CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

Výlet měl dvě části. První část byla do horské oblasti Severní Karolíny, tj. do Apalačských hor v západní části státu. Doufal jsem, že tam spatřím ohrožené špirlice Sarracenia oreophilla a Sarracenia jonesii (= Sarracenia rubra subsp. jonesii). Znal jsem správkyni oblasti, která mi dala laskavé svolení navštívit tyto lokality.

Druhá část výletu byla do jihovýchodní části státu, tj. do Green Swamp a okolí. Kontaktoval jsem místního, a naplánoval jsem setkání s ním a cestu na úžasné lokality. Souhlasil, že mi to tam ukáže pod podmínkou, že s sebou nebudu mít GPS na uložení souřadnic lokality. Ocenil jsem toto omezení (požadoval jsem to samé, když jsem bral lidi na lokality) – a okamžitě pojal podezření, že si toho chlapíka oblíbím!

Důležitá poznámka pro budoucí cestovatele. Za žádných okolností nepřiložím údaje o lokalitách, které zmiňuji v této reportáži. Pytláctví je prostě příliš velkým problémem na to, abych riskoval jakoukoliv informaci o jejich místě na internetu. Červená zóna, kterou jsem vyznačil v západní části mé mapy Severní Karolíny výše, pouze indikuje horskou oblast státu. Rostliny jsou někde tam – víc neprozradím!

Zářijová služební cesta mne zavedla z Kalifornie do Arlingtonu ve Virginii. Do háje, to je asi jen sedm hodin cesty od lokality mucholapky podivné. Ty jsem v přírodě neviděl od roku 1993! Ale počkat, je to také asi jen sedm hodin cesty od Sarracenia jonesii a Sarracenia oreophilla, a ty jsem v Severní Karolíně nikdy neviděl. Kam se vydat? Co takhle za obojím? Ano, baby, ano!

Kontaktoval jsem správkyni oblasti, která pomáhá spravovat vzácné lokality špirlic, a ta mi dala svolení navštívit rostliny. Takže se svým „cestovním vízem“ v kapse jsem byl připraven! (Jak mne mohlo potkat takové štěstí? Ví o ochranářské práci, kterou dělám, a měla pocit, že mi může věřit.)

Za další jsem zrevidoval mé tři zdroje informací o tom, kde se poohlížet po mucholapkách: měl jsem své poznámky z předchozího výletu; měl jsem nějaké instrukce od jiného objevitele rostlin (díky, E. S.); a byl jsem kontaktován domorodcem z pobřeží Severní Karolíny, který mi řekl, že mi ukáže okolí. Skvělé!

Stanovisko: Neodhalím žádné informace o lokalitách z tohoto výletu, kromě nejširších souvislostí. Pytlačení je už tak dost špatné, i bez mého deklamování faktů o lokalitách k použití zlodějům rostlin.

Příjezd:

Honem se přesuneme k první lokalitě, kterou jsem navštívil v horách Severní Karolíny. Tato lokalita je na pozemku nějakého letoviska. Naštěstí ti fajn lidé, kteří zařízení provozují, si uvědomují hodnotu svých vzácných Sarracenia jonesii, a tak vytvořili chodníček kolem malé populace rostlin, takže je jejich hosté mohou obdivovat, aniž by je poničili. Rostliny vypadají celkem spokojeně, i když prorůstají skrz hodně další vegetace.

(Ne, to letovisko není zařízeno pro denní botanické návštěvníky.)

Pěkné láčky:

Znakem, který odlišuje Sarracenia jonesii od Sarracenia rubra, je rozšíření láček. Všimněte si, jak se průměr horní třetiny těchto láček rozšiřuje, zatímco láčky Sarracenia rubra mají průměr stejnoměrný.

Zatímco jsem pořizoval tyto fotografie, po chodníčku přicupitaly dvě malé dívky, sbíraly mokřadní květiny a přidávaly je ke svazku, který už měly. To mne popuzovalo. Pokračovaly v cupitání. To mne popuzovalo ještě víc. Začaly mířit směrem k rostlinám Sarracenia jonesii. Další popuzení.

