CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Reportáž z cesty: Západní Austrálie, 2007 - Jižní pobřeží (1. část)
Reportáž z cesty: Západní Austrálie, 2007 - Jižní pobřeží (1. část)
[01.03.2009]

Barry Rice


Cesta:
Toto je čtvrté pokračování z pěti, která dokumentují některé skvělé okamžiky z naší cesty za masožravými rostlinami do Austrálie ze září roku 2007. Toto vyprávění pokračuje opět tam, kde předchozí skončilo, tedy vyčerpáním z fotografování láčkovice australské v trnité akáciové mokřině.

Jsouce téměř přeplněni masožravými rosltinami, vyrazili jsme vstříc malému městu, kde jsme chtěli strávit noc. Ale předtím, než jsme si mohli prohlédnout své pokoje, nás Phill vzal k nízkému vrcholku, o kterém jsem si myslel, že je nějakou vysílací stanicí. Slunce se blížilo k horizontu a já jsem nepochyboval o tom, že nemáme dost času na to, abychom shlédli něco příliš cenného, ale jak jsem se mýlil!

mapau02.gif

Pohled z kopce:

deryt10.jpg

Čas utíkal, západ slunce se blížil, takže jsem rychle vykročili a začali prohledávat křoviny. Všiml jsem si během pár posledních pár dní, že Phill se bavil čekáním na poslední možný okamžik, aby nám ukázal a odhalil to, co bychom rádi na každé lokalitě viděli – což nemohlo být dříve, než jsme vystoupili z vozu, nebo dříve než jsme nevědomky stáli přímo na rostlinách. Používal to neustále a já jsem si byl docela jistý, že má něco za lubem, i když vypadal tak nenuceně, když prohodil "Mrkněte se kolem."

Ah, Drosera erythrorhiza subsp. erythrorhiza! Byl jsem šťastný, když jsem ji znovu uviděl, protože jsem ji předtím viděl pouze jednou, a to za toho příšerného deštivého dne. Tato rostlina byla obzvláště velká, ale nebyla osamocena. Byly zde i další, menší exempláře této rostliny:
Malá D. erythrorhiza subsp. erythrorhiza
Červená D. erythrorhiza subsp. erythrorhiza

Přesto že bylo pěkné vidět tohle znovu, předpokládal jsem, že měl Phill na mysli něco jiného.

Kopisťovité listy:

umenz04.jpg


Aha! Utricularia! Křičel jsem, co to jen šlo a Phill se přišel podívat. Byl poněkud ohromen, pokud si dobře vzpomínám, tím, že jsem si všiml této malé věci mezi křovím a dalšími rostlinami. To byl ten důvod, proč jsme sem přišli – vidět Utricularia menziesii!

Předpokládám, že pouze velmi málo lidí by to dokázalo ocenit, ale vidět tuto rostlinu v divočině, i když nekvetoucí, bylo pro mne vzrušující!

Je zajímavé si uvědomit, že každá z těchto listových růžic znamená také shluk jako rýže velkých hlízek, které rostlině slouží k tomu, aby přežila suché léto. Dívali jsme se kolem, ale žádné květy jsme neviděli.

Tady je další kolonie listů této bublinatky.

Jásání!


umenz01.jpg

Jak jsem se kolem plížil po kolenou a po rukou, Phill zvedl telefon a hovořil s Gregem Bourkem. A ve stejnou chvíli, kdy hovořil s Gregem, upoutal naši pozornost lusknutím prstů a ukázáním k zemi! KVĚTY! Jaká hostina! Nejsou bizarní? Ostruhy jsou obrovské a dominují celému květu.

Tady je jiná kompozice stejných dvou květů. Byly to jediné květy, které jsme na této lokalitě viděli.

Vážně – vidět tyto květy bylo stejně vzrušující, jako vidět Cephalotus!

Zelené listy:

umenz05.jpg


Některé z růžic byly extrémně světle zelené a připomínaly mi bezantokyaninové mutanty z jiných rodů. I když Phill nám řekl, že si nikdy na této lokalitě nevšiml žádných zvláštních variant květů na této lokalitě. Ale i tak mne to stále zajímá.

Trpaslíci:

dpla202.jpg


Na vlhkém substrátu se také vyskytovaly osamocené růžice Drosera platystigma. Zde je snímek rostliny a semenáče (anglicky seedling, pozn. překl.). Neměli bychom ho nazývat spíše gemenáč? (anglicky gemmaling – odvozeno od slov semenáč a gemmae, pozn. překl.)

