CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Reportáž z cesty: Nový Jižní Wales, Austrálie (2. část)
Reportáž z cesty: Nový Jižní Wales, Austrálie (2. část)
[02.02.2009]

Z pohledu rostliny:

dpygm05.jpg

Obvykle nerad fotografuji rostliny z přímého nadhledu (ptačí perspektivy), tak jak jsem to učinil na předchozích snímcích Drosera pygmaea. Vzhledem k tomu, že z ptačí perspektivy jsou rostliny zobrazovány běžným způsobem a z běžného pohledu, výsledek je pěkně jednotvárný a bez života. Dávám přednost boční perspektivě, protože ta ukazuje rostlinu, ano, z jejich vlastního pohledu. Možná se mnou souhlasíte, že z tohoto pohledu je rostlina osobitější?

Nejsou tahle květenství elegantní?

Kvetení:

dpygm06.jpg

Zatímco jsem fotografoval tuto rostliny, Beth utekla, aby se mohla připojit k ostatním, protože ti objevili nějaké chlupaté střízlíky (Malurus sp.). I pro neornitology mohou být střízlíci docela působiví. Samice jsou obvykle nevýrazné, ale samci mají ohromně jasné, metalízově modré opeření na svých tělech a hlavě, které je tak intenzivní, že vás přímo bací do očí!

Jsou to také velmi aktivní, skákající malí ptáci a bylo pro Beth velkou výzvou je fotografovat. To ji zaměstnalo a mně dopřálo čas na fotografování malých trpaslíků a neuspěchat to.

Robert a Kirk považovali ptáky, které Beth fotografovala, za "superb fairy wrens" (pozn. překl. Malurus cyaneus). I když po přezkoumání svých fotografií Beth později usoudila, že šlo o "variegated fairy wrens" (pozn. překl. Malurus lamberti). Přísahám, že byla tak zaměřena na správné určení těchto malých ptáků, že mi v podstatě připravila mnohastránkovou prezentaci v PowerPointu na toto téma, když jsme se vrátili do USA.

Populace:

dpygm04.jpg

Zatímco Beth byla sužována svými malými, skákajícími ptáčky, já jsem si užíval hry s mými přisedlými rostlinami. Mám rád tento snímek, protože ukazuje nejen vzhled mateřské rostliny, ale i rostlin různého stáří a vývoje. Jsou od velikosti kvetoucích oblud až po nejútlejší z útlých a rostlin velikostně někde mezi.

Abych vám pomohl správně uchopit měřítko, uvědomte si, že tyto rostliny rostou v jemném písku a všimněte si, hrbolatý vzhled písečného povrchu vznikl díky důlkům, které vytvořila nedávná dešťová přeháňka. Jsou to prohlubně zanechané jednotlivými dešťovými kapkami!

Poté, co jsme s těmito rostlinami skončili, setkali jsme se s Beth a vyrazili k naší další lokalitě. Doufali jsme, že najdeme místo s rosnatkami rostoucími na mokré stěně hned vedle silnice.

Na skále:

dspat02.jpg

Sledovali jsme naši přímou a prašnou cestu, která vedla vlhkými australskými lesy, tak dlouho, než Robertovi podařilo najít stanoviště, které jsme hledali. Boční strana silnice se zde prudce zvedala a byla ve skutečnosti srázem. Byla pokryta vlhkomilnou, na kapradiny bohatou, komunitou rostlin. Bohužel pro nás, nějaký druh stroje, který pročišťuje vegetaci kolem silnic, tudy musel projet před několika dny a vysekal všechny křoviny. Důsledkem toho byly všechny rostliny pěkně pomlácené.

Oh, ale jednou pozitivní stránkou této škody bylo, že malé růžice Drosera spatulata byly snadno viditelné při svém růstu kdekoliv na nechráněných místech mokrého skalnatého povrchu! Takže po pár výkřicích radosti, od vašeho milého vypravěče, jsem se rozhodl, vytvořit nějaké fotografie. Zatímco Beth a ostatní se snažili zjistit lokalitu výskytu velmi zpěvného „vocal eastern whip bird“ (Psophodes olivaceus) – pozn. překl. kosovec zvučnohlasý.

Rostliny ukázané na snímku, vytvářející květy, měly tak nějak delší žlaznaté listové čepele, než jaké jsem byl zvyklý vídat. Všechny ty kousky detritu na rostlinách jsou pravděpodobně kvůli průjezdu již zmiňovaného stroje.

Mnoho rostlin:

dspat05.jpg

Mrkněte na všechny tyto rostliny Drosera spatulata! Uvědomte si, že to není fotografie rostlin, které se krčí na zemi u mých nohou – tyto rostliny šplhají v jemném nánosu substrátu po kluzkém a rozpadajícím se povrchu kolmé skalnaté stěny.

Další obrázek:

dspat01.jpg

Riskujíc ztrátu vaší pozornosti, rozhodl jsem se, že vám ukážu ještě jeden snímek Drosera spatulata. Ah, ale počkejte....co to je za rostlinu se třemi dlouhými řapíky ve středu snímku vespod fotografie?

