trávy:

dionamusci060.jpg

Nepodlehněte dojmu, že je snadné mucholapky nalézt, i když dorazíte na správné místo. Ve velmi travnatých situacích může být velmi obtížné rostliny najít. Na této fotografii je nejméně tucet trsů rostlin. Vidíte je?

Dost této lokality. Chtěl jsem navštívit další místo. Instrukce k cestě byly triviální, a když jsem řídil můj půjčený minivan, zahlédl jsem lokalitu ze silnice, díky trsům Sarracenia flava.

Pavouk:

peucevirid001.jpg

Tyto rostliny byly velmi pěkné! I když to na této fotografii nedokumentuji moc dobře, byly to rostliny Sarracenia flava var. ornata. Lidi, některé byly opravdu krásné, protože žilkování láček bylo v podstatě černé. Bylo to opravdu úžasné. Tento barevný vzor jsem předtím viděl jen jednou, u nějakých rostlin v kultivaci. (Pro příklad se podívejte na tyto fotografie kultivovaných jedinců, pěstovaných v universitní sbírce: image1, image2).

Pavouk (Peucetia viridans), který je zde vidět, visí na velké, mrtvé vose. Byl velmi pěkný, ale ještě více plachý. Kdykoliv viděl, že jsem se pohnul, spustil se do láčky, aby se schoval. Pouze, když jsem se pohyboval velmi pomalu, jsem byl schopen ho sledovat. Trvalo asi 30 minut, než jsem se dostal dost blízko na to, abych pořídil fotografii, kterou jsem chtěl.

Zkažené jídlo!

peucevirid002.jpg

Na této fotografii je vidět kořist onoho pavouka. Vidíte všechny ty malé rozmazané věci na mrtvé vose? Jsou to maličké mouchy. Bzučely všude kolem té mrtvé vosy. Myslím, že ten pavouk vytáhl vosu z láčky, takže byla pokryta hnijícími šťávami. Proto ty zbožňující mouchy. Toto je zajímavý případ kleptoparazitismu u pavouka.

Pestrobarevné!

dionamusci068.jpg

Ó, bylo tam víc, než ty pěkně žilkované Sarracenia flava var. ornata. Byly tam tyto opravdu nádherné mucholapky. Podívejte se na rozložení červené, zelené a oranžové.

Oranžová?

dionamusci069.jpg

Nevím proč, ale tyto banánově žlutě či oranžově zbarvené rostliny se mi zdály velmi pěkné.  Možná proto, že se liší od ostatních obvykle temně červeně zbarvených rostlin, které jsou tak populární.

Na lokalitě bylo také několik dalších druhů masožravek, včetně Drosera capillaris, Pinguicula caerulea, Utricularia gibba, atd.

Je to legrační. Někdy se díváte po lokalitě, a nevšimnete si něčeho zřejmého – prostě to nezaregistrujete. Potom vaše oko zachytí maličký záblesk a náhle vidíte to, co bylo před vašima očima celou dobu… Podívejte se na tuto další fotografii a nechte mne to vysvětlit.

Díra:

usa-nc005.jpg

Co je s tou dírou? Byl jsem tak zaměřen na rostliny, že jsem tomu opravdu nevěnoval pozornost. Potom jsem se podíval blíže. Hej! Někdo tuhle díru vykopal! Viděl jsem, že křivé hrany díry byly udělány lopatou. Potom jsem uviděl další díru, a další, a další. Nakonec jsem napočítal sedmnáct děr, všechny dost velké na to, aby se do nich vešel basketbalový míč.

Tyto pytlácké díry byly rozptýleny kolem populace Sarracenia flava. Bylo to na zvracení. Nějaká líná paka přišla a vyřezala nejméně 17 velkých trsů Sarracenia flava ze země. Některé pytlácké díry byly opravdu velké – odhadl jsem, že 30% z této relativně malé populace bylo ukradeno zrovna letos. Vypadá to, že se zloději zaměřili na velké trsy a já hádám, že vzali ty nejkrásněji žilkované rostliny, a zanechali ty poměrně jednotvárné jedince pro nás, kdo neměli takové štěstí a navštívili lokalitu až poté, co byly nejlepší ukradeny.