Dostihl nás západ slunce, tak jsme vyrazili do města. Phill nám našel roztomilé místo k přenocování v místním zájezdním hostinci s uklidňujícím sálajícím ohněm ve společenské místnosti. Na večeři jsem si objednal grilovanou směs, což znamenalo, že jsem dostal tác přeplněný pár kily pečeného masa. Bylo to vynikající, ale kompletně zahlcující svým množstvím.

Po večeři jsme s Beth strávili pár hodin nočním rituálem třídění fotografií a nahráváním těch lepších z nich na náš přenosný disk z paměťových karet. Byl to kritický obřad, protože přesto že jsme sebou měli kolem 15 MB paměťových karet, vzácně jsme prožili den tak, abychom nějaký volný prostor na nich ušetřili!

Tu noc jsme s Beth udělali několik závažných chyb v nastavení teploty u topného tělesa v našem pokoji a kolem čtvrté ráno jsem se probudil, abych zjistil, že jsme jako v sauně. Ale horko bylo tak vysilující a já byl tak unavený, že jsem nedokázal dostatečně procitnout a cokoliv s tím udělat dříve, než jsme po několika hodinách skutečně vstávali do nového dne. Díky tomu jsme časem byli přeměněni v uvařené raky, jako bychom zůstali příliš dlouho v sauně.

Ale bylo to svým způsobem pěkné.

Velcí trpaslíci:

dscor11.jpg


První lokalita tohoto dne a hned první nový druh! Toto je samozřejmě Drosera scorpioides, poněkud v salátovém vydání, možná proto, že vydala příliš mnoho energie při kvetení.

Tato lokalita byla asi 20 km severovýchodně od místa, kde jsme strávili noc a byla přímo stranou silnice ve světlém lese. Australské silnice jsou obvykle pěkně čisté, minimálně tedy čistější než silnice v USA, ale tady byly tu a tam stále nějaké hromady nepořádku, které kazily pohled.

Přestože je tato rostlina už poněkud za vegetačním vrcholem a také poněkud promáčená deštěm, nejsou tyhle dlouhé a jemné tentakule krásné? Byla to smůla, že nebyl otevřen žádný z květů, možná kvůli šedivému a deštivému nebi.

Bližší pohled:

dscor10.jpg


Strávil jsem nějaký čas vytvářením tohoto bližšího pohledu na list. Nebyla jiná možnost, jak dosáhnout bližšího pohledu, jedině že bych zastřihl dlouhé tentakule na jejich koncích. Rostlina byla dobře živená. Rád bych věděl, zda tihle malí hmyzáci byli původně listem chyceni tam, kde jsou přilepeni, nebo zda tam byli dopraveni na čepel dlouhými, protaženými tentakulami?

V téhle malé kolonii nebylo příliš mnoho těchto rostlin, takže jsem sledoval to, co dělala Beth. Byla fascinována jasně zbarvenou (nemasožravou) rostlinou Anigozanthus, která divoce vířila v časně ranním větru. Fotografovat ji bylo zcela frustrující a šílené, takže jsem ji nechal zápasit s ní samotnou. V mezičase jsem pořídil několik dalších pohledů v horší kvalitě na Drosera scorpioides, která byla ukryta před větrem:
Rostlina, která je pořádně najezená,
Rostlina s poněkud neupořádanými tentakulami, které témař vypadají, jako by tančily a
Rostlina, která jasně investovala veškerou svou energii do kvetení

Na skalách:

deryt11.jpg


Beth stále vyčkávala na bezvětrný okamžik s její rostlinou (Anigozanthus), takže jsem strávil nějaký čas pozorováním těchto Drosera erythrorhiza subsp. Erythrorhiza, které rostly mezi lateritními oblázky.

Beth se nakonec vytoužené fotografie dočkala, takže jsme naskočili do vozu a pokračovali k další lokalitě.

Povědomý obrázek:

dpurp04.jpg


Cestovali jsem asi 20 km severovýchodně (letu fotonu) k široce otevřené planině, kde ve větších vzdálenostech od sebe rostly Melaleuca (čajovníky), Leptospermum (balmíny) a Eucalyptus (blahovičníky). Viděl jsem v Austrálii hodně lokalit masožravých rostlin, abych dokázal odhadnout potenciál této oblasti a nebyl jsem tedy překvapen, když Phill zpomalil auto a našel místo k zaparkování.

První věcí, kterou jsem uviděl, když jsme vystupovali, byly malé exempláře Drosera purpurascens mezi křovisky.

Bylo to opravdu pěkné, ale nebyl to ten důvod, proč nás sem Phill vzal.

