CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Úvod k FAQ arrow Heliamphora: bažinné (nebo sluneční) rostliny s láčkami
Heliamphora: bažinné (nebo sluneční) rostliny s láčkami
[04.04.2008]

O: Heliamphora je nádherným rodem rostlin, které tvoří láčky, z Guyanské vysočiny v jižní Americe.


maphe01.gif
Schématická mapa tepuis

V této oblasti v blízkosti společných hranic Brazílie, Venezuely a Guyany, se do výšky 600-1000 m nad okolním terénem tyčí obrovské ploché (stolové) hory zvané tepuis. Okraje těchto hor jsou velkolepě příkré takovým způsobem, že se to až vzpírá normálním smyslům. Tepuis jsou součástí Guyanského štítu, domovinou mokrých lesů a horských savan. Teploty na vrcholcích tepuis se pohybují mezi 8-20°C, s chladnými, ale obvykle bezmrazovými nocemi. Množství dešťových srážek je téměř konstatní, mezi 200-400 cm ročně. Tyto chladné deště smývají uvolněný material z povrchu vrcholů tepuis, což znamená, že kumulace půdy je zde velmi vzácná. Vzhledem k tomu, že jsou jednotlivé tepuis od sebe izolovány, evoluce nabrala různé směry na každém z vrcholů, takže každý vrchol tepui může mít své vlastní složení unikátních druhů - 33% všech druhů rostoucích na tepuis se nevyskytuje nikde jinde na světě!

Existují dvě hlavní oblasti výskytu rodu Heliamphora, západní oblasti dominuje Duida a Cerro de la Neblina, východní oblast sestává z mnoha jednotlivých tepuis tyčících se vzhůru z Gran Sabany (rozlohou obrovská, savanou pokrytá vysočina).

Je obhvyklé, že lidé uvažují o rodu Heliamphora jako rodu “primitivních” rostlin tvořících láčky, ale myslím, že toto je neférová charakteristika založená na nefér názorech. Zaprvé, (Heliamphora) láčky těchto rostlin nemají žádné velké víčko, tak typické u jiných rostlin s láčkami (např. u špirlic). To mne nepřekvapuje, protože láčky rostlin rodu Heliamphora místo toho mají složitou strukturu zvanou nektarový válec (nebo nektarová “lžíce”), která se liší druh od druhu. Zadruhé, láčky rodu Heliamphora pravděpodobně nevytvářejí trávicí enzymy. Jasně, ani Darlingtonia californica je nevytváří, ale nikdo si netroufne nazvat tuto rostlinu primitivní! I když jsou zde jisté důkazy toho, že například Heliamphora tatei vytváří trávicí enzymy. Zatřetí, po dlouhou dobu měly fotografie rostlin z přírody i kultivace tendenci zobrazovat rostliny rodu Heliamphora, které byly celé zelené a nebyly příliš atraktivně pigmentovány. Tak se stávalo, že to činilo pohled na ně opravdu nudným. Novější fotografie rostlin v přírodě zobrazují rostliny s opravdu velkolepým zabarvením. No a na závěr, a velmi hloupě, si lidé dlouhou dobu spojují tepuis s příběhy o “Ztraceném světě”, ustrnulém v čase a osídlené dinosaury. No a proto přece musí být Heliamphora prostě primitivním rodem. Bah!


hnuta02.jpghnuta03.jpghhybr01.jpg
Heliamphora nutans - detail láčky a celý trs; H. heterodoxa × nutans
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice


Jméno Heliamphora nutans bylo vytvořeno Georgem Benthamem pro první druh, který byl objeven (Robertem Schomburgkem v roce 1839). Názvem Heliamphora měl na mysli označení, které by tyto rostliny spojovalo s bažinami “marsh pitcher” (helos=bažina, bažinná nádoba/láčka). I když její jméno svádí k tomu, aby bylo překládáno a spojováno se sluncem – “sun pitcher” (sluneční nádoba/láčka, protože helios=slunce). Ale tohle dělení a spojování je v podstatě velice hloupé, vzhledem k tomu, že jde o obecné jméno uměle vykonstruované a je úplně jedno, jak ho rozpitváte. Já prostě preferuji říkat jim Heliamphora. (jaké jednoduché v češtině, pozn. překl.)