Další rosnatka!

dbina08.jpg

Další rosnatka je na světě! Předpokládám, že nejste žádná paka, abych vám musel říkat, že se jedná o Drosera binata.

Co je na tomto snímku cenné je to, že jsem předtím udělal snad 15 jiných, než jsem byl schopen udělat tento. V lese bylo opravdu docela šero a já jsem fotil na clonu 22, takže můj expoziční čas byl mezi 3-6 sekundami dlouhý a listy prokleté Drosera binata neustále mávaly, jako turisté na okružní jízdě.

Mezitím Beth a její skupina ztratili zájem o svého kosovce a začali fotografovat nějaké pěkné orchideje. Bohužel výhled na orchideje byl špatný, takže jsem to ani nezkoušel.

Hmyzáci!

setocoris02.jpg

Ooh! Tohle je paráda. Ano, je to pohled zblízka na list Drosera binata a ten je vskutku krásný sám o sobě. Ale dole, na spodní straně fotografie můžete vidět velkého zeleného hmyzáka. Je to "sundew bug" z rodu Setocoris (polokřídlý hmyz – ploštice, ze stejného rodu jako jsou třeba klopušky na roridulách/chejlavách, pozn. překl.). Bohužel jsem opětovně používal třísekundovou expozici a ta zelená potvora se vždy během expozice o malinký kousek posunula. Bohužel. Ale je to kompenzováno jiným zástupcem rodu Setocoris na fotografii vpravo nahoře! A abych tu legraci ukončil, je tam i třetí hmyzák na levé straně listu, přesně pod bílým, nezaostřeným proužkem na pozadí. Tři rosnatkoví hmyzáci! Paráda!

Dospělý brouk:


setocoris01.jpg

Jak jsem se přesunul na jinou část svahu, viděl jsem tuto rozvinutou špičku listu Drosera binata s vlastním nájemníkem rodu Setocoris. Na rozdíl od ostatních měl tento křídla, a tudíž byl dospělejší. Nevím, jestli je jiné zbarvení také známkou dospělosti, nebo zda se jedná o jiný druh.

Můžete vidět jeho jakoby kopinatou část úst – opravdu velmi pěkné!

Vzpomínáte si, že jsem se dříve zmínil o tom, že jsme pracovali na okraji úzké a klikaté cesty? Neustále jsme mohli slyšet přibližující se auta a my na sebe museli neustále volat nějaká upozornění. V jednom okamžiku jsme uslyšeli bzučivý hluk nekapotovaného motoru letícího kolem nás, který patřil motocyklu řízenému ženou v zajímavém, přiléhavém, koženém oblečení. Nechali jsme jí dostatek prostoru, ale bohužel pohled na Roberta, Johna, Beth a Kirka pozorující ptáky na jedné straně cesty a zvláště potom na mě, fotografujícího rostliny na druhé straně silnice, bylo až příliš zajímavé a motocyklistka nám věnovala až příliš dlouhý pohled ve chvíli, kdy nás míjela. Bohužel byl její pohled až příliš dlouhý, že se nevešla do zatáčky klikaté cesty. Prásk! Přímo do skalní stěny! Kupodivu se jen decentně svezla a poté co se zvedla a zvedla motocykl z příkopu, pokračovala ve své cestě, zkoušejíc u toho vypadat přirozeně a v klídku. Ale vsadím se, že následující den měla pěkné bolesti.

Stála její zranění opravdu za tak dlouhý pohled, který mi věnovala? Asi ano.

Škaredá rostlina:

uulig03.jpg

Jakmile jsme skončili s Drosera spatulata, Drosera binata a plošticemi rodu Setocoris, pokračovali jsme kratší jízdou na třetí lokalitu tohoto dne.

Byla to další cesta protínající kopce a opět se kolem ní vyskytovaly vlhké skalní stěny s odkapávající vodou. Díky letům stráveným kolem špinavých příkopů v USA, jsem se rozhodl strávit pár minut sledováním vody opracovávající skalní stěnu. A byl jsem odměněn místem s výskytem bublinatky (no upřímně, myslím, že ji Robert zahlédl dříve než já).

Tato fotografie ukazuje dlouhé a bledé listy rostoucí hned pod úrovní povrchu vody. Nejdelší listy na fotografii jsou zelené čepele trávy, takže nebuďte příliš uneseni velikostí této rostliny; listy bublinatky byly jen pár centimetrů dlouhé. Oh, šlo o Utricularia uliginosa a navzdory tomu, že jsem ohromný fanda tohoto rodu, musím s nechutí souhlasit s přezdívkou, kterou dal této rostlině Kirk - Utricularia "ugly-nosa." (ugly – anglicky škaredý, ošklivý, pozn.překl.)

Snažil jsem se!

uulig04.jpg

Podívejte, dělal jsem, co jsem mohl, opravdu to nejlepší, co jsem mohl, aby tato rostlina vypadala pěkně. Tady je snímek rostliny v květu. Tedy právě po odkvětu.

Je to opravdu proklatě škaredý druh!

