CCPS arrow Časopis arrow Archiv arrow MR 2007/1
MR 2007/1
[22.03.2008]

Obsah prvního čísla časopisu "Masožravé rostliny" (prosinec 2007). Níže na této straně naleznete abstrakta jednotlivých článků.

mr07_1.jpg



Tepuis – Stolové hory
Článek seznamuje čtenáře s geologickou historií a geografií stolových hor. Stolové hory (Tepuis) představují významné krajinné prvky. Vyskytují se v Jižní Americe, na hranicích Venezuely, Brazílie a Guyany, jako součást Guyanské vysočiny. Tvořeny jsou křemenci a pískovci předprvohorního stáří. Jsou pozůstatkem po původně rozsáhlejší sedimentační pánvi, která se snad vyskytovala v okrajovém moři nebo říční deltě. Jejich izolovanost od okolního světa vedla ke vzniku pozoruhodných společenstev organismů, která jsou ve světě ojedinělá. Někdy jsou též bez nadsázky přirovnávány ke Galapágám. Řada rostlinných i živočišných druhů zde ještě čeká na své objevení a v mnoha případech na jejich ploché temeno dosud nevkročila lidská noha.

Drosera meristocaulis
Článek pojednává o objevení druhu Drosera meristocaulis v 60. letech, detailně popisuje vzhled rostliny a květu a místo jejího výskytu v přírodě. Autor upozorňuje na minimum dostupných informací týkajících se výskytu a ekologie tohoto druhu a poukazuje na fakt, že tato rosnatka díky svým neobvyklým znakům a tajemnosti může být klíčem k evolučním záhadám rodu Drosera.

Expedice na Cerro de la Neblina
Pico de Neblina, nejvyšší hora Brazílie, izolována okolním amazonským pralesem, je po zemi velice obtížně dostupná, proto většina expedic volí cestu vrtulníkem. Přesto se autor s dalšími dvěma kolegy rozhodli dostat k této hoře po zemi a vodních tocích. Velice poutavě popisuje jak vlastní průběh cesty, tak strasti s tím spojené. Odměnou jim je dosažení cíle cesty, nález mnoha druhů masožravých rostlin a výstup na vrchol. Bohužel se jim nepodařilo nalézt rosnatku Drosera meristocaulis, která roste v jiné části vrcholu této hory, než kterou navštívili.

Novodobá historie nálezu rosnatky Drosera meristocaulis
Článek popisuje novodobou historii nálezu rosnatky Drosera meristocaulis, její nedávné znovuobjevení v přírodě a úspěšné rozšíření do kultury mezi pěstitele masožravých rostlin. V roce 1954 byla na jihoamerické stolové hoře Cerro de la Neblina objevena úchvatná rosnatka, která později dostala vědecké jméno Drosera meristocaulis. Od této doby až doposud však nikdy nebyla pěstována v kultuře. V roce 2004 se brazilskému botanikovi Fernandu Rivadaviovi podařilo tuto rosnatku znovuobjevit a následně rozšířit její semena do světa mezi zájemce. V současné době je D. meristocaulis, i díky metodě in-vitro, běžně zájemcům dostupná, přestože její dlouhodobé pěstování není zdaleka úspěšně zvládnuté.

Pěstování Utricularia jamesoniana
Utricularia jamesoniana je dosud pěstována velice vzácně. Autor velice detailně popisuje jak místa jejího výskytu, tak zkušenosti s jejím pěstováním v různých substrátech. Přestože je tento druh považován za epifyt, autor na základě vlastních zkušeností potvrzuje, že lze tuto rostlinu také pěstovat jako terestrickou bublinatku. Zásadní podmínkou pro úspěšné pěstování je nepřemokřovat substrát a udržovat vhodnou teplotu.

Heliamphora tatei var. neblinae
V současnosti je pěstování druhu Heliamphora tatei var. neblinae v umělých podmínkách běžné. Avšak naprostá většina rostlin pochází z několika málo klonů a je rozmnožována pouze vegetativně. V článku autor popisuje zkušenosti z pěstování této rostliny a podrobně probírá postup samoopylení této rostliny vedoucí k úspěšnému získání semen a následně semenáčků. V článku je také popisována problematika taxonomického zařazení druhu Heliamphora tatei var. neblinae, anatomie, ekologie a výskyt v přírodě.

Expedice na Roraimu
V roce 2001 podnikli zástupci Botanické zahrady Liberec expedici do jižní Venezuely, aby studovali masožravé rostliny vyskytující se v oblasti Gran Sabany a na úpatí a vrcholu Roraimy. V této první části autor popisuje den po dni především zážitky z cesty od vlastního letu do oblasti Canaimy až po příchod k úpatí Roraimy. V druhé části (příští číslo) je popisován vlastní výstup a pobyt na Roraimě.

Pěstování a letnění heliamfor
Heliamfory jsou v umělé kultuře téměř vždy pěstovány buď ve skleníku, nebo vitrínách pod umělým osvětlením. Málokterý pěstitel najde odvahu pěstovat tyto rostliny volně na zahradě. V tomto článku autor informuje jak o pěstování heliamfor v domácích podmínkách, tak o svých zkušenostech z venkovního pěstování (jaro až podzim) a vlivu tohoto “letnění” na růst a vitalitu rostlin. Dále popisuje technické vybavení vitríny, ve kterém pěstuje heliamfory a uvádí vhodné podmínky (teplota, relativní vlhkost, světlo pro jejich úspěšné pěstování.

Masožravé rostliny venezuelské Gran Sabany
Autor popisuje životní prostředí a druhové složení lokalit jižní části Gran Sabany, na živiny chudé savany uprostřed Guyanské vysočiny. V močálech s palmami Mauritia flexuosa nebo na zaplavených mokrých, kyselých, písečných pláních můžeme nalézt několik druhů rosnatek, bublinatek a genlisejí.

Zimní kultivace tučnic
Shrnutí možností zimní kultivace mexických tučnic s krátkým upozorněním na druhy celoročně kultivované ve vlhkém prostředí (P. emarginata, P. moctezumae, etc.), druhy přežívající pomocí semen (P. crenatiloba, P. lilacina, P. sharpii, P. takakii, etc.) a s hlavním zaměřením na tučnice přečkávající nepříznivé podmínky v sukulentních / zimních růžicích. Postřehy z vlastního pěstování – jak se zálivkou/mlžením, světlem a teplotou.

Aktualizováno ( [07.01.2009] )
 
< Předch.