„Hej, děti, jste obě imunní vůči škumpě zákeřné (poison ivy)? Ne? Tak to je špatné, protože rostliny, kterými jdete, jsou plné škumpy.“

(Přeháněl jsem; i když byla škumpa v oblasti přítomná, žádnou jsem ten den neviděl.) Jejich oči se rozšířily na velikost husích vajec.

„Cítíte nějaké svrbění? Nebo možná nějaké svědění?“

(Ovšem, zeptejte se na tohoto kohokoliv – i osoby ležící na trávníku – a najednou ucítí svrbění nebo svědění.)

„Tak to raději jděte domů, a sprchujte se asi 20 minut opravdu studenou vodou, abyste to smyly. Nebude to nic moc, ale možná si na to vzpomenete příště, když pomyslíte na sbírání rostlin v lese.“

Utíkaly pryč od místa se špirlicemi, zpět do svých chatek.

Pchecheche.

Lepší pohled:

Nyní si vzpomeňte, že jsem byl omezen na ten chodníček, ale chtěl jsem získat fotky trochu více zblízka. Takže jsem se musel dostat do celkem divných pozic, abych zabral objekty tak, jak jsem chtěl. Obzvláště tato fotografie vyžadovala dost impozantní zkroucení mého těla, abych dostal stativ do správné pozice, a to všechno z chodníčku. Musel jsem zaujmout podivnou, stranově ohnutou, ležící polohu, která vypadala hodně, jako kdybych měl žaludeční křeče. Pár lidí šlo kolem, když jsem pořizoval tyto fotografie. Ale slušně a mlčky mne překročili.

Pokud chcete vidět nějaké další fotografie, které jsem zde pořídil, můžete se podívat do mé Galleria Carnivora.

Mech:

Také prostě milujete rašeliník (Sphagnum)? Tady je nějaký, který rostl poblíž Sarracenia jonesii, na konci chodníčku směrem k chatám. Když jsem si chystal stativ, všiml jsem si dvou svazků květin (včetně některých z bažiny), které byly vyhozeny na zem. Hádám, že sběratelé mohli mít strach z něčeho jako škumpa zákeřná. Nechápu proč – v této oblasti je jí tak málo.

Pchecheche.

Bublinatky:

Poblíž byla malá vodní plocha, tak jsem prošel její břehy. Slyšel jsem, že jsou tam nějaké rosnatky (nejsem si jist, který druh), ale žádné jsem neviděl. Ale viděl jsem pěkné populace Utricularia striata. Na této fotografii můžete vidět vysoce rozčleněné listy (napravo), a také kousek měchýřky nesoucího stonku (vlevo dole). Další fotografie tohoto druhu jsou online v Galleria Carnivora.

Mé objevování této lokality bylo u konce, takže jsem zastavil v kantýně letoviska na něco rychlého k jídlu. Zajímavý fakt, který jsem zjistil v průběhu mého krátkého pobytu v letovisku, byl, že „toasty“, které dělají, jsou zvláštní, jedinečné v tomto podniku. Prý to někdo v kuchyni kdysi dávno zvrtal, když dělal toasty, a zvláštní výsledek byl okamžitě populární. Toasty se vyrábí pečením, a jak říkám, jsou sušší než egyptské artefakty. Vypadají skoro jako mražené, a rozlomí se jako plát polystyrenu. Ale lidé je mají rádi. Divné.

Nová lokalita:

Brzy ráno dalšího dne jsem opustil letovisko a vydal se na jinou lokalitu. Toto místo obsahovalo velkou populaci Sarracenia oreophila, a vlastně je to jediné místo v tomto státě, o kterém se ví, že tam roste. (Tento druh je také znám z jediné lokality v Georgii – všechny další lokality tohoto druhu jsou v Alabamě.)

