CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Zpráva z cesty: Nížiny Severní a Jižní Karolíny, 2007 (1. část)
Zpráva z cesty: Nížiny Severní a Jižní Karolíny, 2007 (1. část)
[02.07.2009]

O: V roce 2007 jsem navštívil více než tucet lokalit na karolísnkých pobřežních pláních, které se rozkládaly od severního cípu Jižní Karolíny, přes střed The Green Swamp v Severní Karolíně a ještě dále na sever. Tématem cesty bylo fotografování mucholapek (Dionaea muscipula) přes všechny oblasti jejího severojižního výskytu.

Vyrazme společně na cestu – nemyslím si, že budete zklamaní!


Cesta:

mapus16.gif

V dubnu 2007 jsem měl tu čest hovořit o masožravých rostlinách v Botanické zahradě Severní Karolíny v Chapel Hill. Přednáška probíhala dobře a bylo potěšením hovořit v budově, která je tak historií a tradicí masožravých rostlin.

Poté, co přednáška skončila, jsem spěchal na východ do Wilmington v Severní Karolíně. Ti z vás, kdo víte o masožravých rostlinách všechno, zažíváte pravděpodobně návaly adrenalinu už jen pouhým čtením tohoto slova...Wil-ming-ton. Vyslovujte ho velmi pomalu. Pohlaďte každou slabiku. Ano, mířil jsem do samého centra teritoria mucholapky podivné.

Samozřejmě, že jsem v této oblasti už byl a pokud si chcete udělat malý obrázek, přečzěze si mou zprávu z cesty v roce 2003. Tato cesta měla proběhnout ve třech fázích. Zaprvé jsem měl strávit den v oblasti Wilmingtonu, Green Swamp a Boiling Spring; prováděn místním nadšencem do masožravých rostlin Markem Toddem. Měli jsme prozkoumat samotné centrum přirozeného prostředí mucholapek. Druhý den jsem plánoval zamířit na sever, do Onslow County, abych sledoval rostliny poblíž severního okraje jejího výskytu. A třetí den jsem zamýšlel cestovat na jih, veden výzkumníkem Jimem Lukenem, abych spatřil mucholapky z Jižní Karolíny, v oblastech jejího jižního výskytu.

Doufal jsem, že při cestování odhalím množství nesourodých lokalit. Viděl bych tak rostliny z lokalit, které by reprezentovaly rozsah celého přírodního výskytu mucholapky podivné (Dionaea muscipula)!

Příjezd:

dionamusci101.jpg

V neděli brzy ráno jsem vyrazil na parkoviště ve Wilmingtonu a čekal na Marka. Předpokládal jsem, že budu mít pár minut času na to, abych si prošel mapy, ale Mark dorazil téměř bez prostředně po mně, takže na to nebyl čas. Pozdravili jsme se a vyměnili si pár veselých poznámek, prodiskutovali strategii tohoto dne a potom, již bez dalšího zdržení, začala naše cesta – měl to být dlouhý den a měli jsme jen málo času na zahálení.

Naše první lokality se nacházela přímo na v rámci města Wilmingtonu (New Hanover County). Mark o ní mluvil jako o Wilmington Nature Trail (Wilmingtonská naučná stezka). Stále mi není jasné, kdo ji vlastní, ale někdo prostě vytvořil stezku podél slunného průsaku v lesíku v rámci momentálně neudržovaného Wilmingtonského lesa. Masožravé rostliny zde byly hojné. Bohužel však byla lokalita rozšířena dodáním nepůvodních druhů, např. Sarracenia leucophylla. Výsledkem toho bylo, že jsem nebyl schopen říct, co je zde původní a co nikoliv. Například se zde vyskytovala Sarracenia minor, velmi vzácná rostlina v Severní Karolíně. Pokud je zde původní, bylo by důležité tuto lokalitu chránit, ale s přítomností Sarracenia leucophylla, ochranáři pravděpodobně zavrhnou Sarracenia minor také jako nepůvodní.

Pěkný obrázek hodující Dionaea, že? Myslím, že to je ten správný snímek, kterým startujeme naši přehlídku. Tady je další snímek, ukazující větší množství rostlin.

