Utricularia: bublinatky
[05.05.2009]

O: Vítejte u bublinatek, největšího rodu masožravých rostlin, s více než 220 druhy, které se vyskytují po celém světě. Latinské jméno rodu odkazuje k tomu faktu, že jsou rostliny „ozdobeny“ váčky, nebo malými, jako batoh vypadajícími měchýřky („bublinami“), velké pouhých několik mm. Ty zřejmě také daly rostlinám jejich obecné jméno. Tyto malé měchýřky jsou masožravými pastmi jakých druhých nenajdete a garantuji vám, že nad nimi užasnete!


ucorn08.jpguinte07.jpg
Utricularia cornuta
a Utricularia intermedia
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice


 

Rod Utricularia je znám mnoho dlouhých let; v roce 1753 Linnaeus zmínil sedm druhů (U. bifida, U. caerulea, U. foliosa, U. gibba, U. minor, U. subulata a U. vulgaris). I když smysl jejich zvláštních měchýřků, které jsou vytvářeny pod zemí nebo pod vodní hladinou, byl dlouhou dobu špatně vykládán a to jako plovací mechanismus (většina známých pestrobarevných druhů byla vodních). Ale v roce 1876 vědkyně jménem Mary Treat zjistila, že jsou měchýřky vlastně podtlakovými pastmi; později Darwin a Lloyd uskutečnili více pokusů a označili rod jako masožravý. Rozhodujícím podkladem pro naše pochopení tohoto rodu byla publikace Petera Taylora, který vytvořil velkou monografii rodu. Podivuhodnou kombinaci technické expertnosti, nadšení a lásky, tato práce je ohromující věcí.

V Taylorově monografii byl rod rozdělen do dvou podrodů a 35 sekcí. Nejnovější práce naznačují, že nejlepším způsobem, jak tento rod rozložit jsou tři podrody a 33 sekcí. Jak nejlépe naložit rodovými poddivizemi je všechno jen ne transparentní a jsem si jist, že mnoho z vás nebude souhlasit s přístupem, který jsem měl. Pokud nesouhlasíte, prosím dokažte mi to v publikované literatuře! Budu šťasten, když budu moci zahrnout další vylepšení založená na citovaném výzkumu.


uunif05.jpgumacr37.jpg
Utricularia uniflora a Utricularia macrorhiza
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice

Rod Utricularia obsazuje jakékoliv představitelné prostředí, kde se stává masožravost výhodou. Druhy se vyskytují na všech kontinentech vyjma Antarktidy. V USA se vyskytují ve všech státech, v Kanadě v každé provincii; v Austrálii jsou tak běžné, že jedí děti. (OK, vynechte tu poslední část.) Druhy osídlily mnohá prostředí, včetně vodou nasáhlých půd, jezer, vodních toků, povrchů a puklin stromů a bromélií a sezónně vlhkých pouští! Jediným prostředím, které jimi ještě nebylo využito, je silně brakické (poloslané) až mořské prostředí. (I když Utricularia benjaminiana dokáže přežít v některých středně brakických vodách.)

Květy bublinatek jsou obvykle malé, ale vytvářejí při své velikosti divokou škálu barev a tvarů. Existuje mnoho druhů, takže ti, kdo je studují, musí obezřetně používat botanickou terminologii k popisu květů. Abyste dokázali správně identifikovat jednotlivé druhy, musíte se naučit množství opatrně definovaných botanických výrazů.

Nadzemní části pozemních druhů jsou často malé a nenápadné; listy mohou vypadat jako traviny, mohou být oválné, čárkovité nebo podlouhlé. Zatímco masožravé měchýřky jsou nejkomplikovanější a nejvychytralejší mezi všemi masožravými rostlinami a dozajista jsou jedním z divů botanického světa!

Masožravé procesy probíhají pod vodní hladinou nebo  v podzemí, ve vodou nasáklém substrátu. Měchýřky se připraví samy vypumpováním tekutiny ze svého nitra, přes speciální dvojklané a čtyřklané žlázy. Výsledkem je, že tlak vody uvnitř měchýřku je nižší než tlak vody, která jej obklopuje. Měchýřek má padací dveře, ale ty jsou pevně uzavřeny pomocí kombinace prahového hřebene na vstupu do měchýřku a slizu, jako dodatečného těsnicího prostředku. Malé organismy narazí na vstup do pasti (není známo, zda tyto organismy se jen potulují bezcílně kolem nebo jsou nějak nebo něčím ke vstupu pasti přitahovány).

Buď nárazí do vlastního vstupu do pasti nebo se snad dotknou malých, jako chlupy vypadajících orgánů trčících před vchod do pasti. Nebo chlupy prostě podrží jako páčky pootovřené dveře do měchýřku (snad s nějakou mechanickou výhodou jako vchodové chlupy), nebo prostě dveře nějak mírně povolí díky nějakému aktivnímu procesu (možná podobnému změnám vnitřního napětí buňky, který je patrný při svěšení u rostlin rodu Mimosa, nebo podobné procesům, které se vyskytují u mucholapek - Dionaea?). Vzhledem k tomu, že tlak v pastech je nízký, voda vtrhne do pasti a malé organismy tam spláchne s sebou. Kořist nemá šanci k záchraně, vzhledem k tomu, že je do pasti vržena za kratší dobu, než je 1/30 sekundy. Dveře pasti se opětovně uzavřou, uvězní tak živočichy uvnitř.


Měchýřky vytvářejí trávicí enzymy a stráví živočichy. V závislosti na velikosti kořisti to zabere několik hodin až dnů, než je kořist strávena. Velmi velká kořist, jako například červi, která není zcela kompletně polapena, může být trávena po velmi dlouhou časovou periodu, vzhledem k tomu, že měchýřek tráví kořist postupně po částech, nejdříve tu část, která je uvnitř měchýřku a následně další části, které jsou postupně pomalu do pasti vtahovány a rozpouštěny, vše v době, kdy může být kořist stále živá. No tak tohle je fakt dost strašné?!

Page citations: Darwin, C. 1875; Lloyd, F.E. 1942; Müller, K., and Borsch, T. 2005; Rice, B.A. 2006a; Schlauer, J. 2002; Taylor, P. 1989; personal observations.

Revised: January 2009
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [06.05.2009] )
 
< Předch.   Další >