Cephaloid:

dplat05.jpg


Spectabulous! Drosera playtpoda! Je to pravděpodobně můj favorit mezi hlíznatými rosnatkami s vějířovitými listy! Podívejte se na ty vysoké listnaté stonky směřující vzhůru; připomínají mi přísavkami pokrytá chapadla chobotnice, pátrající po kořisti. Tyto dvě rostliny mají celkové slámově žluté zabarvení.

Samozřejmě že zde můžete také spatřit rostliny Drosera purpurascens, skrývající se tu a tam. Právě ve chvíli, kdy tohle píšu jsem si všiml poprvé, že Drosera platypoda napravo slouží jako podpora šplhavé rosnatce, ale zdráhám se hádat, o kterou jde.

Ozdoba jeskyně:

dplat04.jpg


Způsob, jakým jsou drženy listy této rostliny, mi připomíná podivně vroubkovaný vzor na povrchu velkých krápníků. Pokud jste je někdy viděli, možná víte, o čem mluvím.

Tyto rostliny měly více červené pigmentace, což je docela roztomilé.

Fotografování bylo opět poněkud obtížné, vzhledem k tomu, že vítr vál víceméně nepřetržitě. Mezitím vyšlo slunce z mraků, a abych zachoval světlo rozptýlené, použil jsem svůj mobilní difuzér, vyrobený z plastového závěsu do sprchy, který se třepotal ve větru. Představte si mne, jak používám dvě velké větve, abych zabránil tomu, že se bude celý závěs komíhat přes rostliny, nějak jako závěsné lůžko. Celkově bláznivý proces, ale fotografie vyšly pěkně.

Mnoho rostlin:

dplat02.jpg


Tady vidíte obrosvký chumel rostlin s červenou Drosera purpurascens v popředí.

Slunce neustále svítilo, takže fotografování vyžadovalo daleko více práce s upevňováním sprchového závěsu. Vítr se stával nezvladatelným, takže abych rostliny uchránil, vytvořil jsem malé protivětrné iglú mimo mrtvých zbytků hustých křovin. Šílenství, opravdové šílenství. Ale byla to Drosera platypoda a já ztratil všechen cit pro vyváženost situace!

Směšné, že. Díváte se na tento snímek a usuzujete na zcela přirozené nastavení, zatímco mimo záběr drží šílený fotograf ve vzduchu, ve foukajícím větru, vlající sprchový závěs, který poletuje kolem, o konstrukci z křoví nemluvě. Představuji si, že jsem vypadal jako nějaký interpretační tanečník z nějaké postmodernistické taneční skupiny. A to ještě ne celkem schopný tanečník. Můžu jen děkovat nebesům, že Phill (a jeho strašný fotoaparát) byl zaneprázdněn pomáháním Beth.

Tady je další snímek D. platypoda, s další šplhavou rosnatkou na pozadí; podle její barvy odhaduji, že se jedná o D. menziesii.

(Jen tak mimochodem, poté co jsem byl hotov s focením, opatrně jsem odstranil veškeré části křovinaté architektury, která mi při fotografování pomáhala.)

Klokaní tlapa:

anigohumil01.jpg

Toto je Anigozanthus humilis, rostlina, kterou Beth fotografovala na větrné lokalitě s Drosera scorpioides. Je to úhledná rostlina a vy můžete vidět, co ji zaujalo. Samozřejmě, že fotografování této rostliny bylo jednoduchost sama vzhledem k tomu, že se vítr utišil a malý mrak zakryl slunce. Žádné podpory z křoví, žádné rozptylovače světla. Když jsem skončil, utíkal jsem k další Drosera platypoda, ale jakmile jsem tam doběhl, slunce opět vysvitlo a vítr pokračoval. Zatracená Ithaqua.

Jakmile jsme zde byli hotovi, Phill nás odvezl přes Stirling Mountains a my tak zažili klasickou vyhlídkovou jízdu v celém svém rozměru. Přípomínalo mi to většinu kotlin a výškovou rozmanitost jihozápadu USA – velké hory oddělené vyprahlou rovinou. Projížděli jsme mnoha místy, která měla jména, jako bych četl seznam trpasličích rosnatek z roku 1980 (Porongurup atd.)

Na jednom místě naší cesty Phill sjel k lokalitě, která vypadala, že na ní nebude nic zajímavého k vidění.


Západní Austrálie, 2007 - Jižní pobřeží (2. část)
Západní Austrálie, 2007 - Jižní pobřeží (3. část)


©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [19.04.2009] )
 
< Předch.   Další >