Hledání

Vstup pro členy






Zapomenuté heslo
CCPS
Pinguicula elizabethiae
[12.10.2008]

Časopis Acta Botánica Mexicana

Institut ekologie

Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

ISSN (Tištěná verze): 0187-7151

Mexiko

1999

Sergio Zamudio

Pinguicula Elizabethiae – nový druh ze sekce Orcheosanthus (Lentibulariaceae) ve státech Hidalgo a Querétaro, v Mexiku

Acta Botánica Mexicana, červenec, číslo 047

Institut ekologie

Pátzcuaro, Mexiko

Strany 15-22

 

1 Práce byla realizována za podpory Institutu ekologie (účet č.902-903), Národní rady pro vědu a technologii a Národní komise pro znalost a využití biodiverzity.

Pinguicula Elizabethiae – nový druh ze sekce Orcheosanthus (Lentibulariaceae) ve státech Hidalgo a Querétaro, v Mexiku1

Sergio Zamudio

Instituto de Ecología, A.C.

Centro Regional del Bajío

Apartado postal 386

61600 Pátzcuaro, Michoacán 

Shrnutí: Výskyt nového druhu rodu Pinguicula (tučnice), který patří do sekce Orcheosanthus, a pochází z údolí řek Tolimán a Moctezuma ve státech Hidalgo a Querétaro. Pinguicula elizabethiae Zamudio se vyznačuje obvejčitými až polookrouhlými korunními laloky a podobá se tak Pinguicule colimensis McVaugh et Mickle a Pinguicule cyclosecta Casper; od P. colimenis se liší „letními listy“ s lehce podvinutým okrajem a „zimními listy“ kopisťovitého až oválně-kopisťovitého tvaru. Od P. cyclosecta se liší „letními listy“ obvejčitě-kopisťovitého až polookrouhle-kopisťovitého tvaru, které se v oblasti báze postupně zužují. Pochva je hustě obrvená, s dlouhými mnohobuněčnými trichomy v délce více než 5 mm. Dále se od obou zmíněných druhů liší místy výskytu.


Nedávné výzkumy v údolí řeky Moctezuma a některých jejích přítoků prokázaly přítomnost několika nových taxonů s velmi omezeným výskytem. Mezi nimi vynikají některé druhy Pinguicula, jako je P. moctezumae Zamudio a R. Z. Ortega (1994) a také nový druh, který je popsán

Pokud je známo, první exempláře tohoto druhu nasbíral Ricardo Zirahuén Ortega v roce 1990, během prospektivní studie zaměřené na odhad vlivu stavby vodní elektrárny u přehrady Zimapán na životní prostředí v okolí řeky Moctezuma. Zmíněné exempláře se nacházely v oblasti zvané Ventana 1, v blízkosti Yethay v městě Zimapán ve státě Hidalgo a byly identifikovány jako Pinguicula cyclosecta Casper. Autor tohoto výzkumu se spolupracovníky nasbírali tuto rostlinu znovu v roce 1993 v okolí řeky Tolimán v městě Zimapán ve státě Hidalgo a u řeky Carneros v městě Cadereyta ve státě Querétaro v roce 1996. Poté Johan van Marm uvedl, že také on zpozoroval rostlinu u řeky Tolimán v blízkosti dolu La Purísima, a sdělil, že je podle něj více podobná druhu Pinguicula colimensis McVaugh et Mickel než Pinguicule cyclosecta. Toto vedlo k přezkoumání jejího taxonomického zařazení.

V roce 1998 se vyskytla příležitost shlédnout několik živých rostlin Pinguicula cyclosecta pocházejících z hory El Diente v městě San Carlos ve státě Tamaulipas a mohly být srovnány s rostlinami sesbíranými u řeky Tolimán a s exempláři P. colimensis. Potvrdilo se tak, že se jedná o tři různé, dobře rozlišitelné druhy, ačkoli určitě příbuzné, a proto byl navržen nový taxon pocházející z okolí řek Moctezuma a Tolimán.