Sporofyt:

sphagsp___007.jpg

Je velmi vzácné vidět, jak Sphagnum (rašeliník) vytváří struktury pro pohlavní rozmnožování. Byl jsem tím nesmírně vzrušen – pouze jedinkrát předtím jsem viděl sporofyty u rašeliníku, v kostarickém mlžném lese! Tyto malé hnědé věci se nazývají tobolky, urny nebo výtrusnice. Vrchol každé výtrusnice je otevřený, protože víčko je neustále shazováno, aby se uvolnily spóry. Občas jsou sporofyty umístěny na malých stoncích, které se nazývají pseudopodia. Parádní blbůstka. Tady máte širší pohled na tento fenomén.

Jak jsme se tak procházeli kolem, plkali jsme s Markem o mnoha věcech, včetně rozvoje North American Sarracenia Conservancy (NASC), mnohem víc, než jsme na toto téma hovořili Mikem Howlettem na předchozí cestě po Texasu.

Rosnatky:

droseinter011.jpg

Potom nám Mark odvezl asi 20 km na jih do Carolina Beach State Park v New Hanover County. Najděte si toto místo na mapě a uvidíte, že je přímo u pobřeží. Zaměstnanci Carolina Beach State Park jsou docela pyšní na své mucholapky Dionaea a mají přímo "stezku mucholapek", kterou se můžete za jejich poznáním vydat. Dozvěděl jsem se o této lokalitě o mnoho let dříve, když mi zaměstnanci tohoto parku řekli, že mohu tuto lokalitu zmínit jmenovitě ve svém FAQ, ale toto byla první příležitost navštívit ho. Musel jsem ho vidět. Těšil jsem se na něj!

Stezka nedávno vyhořela, ale našli jsme nějaké masožravé rostliny podél chodníku. Poblíž celkem malé Sarracenia flava jsme viděli i tuto celkem podivuhodnou rostlinu Drosera intermedia. Paráda, že? Ne tak bohatá na stonky, jako rosltiny, které jste mohli vidět v New Jersey, ale mnohem stonkovatější než přikrčené a malé rostliny z Massachusetts.

Zjistil jsem, že je Mark velkým fandou plazů. Rád se dívám na hady, takže jsem ho povzbuzoval, aby jich našel tolik, kolik jen bude možné. Když jsem cestoval texaskými močály s Mikem Howlettem (dalším milovníkem plazů), nenašli jsme jediného hada, vyjma jediného ubohého, polomrtvého ploskolebce na silnici. Markovou jednoduchou výzvou bylo, překonat Mikeův mizerný rekord.

Našli jsme také nějaké pěkné, kvetoucí jedince Utricularia subulata, ale pochybuji, že byste se o ně zajímali. Tak jako to nikdo nikdy nedělá.

Po požáru:

dionamusci102.jpg

Většina nejlepšího prostředí byla uzavřena vzhledem k tomu, že zde nedávno došlo k požáru, ale bylo celkem jednoduché najít několik pěkných rostlin mucholapek, vyčuhujících ve z popela. Podotýkám, že se připravovaly ke kvetení.

Zatímco jsem je fotografoval, Mark byl přitahován hadem, který se pohyboval podrostem. Měl tak jedinečnou šanci překonat Mikeův rekord! Bohužel jak vyrazil křovinami, stala se mu malá nehoda, když stoupl na kutálející se kládu a jen stěží zabránil pádu na zem. Jak tak skejtoval na kládě kutálející se pod ním, s jednou nohou ve vzduchu a máchajícíma rukama, had se odplazil. Toť vše k Markovým herpetologickým schopnostem.

To byl, jen tak mimochodem, jediný had, kterého jsme za celý den zpozorovali. Mike Howlett a Mark Todd – mistři hadího světa!

Finger rot:

cnidourens001.jpg

V Markově autě jsme prožili veselou jízdu trajektem přes Cape Fear River. Mark mě potom vedl na tůru po lokalitách v blízkosti města Boiling Spring Lakes.

U cesty jsme našli tuto excelentní rostlinu, kterou jsem viděl již na mnoha mých předchozích cestách, ale nikdy jsem nenašel čas, abych ji vyfotografoval. Jmenuje se Cnidoscolus urens a je pokryta dutými ostny, které jsou propojeny s jedovými žlázami na listovém povrchu. Otřete se o rostlinu a ta vám napumpuje toxin přímo do masa!

Obecné názvy této rostliny jsou například finger rot, tread-softly a devil nettle!