Mé instrukce ohledně cesty byly nezbytně precizní, jinak by bylo nemožné rostliny najít. Zaparkoval jsem auto na určeném místě, prošel kolem cedulí „SOUKROMÝ POZEMEK“ (připomínám, že jsem měl povolení od majitelů), a po několika úchvatných navigačních chybách z mé strany jsem konečně dokázal najít lokalitu. Byla to několik akrů velká paseka, na mírně nakloněném místě. A tam byly: Sarracenia oreophila!

Trsy:

Vypadalo to, že jsem prošvihl nejlepší období pro tyto láčky, protože většina již byla křupavých.

Tyto rostliny byly velmi pozorně monitorovány spoustou různých lidí. Mohu to říci, protože téměř každý trs rostlin měl monitorovací značky – buď vlajky, pásku, nebo tyčky. Nejsou vidět na tomto mém obrázku, protože jsem použil malý chytrý trik, abych všechny ty vlaječky schoval, jako např. umístění mrtvých listů přes všechny ty značky. Ale vlaječky byly všude.

Všimněte si, že rostliny jsou v jednotlivých trsech. Paseka se mírně svažuje (vy hledíte do kopce). V popředí koukají ze země křemenné skály.

Lidi, dalo to hodně práce schovat vlaječky kvůli této fotografii. A ano, všechny jsem je odkryl, když jsem skončil. (Takže se nebojte, nepohnojil jsem něčí výzkumný projekt.)

Zelené láčky:

Tady je hezká rostlina, s mladými láčkami, které zatím nejeví žádné známky odumírání. Pojďme se na ně podívat blíže.

Zvláštní láčky:

Kdyby mi někdo ukázal tuto rostlinu ve své sbírce, a zeptal se, co si myslím, že to je, byl bych zmaten. Žilkování listů mi připomíná Sarracenia alabamensis subs. alabamensis, ale široké ústí láčky vypadá spíše na Sarracenia flava. Mohl bych si také myslet, že klenuté víčko ukazuje nějaký vliv S. minor. (Neodvažoval bych se hádat S. oreophila jako rodiče rostliny v kultivaci, protože většina pěstitelů ji nemá.) Nejsem si jistý, co bych hádal – možná S. alabamensis subs. alabamensis x oreophila, ale nevím. Chci říci, že je nebezpečné pokoušet se určit některé rostliny v kultivaci. I čisté druhy mohou být matoucí, obzvláště nevíte-li, jestli je rostlina čistá nebo kříženec.

Pěkné barvy:

Tyto láčky jsou mnohem barevnější. Opravdu velmi pěkné! Ta nalevo je obzvlášť hezká. Pojďme se podívat blíž.

Pěkné!

Joo, to je opravdu pěkná láčka. To červené obústí mi připomíná křížence Sarracenia flava x leucophylla zvaného Sarracenia „Adrian Slack“. Také hubička obústí je překvapivě prohloubená – toto je obvyklý znak spíš u Sarracenia flava, než u Sarracenia oreophila. Ale nerozčilovat se – zas tak prohloubená není. Jen si pamatujte, že tato záležitost není úplně a 100% spolehlivá.

Jiná láčka:

Tato láčka by pro mne byla dalším chytákem, kdyby se mne někdo zeptal na její rodiče. Rostlina vypadá dost jako kříženec Sarracenia alabamensis subsp. alabamensis.

Více fotografií tohoto druhu je online v Galleria Carnivora.

Květy:

Tato rostlina vytvořila pěkný květní stvol. Prozkoumal jsem květ a neměl vykousanou díru od škodlivých housenek, což je u jiných druhů tak běžně k vidění. Tato by měla vytvořit pěkná semena.

Co se tady děje?

Byl jsem manažerem rezervace varován, že toto mohu vidět. Jo, všimli jste si těch dvou květních stvolů na této fotografii? Byly USTŘIŽENY. Nikdo letos nedostal povolení sbírat na této lokalitě semena, takže tyto plodící květní stvoly byly upytlačeny.

Pojďme o tomto chvíli přemýšlet. Nejsem právník, ale hádám, že dotyčná(é) osoba(y) jsou vinny z

(1)   Vstupu na soukromý pozemek (vzpomínáte na vystavené cedule?),

(2)   Protože Sarracenia oreophila je na seznamu Severní Karolíny jako „druh se zvláštní péčí“, odnesení semen bylo přestupkem proti dvěma zákonům státu (viz detaily v CP FAQ.),

(3)   Odnesení semen tohoto ohroženého druhu je přestupkem proti zákonu o ohrožených druzích.