Pinguicula elizabethae Zamudio, nový druh, obr.č.1

p_elizabethiae1a.jpg  
(Obr. č.1, popis: Pinguicula elizabethae Zamudio. A. Vzhled rostliny, B. Pohled zepředu na okvětí zobrazující rozdíly tvaru a velikosti, C. Kalich, D. Série „letních listů“ zobrazujících rozdíly tvaru a velikosti, E. Přechod mezi „letní růžicí“ a „zimní růžicí“ zobrazující brvy, F. „Zimní růžice“, G. Série „zimních listů“, H. Chlupy uvnitř trubky v okvětí.)

Trvalka; přízemní dvoutvaré listy uspořádány v růžicích; „zimní růžice“ kompaktní, 10 až 20 mm v průměru, tvořena (45)60 až 125 masitými listy, kopisťovitými až podélně-kopisťovitými, dlouhými 5 až 17 mm a širokými 2 až 4 mm, vrchol listu tupý, zaoblený, chlupy na lícní straně listu a brvy na vrcholu listu s trichomy dlouhými 5 až 10 mm; „letní růžice“ slabá, 50 až 120 mm v průměru, s 5 až 6(12) blánovitými listy, obvejčitě-kopisťovitými až polookrouhle-kopisťovitými, dlouhými (35)50 až 72 mm a širokými (10)25 až 53 mm, lícní strana listů hustě žláznatě-chlupatá s přisedlými a stopkatými žlázami, okraj lehce podvinutý, brvy na bázi listů s dlouhými trichomy v délce 5 až 10 mm, tvořícími spletitou síť, která udržuje listy v oblasti báze pohromadě; asi 1 až 5 stonků na jedné rostlině, vzpřímené, 35 až 75 mm dlouhé, žláznatě-chlupaté v celé délce se stopkatými žlázami menšími než 3 mm; květy 36 až 46 mm velké (včetně ostruhy); kalich se dvěma pysky, žlaznatě-chlupatý z obou stran, horní pysk výrazně trojlaločný, laloky kopinaté až podlouhlé, délka od 1,5 do 2,5(3,5)mm a šířka 1,0 až 1,7 mm, dolní pysk dvojlaločný až do 1/2 či 1/3 své délky, laloky kopinaté až podlouhlé, dlouhé od 1,5 do 2,5 mm a široké 1,0 až 1,5 mm, spojené 0,5 až 1,0 mm v bázi; okvětí výrazně dvojlaločné, barva zářivě červeno-purpurová po obou stranách, horní pysk dvojlaločný, laloky široce obvejčité až polookrouhlé, dlouhé 6,5 až 10 mm a široké 7,0 až 10,5 mm, dolní pysk trojlaločný, laloky široce obvejčité až polookrouhlé, dlouhé 7 až 13 mm a široké 7 až 13 mm, střední lalok o trochu větší než postranní laloky, trubka velmi krátká, široce trychtýřovitá, široká 4 až 5 mm, bez patra, vevnitř chlupatá s kyjovitými a válcovitě-šídlovitými chlupy, delší při ústí trubky a kratší uvnitř, ostruha válcovitě-šídlovitá, dlouhá (15)20 až 28 mm, zahnutá, v modrofialové až červeno-purpurové barvě, s šídlovitými chlupy uvnitř, tyčinky asi 2 mm dlouhé, nitky jemně zahnuté, bílé s modrofialovým vrcholem, prašníky jasně žluté, pylové zrno 5-6-kolporátní; tobolka polokulovitá, vysoká (1,7)2,5 až 3 mm a 2,0 až 3,7 mm v průměru; semena četná, podlouhle-elipsovitá, dlouhá 0,8 až 1,0 mm a asi 2 mm široká, povrch drsný, se šupinami delšími u vrcholu.
Typová lokalita: Mexiko, Hidalgo, řeka Tolimán, město Zimapán, S. Zamudio a E. Peréz 10029 (IEB).
(POZN. PŘEKL.) Chybí část textu: „Material adicional revisado…“

Fenologie: Byla zaznamenána doba květu od srpna do září; nicméně Johan van Marm (osobní sdělení) uvádí, že toto období trvá od července do října.