Brunswick County:

drosecapi1012.jpg

Jednou z lokalit byla celkem písčitá cesta, paralelně provázená drenážním příkopem, který byl naplněn hnědou vodou a také bublinatkou Utricularia striata. Svislé stěny příkopu byly obsazeny pěknými koloniemi Drosera capillaris.

Boiling Spring Lakes:

usa-nc006.jpg

O několik kilometrů dále jsme zastavili, abychom se podívali po této široké a písčité krajině – území spravované The Nature Conservancy. Je to skvělý příklad místní druhové pestrosti – roste zde více než 400 druhů rostlin, včetně množství těch, které jsou masožravé. Tady je další pohled na lokalitu.

Nezůstali jsme dlouho: byl jsem tady už dříve a Mark sliboval návštěvu lokalit, o kterých jsem nevěděl. Vyrazili jsme, po klidné písečné silnici v Columbus County, o nějakých dalších 60 km vzdušnou čarou dál, ale bylo to více než dvakrát tak daleko po silnici.

Vzácné rosnatky:

drosefili1005.jpg

Cesta byla na obou stranách ohraničena drenážními příkopy. Jak se dalo předpokládat, obvyklé masožravé druhy rostly v bahně a vodě. Ale bylo překvapením vidět tyto Drosera filiformis subsp. filiformis rostoucí na bahnitých březích. V Severní Karolíně to není běžný druh – je daleko běžnější dál na sever. To byl jeden z důvodů, proč mne sem Mark vzal.

Když jsem se přikrčil až velmi blízko k vodní hladině, dokázal jsem udělat několik pěkných fotografií. Tady je další a ještě jedna.

Květy:

sarramino1008.jpg

Na počátku růstové sezóny začínaly špirlice zrovna kvést a láčky z loňského roku byly pouhými vyschlými lusky. Ale přesto můžete snadno poznat, že tato rostlina je Sarracenia minor, další rarita v Severní Karolíně. Všimli jste si mrtvých láček v bahně na předchozí fotografii?

Mark poznamenal zvláštní fakt, že zatímco vegetace vypadá na obou stranách silnice skoro stejně, všechny Sarracenia minor byly izolovány pouze na jedné straně cesty, zatímco  rostliny Sarracenia purpurea rostly na druhé straně silnice.

Sarracenia purpurea vypadaly krásně, ale abych se k nim dostal, musel bych se přebrodit odvodňovacím kanálem a pro to jsem zrovna neměl náladu.

Blátivá jáma:

sarraflav4003.jpg

Pokračovali jsme na další lokalitu, vzdálenou jen asi 1km. Původ této mokřiny je pravděpodobně nepřírodní – vypadala jako zásobní jáma. I tak jsem byl velmi vzrušený tím, že ji můžu vidět, protože jsem tuto lokalitu navštívil před mnoha lety, za doprovodu Dona Schnella. Bylo to vůbec první místo, kde jsem viděl vůbec první mucholapky v divočině! Bohužel jsem nějak zapomněl směr, abych ji našel, takže když mě sem Mark vzal, bylo to, jako kdybych se setkal s dlouho ztraceným příbuzným! (Tady je fotografie této lokality z časných 90. let)

Můžete vidět vytvářející se láčky, ale skoro všechny květy byly zničeny mrazem.

Strávili jsme s Markem nějaký čas hledáním mucholapek, ale žádné jsme nemohli najít. Byly prostě jen ukryté nebo je někdo ukradl?

Po krátkém prozkoumání této lokality (více fotografií jsem zde již neudělal) jsme ujeli dalších 60 km zpátky ke Green Swamp. Už se připozdívalo, ale rozhodli jsme se, že se podíváme po čemkoliv, co budeme schopni nalézt.

Hluboký odvodňovací kanál:

utricinfla009.jpg

Hlavní silnice přes The Green Swamp je často lemována hlubokými odvodňovacími kanály. Sjeli jsme ze silnice na jednom výběžku, abychom se na kanál podívali, protože jsme viděli, že byl zaplněnvzrušujícími žlutými květy. Ano, když jsme se podívali do dlouhého kanálu, potěšilo nás, že jsme ho viděli zaplavený rostlinami Utricularia inflata.

Tady je další snímek květů
, och, a ještě jeden.

