CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Úvod k FAQ arrow Nepenthes: tropické rostliny s láčkami
Nepenthes: tropické rostliny s láčkami
[18.04.2008]

O: Toto je přesvědčivě nejslavnější a nejefektnější rod masožravých rostlin.


ntrun02.jpgnhybr14.jpg
Nepenthes truncata; Nepenthes ´hybrid´

Jsou to rostliny, které asi nejvíce odpovídají našemu stereotypnímu pohledu na to, co si pod pojmem masožravé rostliny představujeme. Mnohé z nich pochází z mlžných lesů jihovýchodní Asie, vytvářejí enormní liány, které šplhají do vrcholků stromů a jejich masožravé pasti jsou velké, hladově vypadající chřtány, které vypadají zpropadeně masožravě. Nemusíte rozumět technickým detailům těchto rostlin, abyste věděli, že jsou nebezpečné živočichům!

Nadto potřebuje většina láčkovek takové podmínky, že se stávají vhodnými pouze pro ty pěstitele, kteří jim mohou nabídnout dostatečně velký, skleníkový prostor. (Později si pohovoříme o kultivace o trošku více a já se budu snažit vypíchnout některé druhy, které jsou relativně jednodušeji pěstovatelné i bez skleníku. Relativně…)


ngymn02.jpg
Obústí Nepenthes gymnaphora

První zaznamenaný a popsaný výskyt rostlin rodu Nepenthes někým ze západu jen ten, který udělal Etienne de Flacourt, guvernér francouzské kolonie na Madagaskaru v roce 1658. Jméno "Nepenthes" bylo vytvořeno v roce 1737 samotným Linném jako připomínka omamného prostředku (nepenthe), kterým Helena Trojská opájela své hosty. Většina lidí používá latinské jméno jako jméno obecné, i když lidé, kteří se vyhýbají doslovnému latinskému pojmenování používají tu a tam jména jako "tropical pitcher plants" nebo "monkey cups," nebo nauseum (česky je běžně používán výraz „láčkovka/-y“ pro název rodu i jednotlivých rostlin obecně, pro označení konkrétního druhu se však používají latinská jména, nepř. Nepenthes sanguinea, Nepenthes inermis atd., pozn. překl.). Ovšem já bych chtěl vstoupit do ad hominem útoků proti takovýmto lidem, vyjma těch, které by vyústily v bitvu quid pro quo. QED.

Nepenthes jsou šplhavé liány s (obvykle) dlouhými a poněkud nevýraznými, jako meč tvarovanými listy. Na špičce každého listu je úponka, která je často trošku stočená směrem dolů a následně vzhůru. Tento záhyb umožňuje rostlinám zavěšovat se na okolní vegetaci jako na nějakou oporu. Úponek je zakončen láčkou – masožravou gravitační pastí.

Vzhled láček jednotlivých druhů Nepenthes je samo sebou odlišný. Ale obecný princip je všude stejný a to vodotěsná láčka s kluzkými stěnami, po kterých může kořist jen velmi těžko šplhat zpět vzhůru, pokud do láčky už jednou spadne. Ústí láčky je ozdobeno žebrovitou strukturou, která se nazývá peristome (obústí, pozn. překl.). Tento peristom pomáhá zadržet kořist a také navádí kořist do láčky. Víčko láčky se jako by vznáší na otvorem láčky. To může napomáhat udržet dešťovou vodu mimo láčku, ale já si myslím, že prvotní funkcí je lákat kořist svým atraktivním zbarvením a nektarovými žlázami. Kořist, která visí na spodní části víčka je extrémně ohrožená možností pádu do jejího nitra!

Je téměř jisté, že rostliny Nepenthes vytvářejí vlastní trávicí enzymy (zvané nepenthesin), ale ještě nebyly přesvědčivě prokázány i přes množství pokusů tak učinit. Jedna věc je i přesto jistá. Existuje zde více než 150 druhů živočichů, kteří se naučili, jak je možno přežít v láčkách těchto rostlin, navíc je nazývají svým domovem a možná pomáhají rozkládání kořisti chycené do láček. Ve skutečnosti mnoho druhů živočichů, včetně larev komárů, stejně jako mravenci, pavouci nebo žáby získávají z tohoto blízkého vztahu s láčkovkami. Toto je extrémně zajímavé pole pro výzkum.

Láčky rodu Nepenthes obvykle chytají malé členovce. Ty blíže země se snaží pochytat ty lezoucí, zatímco ty, umístěné ve vyšších polohách, mají tendenci lapat více okřídlený hmyz (i když zde dochází k širokému překrývání typu kořisti). Občas jsou polapeni i malí obratlovci. Nepenthes rajah je někdy zmiňována, jako lovec malých žab. Věděli jste například, že poslední věcí žabího těla, kterou lze strávit je kůže z jejich nohou? Podívejte se do láčky Nepenthes rajah a můžete zjistit, kolik malých žab bylo spořádáno prostě tím, že si spočítáte malé kožené rukavice plovoucí v tekutině láčky!

n_mixta.jpg
Nepenthes ´hybrid´
Foto©Radek Kastner
Příležitostně, opravdu velmi příležitostně láčky polapí větší živočichy, jakými jsou malí hlodavci. Ale to je vzácné a nic to nevypovídá o normálním běhu věcí. Vy také pravděpodobně občas sníte švába bez toho, abyste o tom věděli, ale nemyslím si, že byste ho označili za pravidelnou součást vaší potravy. (Nebo ano? No jejda!)