Zpátky ke kráse:

dspat06.jpg

Dosť bolo Utricularia "ugly-nosa." Tady máte vydařenou fotografii další Drosera spatulata, která rostla na povrchu skály. Vypadá hodně podobně jako Drosera spatulata na jednom z předchozích snímků, ale když Utricularia byla tak nevýrazná, že jsem se rozhodl ukázat vám něco hezčího!

Nový taxon:

dpelt09.jpg

Ah, tady je něco nového. Tohle rostlo na malém skalním výstupku u cesty. Vypadá to jako hlíznatá Drosera peltata subsp. auriculata, kterou jsem vám ukázal o něco dříve v této reportáži. I když na rozdíl od této rostliny jsou kališní lístky ochlupené a ne hladké. To znamená, že tyto rostliny jsou Drosera peltata subsp. peltata (nebo prostě Drosera peltata s. str., pokud ji považujete za samostatný druh). Tyhle rostliny zcela jasně končily svou růstovou sezónu.

Všiml jsem si však něčeho jiného, většina rostlin Drosera peltata, které jsem viděl, mělo horizontální stonek ve spodní části rostliny a potom se v určitém místě stonek otočil o 90° a stal se kolmým. Myslím si, že je to jen kvůli nějakému druhu rušivého podnětu, kterým rostlina prošla v určité fázi svého vývoje. Jsou to vzpřímené, nikoliv šplhavé rostliny.

Nastává večer:

salviasound04.jpg

Navštívili jsme ještě jednu pobřežní lokalitu, kde jsme viděli hromady substrátu a listového odpadu o průměru několika metrů. Tyto velké hromady jsou udržovány australskými „brush turkeys“ (Alectura lathami), jako hnízdiště – velmi působivé!

Poté, co jsme si místo prohlédli, pokračovali jsme ve své cestě křovinami na pobřeží. Tahle fotka, kterou vyfotila Beth, je velmi zvláštní, uznávám, ale je to Robert a já na pláži po západu slunce. Tahle pláž mi ulpěla v paměti, protože jak Robert vysvětlil, byl písek na této pláži zřejmě vytříděn různými geologickými procesy, takže všechna zrna byla téměř stejné velikosti. Nikdy dříve jsem o tom nepřemýšlel, ale obvykle se zrna písku vyskytují v celém velikostním spektru – ovšem nikoliv na této pláži!

Určitě se ptáte, proč jsem k čertu vytáhnul toto téma? Protože to vytvářelo báječný efekt – pláž vrzala! Pokaždé, když jste položili svou nohu na zem, pláž zavrzala – vrz, vrrz nebo vrrrrrrrrrrz a znělo to, jako kdyby se dva kousky gumy o sebe třely.

Na této fotografii s Robertem zvedáme a opětovně pokládáme nohy na zem, abychom dosáhli zmiňovaného vrzání v tak rychlém tempu, jakého jsme jen byli schopni. To je ale párek idiotů, že?

Stejnou noc po večeři (během níž Beth vyzkoušela dalších několik kousků jídla z masa, které bylo jaksi mimo její běžně akceptovatelná kritéria) jsme se bohužel museli rozloučit s Robertem, Johnem a Kirkem. Následující den jsme se vraceli do Sydney, abychom se letadlem přepravili do australského vnitrozemí… do "Červeného Středu"...

Turisté dělají turistické věci:

salviasound05.jpg

Tuto část reportáže zakončím obzvláště vypečenou turistickou fotografií mě a Beth, jak se projíždíme na velbloudu poblíž Uluru. Jo, poněkud bláznivé, ale opravdu celkem zábavné.

V této oblasti jsme strávili pár dní, potulujíc se kolem (nikoliv po) Uluru, uskutečňovali jsme turistické výlety v Kata Juta, sledovali ptáky, rostliny a tak podobně. Neviděli jsme jedinou masožravou rostlinu (a to jsem hledal D. indica!), ale celá oblast je i přesto nádherná. Konečně jsme také viděli naše první prokleté vačnatce! Euro (středně vzrostlý klokan wallaby) a myš-vačnatce (to má být roztomilé nebo co?!).

V mé následující reportáži z cesty popíšu naprosté masožravé šílenství, které nás postihlo, když jsme s Beth doletěli z Uluru do Perthu a cestovali krajinou pod křídly Philla Manna....

Pokud tady hovoříme o šílenství – náš balíček jízdy na velbloudovi obsahoval také večer strávený s velbloudy a velbloudáři při popíjení bílého vína a konzumaci.... pečeného velbloudího masa. Tohle jsem opravdu nevymyslel já. A....a.... Beth jedla velblouda. Vždycky mě donutí sníst něco jen proto, aby sama nevypadala jako osamělý velbloudožrout. Jak hluboko, velmi hluboko, může člověk upustit od svých vegetariánských ideálů!!

Reportáž z cesty: Nový Jižní Wales, Austrálie (1. část)  


Page citations: Personal observations.

Revised: October 2007
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [04.08.2009] )
 
< Předch.   Další >