Naleziště: Roste na vápenaté jílovité půdě, na velmi strmých svazích orientovaných na východ nebo severovýchod, vyskytuje se společně s mechy, Selaginella lepidophylla, Notholaena sp. a Cheilanthes sp., v oblastech s pohorskou křovinnou vegetací, mezi 1000 a 1600 m nad mořem.

Výskyt: Doposud je znám pouze z několika málo míst v údolí řek Moctezuma a Tolimán, a proto představuje P. elizabethiae nový endemismus pro oblast řeky Moctezuma a jejích přítoků ve státech Hidalgo a Querétaro.

Název tohoto druhu je užit jako pocta památce Elizabeth Arguelles, která po mnoho let s nadšením sbírala rostliny ve státě Querétaro a byla mi srdečnou přítelkyní.

SROVNÁNÍ

Pinguicula elizabethiae patří do sekce Orcheosanthus, která se podle Caspera (1966) vyznačuje okvětím se dvěma pysky, velmi krátkou, široce trychtýřovitou trubkou, a ostruhou delší než je čepel okvětí. Ve zmíněném oddělení patří do podsekce Orchidiopsis, řady Cyclosectae, díky svým podélně-kopisťovitým, nezašpičatělým „zimním listům“ a širokým, na vrcholu zakulaceným „letním listům“, které mají výrazně zakulacené až polokrouhlé okvětní laloky, přibližně stejně dlouhé jako široké.

Doposud byly z této řady známy pouze Pinguicula cyclosecta a Pinguicula colimensis, se kterými má nový druh několik společných rysů, jako například květy s výrazně obvejčitými, polookrouhlými nebo zploštělými okvětními laloky, které se překrývají svými okraji a také dlouhou ostruhu, rovnou či zahnutou (viz tab.1).

Tabulka 1: Srovnání Pinguicula elizabethiae, P. cyclosecta a P. colimensis.

Rysy

P. elizabethiae

P. cyclosecta

P. colimensis

Zimní listy

Tvar

 

Velikost (délka/šířka)

Vrchol

Chlupy (délka)

 

Kopisťovitý až podlouhle-kopisťovitý

 

5-17 / 2-4 mm

Tupý

5-10 mm

 

Kopisťovitý až obvejčitě-kopisťovitý


5-12 / 2-5 mm

Zakulacený

1-2 mm

 

Kopisťovitý až podlouhle-kopinatý

 

5-20 / 2-5 mm

Tupý

(3)5-8 mm

Letní listy

Tvar

 

 

Velikost (délka/šířka)

Okraj

Chlupy (délka)

 

Obvejčitě-kopisťovitý až polookrouhle-kopisťovitý, postupně se zužující u báze


35-72 mm / 10-53 mm

Lehce podvinutý

5-10 mm

 

Obvejčitě-kopisťovitý, podstatně menší u báze

30-60 mm / 15-25 mm

Lehce podvinutý

1-2 mm

 

Obvejčitě-kopisťovitý, postupně se zužující u báze


45-120 mm / 20-65mm

Lehce nadvinutý

(3)5-8 mm

Stonek (délka)

35-75 mm

(22)30-50 mm

30-190 mm

Květy (délka)

Okvětí (barva)

36-46 mm

Červeno-purpurová z obou stran

25-48 mm

Nafialovělá až sytě fialová ze zadní strany

35-70 mm

Růžová až purpurová z obou stran

Laloky horního pysku

Tvar

Velikost (délka/šířka)

Laloky dolního pysku

Tvar

Velikost (délka/šířka)

Ostruha (délka)

 


Výrazně obvejčitý až polookrouhlý

6,5-10 / 7-10,5 mm

 


Výrazně obvejčitý až polookrouhlý

7-13 / 7-13 mm

15-28 mm

 


Polookrouhlý až zploštělý

6-10 / (5)8-11 mm

 


Polookrouhlý až zploštělý

8-11,5 / 6-12,5 mm

15-30 mm

 


Polookrouhlý až zploštělý

7-13 / 8-18 mm

 


Polookrouhlý až zploštělý

8-20 / 7-20 mm

20-40 mm

Doba květu

Srpen-září (červenec-říjen)