Rostliny rodu Heliamphora používají jednoduchou strategii gravitačních pastí. Hmyz je k láčkám lákán pestrým zabarvením rostlin a, v některých případech, medovou vůní. V podstatě je létající krmivo přitahováno na nektarový výběžek na vrcholu láčky, protože jsou zde produktivní nektarové žlázy. Jakmile se nasytí, nepostřehnou volání smrti na zrádném povrchu láček. Někteří svou hru prohrají. Vnitřní strana láček je ozdobena dolů obrácenými chlupy (jejich vzhled a rozmístění se liší druh od druhu) a tyto chlupy zvyšují efektivitu loveckých schopností pasti. Dno láčky je naplněno tekutinou, ve které se kořist utopí. Trávení probíhá pomocí bakterií, i když trávicí enzymy může produkovat snad alespoň Heliamphora tatei.

Láčky rodu Heliamphora mají úžasnou adaptaci, aby zabránily svému přeplnění díky nadměrným dešťům na vrcholcích tepui. Láčky mají malý pór nebo štěrbinu (druh od druhu), které účinkují jako okap pro odvod přebytečné vody. Žádný jiný druh masožravých rostlin tuto vychytávku nemá. Druhy rodu Heliamphora jsou primitivní? Bah!

Je tu poněkud rozpor mezi zprávami o množství chycené kořisti. Někteří pozorovatelé píší o tom, že nenalezli v láčkách skoro žádnou kořist, zatímco jiní pozorovali množství chycené kořisti. Nemohu vám nabídnout žádné vyřešení nebo zdůvodnění těchto odlišných zpráv!

Květy rodu Heliamphora jsou překvapivě podobné svým vzhledem těm u jednoděložných rostlin a mají od 4 do 6 okvětních lístků.

Existuje mnoho polemiky na téma počtu druhů tohoto rodu a zařazení jednotlivých druhů. Má být ta či ta rostlina separátním druhem, nebo jde pouze o varietu atd.? Jsou zde, myslím, tři problémy, které tento problém způsobují. Zaprvé, tepuis jednoduše nejsou doposud dostatečně prozkoumány. Je složité se na ně dostat, těžké je přejít a získat povolení pro výzkum je prakticky nemožné získat. Tudíž nemáme naprosto žádné komplexní porozumění pro rostliny a jejich prostředí, ve kterém se nacházejí na tepuis. Zadruhé, souběžně se vyskytující procesy hybridizace a specializace na fragmentovaných tepuis zvyšují soubor populací heliamfor, které matou při jejich klasifikaci to přesného botanického taxonu/druhu. Zatřetí, rozliční vědci mají různé definice a pohledy na to, jak ustanovit samostatný druh. Nechci se tady pasovat do role odborníka na tento rod. Nikdy jsem nebyl v jižní Americe a nikdy jsem neviděl heliamfory v přírodě. Tudíž svůj seznam jednotlivých druhů heliamfor mohu vytvořit pouze na základě názorů a argumentů vědců, kteří se zabývají tímto rodem jako celkem. Budu se řídit systémem představeným Stewartem McPhersonem (2006), okořeněný pohledy Berryho et al. (2005), i když výsledný seznam je možná trošku víc rozčleněný, než abych s ním byl úplně spokojen.

Jedno je jisté, počet hesel v mém seznamu druhů rodu Heliamphora se v budoucnu dozajista rozroste!


Page citations: Berry, P., et al. 2005; Givnish, T.J. et al. 2000; Jaffe, K., et al. 1992; Juniper, B.E., et al. 1989; Lloyd, F.E. 1942; McPherson, S. 2006; Nerz, J., et al. 2006; Rice, B. 2006a; Wistuba, A., et al. 2001.

Revised: March 2007
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner

Aktualizováno ( [12.04.2008] )
 
< Předch.   Další >