Byblis: Kultivace/pěstování
[08.01.2008]

O: Byblidy mají rády o něco sušší podmínky, nežli typické rosnatky.


b_gigantea1.jpgb_liniflora5.jpgb_liniflora6.jpg
Zleva: Byblis gigantea, semeník B. liniflora a semena B. liniflora
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice

Pokud vynecháme poznámky k pěstovaní uvedené níže, můžeme říct, že to jsou sluncemilovné a mráz nesnášející masožravé rostliny a pokud tyto podmínky splníte, neměl by být problém s pěstováním. Ovšem jinak řečeno, v přírodě jsem viděl rostliny z tohoto rodu pouze jedinkrát, šlo o Byblis gigantea, které rostly stejně dobře jak na vlhkém písku tak v nárazově se objevujících, mělkých tůňkách. Aby bylo jasno, opravdové tajemství pěstování těchto rostlin netkví pouze v tom, jaké jsou samotné detaily, týkající se vlhkosti.

Komplex B. liniflora je pěstovatelný snadno. Rostlinám příliš nezáleží na složení substrátu, ale nejlepší zkušenosti jsem měl, když jsem je pěstoval ve směsi písek : rašelina v poměru 2:1. Ovšem rostou velice dobře v mokrých substrátech, jako je například čistý rašeliník, tedy jak vidíte, složení substrátu není rozhodující. Je jim prostě jedno, jestli sedí ve vodě. Co je však důležitější záležitost, zasadit rostliny do větších květníků, v průměru minimálně 8 cm. Menší květináče vedou k tomu, že i rostliny v nich jsou znatelně menší. I kdyby byly rostliny drobné, nepřesazujte je, nemají to opravdu rády!

Dalším problémem je, že dokud jsou jen několik cm velké, jsou velmi náchylné k plísňovým onemocněním, která je mohou často zahubit.

Byblis gigantea (a předpokládám, že ačkoliv jsem ji nikdy nepěstoval, i B. lamellata) preferují vopravdu velké květináče s výrazně pískovou směsí substrátu a zálivku pouze shora.

Může to být celkem i trik, přinutit Byblis k produkci semen. Byblis liniflora vytváří semena často bez jakékoliv intervence a zásahu (minimálně ty formy, které se objevují v běžné kultivaci). Ostatní druhy se jeví jako cizosprašné, což znamená, že potřebujete několik různých jedinců daného druhu. Časem jsem přišel na to, že existují pohlavně spřízněné skupiny rostlin v mé sbírce a ty ztrácí během několika let svou vitalitu. Pro toto nemám žádné řešení mimo toho, udržet dostatečně velkou skupinu rostlin, abyste si zajistili dostatečně velkou genetickou rozmanitost. Což není samozřejmě problém každého pěstitele, protože například sám velký Isao Takai z Japonska udělal opravdu skvělé kousky s jeho B. filifolia a vytvořil opravdu nádhernou, bohatě kvetoucí formu.

Existuje také srandovní, ale nepostradatelná metoda opylování, která vyžaduje použití ladičky k tomu, aby se vytřepal pyl z tyčinek. To je prostě skvělé, protože to patří k příběhům o nutnosti využití včelího bzukotu při opylování. Tato historka může být možná pravdivou, ale v kultivaci není nutné využití ladičky.

Pro zvýšení klíčivosti semen, speciálně u B. gigantea, může být vyžadováno použití kyseliny giberelové nebo simulace požáru v květníku (zapálení kousků jemného papíru nebo třeba usušené trávy). Pro další informace si přečtěte můj článek o pěstování těchto rostlin.


Page citations: Conran, J.G. et al. 2002; Hartmeyer, S. 1997, 1998; Lowrie, A. & Conran, J.G. 1998; Rice, B.A. 1993, 2006a; Schlauer, J. 2002; personal observations.

Revised: January 2007
©Barry Rice, 2005
Aktualizováno ( [04.07.2008] )
 
< Předch.   Další >