Květen-září

Červenec-srpen

Místo výskytu

Podhorská kleč

Dubový a borovicový les

Tropický opadavý les

Geologické podloží

jílovité

vápenaté

křídovité

Nadmořská výška

1000-1600 m

1000-2050 m

350-500 m

Pyl

5-6-kolporátní

(5)6-7-kolporátní

(4)5-6-kolporátní


P. elizabethiae se vyznačuje červeno-purpurovými květy; „zimní růžice“ je kompaktní, složená z četných masitých listů poskládaných při sobě tak, že tvoří pevnou strukturu podobnou hlíze, „zimní listy“ jsou kopisťovité až podélně-kopisťovité, chlupy na vrcholu s dlouhými mnohobuněčnými trichomy o délce více než 5 mm; „letní listy“ jsou obvejčitě-kopisťovité až polookrouhle-kopisťovité, postupně se zužují v oblasti báze, vrchol zakulacený, okraj lehce podvinutý, husté chlupy v oblasti báze s dlouhými mnohobuněčnými trichomy delšími než 5 mm, které jsou mezi sebou propleteny a udržují listy pohromadě.

Kromě charakteristiky květů má P. elizabethiaeP. colimensis společný tvar „zimní růžice“, tvar „letních listů“ a přítomnost dlouhých chlupů na listech; nicméně se od ní liší „letními listy“, které jsou menší, mají lehce podvinutý okraj, husté chlupy v oblasti báze s dlouhými mnohobuněčnými trichomy o délce více než 5 mm. Liší se také prostředím, ve kterém se vyskytují. P. colimensis roste na křídovitých podkladech, v oblastech tropických opadavých lesů, mezi 350 až 500 m.n.m. a P. elizabethiae roste především na strmých svazích s jílovitým vápenatým podkladem v oblastech suchomilné vegetace, mezi 1000 až 1600 m.n.m. (viz obr.2).


p_elizabethiae2a.jpg

Obr. 2. Srovnávací schémata mezi P. elizabethiae (A-D), P. cyclosecta (E-H) a P. colimensis (I-L). A, E a I. Okvětí – pohled zepředu; B, F a Y. Letní listy; C, G a K. „Zimní růžice“; D, H a L. „Zimní listy“.


P. cyclosecta se liší od P. elizabetiae svým okvětím ve fialové barvě, které je tmavší na přední straně, a samozřejmě jasnější na zadní straně, s bílou kulatou skvrnou ve žlábku; zimní růžice je slabá, rozložená při zemi, víceméně trsnatá, „zimní listy“ jsou kopisťovité nebo obvejčitě-kopisťovité s krátkými chlupy o délce 1 až 2 mm, „letní listy“ jsou obvejčitě-kopisťovité, a čepel se u nich prudce zužuje v oblasti báze, chlupy jsou menší než 3 mm.

Z předchozího srovnání lze vyvodit, že P. elizabethiae je blíže příbuzná P. colimensis, se kterou sdílí většinu charakteristických vlastností, přestože jejich výskyt je od sebe vzdálen více než 500 km vzdušnou čarou.

PODĚKOVÁNÍ

Chtěl bych vyjádřit svůj vděk Ricardovi Zirahuénu Ortegovi za poskytnutí sesbíraného materiálu tohoto druhu a za jeho společnost, Emmanueli Perézovi za doprovod při několika výpravách, Mahindovi Martinezovi za opatření vzorků P. cyclosecta z hory El Diente v Tamapulias, Johanu van Marmovi za sdílení jeho pozorování ohledně tohoto druhu, Rose Marii Murillové za revizi rukopisu a Dr. Jerzymu Rzedowskému za kontrolu textu a latinských popisů.

CITOVANÁ LITERATURA

Casper, S. J. 1996. Monographie der Gattung Pinguicula L. Mibliotheca Botanica 31(127/128): 1-209.

Zamudio, S y R. Z. Ortega. 1994. Una nueva especie de Pinguicula (Lentibulariceae) ve státech Querétaro a Hidalgo, México. Acta Bot. Mex. 28: 57-62.


T: Hana Minarčíková
Aktualizováno ( [12.10.2008] )