Odpad:

usa-nc004.jpg

Toto je trs země, který jsem nalezl vedle jedné z pytláckých děr. Můžete zde vidět semenáček Sarracenia flava, který se snaží přežít v té malé hroudě. Také je tam několik rostlin Drosera capillaris. Pytláci prostě tento kousek upustili a vůbec se nestarali.

Poté, co jsem pořídil tento obrázek, jsem dal trs zpět do jedné z nejbližších děr a utemoval jej zpět na místo. Zabralo to jen vteřinu. Ti bastardi pytláci neměli ani gram respektu pro tu zemi – kdyby měli, dali by tyto malé masožravky zpět do hlíny. Místo toho, vše, o co se starali, bylo dostat nějaké rostliny domů, k rozšíření jejich prokletých sbírek, nebo aby je poslali jiným pěstitelům.

Legrační – jen měsíc před tím jsem byl celý excitovaný z černě žilkované Sarracenia flava var. ornata, která byla nedávno darována naší universitní sbírce. Nyní jsem si téměř jistý, že byla pravděpodobně upytlačena, a mám podezření, že mohla dokonce pocházet z tohoto místa. Nyní pokaždé, když vidím tuto rostlinu, nemyslím na to, jak je krásná, myslím jen na ty pytláky.

Jak jsem pokračoval v objevování této relativně malé lokality, která tolik utrpěla pytláctvím, uvědomil jsem si také, že pytláci pracovali na také na mucholapkách. Našel jsem asi 11 menších děr na malém svahu, kde mucholapky rostly.

Blížilo se odpoledne, a já se chtěl setkat se svým místním průvodcem. Nepodařilo se mi ho kontaktovat předchozí večer, tak jsem se rozhodl zajet přímo k jeho domu a podívat se, jestli je doma.

Starousedlík:

sarrarubr1003.jpg

Místní, se kterým jsem se měl setkat, byl Frank Galloway. (Jeho jméno publikuji s jeho svolením.) Jak jsem přijížděl k jeho domu, začínal jsem si všímat známek toho, že jeho rodina žije v oblasti Green Swamp už dlouhou, dlouhou dobu. Částečně díky tomu, že silnice vedoucí k jeho domu měla stejné jméno jako jeho rodina. Částečně proto, že na jeho rozsáhlém pozemku byl hřbitov, a všiml jsem si, že byl obydlen množstvím náhrobků, které indikovaly, že podzemní obyvatelé se také jmenovali Galloway. (Později doma jsem si všiml několika dalších známek o Gallowayích v mém severokarolínském věstníku.)

Naštěstí byl Frank doma a byl připraven mne provést po Severní Karolíně. S Frankem bylo opravdu zajímavé si povídat, protože jeho rodina žila v této části Severní Karolíny asi od roku 1750. Moje rodina, naopak, přišla do USA teprve před několika generacemi. V průběhu svého života jsem žil v Illinois, New Yorku, Arizoně a Kalifornii. Takže se podivuji tomu, jak jiné jsou mé a Frankovy náhledy na tuto zemi. Myslím, že Frank má velmi důvěrný vztah k Severní Karolíně, jaký já k žádnému místu nemám.

Frank byl perfektní průvodce pro tento výlet. Znal oblast extrémně dobře. Byl chytrý a znal přírodní historii rostlin a živočichů. A také znal kulturní historii země. Kdybych byl sám, prošel bych loukou a viděl jen borovou komunitu změněnou ohněm – Frank poukázal na drápance od medvědů, stromy, které byl používány k produkci terpentýnu, a oblasti, které byly vystaveny různým typům působení ohně.

Nejprve jsme jeli do Green Swamp. Jak Frank vysvětlil, Green Swamp se sestává z ohromných a v podstatě neprůchodných, trnitých, popínavých mas stromů a keřů známých jako „zátoková vegetace“. Koukal jsem se na něco z té zátokové vegetace – má pravdu – je velmi hustá, a bylo by hrozné zkoušet se dostat skrz. Začleněny do rozpínavé zátokové vegetace jsou otevřené borové lesy, a je to v těchto relativně suchých, slunných oblastech (zvaných „ostrovy“), kde narazíte na masožravé rostliny. Na této fotografii vidíte pěkný trs Sarracenia rubra subsp. rubra rostoucí na jednom z ostrovů.

