Hledání

Vstup pro členy






Zapomenuté heslo
CCPS
Drosophyllum
[02.10.2008]

Drosophyllum LINK (1806) - Rosnolist

Drosophyllum lusitanicum je jediným druhem rodu a patří do čeledi rosnatkovitých (Drosophyllaceae). Nejbližší příbuzné druhy jsou láčkovkovité (Nepenthaceae), Dioncophyllaceae a Ancistrocladaceae.

OBECNÉ INFORMACE
Rostlina byla známa již v 17. století a byla vedena jako rosnatka, až nakonec ji roku 1806 F. Link od tohoto rodu oštěpil. V roce 2002 byl rosnolist dokonce oddělen od čeledi rosnatkovitých a dostal statut samostatné čeledi.
Pojmenování rostliny se skládá z řeckých slov drosos (= rosa) a phyllon (= list), z čehož vznikl i český název rosnolist. Druhové jméno lusitanicum pochází z latinského Lusitania (Lusitánie), dřívějšího označení Portugalska.
Díky svým výrazným žlázám, produkujícím lepkavou lapací tekutinu, je rosnolist vysloveně úspěšným ’lovcem’.

ROZŠÍŘENÍ
Oblast rozšíření rosnolistu je poměrně omezena. Drosophyllum se vyskytuje jen v mírném středomořském klimatu v Portugalsku, v jihozápadním Španělsku (Andalusie) a v severním Maroku.  
Rosnolist osidluje převážně kamenité kopce, méně často i suché borovicové lesy v pobřežních oblastech, kde se převážně v ranních hodinách vyskytují husté mlhy. Kyselé půdy se skládají z písku a jílu nebo částečně i z okoralé borovicové kůry. Rostliny osidlují otevřený habitus, ve kterém se sotva nachází jiná vegetace. Oproti ostatním masožravým rostlinám zdárně odolává rosnolist, díky velmi dobře vyvinutému kořenovému systému, i delším období sucha, kterým jsou tyto rostliny vystaveny především během horkých letních měsíců. I po plošných požárech, které se v těchto oblastech nezřídka vyskytují, se může populace nově etablovat díky semenům, která jsou odolná proti ohni a takovéto rostliny se označují také jako pionýrské rostliny.

CHARAKTERISTICKÉ RYSY
Víceleté, keříčkovité rostliny dosahují výšky přibližně 40 - 60 cm. Starší rostliny mohou být ale znatelně větší a pak se povětšinou plazí po zemi.
Čárkovité listy, ve tvaru kopí vyrůstají z nevětveného výhonku, měří 10 - 25 cm na délku a mají průměr ca 2,5 mm. Mladé listy se rozvíjejí spirálovitě směrem ven z růžice.. Staré seschlé listy zůstávají na lodyze a díky reflexi UV záření slouží k lákání hmyzu. Povrch listu je pokryt četnými stopkatými a přisedlými žlázami, které jsou seřazeny pravidelně do šesti linií. Tak zvané tentakule vytvářejí průzračnou lapací tekutinu, která se usazuje v kapičkách na červených koncích žláz.

LAPACÍ MECHANISMUS
Drosophyllum lusitanicum se řadí k pasivním pastem typu lepkavý list. Několik málo žláz, produkujících po medu vonící sliz, jsou umístěny na koncích listu, slouží k lákání hmyzu. Kořist uvízne na lepivém slizu, který se snadno uvolňuje ze žláz. Hmyz se při pokusu o únik celý obalí tímto slizem, ve kterém se nakonec zadusí. Prostřednictvím dráždění tentakulí jsou stimulovány přisedlé žlázy, které vytvářejí trávicí sekret, a ten pomocí enzymů rozloží lapený hmyz ve velmi krátkém čase.

KVĚT
Doba květu spadá do období od brzkého jara do začátku léta. Vyvíjí se 1 - 5 málo rozvětvených květních stonků, které jsou osazeny lapacími žlázami, stonky nesou po 5 - 7 sírově žlutých květech o průměru od 2 do 4 cm. Ty jsou samosprašné a představují jediný způsob rozmnožování rostliny. Rychle zrající semena mají dobrou klíčivost

PĚSTOVÁNÍ
Rosnolist vyžaduje světlé, vzdušné stanoviště s přímým slunečním svitem, denní teploty od 20 - 35 °C a chladnější noci. Rostliny snášejí jak vysoké letní teploty až do 40 °C, tak i studené zimy s mírným mrazem. Průměrné zimní teploty by ale měly činit 5 až 15 °C. Vzhledem ke vzdušné vlhkosti není rosnolist až tak zcela náročný, i když vlhkost by neměla být příliš nízká (ca 40 - 60%).
Rosnolist je velmi citlivý na obsah vápníku. Jako substrát se doporučuje sypká směs rašeliny a písku s jílem. Tato směs by se měla udržovat vždy mírně vlhká, ale rostliny nesmí stát permanentně ve vodě.  
Po odkvětu na jaře můžeme nechat substrát mírně vyschnout.

Množení rosnolistu se provádí výhradně pomocí semen, která se vysévají do nádoby, ve které budeme rostlinu pěstovat, protože rostliny jsou velmi citlivé na přesazování.

Poznámka: Kvůli hutným lepkavým kapkám na listech se prý rostliny ve španělských bytech rozvěšují stejně jako u nás papírové mucholapky.


Literatura:

Barthlott, W., Porembski, S., Seine, R., Theisen, I. (2004): Karnivoren - Biologie und Kultur Fleischfressender Pflanzen. Verlag Eugen Ulmer.
D'Amato, P. (1998): The Savage Garden - Cultivating Carnivorous Plants.
Labat, J. J.(2003): Fleisch fressende Pflanzen - Auswählen und Pflegen. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart.
Slack, A. (1979): Carnivorous Plants. Reed, London. 

© Markus Welge | Poslední aktualizace: 17.09.2007

T: Josef Molnár

Aktualizováno ( [03.10.2008] )