Takže tohle je porušení nejméně čtyř zákonů – z nichž jedno je federálním přestupkem. Stupidní blbci. Kradení semen na malých lokalitách jako je tato také způsobuje, že manažeři zodpovědní za lokality jsou přísnější v pouštění masožravých nadšenců na pozemek (můžete se jim divit?). Takovýmto braním semen se snižuje reproduktivní potenciál a dlouhodobá životaschopnost lokality. Kdybych byl zodpovědný za správu této lokality, toto by pouze způsobilo můj nižší zájem vkládat mé hospodářské peníze do péče o tuto oblast. Do háje, nechat to zarůst zasahujícími stromy – lokalita je už zničená kvůli těm pytlákům!

Rosnatky:

Na jednom z obrázků Sarracenia oreophila o pár odstavců výše jsem upozornil na bílé kusy křemene v popředí. Tady je na ně bližší pohled. Hej, Drosera intermedia! Zkontroloval jsem svůj hrubý popis této rostliny prozkoumáním palistů. Jo – Drosera intermedia. Tyto semeníky byly opravdu nacpané semeny. (Ne, žádné jsem si nevzal.)

Byly pouze asi čtyři hodiny odpoledne, ale příští den ráno jsem měl začít pátrat po mucholapkách poblíž pobřeží Atlantiku. To bylo nejméně několik hodin autem, takže nadešel čas k odjezdu. Posbíral jsem fotografické vybavení a vrátil se ke svému pronajatému autu.

Neplánovaná zastávka:

Ó! Ó! Podívejte se na ten porost kudzu! Byl jsem ještě v horách, když jsem spatřil tuto úžasnou ukázku kudzu (Pueraria lobata) na okraji silnice. Tento nepůvodní druh byl přivezen počátkem 20st. za účelem stabilizace okrajů silnic. Od té doby se změnilo v bláznivý plevel, který je neslavný pro svůj rychlý růst. Tady je strom, který byl pokryt kudzu. Oloupen o světlo, strom umírá.

Hej, zapomněl jsem vám říct o autě z půjčovny, které jsem měl. Rezervoval jsem si malé autíčko. Když jsem přijel do půjčovny, řekli mi, že jim žádná malá auta nezbyla, takže mi místo toho dali (bez příplatku) obří Chrysler „Town & Country“! Tahle věc je monstrum, kam se vejde asi osm lidí! Pane bože, byl jsem jen sám, ale jezdil jsem po světě s věcí, do které by se vešel fotbalový tým.

Blízko Wilmingtonu:

Další ráno jsem vstal před rozbřeskem. Nepodařilo se mi předchozí večer kontaktovat svého průvodce, takže jsem byl sám. Místo navštěvování míst, kde jsem už byl, rozhodl jsem se zaměřit na návštěvu nových lokalit. První lokalita mucholapek (Dionaea muscipula), kterou jsem plánoval navštívit, byla severně od Wilmingtonu. Instrukce byly dostatečně přesné, ale když jsem nalezl lokalitu, nemohl jsem najít žádné mucholapky. Ale bylo tam pár malých Sarracenia flava, Pinguicula caerulea (viz fotografie výše), a několik běžných bublinatek. Takže si nestěžuji, ale doufal jsem spatřit mucholapku. Také jsem našel Utricularia radiata – bylo milé ji vidět, protože jsem ji předtím viděl jen jednou – ve Fakahatchee Strand na Floridě.

Toto byla pravděpodobně dobrá lokalita pro Pinguicula pumila (kterou jsem volně v přírodě ještě neviděl). Bohužel už byla pozdní sezóna a všechnu růžice tohoto jednoletého druhu byly už rozložené.

Page citations: Personal observations

Revised: January 2007

©Barry Rice, 2005

T: Pavla Vacková