Více láček:

sarrarubr1004.jpg

Nejsou tyto láčky Sarracenia rubra subsp. rubra pěkné? Jak jsme se procházeli ostrovy Green Swamp, viděli jsme mnoho mucholapek, několik Utricularia juncea a U. subulata a Sarracenia flava. Některé z rostlin Sarracenia flava byly subsp. cuprea (tzn. „měděné víčko“). Se zájmem jsem zaznamenal, že víra, že tyto rostliny ztrácí později v sezóně měděné zabarvení svého víčka, je jasně nesprávná – víčka těchto rostlin (jak u starých láček, tak u mladých láček vzniklých později v sezóně) – byla velmi tmavá a měděná. Bohužel jsem neudělal moc fotek (a žádné, které by se daly dát na web), protože jsem strávil většinu času koukáním okolo.

Pokud jste zvědaví na to, kde jsme viděli tyto krásné Sarracenia flava subsp. cuprea, tak to bych vám nikdy nemohl říct. Frank mne vzal na nějaké podivné prašné vedlejší silnice, které vedly k pěším cestám a poskakování přes bahnitá místa. Takže si nemyslete, že můžete přítě jít do Green Swamp a vidět tyto rostliny. Ty, které je lehké nalézt, byly už upytlačeny.

Frank mi ukázal několik rostlin Sarracenia minor – v Green Swamp velmi vzácná rostlina. I tady jsme zaregistrovali nějaké pytláctví. Někdo ukradl dvě rostliny z této části rezervace Green Swamp, a nechal jen pět. K sakru!

Frank přidal příběh o lidech, kterým to zde ukazoval, a který se mi obzvláště líbil. Vzal je sem, protože slíbili, že nebudou nic sbírat. Na konci jejich celodenního výletu se tito lidé a Frank rozdělili. Ale místo toho, aby jeli domů, tito lidé se okamžitě vrátili zpět do Green Swamp, aby pytlačili – v noci! Ti idioti se ztratili a volali Frankovi z močálů mobilem. „Pomoc! Jsme ztraceni!“ Pokud někdy Franka potkáte, zeptejte se jich na celé vyprávění. Byl milejší, než bych byl já.

Já bych je nechal v močálu shnít.

Ektoparazité!

 dionaea.jpg
©Karol Gazdík

Padla noc, tak jsem Franka opustil a vydal se do mého levného motelu. Zavolal jsem své skvělé ženě a povídali jsme si, zatímco jsem si sundával své hnusné zabahněné boty.

Co to je na mém kotníku – ach, malé klíště. (Prask, klíště mizí!) Sundávám ponožky. Co to mám na chodidle? Hrst semínek? Hej, počkej, ona se hýbou. Jsou to, jsou to, jsou to všechno klíšťata!!!!

Řekl jsem Beth, že jí zavolám později a strávil dalších 45 minut sbíráním klíšťat ze svých chodidel a nohou. Překonal jsem osobní rekord – 37 klíšťat, z nichž mnoho bylo přisáto. Woo hoo!

Bohužel, a o tom jsem ještě v tuto dobu nevěděl, jsem také musel vběhnout do husté populace písečných blech. Po dalších sedm dní mne nepřetržitě svědily a pálily kotníky a pas, protože se do mne zakouslo asi 55 blech. Jaká radost.

Další den:

dionamusci071.jpg

Setkal jsem se s Frankem kolem 7:30 ráno dalšího dne. (Žertovali jsme o těch klíšťatech – také je měl, ale jak se později ukázalo, žádné blechy!) Frank mne vzal zpět do terénu, ale namísto cesty do Green Swamp, zamířili jsme na jiná místa, která měla obzvláště pěkné populace mucholapek podél silnic.

Jak lze vidět na fotografii výše, Frank ví, o čem mluví! Zastavili jsme u několika míst u silnice, kde byly mucholapky intenzivně červeně pigmentované. Všimněte si, že u této rostliny se červená rozlévá i na řapíky. Okraje pastí nejsou pigmentované, ale okrajové ostny ano.