Všiml jsem si několika exemplářů extrémně invazivního a nepříjemného nepůvodního druhu stromu, Sapium sebiferum (Chinese tallowtree – čínský lojovník, pozn. překl.). Docela jsem se chvíli bavil, protože několik jeho exemplářů mělo problémy, protože byly ovinuty další nepříjemnou invazivní rostlinou, japonskou šplhavou kapradinou (Lygodium japonicum). Střetnutí nepříjemných tyranů!

Nádherné plováky:

utricinfla013.jpg

Šplháním po vodních okrajích tam a zpátky, jsme měli co do činění s kluzkými, strmými a bahnitými břehy a nápadně nedůvěryhodným podkladem. Přesto jsme si s Markem užívali bližších pohledů na Utricularia inflata. Je to extrémně zajímavá rostlina!

Tady je pro vás více fotografií:
Široce rozprostřené rostliny;
Snímek orientovaný jako portrét;
Obrázek s odrážejícím se nebem.

Bohužel těmito snímky náš čas vypršel. Vyrazili jsme zpátky do Wilmingtonu a dali jsme si sbohem. Mark byl skvělým hostitelem s vytříbenou ochranářskou etikou a obrovskou láskou ke karolínské biodiverzitě. A já doufám, že jeho smysl pro humor snese é vtípky a poznámky o hadech!

Tu noc jsem stahoval obrázky z mých paměťových karet, čistil své vybavení (abych odstranil patogeny a semena invazivních rostlin), a připravoval jsem se na svůj následující den, během něhož budu sám a budu prozkoumávat lokality dál na sever.

Rosnatky:

drosecapi1009.jpg

Další ráno, chvíli před rozbřeskem, jsem vyrazil na sever, směrem ke Croatan National Forest v Carteret County, celých 100 km severně od Wilmingtonu. Nikdy dříve jsem neměl důvod, abych cestoval tak daleko na sever nížinami Severní Karolíny. Ale byl jsem sem nasměrován mnoha důvěryhodnými zprávami o mucholapkách Dionaea.

Dorazil jsem do malého města Maysville a našel odbočku z asfaltové dálnice. Následoval jsem GPS souřadnice, které jsem vygeneroval z GoogleEarth, jel jsem po štěrkových cestách, které se změnily v hliněné, které se zhoršily na udusaný písek a ty se nakonec rozprostřely do širokých prostor "pískového cukru." Můj vůz se opilecky ploužil ze strany na stranu, jak se snažil jet dál, ale nakonec mne zastavila masivní strouha vytvořená erozí přes cestu. Byl jsem několik mil od svého cíle, takže jsem nasadil svůj bágl a vyrazil po svých.

Brzy jsem našel krásné Drosera capillaris, které můžete vidět na snímku.

Hluboko v močálech:

drosebrevi010.jpg

Ne moc daleko po písčité cestě jsem našel také pěkné Drosera brevifolia.

Cesta byla velmi úzká a místy zaneřáděná odpadem všeho druhu: plechovkami od piva, odhozenými ledničkami a díly automobilů. Slyšel jsem, že se takovému druhu odpadu říká "bubbaceous layer“. Žerty stranou, je to nechutný obrázek lidství z té nejhorší stránky.

Hned vedle cesty rostly širokolisté křoviny a stromy, vysoké a silné. Tyto dřeviny byly obtočeny trnitými popínavými rostlinami a bez mačety byl průchod nemožný. Zkoušel jsem se přes ně protlačit, s teorií, že se nenechám odradit křovisky ohraničujícími silnici, ale po 15 minutách jsem byl pokryt škrábanci, odřeninami a vbodnutími, a podařilo se mi probojovat pouze asi 5 metrů daleko. Nikde nebylo vidět, že by tento typ vegetace měl skončit – nikdy předtím jsem se nesetkal s tak neprůchodnou vegetací. Bylo to ohromující. O tomhle se hovoří jako o močálové nebo zátokové vegetaci; opravdová bariéra pro průzkumníky!

Další obrázky Drosera brevifolia:
Ve stínu;
Pohled ze spodu.


 Zpráva z cesty: Nížiny Severní a Jižní Karolíny, 2007 (2. část)


Revised: March 2008
©Barry Rice, 2005
 

Foto Galleria Carnivora©Barry Rice

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [06.07.2009] )
 
< Předch.   Další >