Dalším zajímavým rysem u Nepenthes, jedinečným mezi všemi ostatními masožravými rostlinami, snad vyjma bromélií, je to, že rostliny tohoto rodu jsou dvoudomé. To znamená, že rostliny vytvářejí buď samčí nebo samičí květy. Vypadá to, že většina rostlin rodu Nepenthes jsou samčího pohlaví, takže samičí rostliny jsou takovým bonusem se zvláštní hodnotou navíc pro ty, kdo láčkovky rozmnožují.

Většina druhů láčkovek je rozšířena na velmi malém území umístěnem v oblasti Sund, což je Borneo, Sumatra, Jáva a malajský poloostrov. I když existují zajímavé výjimky a některé druhy mají překvapivě rozšířené území, které osidlují. Následující stránky FAQ jsou organizovány podle zeměpisného rozšíření a na těchto stránkách jsem uvedl všechny druhy láčkovek, které se na každém uvedeném území vyskytují. Některé druhy se mohou vyskytovat na více stranách FAQ, pokud je i jejich zeměpisné rozšíření větší, tudíž jsem zakončil celou tuto sekci jedinou stranou, na kterou jsem uvedl každý jednotlivý druh rodu Nepenthes. (Věřím, že je to pro vás takto užitečné; protože pro mne ano!) Také jsem poznačil u seznamu druhů kategorie výškového výskytu u každé jednotlivé rostliny. Ty rostliny, které se vyskytují v nadmořské výšce 0 –1000 m se nazývají nížinnými druhy, ty které se vyskytují ve výškách nad 1000 m se nazývají horskými druhy. Některé druhy, které vykazují přesah mezi těmito kategoriemi jsou nazývány buď intermediátní/přechodné a nebo já je prostě nazývám nížinné-horské druhy. Tento systém třídění je, jen tak mimochodem, zcela běžný u pěstitelů láčkovek.

Seznam druhů Nepenthes je úžasně kontroverzní. Neexistuje totiž žádná generální dohoda o tom, které druhy na takovém seznamu mají nebo nemají být umístěny, takže nebuďte překvapeni nesrovnalostmi mezi mým seznamem a seznamy jiných autorů. Je pro to několik důvodů. Zaprvé, láčkovky mohou být někdy těžko identifikovatelné. Mnoho identifikačních charakteristik závisí na vlastnostech láček, ale ty nejsou vždy zcela důvěryhodné. Za další, většina druhů vytváří "spodní láčky" (blízko zemi), které jsou svou stavbou odlišné od "horních láček" (výše na rostlině, často vytvářené na kvetoucích stoncích), no a tato dvojtvarost mate při jejich identifikaci. No a konečně, všechny druhy láčkovek jsou schopné hybridizace (křížení). To komplikuje věci ještě více.

Ve své monografické práci se snažil Danser setřídit tento rod do několika sekcí. Tento systém byl složitý, umělý a nakonec byl opuštěn pozdějšími badateli na tomto poli.

Když se podaří objevit populaci rostlin s očividně jedinečnými znaky, různí odborníci na láčkovky z celého světa mají téměř jistě odlišné názory na to, jak tuto rostlinu zařadit. Někteří usuzují na to, že se podařilo objevit nový druh. Další určitě budou hovořit o tom, že jde jen o variety již dříve známého druhu. A pořád ještě budou zbývat ti, kteří budou zcela jistě přesvědčeni o tom, že jde pouze o křížence již dříve známých druhů. Ovšem posléze, když se charakteristiky tohoto hybridního shluku ustálí, může být rozhodnuto, že se stane novým druhem? Tohle všechno je rozbuškou pro uječené boje mezi vědci, kteří si jen honí vlastní ego a je to opravdu velká legrace to všechno sledovat.

Ve skutečnosti jsem pouhým divákem výzkumu rodu láčkovek. Jsem neskutečně šťastný, že zde mohu potvrdit, že neznám odpovědi na mnoho komplikovaných otázek taxonomie Nepenthes, ani nemám dostatečné ponětí o mnoha věcech a problémech, aby se můj názor stal autoritativním. Mé myšlenky jsou většinou založeny na zopakování konceptů představených badateli, které cituji.


Page citations: Clarke, C. 1997, 2001; D'Amato, P. 1998a; Danser, B.H. 1928; Frazier, C. 2000; Phillipps, A. and Lamb, A. 1996; Rice, B. 2006a; Schlauer, J. 2002; personal observations.

Revised: April 2007
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [19.04.2008] )
 
< Předch.   Další >