Frank poukázal na přítomnost červených monitorovacích vlaječek u místa s mucholapkami. Bohužel, toto byly zlé vlaječky. Byly sem umístěny někým z místních, kdo jezdí kolem a hledá populace kvetoucích mucholapek u silnic. Potom platí skupinám lidí, aby se sem vrátili později v sezóně (když rostliny začaly tvořit semena), a tyto skupiny uřezávají všechny květní stvoly z rostlin. Prodává nespočetné tisíce semen každý rok. (Viděl jsem inzeráty.) Všechno toto je samozřejmě ilegální.

Bylo to zajímavé – když jsme se zastavili podívat na mucholapky, kde byly přítomny monitorovací vlaječky, nebyly tam žádné plodící květní stvoly – všechny byly uříznuty. Ale když jsme zastavili u neovlajkovaných míst, o kterých Frank věděl, viděli jsme plodících stvolů mnoho.

Samozřejmě jsem na každé zastávce hodil pytlákovy monitorovací vlaječky do Frankova pickupu. Byla to ztracená bitva, vím, ale musel jsem něco udělat.

Žíhané pasti:

dionamusci070.jpg

Toto je obzvláště pěkná rostlina, kterou jsme našli. Před několika lety (v průběhu sporu o „Royal Red“) jsem četl několik australských publikací, které mne přiměly si uvědomit, že Australané mají dobře vyvinutou terminologii pro formy pigmentace mucholapek. Pasti jako tyto, kde je proužek pigmentace na vnější straně pasti, nazývají „žíhané“. Toto je pěkná žíhaná past, se zeleným okrajem, ale červenými ostny. Jak vidíte na této fotografii, žíhání se vyskytuje jen u některých pastí (a někdy i tak neúplné). Divím se proč? Intenzita světla? Sezónnost? Vyspělost pastí?

Óóó!

dionamusci072.jpg

Tady je další žíhaná past. V tomto případě je okraj pasti také červený, a červená pigmentace zasahuje i na řapík listu.

Lidi, tyhle žíhané pasti jsou krásné. (Pokud chcete pěstovat takovéhle rostliny, hledejte rostliny prodávané pod neregistrovaným jménem „Fang“. Pokud je rostlina správně označená, měla by mít pěkné červené pasti a žíhání.)

Světlé rostliny:

dionamusci061.jpg

Zakončím tuto slideshow tímto obrázkem z místa, kde byla země pokryta žíhanými pastmi, rostlinami s červenými řapíky a dalšími různě pigmentovanými pamlsky. Wow, ty jsou hezké!

Všimli jste si rotace všech listů těchto rostlin? Každá past leží na své levé straně (při pohledu ze středu rostliny). Nikdy dřív jsem si toho nevšiml, ale když jsem se později podíval do knihy F. E. Lloyda, zjistil jsem, že toto pozoroval o mnoho desetiletí dříve.

Frank a já jsme se rozdělili, a já zamířil do dalšího levného hotelu za další honbou na klíšťata (tentokrát jsem jich našel jen pár), a abych se připravil na let domů.

Proč, když jsem připravoval tuto webovou prezentaci tohoto skvělého výletu, jsem ho nazval „Stín nad Severní Karolínou“? No, vzpomeňte si na ty upytlačené květy Sarracenia oreophila? Vzpomínáte si na ty díry po pytlačení Sarracenia flava? Upytlačené mucholapky poblíž? Vzpomínáte si na Sarracenia minor upytlačené z Green Swamp? Populace mucholapek u silnic, oloupené o své plody? Nějaké otázky o tom, co myslím tím „Stínem“? My fanoušci masožravých rostlin se musíme chovat lépe!

No dobře. Cítím se jako Edith Keeler, kázající ze své mýdlové krabičky.


Zpráva z cesty: Severní Karolína (The Green Swamp a hory), 2003 (1. díl)


Page citations: Personal observations

Revised: January 2007

©Barry Rice, 2005

T: Pavla Vacková

Aktualizováno ( [25.07.2009] )
 
< Předch.   Další >