Botanická latina
Průvodce Dr. Kaye k botanické latině, s mnohými omluvami Wm. T. Stearnovi, od kterého jsem já (Kay) mnoho opsal.
- Latinská slova jsou rozdělena na slabiky. Na každou slabiku připadá jedna samohláska s výjimkou dvojhlásek, kterými jsou například ae, au, ei, eu, oi a ui.
- Abyste určili, kde je v latinském slově přízvuk, musíte je rozdělit na slabiky. Pokud je dlouhá samohláska v předposlední (penult) slabice, je přízvuk na této slabice. (au-STRA-lus, AL-bus)
- Pokud je v předposlední slabice krátká samohláska, přechází přízvuk na slabiku (antepenult), která předchází předposlední slabice ve slově. (FLO-ri-dus, la-ti-FO-li-a)
- Dvojhlásky jsou považovány za dlouhé samohlásky.
- V latině, pokud po sobě následují dvě samohlásky, které spolu nevytváří dvojhlásku, je první samohláska krátká (nepřízvučná): CAR-ne-us, ME-di-us.
- Ve slovech řeckého původu se naopak postupuje obráceně tzn., že první samohláska (u dvou po sobě následujících a nevytvářejících dvojhlásku) je dlouhá (přízvučná): gi-gan-TE-us.
- Dejte si pozor na zakončení –inus. Samohláska –i je v některých případech dlouhá(!), viz al-PIN-us, ale Krátká v ostatních případech: se-RO-ti-nus. Slova řeckého původu však mají krátké –i také ve slovech končících na –inus.
- Nejlepší cesta jak zjistit, kde má být přízvuk je, konzultovat to ve slušném latinském slovníku nebo slušných botanických manuálech. Pokud je přízvuk ve slabice označen stříškou přízvuku, je samoháska krátká. Pokud je přízvuk ve slabice označen apostrofem (´) , je v ní dlouhá souhláska.
- Obvykle je také několik menších přízvuků ve slovech, které mají velké množství slabik: dejte je na přijatelné místo, obvykle na každou druhou slabiku, například rosmariniflorus je rose'-mar-in'-i-FLOR-us.
- Máte vlastní volbu výslovnosti písmen. Stearn předkládá "reformovanou akademickou" ("klasickou") a "tradiční anglickou", které je v blízkém „sousedství“ s mou církevní/kostelní latinou.
(naštěstí opětovně v češtině nemáme takové problémy s výslovností latiny díky tomu, že co je „napsáno je i čteno“, nedochází u nás ke změně čtení písmen, prostě u nás je A pořád A, stejně jako v latině a nikoliv „EJ“ jako v angličtině atd. – pozn. překl.)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
K před a, o, u
S před e, i, y
|
|
|
V řeckých slovech jako K
nebo jako ch
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
G před a, o, u
J před e, i, y
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
t- na začátku
-š- uprostřed
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
- Pokud jste opravdoví „církevní latiníci“, potom "cie" je "ch", nikoliv "s" nebo "k"
Nyní o výslovnosti jmen, která byla „ukradena“ z jiných jazyků nebo byla dříve jmény lidí, kde je to na vaší libovůli. Buď se snažte přiblížit výslovnosti a přízvuku původního jazyka NEBO zkuste přijít s něčím takovým, co vám nebude znít hrozně v uších!
"Warszeiczella" může být vysloveno "var-she-vi-CHEL-la". (varševičela – česky, pozn. překl.)
Dalším problémem jsou koncovky -ii nebo –iae, které mohou být záludné, pokud přísně aplikujete pravidlo o předposlední (penult) a předpřízvučné (antepenult) slabice, musíte nutně umístit přízvuk na poslední slabiku u polatinštělých osobních jmen, což je obvykle místo, kam tento přízvuk nepatří. Takže lidé obvykle kladou malý důraz na toto pravidlo, pokud mají co do činění s koncovkami -ii a -iae.
No a nakonec slova moudrosti do Stearna:
"Botanická latina je v podstatě psaný jazyk, ale vědecká jména rostlin se často objevují v mluvené řeči. Na tom jak jsou vyslovována opravdu málo záleží, důležité je, jestli zní příjemně a rozumí jim všichni zainteresovaní..."
Amen! Dona nobis pacem! (alespoň nad tímto tématem!)
Kay Klier, oddělení biologie UNI
Page citations: Reader contribution.
Revised: January 2007
©Barry Rice, 2005
T: Radek Kastner
Latinský slovník na českém internetu on-line (mimo latinu zde naleznete AJ, ES, IT, NJ, FR a RU:
http://www.slovnik.cz/
|
Encyklopedie světa MR 
