Zálivka
[05.03.2008]

Co se životního prostředí masožravých rostlin týče, jedná se převážně o otevřené oblasti (močály, rašeliniště, vodní plochy či zdroje atd.), které jsou celoročně nebo přinejmenším sezónně velmi vlhké. Protože kladou vysoké nároky na kvalitu vody a potřebují ji ve velkém množství, jedná se o další z velmi důležitých faktorů.

Pro zálivku bychom měli používat výhradně dešťovku, destilovanou nebo demineralizovanou vodu. Přičemž dešťovka představuje v zásadě první volbu, protože svým přírodním původem splňuje nároky rostlin a je v dostatečné míře k dispozici. Normální voda z kohoutku je zpravidla nevyhovující, protože obsahuje příliš mnoho minerálů, které se v delším časovém horizontu kumulují v substrátu a mohou zvyšovat hodnotu pH. To vede dříve nebo později ke ztrátě rostlin. Nepomáhá zde ani převaření.

Během letních měsíců se mohou téměř všechny druhy zalévat podmokem (stání v podmiskách či nádržích s vodou, pozn. překl.). Přitom nádoby mohou stát v cca. 1-2 cm vysokém sloupci vody (některé druhy i daleko více). Jakmile je voda spotřebována, může být znovu dolita. Dá se také nanejvýš doporučit nechat občas rostliny stát v podmiskách 1-2 dny bez vody, čímž se předejde přemokření a zajistí se také provětrání kořenů.

Výjimku tvoří všechny druhy rodu Nepenthes (láčkovky) a některé epifytické bublinatky (Utricularia), které by měly být zavlažovány zálivkou shora bez toho, aby stály delší dobu ve vodě. Zde může dokonce i substrát mezi zálivkami lehce vyschnout. Jestliže jsou rostliny pěstovány v květnících (či jiných podobných nádobách), je vhodné je postavit na mříže či lehčené rošty (např. louverlux http://www.louverlux.com/), aby přebytečná voda mohla protékat a shromažďovat se v nádobách pod květináči, kde díky výparu slouží ke zvýšení vzdušné vlhkosti.

Během zimních měsíců by měly být především temperátní a zimě odolné rostliny o něco méně zalévány. Přitom je záhodno zavlažovat pouze shora tak, aby půda zůstala pouze lehce vlhká.

Některé druhy, které ve své domovině musí přečkat suchou periodu, jako např. většina mexických tučnic (Pinguicula), mohou zimu přečkat v úplném suchu. U australských hlíznatých i trpasličích rosnatek (Drosera) i u některých afrických, je cyklus přesně obrácený: přežívají letní měsíce pod zemí a nesmí být během tohoto období zalévány, resp. jen velmi slabě/žádná stojatá voda).



©Markus Welge

T: Saša Sjatkovský

 

Aktualizováno ( [03.04.2009] )